Itálie II. - hurá na Marmoladu

... A jak se šlo brzy spát, tak se i docela brzy vstávalo. :) Už po šesté hodině nás Jirka postupně všechny zburcoval a pak už se spát nechtělo... Ale pohled ze stanu mi to brzké vstávání určitě vynahradil... Ještě nikdy jsem ze stanu neviděla tak krásné věci! :)

Skály tyčící se nad naším přechodným domovem :) (foto: Jirka)

Po snídani a dalších nutných ranních rituálech se auty vydáváme v našich včerejších stopách a až v Canazei se trháme od včerejšího kurzu a míříme přes vesnice Alba a Penia k Lago di Fedaia. Lago di Fedaia je přehradní nádrž nacházející se ve skalním sedle a zvláštní je tím, že má dvě přehrady a odtéká na obě strany (do Val di Fassa a Val Pettorina). Je to teprve začátek, ale už tady se nemůžeme všichni vynadívat na tu krásu, voda nádrže je modro-modrá, okolní štíty osvětlované jasným sluncem, svěží zeleň okolo... Prostě nádhera, která se nedá popsat, to se musí vidět! :)

Jedna z přehrad Lago di Fedaia (foto: Jirka)

A potom jsme šlapali nahoru, šlapali nahoru a šlapali nahoru... :) ... K Rifugio Pian dei Fiacconi vede lanovka, ale my jsme hrdě šli po svých. :) Teda je fakt, že většiny cesty jsem ostatním koukala na záda (když jsem teda náhodou byla tak blízko, že se mi neschovali v dálce;)).

Lanovka k Rif. Pain dei Fiacconi (foto: Lenka)

Kabinky lanovky jsou docela vtipné - řekla bych, že jsou pro dva lidi, kteří se musejí dobře znát:). Nějak si neumím představit, že bych nahoru cestovala otevřenou klíckou, kam se vejdou sotva dva lidé... Ale jelikož jsme šli po vlastních, mohli jsme vnímat krásy věcí, které bychom shora rozhodně neviděli. :) Třeba mě se velmi líbila rozmanitost horských kytiček (v mnoha případech květinek, co u nás kvetou na jaře.

Neznámý kvítek (foto: Lenka)

Cestou jsme minuli jakousi polorozbořenou železobetonovou stavbu, docela by mne zajímalo, co to bylo zač... Zřejmě je to památka na 1. světovou válku? Kdo ví, ale pak už jsme nikdy nic podobného neviděli (nebo alespoň já ne :)). Ale na druhou stranu, v Dolomitech hrají prim jiné věci, než domy... a to krásná příroda a horská panorámata...

Val di Fassa s okolními štíty (foto: Jirka)

Ani nemůžu uvěřit tomu, jaké jsme měli štěstí na počasí, sice byly mraky, ale ty naopak byly skvělé, protože oblohu jako vymetenou si tu nějak představit neumím. :) Cestou nahoru znatelně ubývalo trávy, pak už byly jen sem tam trsíky barevných květů a nad Rifugio Pian dei Fiacconi (2626 m. n. m.) už definitivně převzalo vládu kamení. Zároveň jsme na vlastní kůži pocítili vertikální teplotní gradient! ;)))

Horní stanice lanovky a Rif. Pain dei Fiacconi (foto: Jirka)

... a letní setkání se sněhem mám vždycky moc ráda:)... Ukrutné chladno u něj zavládlo, tak přišly na ředu bundy, čepice a rukavice (je pravda, že to trochu nadnáším, no to je fakt... ale proč ne... minimálně s sebou jsme všichni tyto věci měli:)).

Krásný obrázek z letní dovolené :)) (foto: Jirka)

A nešlo jinak, než alespoň malého huhuláka si neuplácat z té bílé a studené hmoty... A vrchol Marmolady byl stále vysoko nad námi. My jsme nejvýš byli asi ve 2700 m. n. m., o kousek výš vylezl už jenom jeden z nás. Musíme asi počkat, až Michal vyrobí cepíny ;))

Marmolada je práven nazývána Královnou Dolomit, jedná se o rozložitější skalní hřeben a jeho nejvyšším místem je Punta di Penia ve výšce 3343 m.n.m. Na severní straně hřebenu se rozkládá 4 km dlouhé a 1,5 km široké ledovcové pole. Tyhle údaje asi budou staršího data, protože ledu musí zákonitě ubývat (když se všude o tom globálním oteplování píše a mluví...).

Nešlo odolat a nepostavit alespoň jednoho malého huhuláka ! (foto: Lenka)

Dost mne překvapilo, když jsem si přečetla, že v tomto ledovci bylo v roce 1917 vyvrtáno asi 8 km chodeb. Brzy byly chodby zničeny - ledovec si je zase vzal zpět... a vrací, co mu bylo dáno. Protože pomalu teče po svahu dolů, stává se, že u splazu vydá, co pohltil... Nezřídka i mrtvoly vojáků. Asi je dobře, že jsme žádného vojína nenašli!

Krásné vrcholky hor (foto: Jirka)

Je to jedno z mnoha míst v Dolomitech, kde by člověk mohl zůstat mnohem a mnohem a mnohem déle (docela bych se i bála, že klidně tak dlouho, až by nás ledovec pohltil:)).

Krása schoulená mezi kameny (foto: Lenka)

Ale celá Itálie byla ještě před námi, tak by bylo škoda zůstat jenom tady... ;) Cesta dolu byla místy malinko klouzací a zakovápací a kamenísesypací, ale na někoho dole čekala odměna v podobě tekutého chleba (značka Schweiger, kdyby to nějakému znalci něco řeklo;)) a někdo si zas koupil pohledy a někdo zas pohled koupil, ale nechtěl poslat... :) A byl skoro čas vyrazit zpátky do našeho třídenního krásného domova a sebrat síly na nový den. :)