sobota 19. září 2009

Zřícenina hradu Valdek

Babí léto dorazila jednoho zářijového víkendového dne na střední Čechy a podle našeho názoru se nedalo využít k ničemu jinému, než k nějakému pěknému výletu. :) Už dlouho jsme měli v oku zříceninu hradu Valdek, tak konečně na ní došlo... Ale tak úplně jednoduché to taky nebylo. ;) Z Dobříše je to docela kousek, ale asi jsme se nechali právě tímto faktem ukolébat...a nebo jsme si vezli špatnou navigátorku (já!) ?! :) Důležité je, že jsme měli v nádrži dost benzínu a naše malé autíčko jsme na těch polních a lesních cestách nezničili. Dobře to dopadlo :))

... Tedy dobře v tom směru, že jsme zaparkovali auto a vydali jsme se asi 2 km na cestu po žluté turistické značce do mírného táhlého kopečku. Škoda jenom, že cesta celou dobu vede po asfaltce, kde je docela velký provoz (mnoho spoluobčanů si vyvezlo zadek až skoro k hradu:)).

Trochu nás zarazila cedule, že je hrad uzavřen a to po dobu, co budou probíhat opravy... V tu chvíli jsme si říkali, že je to vskutku povedený výlet! Ale zákazu jsme nedbali (tak jako mnoho dalších lidí) a hrad jsme si prohlédli. :)

Zřícenina hradu Valdek se stínovým autoportrétem (foto: Jirka)

Hrad stojí na skalnatém ostrohu nad Červeným potokem. Historie hradu sahá patrně až do 13. století, kdy hrad nechal postavit Oldřich Zajíc z rodu Buziců (byl to purkrabí Pražského hradu). V 16. století byl hrad v majetku Pešíků z Komárova. V roce 1623 byl veškerý majetek Pešíků zabaven, kvůli účasti na stavovském povstání proti Habsburkům, ale v této době je hrad již uváděn jako zpustlý.
Koncem 19. století patří zbytky hradu knížatům z Hanau, kteří zříceninu nechali opravit. Za první republiky byl hrad v majetku Klubu českých turistů. Od roku 1947 se hrad dostal do rozšiřujícího se vojenského prostoru a na dlouhá léta zůstal nepřístupný (do r. 2007).

Vnitřek bergfritu :) (foto: Lenka)

Nejvýraznější částí hradu je a zcela jistě i v minulosti bývala obranná věž válcovitého tvaru - tzv. bergfrit. Lze do něj vstoupit a nahlédnout okrouhlým otvorem k obloze :) Zajímavý pohled, stejně jako na tloušťku zdí. V této místnosti je uložen sešit sloužící jako pamětní kniha hradu, kam se lidé mohou zapsat - nikdy jsme se tak hrdě nenapsali ;))

Okolí hradu je docela špatně přístupné - především ze západní strany, kde je ne příliš rozsáhlé kamenné moře (tvořené zřejmě zvětralými ordovickými křemenci;)).

Kamenné moře pod zříceninou (foto: Jirka)

Hrad je krásným šperkem, který zdobí vojenský újezd Brdy, na můj vkus tu bylo docela rušno (jak v podobě aut, tak v podobě lidí), ale to je zřejmě způsobeno tím, že se k hradu všichni dostávají jednou přístupovou cestou a v okolí se není kam roptýlit. :) ... A tak po prohlídce hradu už tu nebylo kam jít, tak jsme se cestou z kopečka vydali zpět k autu, které parkovalo kousek od vodní nádrže Záskalská... Krásná krajina s teplým odpoledním sluncem a zbarvujícími se listy...

Vodní nádrž Záskalská (foto: Jirka)

Cesta domů už byla veselejší a hlavně rychlejší :)

Další informace:
- www.hrady.cz
- www.castles.cz

čtvrtek 3. září 2009

Brána do pekel...

Týden nám utekl a my jsme už byli se všemi věcmi v autě a vyráželi jsme na cestu dom, ale to bysme nebyli my, abychom cestu nevyužili k nějakému tomu hezkému výletu, že?! :)) Byli jsme malinko nervózní, protože jsme neměli turistickou mapu okolí a hledat hrad podle málo podrobného autoatlasu, to byla docela sranda. :) No, nebyli jsme sami, už na dohled Housce jsme se setkali s manželi důchodového věku, co měli stejný cíl a taky bloudili. :) Né, že bych jim to přála, ale přeci jenom potěšilo, že v tom nejsme sami. ;) Nakonec jsme to našli my i oni! :))

Hrad Houska stojí na místě původní tvrze - nejprve dřevěné později kamenné (konec 9. století), které vévova Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. Hrad byl založen Přemyslem Otakarem II. někdy mezi leti 1270 - 1280 (asi ve stejnou dobu jako nedaleký Bezděz). Poté se dostal do držení pánů z Dubé. Mnoho přestaveb zanechalo na hradu svou stopu a tak dnes nejlepší charakteristika této stavby: renesanční zámek s prvky gotického hradu (viz. oficiální stránky hradu).

Hrad Houska - alias brána do pekel (foto: Jirka)

Během staletí hrad vlastnili mimo pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. V roce 1924 koupil hrad prezident Škodových závodů pan Josef Šimonek. Až do roku 1939 byl užíván rodinou jako letní sídlo, poté byl využíván německou armádou. Od roku 1950 byl na hradě archiv Státní knihovny v Klementinu. Hrad patřil také Spolaně Neratovice, která zde plánovala vybudovat noční sanatorium, k tomu ale už nedošlo... Později byl hrad vrácen v restitucích potomkům původních majitelů, kteří hrad zpřístupnili veřejnosti.

Kolo se kolí... (foto: Lenka)

A zpřístupnění my jsme samozřejmě využili. :) I když je pravda, že na hradě je docela živo - pořádá se zde mnoho kulturních akcí, je zde možnost pronájmu prostor pro různé společenské aktivity či svatby. Poloha hradu je velmi výhodná - ze tří stran je chráněn kolmými skálami a ze čtvrté byl vybudován příkop a brána na vnitřní nádvoří byla bráněna věží. Věž byla postavena na skále, která vystupuje až do druhého patra hradu.

Hned na začátku jsme se podívali do známé hradní kaple alias Brány do pekel. Kaple se nachází v severním křídle a zabírání přízemí i první patro stavby, je velmi podobná kapli na Bezdězu, oba hrady totiž byly stavěny současně. V kapli jsou zachovány malby pocházející z roku 1330, dnes jsou už velmi vybledlé. Zázorňují biblické výjevy - archanděla Michalea, kterému původně byla tato kaple zasvěcena. Podle pověsti je právě tato kaple postavena na průrvě ve skále, které vede až do pekla. Zvláštní ale je, že hrad byl postaven na místě, které leží mimo cesty, není zde ani zdroj vody... a navíc jeho budovy jsou umístěny tak, jako by se měly bránit něčemu zevnitř, ne nepříteli zvenku. No, my jsme nic zvláštního nepozorovali a ani čerti tu nebyli. Třeba budete mít někdo víc "štěstí"... :)

Potom nás mladá průvodkyně zavedla do prvního patra - Zelená komnata je asi nejhezčí a nejzachovalejší místností na Housce, její stěny jsou pomalovány náboženskými a loveckými freskami ze 16. století. Mezi freskami jsou i vyobrazení různých hradů, mezi kterými Houska nesmí chybět (je zde ještě s věží, která dnes už zachována není). Dále jsme pokračovali do loveckého salonku, až sem sahá skála, která je opracována a tvoří součást interiéru. Docela mne pobavilo, když jsem si všimla, že ze skály vystupují jasně zřetelné otisky zkamenělých křídových živočichů. :) V salonku je mnoho loveckých trofejí, samozřejmě.:)

Lovecký salonek (foto: Jirka)

Ve 2. patře ještě v nedávné době byly poničené místnosti, které jsou dnes kompletně rekonstruovány - bohužel už přišly o svou historickou cenu, tak jaksi voní novotou. Místnosti slouží spíše ke komerčním účelům - pořádají se tu hostiny, plesy, část slouží jako galerie (my jsme tu zastihli oleje Aleše Krejči).

Nově zrekonstruované druhé patro hradu (foto: Jirka)

Obrazy Aleše Krejči (foto: Jirka)

A pak už prohlídka hrado-zámku skončila... a my jsme přece jen viděli nějaké ty čerty... sice bez rohů a možná to ani čerti nebyli, ale mě to tak přišlo. :))

Čertovské hlady :) (foto: Lenka)

A pak už jsme byli venku, akorát jsem pociťovala trochu zklamání... Berou to tu nějak komerčně a obchodně, teda je pravda, že si na provoz a přestavby nějak vydělat musejí, ale přece jen ve mne hlodá malý červíček, že takhle se mi to moc nelíbí... Ještě, když se slečna průvodkyně vyloženě chlubila Nocí s hvězdami - čili vystoupení předních zpěváků popmusic... :) Nu, tuhle akci si klidně i příští rok zřejmě nechám ujít. :))

Šli jsme se podívat kousek po modré turistické značce na vyhlídku... ale samotná cesta pro mě už byla cílem, protože jsme šli krásným lesem a okolo sochy sv. Ludmily... a ta vyhlídka teda zase až za tolik nestála...

Schody sv. Ludmila (foto: Jirka)

Vyhlídka na Říp se sice jmenovala správně, ale krom našeho slavného českého kopečku byla vidět ještě nějaká neslavná elektrárna či továrna nebo co to bylo a to je nic moc, teda! :)

Vyhlídka na Říp (foto: Lenka)

Krásný les (foto: Jirka)

No jo... bylo září a už se ozýval podzim... teda ale že to byl vlastně hezkej čas, když teď už je zima... to to ale letí. :)

Červené plody hlohu (foto: Lenka)

Další informace:
- oficiální stánky hradu
- neoficiální stránky hradu
- www.idnes.cz

středa 2. září 2009

U Pravčické brány

Uf, ten den bylo opravdu vedro, ale ve stínu stromů u Pravčické brány se to ještě docela dalo vydržet... A ještě, když jsme se dovyškrábali o něco výš, naskytl se nám dálší z úžasných pohledů na souhru skal, stromů a slunce... Užili jsme si tuto krásnou scenérii a zas bylo na čase slézt o něco níž, kde toho výhledově moc hezkého není... i když, tady jde hlavně o geológii, přece. ;)

Dlouhodolské stěny (foto: Jirka)

Dlouhý důl (foto: Jirka)

S postupujícím časem (respektive se sluncem klesajícím k západu) nastupuje takový křečovitý humor z únavy... A musím se přiznat, že to, co jsem na skále našla, se mi docela trefilo do vkusu. :D ... Přiznejte se, kdo tohle na skálu mohl vytvořit, když je to místo v 1. zóně národního parku, kam se normálně nesmí? :))

Betonový ksichtík :) (foto: Lenka)

Zapadající slunce pod Pravčickou bránou (foto: Lenka)

... Na závěr dnešního dne jsme se přesvědčili, že lidé ze Správy NP České Švýcarsko dobře dělají svou práci ... Takže díky za to a hlavně, aby se lidé k přírodě chovali ohleduplně... (Platit by to mělo nejspíš hlavně pro německé muže na Den otců:))

úterý 1. září 2009

Pod Mariinou skálou

Jako bych to neříkala... že v této oblasti jsme víc než často... :)) Ale co se dá dělat, zřejmě je třeba, abych si tato místa řádně zažila a asi budou tvořit i páteř mojí diplomky (snad).

... Bylo pondělí, docela brzy ráno... sice byl ještě srpen, ale prázdniny už skoro končily a mnoho lidí tu nechodilo... Ten rozdíl byl velmi znatelný... i když se našlo mnoho lidí, co se neváhalo zastavit a zírat, co že to jako s tím metrem okolo skal děláme. :D ... Upřímně řečeno se těm nebožákům ani nedivím, asi bych taky čučela jako puk, kdybych to neznala. :) Ale co se dá dělat, bylo potřeba podél schodů na Mariinu skálu pracovat, tak se pracovalo. :))

Když uz jsem se zmínila o tom metru... :) Je to docela dobrá věcička, když je potřeba použít nějaké měřítko, následující fotografie není opravdu standardní - hned ze dvou důvodů: 1) obvykle fotíme zviřátka, která to mají nějaký ten pátek za sebou (cca 90 milionů let) a 2) nikdy jsem ještě neviděla takového prťavého slepýše! :)))

Miniaturní slepýšek :) (foto: Lenka)

Kontrolor pracovní kázně :) (foto: Lenka)

... Je to tu neskutečná krása, když se člověk odkloní od turistické trasy (i když je pravda, že lidí ubylo, i tak to byla síla, no:)). A jsem ráda, že tuhle možnost máme a že se tomu ještě stále dá říkat práce... ;)

Skály a lesy pod Mariinou skálou (foto: Jirka)

Budka na Mariině skále (foto: Jirka)

Ale na nějakou tu legraci je ještě čas... a když k tomu ještě příhodně svítí slunce ;)))

Autoportrét :) (foto: Lenka)

... Vyvstává jedna otázky... Mariino skálo, kdy Tě zase uvidíme??