ROCOPLAYA ... o cestování: Brána do pekel...

Týden nám utekl a my jsme už byli se všemi věcmi v autě a vyráželi jsme na cestu dom, ale to bysme nebyli my, abychom cestu nevyužili k nějakému tomu hezkému výletu, že?! :)) Byli jsme malinko nervózní, protože jsme neměli turistickou mapu okolí a hledat hrad podle málo podrobného autoatlasu, to byla docela sranda. :) No, nebyli jsme sami, už na dohled Housce jsme se setkali s manželi důchodového věku, co měli stejný cíl a taky bloudili. :) Né, že bych jim to přála, ale přeci jenom potěšilo, že v tom nejsme sami. ;) Nakonec jsme to našli my i oni! :))

Hrad Houska stojí na místě původní tvrze - nejprve dřevěné později kamenné (konec 9. století), které vévova Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. Hrad byl založen Přemyslem Otakarem II. někdy mezi leti 1270 - 1280 (asi ve stejnou dobu jako nedaleký Bezděz). Poté se dostal do držení pánů z Dubé. Mnoho přestaveb zanechalo na hradu svou stopu a tak dnes nejlepší charakteristika této stavby: renesanční zámek s prvky gotického hradu (viz. oficiální stránky hradu).

Hrad Houska - alias brána do pekel (foto: Jirka)

Během staletí hrad vlastnili mimo pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. V roce 1924 koupil hrad prezident Škodových závodů pan Josef Šimonek. Až do roku 1939 byl užíván rodinou jako letní sídlo, poté byl využíván německou armádou. Od roku 1950 byl na hradě archiv Státní knihovny v Klementinu. Hrad patřil také Spolaně Neratovice, která zde plánovala vybudovat noční sanatorium, k tomu ale už nedošlo... Později byl hrad vrácen v restitucích potomkům původních majitelů, kteří hrad zpřístupnili veřejnosti.

Kolo se kolí... (foto: Lenka)

A zpřístupnění my jsme samozřejmě využili. :) I když je pravda, že na hradě je docela živo - pořádá se zde mnoho kulturních akcí, je zde možnost pronájmu prostor pro různé společenské aktivity či svatby. Poloha hradu je velmi výhodná - ze tří stran je chráněn kolmými skálami a ze čtvrté byl vybudován příkop a brána na vnitřní nádvoří byla bráněna věží. Věž byla postavena na skále, která vystupuje až do druhého patra hradu.

Hned na začátku jsme se podívali do známé hradní kaple alias Brány do pekel. Kaple se nachází v severním křídle a zabírání přízemí i první patro stavby, je velmi podobná kapli na Bezdězu, oba hrady totiž byly stavěny současně. V kapli jsou zachovány malby pocházející z roku 1330, dnes jsou už velmi vybledlé. Zázorňují biblické výjevy - archanděla Michalea, kterému původně byla tato kaple zasvěcena. Podle pověsti je právě tato kaple postavena na průrvě ve skále, které vede až do pekla. Zvláštní ale je, že hrad byl postaven na místě, které leží mimo cesty, není zde ani zdroj vody... a navíc jeho budovy jsou umístěny tak, jako by se měly bránit něčemu zevnitř, ne nepříteli zvenku. No, my jsme nic zvláštního nepozorovali a ani čerti tu nebyli. Třeba budete mít někdo víc "štěstí"... :)

Potom nás mladá průvodkyně zavedla do prvního patra - Zelená komnata je asi nejhezčí a nejzachovalejší místností na Housce, její stěny jsou pomalovány náboženskými a loveckými freskami ze 16. století. Mezi freskami jsou i vyobrazení různých hradů, mezi kterými Houska nesmí chybět (je zde ještě s věží, která dnes už zachována není). Dále jsme pokračovali do loveckého salonku, až sem sahá skála, která je opracována a tvoří součást interiéru. Docela mne pobavilo, když jsem si všimla, že ze skály vystupují jasně zřetelné otisky zkamenělých křídových živočichů. :) V salonku je mnoho loveckých trofejí, samozřejmě.:)

Lovecký salonek (foto: Jirka)

Ve 2. patře ještě v nedávné době byly poničené místnosti, které jsou dnes kompletně rekonstruovány - bohužel už přišly o svou historickou cenu, tak jaksi voní novotou. Místnosti slouží spíše ke komerčním účelům - pořádají se tu hostiny, plesy, část slouží jako galerie (my jsme tu zastihli oleje Aleše Krejči).

Nově zrekonstruované druhé patro hradu (foto: Jirka)

Obrazy Aleše Krejči (foto: Jirka)

A pak už prohlídka hrado-zámku skončila... a my jsme přece jen viděli nějaké ty čerty... sice bez rohů a možná to ani čerti nebyli, ale mě to tak přišlo. :))

Čertovské hlady :) (foto: Lenka)

A pak už jsme byli venku, akorát jsem pociťovala trochu zklamání... Berou to tu nějak komerčně a obchodně, teda je pravda, že si na provoz a přestavby nějak vydělat musejí, ale přece jen ve mne hlodá malý červíček, že takhle se mi to moc nelíbí... Ještě, když se slečna průvodkyně vyloženě chlubila Nocí s hvězdami - čili vystoupení předních zpěváků popmusic... :) Nu, tuhle akci si klidně i příští rok zřejmě nechám ujít. :))

Šli jsme se podívat kousek po modré turistické značce na vyhlídku... ale samotná cesta pro mě už byla cílem, protože jsme šli krásným lesem a okolo sochy sv. Ludmily... a ta vyhlídka teda zase až za tolik nestála...

Schody sv. Ludmila (foto: Jirka)

Vyhlídka na Říp se sice jmenovala správně, ale krom našeho slavného českého kopečku byla vidět ještě nějaká neslavná elektrárna či továrna nebo co to bylo a to je nic moc, teda! :)