Itálie I. - první den aneb cesta na jih

... nemožné se stalo skutkem... neboli - do třetice (všeho dobého i zlého) nám to vyšlo a my se zúčastnili hromadné výpravy... :) Po akcích "Slovensko" a "Slovinsko/Chorvatsko", u kterých jsme nemohli být, přišla na řadu Itálie... a my opravdu jeli! :)) ...

Na můj vkus to tedy bylo docela brzo v pátek ráno... už před šestou dorazilo první auto, do kterého jsme společnými silami úspěšně napěchovali všechny připravené věci (nebýt rakve, tak nevím, nevím :). Lehce po šesté hodině dorazilo druhé auto se svou posádkou a byli jsme v kompletní sestavě osmi lidí a mohlo se vyrazit do jižních evropských krajů na sever Itálie. ;))

Jako velmi vyhovující komunikační zařízení se osvědčily dvě vysílačky, takže obě auta spolu mohla čile komunikovat :)...Kupodivu jsme se vraceli jen jednou (pro cestovní pas, který stejně nakonec nebyl potřeba... ale jistota je jistota), s několika malými zastávkami (čůracími, protahujícími či nákupními) cesta docela rychle plynula... Minuli jsme Rokycany, Plzeň a mířili jsme si vstříci hraničnímu přechodu Rozvadov - Waidhaus do Německa, kde jsme byli chvilku před devátou hodinou. Popravdě řečeno, kdybych zrovna nebyla v bdělém stavu, asi bych ani změnu naší vlasti za Německo nezaznamenala... On ten Schengen je pro mě prostě ještě pořád dost zvláštní. :))

A ba ne... překročení hranic se pozná... na učesanosti krajiny se to pozná. Velmi se mi taky líbil přechod rovné krajiny okolo Mnichova v první vysoké štíty hor. Fascinující, dlouho jsem tenhle pohled neviděla... Tak jsem měla velkou radost, když náš pan řidič odkryl velké střešní okno a my měli lepší výhled :)) Jeli jsme přes Garmish-Partenkirchen a pak jsme byli v Innsbruku a já si ani nevšimla, kdy že jsme do toho Rakouska přejeli. Snad nejhorší úsek cesty byl před Innsbrukem v Zirlu, kde je velmi prudký sjezd, tak v tomhle místě, kdyby selhaly brzdy... uá.

Pro dopraváky je zcela jistě modlou Brennerský průsmyk a dálnice... a kousek za ním už nás vítala italská hranice (dala jsem si pečlivý pozor, abych jí neprospala:)... Bylo chvilku před druhou hodinou odpolední a já byla překvapena, že jsme cestovali tak rychle a bez problémů. Hezká krajina tady v provincii Trentino - Alto Adige je... Co chvíli se na nějakém kopečku objevý starý hrad či klášter... kostelíky nemá cenu ani počítat, kolik jich tu je... Na svazích se táhnou vinice. Prostě krása! :)

Jeden z hradů v jižním Tyrolsku (foto: Lenka)

Tyrolsko je historická oblast jižního Rakouska a severní Itálie, která byla nelogicky rozdělena po první světové válce... V italské části se větší množství obyvatel mluví německy. Zvláštní směsice kultur spolu s krásnou přírodou a mnoha historickými památkami tvoří jakýsi malý turistický ráj... My jsme se zastávili v malém městečku asi 30 km před Bolzanem. Setkali jsme se se dvěma názvy - Klausen (německy) a Chiusa (italsky)... osobně se mi víc líbí Chiusa, takže se asi budu držet italského pojmenování. :)

Chiusa - městečko v sevření okolních hor (foto: Jirka)

Městečko se rozprostírá mezi skalním ostrohem a řekou Isarco (či německy Eisack). Ke konci 15. století místo navštívil německý malíř Albrecht Dürer a dojem z tohoto městečka přenesl do rytiny Das große Glück (Veliké štěstí). Od té doby se stala Chiusa městem literárních a výtvarných děl.

My jsem se prošli malebnými uličkami, abychom si protáhli dost ztuhlé nohy po dlouhé cestě. :) Prošli jsme kolem kostela (farnost S. Andrea), podívali jsme se na malé náměstíčko s kašnou se sochou sv. Floriána (zřejmě, protože neznám jiného světce, který by držel vědro a hasil oheň... také je to patron hasičů:)) a pohledem na starý gotický hrad.

Kostel v Chiuse (foto: Jirka)

Náměstí s kašnou a pohledem na hrad (foto: Jirka)

Vysoko nad městečko ční gotický hrad a klášter Sabiona (výška 538 m. n. m.), jedno z nejstarších poutních míst v Tyrolsku. Původně jsme sem měli namířeno, ale cesta nahoru a pak dolů by nám zabrala mnoho času, tak jsme se raději dříve vydali hledat naše pvní nocování... :)

Klášter Sabiona (foto: Jirka)

Pěkné městečko... ale byl čas popojet dál... a to se teprve děly věci :) Začali jsme stoupat výš a výš. Krása! V jednom městečku jsme viděli mnoho a mnoho lidí na ulicích, ale tomu jsme zatím nevěnovali pozornost... strhávala ji okolní krajina, respektive štíty DOLOMIT, které se před námi začaly tyčit v celé své mohutnosti. Alespoň na dvou místech jsme museli zastavit a pokochat se horami. :)

Tady se prostě nedalo nezastavit... :) (foto: Jirka)

Dále jsme sjeli do Val di Fassa a v městečku Canazei jsme měli v plánu se ubytovat v kempu... Jenže už když jsme stáli v koloně aut nad městečkem, začínalo nám být jasné, že snadné to pravděpodobně nebude... No nic, utěšovali jsme se, že v dalším kempu to jistě bude lepší... No, o moc lepší to nebylo a tam nám taky řekli, proč že tu je vlastně všude tolik lidí... den před 15. srpnem, kdy se slaví Ferragosto... Oslava italských prázdnin... nebo dříve oslava konce těžkých prací na polích. 15. srpna se slaví Nanebevzetí Panny Marie. Sice jsem tomu moc neporozumněla, ale důsledek mi byl jasný - většina Italů v tuto dobu byla v pohybu. :)))

Měli jsme štěstí až v Pozza di Fassa v kempu Vidor. Vlastně velké štěstí, protože kemp byl opravdu pěkný a velmi se mi líbilo stavět si stan s pohledem na horské vrcholky (a to jsme byli jen v nadmořské výšce asi 1450m). :)) Byl to úlevný pocit a brzy se šlo spát. :)