Itálie VII. - Benátky

Další den nás čekal italský skvost evropského dědictví UNESCO v Benátské laguně... konečně... Venezia, těš se na nás! K městu osidlující ostrůvky v moři vede silnice Via della Liberta a železnice... čekalo nás centrální parkoviště a od té doby se svět změnil... Suchou nohou bychom se bez zdejší promakané lodní dopravy daleko nedostali. :) Koupili jsme si celodenní parmanentku a tak jsme si mohli jezdit... totiž plout, kde jsme jenom chtěli. :) Prvním překvapením pro nás byla zastávka městské dopravy na vodě... ale brzy nám došlo, že na vodě se tu odehrává všechno, tak proč ne zastávka. ;)

Čekárna na vodě :)) (foto: Lenka)

Do centra jsme pluli nejprve kolem přístavů, nových... ale jakmile jsme vpluli do Canalu Grande a okolo se začaly vylupovat historické domy, Benátky si mě asi natrvalo připoutaly. Krása! Canal Grande je dopravní tepna Benátek, je to největší kanál (4 km dlouhý a 70 m šikorý) a probíhá na něm nejintenzivnější lodní doprava... Ale mezi motorovými čluny se našly i nějaké ty dodnes ručně vyráběné gongoly... :) Snad nejtypičtější věc pro Benátky. Docela jsme se bavili, když jsme postupně během dne na kanálech viděli popeláře na motorovém člunu... sanitku... hasiče... zásobování hotelů a restaurací... na člunu. Vodní svět! :)

Canal Grande (foto: Jirka)

Velmi se mi líbí domy a paláce oblopující kanály, navenek působí omšelým dojmem díky ostrému mořskému vzduchu a přitom jsou velmi honosné... Domy slouží jako banky, pošta, obchody, hotely... a nikde nejsou křiklavé reklamy, což je vlastně hodně vyjímečné a o to líp... Ve městě je asi 15 000 domů, které jsou postaveny na dubových kůlech, které časem získaly odolnost tím, že byly a jsou zatopeny vodou (...podobně jako u nás klášter Plasy na Plzeňsku:)). Mezi domy je asi 100 kanálů, které jsou přemostěny 400 kamennými mosty (nejznámější Ponte di Rialto).

Kanál výjimečně bez lodí a člunů :) (foto: Jirka)

Zřejmě by nemělo cenu vyjmenovávat všechny památky a významné budovy, kolem kterých nás loď-bus unášela... protože to by se tu pomalu neobjevilo nic jiného. :) Italským architekt Baldassare Longhena (1598 - 1682) navrhl stavbu Chiesa Santa Maria della Salute. Výstavba započala v roce 1631 na poloostrově mezi Canalem Grande a Zattere. Dokončení se stavba dočkala v roce 1682. Architekt tvořil v pozdní renesanci a dynamickém baroku, které se především promítlo do této stavby, která byla postavená na památku ústupu morové epidemie. Každý rok 21. listopadu je přes Canal Grande vytvořen most z člunů, přes který k tomuto kostelu přechází poutníci na slavnost... A my jsme pluli dál...

Chiesa Santa Maria della Salute (foto: Jirka)

... až jsme se ocitli v asi nejvíce navštěvovaném místě Benátek, byli jsme tu docela brzy ráno a přesto už bylo Piazza San Marco a okolí plné lidí... a trhovci nabízeli své karnevalové masky a další suvenýry... Směrem do laguny shlíží monumentální Palazzo Ducale - Dóžecí palác je postaven z růžového mramoru. Základní kámen byl položen v 12. století a je tedy postaven v gotickém stavebním slohu. Palác sloužil jako sídlo dóžete Benátské republiky, jeho rodiny a družiny. Uvnitř paláce jsme nebyli, takže se budu opakovat, když napíšu "někdy příště". :) Před palácem jsou vidět vysoké sloupy sv. Marka a sv. Theodora.

Palazzo Ducale (foto: Jirka)

Z laguny je nejvýrazněji viditelnou budovou Campanile di San Marco - vysoká, de červena zbarvená zvonice. Dosahuje výšky 98,6 m. Původní stavba z 16. století se v roce 1902 zřítila, ale už o deset let později byla postavena věž nová. Věž byla postavena tak, aby vypadala jako ta původní. Ve zvonici se nachází pět zvonů.

Campanilla (foto: Jirka)

Asi nejznámější památkou Benátek je Basilica di San Marco. Na tomto místě dříve stávaly dvě menší stavby, než byla mezi 11. a 13. stoletím postavena velkolepá bazilika, na které jsou vidět stavební styly východu i západu. Spolu s Dóžecím palácem tvořily dominantu Piazza di San Marco a centrum Benátské republiky. Průčelí tvoří pět velkých oblouků, prostřední z nich je největší a má velké prosklené okno. Baziliku zdobí pět kupolí, mnoho věžiček, uvnitř je k vidění honosná výzdoba - zlaté mozaiky atd.

Boční pohled na baziliku (foto: Lenka)

My jsme se do Baziliky sv. Marka podívali. Vstupné je zdarma, ale je třeba dodržovat pravidla - o krátkých kalhotách, tílkách a velkých zavazadlech si můžete nechat zdát. :) No, jasně, že jsem musela zaplatit asi 1€ za šátek na nohy, protože jsem asi měla moc krátké kraťasy. :)

Piazza di San Marco, proslulé benátské náměstí mne docela zklamalo... i když jak se to vezme, asi se nedalo čekat, že bychom tu byli sami... a to nemyslím jen lidi, ale hlavně holuby. Je zvláštní, jak se někteří lidé vyžívají v jejich krmení. A jsem ráda, že jsme měli štěstí na počasí, stačí málo a náměstí je pod vodou a turisté tak musí chodit po úzkých lávkách. :) Osobně jsem teda zvědavá, jak se s tímto problémem Benátky poperou a taky doufám, že se nám jednou neutopí pod hladinou moře...

Létající fenomén Piazza San Marco (foto: Lenka)

Slunce se stále zvedalo a pálilo stále víc a lidí asi také přibývalo, tak jsme se rozhodli trochu ponořit do benátských spletitých uliček. A když píšu slovo spletité, tak to myslím doopravdy. Vůbec nechápu, jak se tu místní lidé mohou vyznat... tedy pokud se vyznají. ;))

Dlouho jsme se koukali na gondoly s jejich gondoliéry... kteří si zřejmě dávali někdy i šlofíka. ;) Gondola je přes 10 m dlouhé a asi 1,5 m široké plavidlo dosahující váhy 700 kg. Od roku 1562 platí zákon, kvůli kterému musí bát všechny gondoly natřeny na černo. Pravý gondoliér by měl na sobě mít modro-bíle pruhované tričko a na hlavě plochý slamák... Velmi zajímavé je, že patronem gondoliérů je český svatý Jan Nepomucký.

Gondoliérská porada :) (foto: Lenka)

Tento gondoliér se nebaví a polně šťouchá :) (foto: Jirka)

Vždycky jsem si myslela, že kanály musí být smrduté a špinavé, ale s tím jsem se tedy nesetkala. Nevím, jestli to nebyla jenom náhoda. Škoda jenom, že město je tvořeno hlavně kamenem a na zeleň tu člověk skoro ani nenarazí - tedy až na květinyv truhlících a podobně.

Jediná květina, co jsem v Benátkách viděla (foto: Lenka)

Půvabná dveřní ulička (foto: Jirka)

Po pauze na oběd jsme se lodičkou dostali na Isola di San Giorgio Maggiore, malinký ostrůvek v laguně, na kterém stojí Basilica di San Giorgio Maggiore se zvonicí, přístav a nějaký zelený park, kam jsme se nedostali. Benediktínský klášter zde byl založen v roce 982, kdy byl celý ostrov darován dóžetem mnichům, kteří odvodnili pozemky vedle tehdejšího kostela.

Se stavbou baziliky podle architekta Andrey Palladia se začalo v roce 1566. Kostel byl dostavěn před Palladiovou smrtí v roce 1580. V roce 1610 byla Vincenzem Scamozzim dodělána fasáda podle původních plánů zeslnulého architekta. Zvonice byla poprvé postavena v roce 1467, zřítila se v roce 1774, její rekonstrukce byla dokončena v roce 1791. Benediktínští mniši zdejší baziliku stále využívají.

Basilica di San Giorgio Maggiore (foto: Jirka)

Startující racek (foto: Lenka)

Stěžně v přístávku na Isola si San Maggiore (foto: Lenka)

Do hlavní lodi baziliky je volný přístup. Hlavní loď je od vedlejších oddělena mohutnými sloupy. Uvnitř jsou zachovány malby od Sebastiana Ricciho (1659 - 1734) a Tintoretta (vlastním jménem Jacopo Comin, 1518 - 1594). Krásný, čistý prostor plný klidu, tady se mi teda opravdu moc líbilo.

Hlavní loď San Giorgio Maggiore (foto: Jirka)

Po prohlídce baziliky jsme se vrtili na pevninu (teda teď je to pojem docela nadnesený, protože jsme se nechali vylodit na některém z větších ostrůvku a opět jsme se procházeli uličkami, přes kanály, kolem honosných paláců i obyčejnějších domů. Nejvíc mne pobavila hasičská zbrojnice na vodě... kde bylo vidět několik kotvících člunů. :) ... Zajímavá práce, teda! :)

Tichý benátský kanál :) (foto: Jirka)

Poslední památkou, kterou jsme minuli byl slavný Ponte di Rialto. Počátek stavby mostu sahá až do 12. století, dneska je most jedním ze čtyř, který spojuje oba břehy Canalu Grande. Most se klene jen v jednom oblouku, ale je výrazně zdobený. Zajímavé jsou krámky, které jsou v centrální častí mostu, dá se zde koupit zlato a turistické cetky. Je jen škoda, že díky této atrakci a starobilosti mostu je zde stále plno lidí.

Ponte di Rialto (foto: Jirka)

Pak už jsme frčeli zase na centrální parkoviště a pryč z Benátek, panečku, krásně tu bylo. Namířeno jsme měli teď už jenom k moři - do městečka Caorle. Najít kemp nebyl zas až takový problém, namáčkli jsme se dvěma auty na jedno místečko a za tmy už jsme se vesele mohli smáčet v moři. :) Možná dobře, že byla tma a pláž jsem tak viděla až druhž den. ;)