čtvrtek 16. června 2011

PP Vinice v Jincích

Dalším chráněným územím, které doposud nenavštívil nikdo s fotoaparátem v ruce (tedy alespoň nikdo, kdo fotí pro Wikipedii :)) je přírodní památka Vinice. Z toho důvodu jsme v brzké době po navštívení přírodní památky Na horách, zastavili na stejném parkovišti v Jincích, ale tentokrát jsme se vypravili opačným směrem. Nejprve jsme si koupili točenou zmrzlinu a pak jsme mohli pokračovat dál v objevování nových věcí...

Šli jsme kolem starého jineckého zámku... smutná budova. Před samotným vybudováním zámku tu stála tvrz, zámek je z poloviny 18. století. Jde o trojkřídlou barokní budovu ve tvaru písmene U. Střední část budov je o patro vyšší než boční křídla. Kaple sv. Josefa byla zcela zničena V 19. století tu byl vybudován pivovar, pak sodovkárna... V současné době je budova  k prodeji. Snad se najde někdo, kdo této budově ještě dá nějaký nový smysl.

Jinecký zámeček v hodně špatném stavu (foto: Lenka)

Šli jsme se nejdřív podívat ke zdejšímu rybníku a cestou jsme šli kolem rodného domu Josefa Slavíka. Josef  Slavík byl celosvětově proslulým houslistou a hudebník skladatelem. Narodil se v Jincích 26. března 1806 a zemřel v 30. května 1833 v Budapešti. Pohřben byl také v Budapešti, až po sto letech byly ostatky převezeny na vyšehradský Slavín a ve stejné době byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

Rodný dům Josefa Slavíka (foto: Lenka)

Jinecký rybník (foto: Jirka)

Vodní rostlina (foto: Lenka)

Ještě jednou rybník :) (foto: Jirka)

Vřetenuška obecná (foto: Lenka)

Kněžice páskovaná (foto: Lenka)

Výchozy kambrických hornin v PP Vinice (foto: Lenka)

Mladý skokánek (foto: Lenka)

Otisky trilobitů (foto: Lenka)

Pohled na Jince z PP Vinice (foto: Lenka)

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v Hostomicích u dvou památných lip, které byly vyhlášeny v roce 2008, ale stále ještě nejsou v oficiální databázi AOPK ČR (Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR)... ale cedule s malým státním znakem u nich je, tak bych tomu vyhlášení i docela věřila. :) Stromy jsou při pravé levé straně silnice z Běštína do Jinců.

Památné lípy v Hostomicích (foto: Lenka)

Pak jsme jeli už domů... Pěkný den - mnohem lepší je trávit den v přírodě, než v kanceláři v Praze. :) Škoda jenom, že těch dní dovolené mám tak málo. :))


Další informace:
- oficiální stránky městyse Jince
- cs.wikipedia - Jince, přírodní památka Vinice

sobota 11. června 2011

Muzejní noc 2011 - Dobříš

Muzejní noc má jednu nespornou výhodu - může na ní vyrazit i člověk, který dělá denní služby, a tak jsme se i my mohli zúčastnit. :) Muzejní noc byla naplánována na nádvoří dobříšského zámku od 18 do 22 hodin. My jsme sem dorazili lehce po 20. hodině a rovnou jsme se zařadili do fronty čekajících nadšenců... Do zámku se pouštěly malé skupinky asi po osmi lidech, tak to chvíli trvalo, než na nás došla řada. :) Mezitím začalo poprchávat, tak jsme byli vpuštěni do vstupní haly, kde jsme ale dál museli čekat... :)

Pohled do francouzského parku

No, dočkali jsme se... Prohlídka vedla na půdu, kde je expozice "dobříšské přízraky", kde je několik podivných postav a postaviček a moc jsme teda nechápali, o co že má jít. :)) Každopádně jsme si říkali, že je docela fajn, že muzejní noc je zdarma, protože platit za tohle, to by se nám nechtělo. :) I když normálně expozice na půdě je zde vedena jako druhý prohlídkový okruh, který stojí 50 resp. 30 Kč. Docela síla! :)

Prohlídka dobříšských přízraků...

... na zámku Dobříš... :)

Během celé doby (18 - 22 hodin) bylo otevřeno i Městské muzeum Dobříš, které se nachází rovněž v prostorách zámku. Pro muzejní expozici jsou zde vyčleněny tři místnosti, kde jsou vystaveny především motocykly... ale také vitríny s různými dobovými dokumenty, uniformami, zbraněmi, nádobím, náboženských soškami atd.

Velmi zajímavý je model od Petra Kadlece, který ukazuje, jak původně vypadala bývalá dobříšská synagoga, kde nyní sídli Kulturní dům Dobříš. Model zobrazuje nejen to, že stavba dříve měla i věž, ale byla od okolí oddělena plotem, který zde dnes už není... což zřejmě souvisí s rozvojem automobilové dopravy.

Muzeum bylo o něco zajímavější... model synagogy

Smutným mementem jsou potravinové lístky z válečné doby... Z doby, kdy lidé sice formálně měli nárok na určité množství potravin, ale v obchodech nic nebylo a lidé běžně umírali hladem... Byla to děsivá doba, ale neměli bychom na ní zapomínat! Úsměvnější památkou dob minulých je např. vysvědčení dvanáctiletého Otty Kollmanna z Dobříše, který byl žákem čtvrté třídy a "choval se dobře, a při dobrých schopnostech a prostřední pilnosti se následovně naučil předepsaným předmětům...", na vysvědčení pak následuje výčet známek... vesměs byly dobré, ale jen pravopis byl prostřední. Tak se tedy v roce 1866 známkovalo. :))

Ze starých dokumentů

Městské muzeum Dobříš

Na jedné z fotografií je zachycen osmnáctiletý Jeroným Colloredo-Mansfeld (1912-1998), který se po revoluci dočkal restituce a byl mu navrácen zámek Dobříš a zámek Zbiroh i s okolními lesy. K navrácení došlo rozhodnutím Ústavního soudu z roku 1997, formálně si zámek převzal v únoru 1998. V současné době zámek, francouzský i anglický park vlastní synovec Jeroným Colloredo-Mansfeld (narozen v roce 1949 v USA), který má dvě děti, takže o další majitele zámku je postaráno. :)

Noc na nádvoří :)

Nádvoří zámku

Součástí dobříšské Muzejní noci byl i doprovodný program - hudební a divadelní představení, která se odehrávala na nádvoří... ale když jsme opustili muzeum, už docela silně pršelo, tak se program přesunul do "konírny"... Zrovna hrál Swing band Dobříš, ale konstatovali jsme, že je to hudba především pro starší, tak jsme šli domů. ;))


Další informace:
- Muzeum města Dobříše
- stránky Kulturního domu Dobříš
- stránky zámku Dobříš

středa 8. června 2011

Kytín, Rosovice, motýlí step

Potřebovali jsme se podívat na dveře, abychom si udělali obrázek o tom, co si pořídíme do nového bytu... A když už jsem musela zůstat ve všední den doma, tak jsme to pojali trochu výletově a fotograficky. Nejprve jsme se vydali do Kytína, kde jsme spolu už jednou byli, když jsme se vraceli ze Skalky, ale vůbec jsme se tu nezastavovali, jen jsme počkali na zastávce na autobus. :)

Tentokrát jsme si nejdřív prohlédli dveře a pak jsme se vrhli na obejití návsi. :) Víc nemělo smysl tu otálet, protože na nás čekaly ještě dveře v Rosovicích. ;) Nicméně náves s rybníčkem, kde kvetly žluté kosatce a poletovaly vážky (zejména ten samec vážky ploské, co mi stál za modela :)), tak ta stojí za vidění. :) Vůbec jsou tyto centra obce vesměs dost půvabná, docela mě baví se jimi procházet.

Rybník a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kytíně (foto: Jirka)

Vážka ploská - samec (foto: Lenka)

Ještě bych se zastavila u krásy květu kosatce žlutého (Iris pseudacorus). Jedná se o chráněnou bylinu, která vyhledává vlhká místa nebo takové lokality, které jsou alespoň občas zaplavovány vodou. Takhle zblízka jsem se s ním setkala poprvé, i když to je možná tím, že až poslední dobou si více všímám toho, co kde jak a proč roste (a běhá). :)

Kosatec žlutý (foto: Lenka)

První písemná zpráva o Kytíně je z roku 1321, kdy byl poprvé zmiňován i místní kostel. Kostel i s návsí jsou ovšem starší, ale není známo přesný letopočet založení. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn v gotickém slohu a v 17. století byl barokně upraven. Až v roce 1866 byla k průčelí kostela přistavěna věž, uvnitř kostela jsou rokokové varhany z počátku 19. století, které byly opraveny z daru manželů Gallinových (r. 1992). Kostel obklopuje hřbitov, který se už ale přes 150 let nepoužívá (a proto není plný kýčovitých květin apod.). 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (foto: Jirka)

Za zdí, kterou je obehnán hřbitov, roste jeden ze dvou kytínských památných stromů - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), který je chráněn už od roku 1983. Strom je vysoký 20m a obvod jeho kmene dosahuje 215cm, což není nikterak závratné číslo v porovnání s jinými památnými stromy, ale každý strom je jiný a každý má něco do sebe. Tento jasan je krásně rostlý.

Památný strom - jasan ztepilý před kostelem (foto: Lenka)

Pak už bylo načase, abychom sedli do auta a přejeli do Rosovic, kde jsme si opět prohlédli dveře a opět jsme se tu šli malinko porozhlédnout. Mezitím už definitivně zalezlo slunce za mraky. První zmínky o Rosovicích jsou z roku 1305, kdy patřili k dobříšskému hradu.

Už při prvním pohledu na kostel sv. Petra a Pavla, je člověku jasné, že tohle asi nebude úplně moc historická budova, ale o to má zajímavější osud. Stojí na místě, kde stávala kaplička, kostel by vystavěn v roce 1913 ze sbírek, protože občané do té doby museli chodit do různých farností v okolí. Od roku 1936 tu byly pravidelné bohoslužby. V současnosti jsou ve věži umístěny tři zvony - Petr, Pavel a Václav.

Kostel v Rosovicích (foto: Lenka)

U kostela mě ale stejně nejvíc zaujaly sosající ploštice ruměnice pospolné různého stáří. Svorně ale jedna jako druhá sosali životní šťávu z rostlin. Říkala jsem si, jestli je to v pořádku... ale asi tomu tak bude. Že by takové ruměnice sosali z kořenů a stonků rum?! :) Zajímavé.

Ruměnice pospolné (foto: Lenka)

Po "námaze" jsme si koupili zaslouženou odměnu v podobě čerstvých housek a výborné rosovické anglické slaniny. :) To je neskutečně dobrá věc! :) Nu a pak jsme už zase nastoupili do auta a jeli jsme se podívat do pár příbramských obchodů... Při této příležitosti jsem si koupila svůj první dres na kolo a druhé kalhoty s plenkou. :)

Když jsme se vraceli už úplně domů, donutila jsem ještě Jirku, abychom se zastavili na motýlí stepi na jižní straně kopce Pichce (573m n m). Už mnohokrát jsme jeli kolem a já jsem z okýnka vždycky koukala na ceduli s velkým modráskem a říkala jsem si, co to tam asi tak může být. Až jsem na to přišla - je to ta lokalita, kterou majitelé s lehkostí nechají rozjezdit při motokrosu a motýlům se tu pak daří o to víc. Tomu se říká spojit příjemné s užitečným. :) Území o rozhloze 10 ha bylo v roce 2007 zaregistrováno u městského úřadu Příbram jako Významný krajinný prvek. O lokalitu je nutno se pečlivě starat, aby se na co největší ploše nacházelo suché stepní prostředí, které z naší krajiny nějak rychle mizí a s ním i vzácné druhy fauny (a vlastně i flory). Je trochu paradoxní, že právě motokros pomáhá druhové diverzitě této lokality. :))

Motýlí step v okolí kopce Pichce u Příbrami (foto: Lenka)

Na motýlí stepi Pichce se nachází asi 50 druhů denních motýlů. Druhy mají různou dobu výskytu, takže na lokalitě nejsou všechny najednou, ale různě se obměňují. My jsme tu viděli několik modrásků a pak dalších hnědých motýlků, které neznám...

Brouk na bodláku (foto: Lenka)

Škoda jenom, že byl takový vítr, že nedovolil motýlům si pořádně sednout na trávu, takže fotku motýla nemám ani jednu. :) Inu, evidentně se nepodařilo, co se podařit mělo. :)) Ale doufám, že se sem ještě někdy na focení motýlů dostanu, protože je to jedinečné místo!


Další informace:
- oficiální stránky obce Kytín; oficiální stránky obce Rosovice; motýlí rezervace na stránce denik.cz

pondělí 6. června 2011

Bouřka

Bouřka = uklízení kytek, kterým by prudké deště nebo případné kroupy pořádně pocuchaly lístečky i květy... Ale pak je už čas se z bezpečí balkónu koukat na ty krásné přírodní ohňostroje. :) Konečně jsme se naučila fotit blesky a myslím, že výsledek stojí za to a přišlo mi líto se fotkou nepochlubit. 

PS.: Ale mnohokrát jsme vyfotila tmu... nebo svítící lampu! :))

Světla nad Dobříší

Pořádný blesk