Ráno dalšího dne jsme se jídlem vybavili už v naší chatce - udělali jsme si hromadu toustů a pak jsme frčeli směr jediné pořádné kopečky v okolí. ;) Slunce ovládlo opět celou oblohu, takže všechno naznačovalo tomu, že dnešní výlet bude povedený. :)
Vyrazili jsme směrem na Mikulov, ale po chvíli jízdy jsme odbočili směrem na obec Pavlov. Cestou jsme viděli krásné vinice, takže nám to nedalo a museli jsme se tu zastavit. No, taky trošku ochutnat... Bylo třeba zneužít situace, kdy tuhle vinici nikdo nehlídal. :D ... Vinice samozřejmě zabírají všechny možné plochy v okolí a je to dobře, vínečko tu je dobré. :)
Auto jsme nechali v Pavlově, což je jedna ze slavných jihomoravských vinařských obcí. Území v okolí obce je nepřetržitě osídleno již od dob lovců mamutů, ale o současné obci jsou první zmínky z roku 1046. Víno se tu pěstuje od 17. století, kdy bylo 53 % panské půdy osazeno vinicemi. PO druhé světové válce byla většina obyvatel odsunuta, protože se hlásili k německé národnosti. Dnes je Pavlov docela poklidný, i když v době dozrávání vína se vzduchem nesou rány z ptačích plašičů. :)
Ve svažité návsi stojí uprostřed kostel sv. Barbory, který pochází z roku 1578 a od té doby byl dvakrát přestavěn. Fara pochází už z doby předhusitské. V obci se nachází komplex historických vinařských domů, které mají zdobné fasády. Vesnice byla 24. května 1995 vyhlášena památkovou rezervací. Zaslouženě. :)
To, že jsme skutečně na Moravě, jsme pochopili když jsme došli k místní radnici a poště - v tomto domě totiž sídlí i "obecní vinotéka". :)) Škoda, že jsme tu byli brzy, protože ještě měli zavřeno... Ale už toho dne jsme tušili, že se sem ještě musíme vrátit... :) Nicméně dneska jsme pochodovali dál a výš. :)
Procházeli jsme samozřejmě kolem viničných tratí, kudy vedla i naučná stezka a tak jsme se z tabulí mohli dozvědět něco o historii a pěstování vína. Nejčastěji pěstovanou odrůdou pavlovského vína je Ryzlink vlašský. Ale jinak se tu hojně pěstují tradiční odrůdy - Veltlínské zelené, Müller-Thurgau, Svatovavřinecké. Nověji se pěstují Tramín červený, Pálava, Rulandské bílé, šedé a modré, Sauvignon nebo André.
Jak je na Pálavě tepleji, jsou tu i jiné brebery... Třeba jako tahle fešanda chlupatá housenka. :)
Listnatým lesem jsme vystoupali k zřícenině hradu Děvičky (neboli Dívčí hrady), který tvoří dominantu kraje nad Pavlovem a Novomlýnskými nádržemi. Výhled odsud byl opravdu fascinující a dlouho, moc dlouho jsme se jím kochali.
No, ale mezitím jsme si všimla, že kolem poletují hezcí motýli, nikdy jsem takové neviděla, proto jsem se musela vypravit alespoň na krátký fotografický lov tohoto létavého hmyzu. :) Takového otakárka fenyklového (Papilio machaon) jsem opravdu viděla poprvé v životě. Akorát škoda, že jsme tu byli na podzim, protože na motýlovi bylo vidět, že je životem docela unaven a křidélka měl značně odrbaná. Jde o naše největší denní motýli - dospělí jedinci mohou dosáhnout až 7 cm. Zajímavý byl i žluťásek čičorečkový (Colias hyale).
Nejstarší zmínka o hradu Děvičky je z roku 1222, kdy byl správcem hradu Štěpán z Mendlova, což byl předek pánů z Pernštějna. Název je odvozen od staré pověsti, která praví, že do hradeb byly zazdívány panny, což mělo pomoci nedobytnosti hradu. Od roku 1334 je hrad a některé okolní obce v majetku Lichtenštějnů a patří k mikulovskému panství. V roce 1572 přešel hrad do majetku Ditrichštejnů, kteří hrad přebudovali. Zkázu hradu způsobili Švédové za třicetileté války (r. 1645).
Ještě v roce 1784 na hradě bydlel hlídač, který osady upozorňoval na požáry nebo blížící se bouře. Poté byl zvon prodán do Klentnice, kde setrval po obě světové války a dokonce i do dneška.
Sešli jsme z vrcholku, na kterém stojí zbytky hradu a narazili jsme na cestu, které vedla k druhé části zříceniny - k docela vysoké čtyřhranné věži. Samozřejmě jsme si na ní museli vylézt a pokochat se pohledem po okolí, to by ani jinak nešlo. :)
Sešli jsme z vrcholku, na kterém stojí zbytky hradu a narazili jsme na cestu, které vedla k druhé části zříceniny - k docela vysoké čtyřhranné věži. Samozřejmě jsme si na ní museli vylézt a pokochat se pohledem po okolí, to by ani jinak nešlo. :)
Dále jsme pokračovali po naučné stezce, které vede kolem vrchu Děvína, který dosahuje 549 m... což sice není mnoho, ale na místní poměry je to velehora. :) Cestou jsme minuli několik tabulí naučné stezky, ze kterých jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o okolní přírodě. Vrcholové partie Pavlovských vrchů jsou pokryty pro středí Evropu zvláštním biotopem - jedná se o drnové a luční stepi. Tedy oblastmi, kde nerostou stromy. Tyto oblasti jsou mnohdy spjaty s činností člověka - je nutné, aby travnaté plochy byly spásány stády zvířat, pro jejich existenci je důležité i pravidelné vypalování. Na stepní biotopy jsou vázány mnohé vzácné druhy rostlin a hmyzu.
V jedné části stezka výrazně klesala a to jsme byli v oblasti zvané Soutěska. Hluboká rokle vznikla v zlomové zóně, kde došlo k propadnutí a narušení kdysi souvislé děvínsko-kotelské desky. Vysoké skalní stěny jsou tvořeny ernsbrunnskými vápenci, se kterými jsme se setkali už na Turoldu. :) Nicméně tato oblast má hodně divoký charakter, který byl umocněn zářící bělostí vápenců ozářených ostrým odpoledním sluncem.
To už jsme ale šlapali po modré turistické značce, která vede podél zříceniny Nového hradu, na který jsme ale nějak cestou nenarazili... :)) Ale hlavně jsme šli pod skalní věží pojmenovanou Martinka, která je hojně využívána horolezci.
Fascinující bylo setkání se svítivě zelenou kudlankou nábožnou (Mantis religiosa). Nikdy jsme ještě tohle zvířátko neviděli, proto jsme z něj byli hodně uchvácení. Jedná se o dravý hmyzí druh, jež je jedním ze symbolů Pálavy. Kudlanky jsou plné zajímavostí - fakta o manželském kanibalismu jsme známa (samička je větší, takže se jí na chudáka samečka docela dobře vytahuje), ale nevěděla jsem, že dokáže svou hlavu otočit o 360° aniž by hnula tělem. Radši jsme tuhle krasavici nechali na pokoji a šlapali jsme dál. :)
O kousek dál je odbočka z modré značky a vede asi 80 m ke zřícenině kaple sv. Antonína. Nu, z kaple se mnoho nezachovalo - pouze jedna zídka s výklenkem. :) Na tomto bylo staré poutní místo, na kterém byla nakonec vystavěna i kaple. Kaple byla postavena v roce 1652 a značnou část prostředků na její stavbu věnovali sedláci z okolí po dobré úrodě vína v roce 1650. Po postavení tu žil poustevník, který se zároveň staral i o kapli. Za vlády Josefa II. byli zrušeni poustevníci... Definitivní úpadek kapli uštědřila stavba kostela v Klentnici, protože obyvatelé ztratili o kapli zájem.
Na Pálavě dodnes stojí mnoho božích muk. Vystavěny byly v období selského baroka, tedy mezi léty 1790 - 1840. V té době to nebyla jen mrtvá místa jako dnes, ale sloužila lidem v jejich každodenních životech a o svátcích sem chodila procesí, při kterých farář žehnal okolním polím a vinicím. Dnes už boží muka tyto funkce nemají, přesto je dobře, že jsou v krajině zachována v hojném počtu.
Už v Pavlově jsme narazili na hejno hus za plotem. Husy byly nějaké komunikativní a šly se na nás podívat zblízka. Akorát jsme se jim asi moc nelíbili, protože na nás kejhaly a syčely. No, prostě asi jako úplně normální husy :D
Na okraji obce směrem od Mikulova jsme narazili na další neobvyklou zajímavost - po levé straně je vystaven velký vřetenový lis na víno z roku 1851. V Pavlově jsme si koupili burčák a další pak ještě cestou u silnice... Tak jsme měli docela veselý večer. :) Teda nedokážu si představit, že bych ho vypila tolik, kolik mám krve... Už po pár skleničkách jsme byli zralí do postele. :D
Další informace:
- Obec Pavlov
- Pavlovské vrchy
- www.hrady.cz - Děvičky, kaple sv. Antonína
- wikipedie - burčák :))
Nádherné fotky. Na Pálavu vyrážíme zítra a už se moc těším. Míša
OdpovědětVymazatDěkujeme. Na Pálavě je moc krásně, doufám, že si váš výlet užijete. :) L.
VymazatMoc pěkné stránky, doufám, že se na Pálavu taky někdy podívám :D :D :D
OdpovědětVymazatKačka
ahoj máte to tu fakt pěkné, my jsme na Pálavě byli taky a móóóc se nám tam líbilo. Jsem ráda, že jste vytvořili takové báááječné stránky, protože se mi opět vrátili vzpomínky.
OdpovědětVymazatDěkuji. Mirka :b :D