pondělí 20. dubna 2009

Rybník u Záborné lhoty

Sobota byla dnem pošmourným a docela zataženým, ale večer se počasí umoudřilo a tak nádherně se vyčasilo, že se nedalo cestou domů nikde nezastavit:) ... Volba padla na rybník Mích u Záborné Lhoty mezi Chotilskem a Novým Knínem.

Rybník Mích v podvečerním světle (foto: Jirka)

Zelenající se okolí rybníka :) (foto: Jirka)

U hráze rybníka nás překvapila socha svatého s rybou... Akorát jsem teda nějak nevymyslela, o jakého svatého se jedná:( Patronem rybářů by měl být sv. Petr, ale ještě nikdy jsem ho neviděla znáhorněného se sumcem... No, kdo ví, jak ono to vlastně je. Každopádně se tedy omlouváme za naší neznalost:)

Socha svatého s rybou ? (foto: Jirka)

V podvečerním čase z lesa na louku přišly povečeřet srny, nicméně nás brzy zmerčily, tak za hlasitého upozorňování kolegů zase v lese zmizely:)... Kousek od rybníka, na hranici louky a lesa, stojí zajímavá socha Sv. Huberta s jelenem. Sv. Hubert je patronem lovců (či myslivců... ale také soustružníků, kožešníků, řezníků, matematiků či kovodělníků)...

neděle 12. dubna 2009

Velikonoční výšlap na Studený vrch

Asi deset kilomentrů od Dobříše leží Studený vrch, jeden z kopců spadající do Hřebenů. Kopec dosahuje výšky 660 m. n. m. a na jeho vrcholku se nachází zajímavá stavbička, která je během roku příležitostně otevřena veřejnosti (o prázdninách jsou to pak všechny víkendy). Původně se jednalo o zeměměřičskou věž, jenž přišla na světlo světa v roce 1942, ale od roku 2004 slouží jako rozhledna turistům z Brd i vzdálenějších míst.

Výška rozhledny je 17,5m a nahoru se leze po dřevěném schodišti, které teda spíš připomíná žebříky, ale to nám vlastně skoro ani nevadilo:) Asi bych netvrdila, že se do těch 17 m vejde šest pater a ještě pod nimi sklep...

Kamenná rozhledna na Studeném vrchu (foto: Jirka)

Jelikož se rozhledna nachází uprostřed hustých brdských lesů, výhled není úplně takový, jaký by si člověk představoval... Asi ještě nedošlo k vykácení či redukci okolních stromů (což by byla velká škoda)... Ale mezi stromy lze spatřit hrad Karlštejn, lomy v okolí Koněprus nebo třeba i jadernou elektrárnu Temelín:)

Výhled z rozhledny směrem k velkolomu čertovy schody v Koněprusích (foto: Lenka)

Okolí rozhledny bylo tento krásný slunečný den doslova obsypáno lidmi, kteří se slunili (na ně byl zvlášť úchvatný pohled z výšky:D... jenm kvůli slušnému vychování sem nedáme fotku tří rozpláclých pánů užívajících si slunečních paprsků...:)). Výlet to byl docela krátký, ale přesto moc přijemný (a vlastně jsme si smazala vroubek, který jsem jako dobříšák měla;)).

pondělí 6. dubna 2009

Zříceniny hradů Žebrák a Točník

... Okolo tohodle místa jsme jeli cestou od Křivoklátu a říkali jsme si, že "někdy" sem určitě vyrazíme (překvapilo mne, jak to někdy bylo krátké, protože hned další víkend se ono někdy stalo skutečností:)....

Jirka má pravdu, že je až plíživě podezřelé, že kdykoliv vyrazíme někam na výlet, tak se nějak podivně zhorší počasí (často je to předpovědi navzdory!:))... Dnes nás čekalo mlžno, daleký výhled nebyl a slunko se přes opar prodralo jen slabě, ale mě se teda tohle moooc líbilo a ani jsem si nestěžovala:)... Nějaké počasí nás přeci nemůže rozhodit!

Autíčko jsme nechali na "centrálním" parkovišti v obci Točník, ale nejprve jsme se vydali na zříceninu hradu Žebrák, která malinko nelogicky neleží ve stejnojmenné obci, ale leží v obci Točník;) Vyškrábali jsme se na skalní křemencový výběžek, odkud byl hezký pohled na věž Žebráku a na domy a silnici pod námi :)

Žebrák focený z krásné neoficiální vyhlídky (foto: Jirka)

Skalní výběžek je tvořen šikmo ukloněnými ordovickými křemenci:) ... skály jsou obydleny několika smrky, ale našli jsme tu i travičky a lišejníky... Nevim teda proč, ale Jirkovi ty miniaturní parazitické organismy připomínají kovový šrot :D :D

Lišejník, který někomu připomíná kovový šrot :)) (foto: Lenka)

Trochu nás mátl přístup k hradu a mě docela znejistěla cedule, že je hrad zavřen (když jsem jí blíž zkoumala, tak mi přišlo, že tam je celoročně a nejde vyměnit, tak teda nevim, jestli šlo o nějaký šprým...:)).

Pod Žebrákem ... (foto: Jirka)

Nicméně, odradit jsme se nedali a směle postupovali dál... a to, co na nás čekalo, mi vyrazilo dech. Baví mě zříceniny, které si člověk může projít sám a pobýt zde tak dlouho, jak se mu zlíbí... A ještě k tomu, když vstupenky prodává sympatický pán se psem, to hned z toho člověk má radost! :)

Hrad zde zbudovali v druhé polovině 13. století páni z mocného rodu Buziců. Hrad byl tvořen v přední části menší válcovou věží, za ní následoval hradbami obehnaný dvorek, centrem hradu pak byl mohutný bergfrit (vysoká válcová věž), dále součástí hradu byl obytný palác a předhradí. Jednotlivé části jsou za sebou srovnány lineárně, což rozhodně nebylo typické, ale místní poměry ani jinou možnost nedávaly.

V roce 1341 se Žebrák stal královským majetkem - sídlil Jan Jindřich (bratr Karla IV.). V této době byla na konci hradního areálu zbudována kaple sv. Apolináře a sv. Markéty. Největší rozmach hradu byl nejspíš za vlády Václava IV. (syn Karla IV.), který hrad nechal upravit do podoby velkolepé rezidence, řada staveb byla rozšířena či přestavěna a vzniklo několik nových. Před koncem 14. století byl na dohled Žebráku zbudován hrad Točník, kam se později přesunul hlavní zájem majitelů (15. století). V roce 1532 hrad vyhořel a byl jeho majiteli Krajíři z Krajku opuštěn, od této doby je hrad veden jako pobořený a zcela opuštěný. Ale je zvláštní, že i za tu dobu se z něj mnohé dochovalo, takže za návštěvu rozhodně stojí :).

Velké věž (bergfrit) je v současné době přístupná po novém dřevěném schodišti a slouží jako rozhledové místo s krásným pohledem na okolní domy, pole, rybníky i na hrad Točník:) Bergfrit byl ve 13. století minimálně o jedno patro nižší než dnes a to díky přestavbě za Václava IV. V tomto období také vzniklo tzv. kvádrování omítkovými rámci - Velká věž tak budí dojem, že je tvořena z velkých kamenných kvádrů, ale to je jenom iluze.

V předposledním patře je několik oken vedoucích do všech směrů a na jednom z nich jsme našli milého návštěvníka z motýlí říše:)... Ochotně nám zapózoval. Díky, pane motýl:)

Motýl, obyvatel zříceniny Žebrák :) (foto: Lenka)

Na následující fotce je pohled od Žebráku směrem k Točníku - hradu zbudovaném na vrcholu křemencového skalního výběžku zvaného Zámecká hora.

Vrch s hradem Točník vyfocený od Žebráku (foto: Jirka)

Výšlap k Točníku je docela příjemná procházka - nebo by mohla být, kdyby nebylo zrovna ten den takové dusno;). Nejpdve se nám z hradu zjevilo jakési kladkostrojí s dřevěnou rampou... ehm, no buhví, k čemu to vlastně slouží, ale já to nějak jinak pojmenovat neumím ;). V předhradí je medvědí výběh s obyvateli Jardou a Mištou. V druhé části je pak jezírko, které až do roku 1530 sloužilo jako jediný zdroj pitné vody pro hrad. U jezírka je odkryt významný geologický profil - úhlová diskordance mezi proterozoikem a ordovikem:).

Točník byl vybudován pravděpodobně v letech 1398 - 1401 v nadmořské výšce 456 m (o cca 100 m výše než Žebrák). Při stavbě byly potlačeny obranné prvky, proto hrad sloužil spíš jako rezidence pro krále než válečná pevnost. Období husitství přečkaly oba hrady bez úhony. Od roku 1475 měl hrad v zástavě loupeživý rytíř Burian z Gutštejna a jeho syn Kryštof, ale o dvanáct let později hrad museli opět vrátit králi. V první polovině 16. století hrad prodělal rozsáhlé stavební úpravy (za Jana z Vartenberka) a byla také vyhloubena studna. Poté hrad získali Krajířové z Krajku, Lobkowiczové nechali vyzdobit část staveb sgrafity. Po tři staletí hrad patřil království a byl spravován hejtmany ze zbirožského zámku. Pozdějí na hradě bylo vězení, sloužil jako úkryt pro místní obyvatele. V roce 1733 byla část Královského paláce přebudována na kapli sv. Bartoloměje a jen díky tomu se tato část hradu dochovala do současné doby. Dnes patří Točník (i Žebrák) státu.

Předhradí Točníku (foto: Jirka)

Po zaplacení vstupného jsme dostali papír s popisem jednotlivých jeho částí a pak už jsme se mohli volně procházet a kochat se krásami architektury:). Vlastně je to docela dobrý systém prohlídky hradu - mohli jsme se tu zdržet, jak dlouho jsme chtěli... A také mi příde, že jsme se zdrželi déle, než by tomu bylo při prohlídce s průvodcem:).

Na prvním nádvoří jsme se ani nerozkoukali a už jsme procházeli věžovou branou na druhé nádvoří, kde tou dobrou probíhaly ukázky z umění mistra hrdelního práva. No, být čarodejnicí ve středověku se asi nevyplatilo... :/...Jako první místo jsme se vydali prohlédnout Velký purbrabský palác. Jde o velikou budovu, jejíž vnitřní část dnes tvoří jednu velikou místnost s pobořenými okny, kde se prohání průvan. Původně budova byla několikapodlažní - přízemí bylo v době renesance rozdělené na tři části, což dnes už naznačují jenom zdi. 1. poschodí tvořil hradní sál s velým krbem a v nejvyšších patrech pak byly obytné místnosti.

Královský palác z okna Velkého purkrabského paláce (foto: Jirka)

Purkrabský palác me vážně dostal, neuvěřitelná stavba, kde jsem si připadala opravdu malinká a vůbec to na mne velmi zvláštně působilo... V místnosti bylo jen několik předmětů, ale přesto bych se tu vydržela na všechno koukat velmi, ale velmi dlouho:).

Velký purkrabský palác (foto: Jirka)

Velký purkrabský palác - konírna (foto: Lenka)

Při vstupu na 3. nádvoří je budova znaná strážnice a vedle ní jsou tzv. skalní komůrky, kde bývaly sklady, vězení a v 19. století tyto prostory obývala místní chudina. V jedné z komůrek je kovárna, v další je ukázka koulí do praku a bombardů, které byly nalezeny na hradě.

Kamenné koule - tzv. bombardy (foto: Lenka)

Z třetího nádvoří se dá vstoupit do přízemních prostor Královského paláce, které měly hospodářský charakter. Dneska jsou to temné a krásně klenuté prostory - evidentně se tu ale líbí kolonii netopýrů, které zde opravdu nejde přeslechnout. :)) Jedná se o druh netopýr velký (Myotis myotis). Na hradě sídlí letní kolonie samic s mláďaty - přibližně od dubna do srpna. Samci v tomto období žijí samotářsky a setkávají se až na podzim ve společných zimních obydlích. Zajímavě zařízeno to tedy mají! :)

Nejzajímavější a patrně nejzachovalejší místností na hradě je hradní kaple - dříve se jednalo o audienční sál. Strop tvoří křížová klenba, vystavena je tu truhla zhabrového dřeva ze 14. století, která sloužila jako pokladnice.

Kaple v Královském paláci (foto: Jirka)

Vpravo se nachází malá místnost - sakristie, kde je dnes umístěna výstava modelů českých hradů. Vlevo jsou za sebou dvě místnosti, které náležely králi. Pravděpodobně se jedná o jídelnu a královskou ložnici.

Královská ložnice (foto: Jirka)

Do druhého patra Královského paláce je vstup zakázán především z dvodu rekonstrukce krovu. Ve věžičce na úplném vršku palácové střechy je zavěšen zvon, který byl ulitý v roce 1945. Z terasy v sousedství královského paláce se dá projít okolo torza věže na vyhlídku, která je zároveň i nejvýše položeným místem hradu.

Hrad Točník a jeho budovy (foto: Jirka)

Před odchodem jsme si uvědomili, že jsme vynechali jedno místo - byla jím sklepní část Velkého purkrabského paláce, která svého času sloužila jako konírna. Místo zde bylo pro asi 90 koní. Prostor je dvoulodní a je charakteristický gotickými sloupy. Krásné místo.

Sklepení Velkého purkrabského paláce (foto: Jirka)

Prohlídka zradu se nachýlila, nachýlila se otevírací doma a dokonce i počasí se uchýlilo do nějakého toho mírného deštiva... Takže nezbývalo než se pomalu vydat k autu a nechat Žebrák s Točníkem, toto ojedinele zachovalé souhradí, za zády.