čtvrtek 30. prosince 2010

PF 2011



Berkeley Square Gardens, London

úterý 30. listopadu 2010

Zima

Jednoho listopadového dne napadl sníh a Česko tak zasáhla kalamita. :) Ale není to jenom kalamita, sníh je samozřejmě i krásný, proto jsme si řekli, že sem několik obrázků bílých fotek dáme. :)

Psí stezky :) (foto: Lenka)

Prosluněný chodníček (foto: Lenka)

Alej u dobříšského nádraží (foto: Jirka)

Pohled od nádraží směrem k sídlišti Větrník (foto: Jirka)

Kachny na rybníku Papež (foto: Jirka)

Lavička v urnovém háji... (foto: Jirka)

Kostel Povýšení sv. Kříže (foto: Jirka)

Kostel Nejsvětější Trojice (foto: Jirka)

Zasněžená cesta od zámku (foto: Jirka)

Zasněžený památný strom - Pivovarský dub (foto: Lenka)

neděle 14. listopadu 2010

Staré Hrady

Památky z podzimním a zimním období rozhodně nepraskají ve švech... Docela jsem se divila, že tu bylo tak málo lidí, když jsme tu byli v době, kdy většina státních hradů a zámků už byla zavřena a na další sezónu si bylo potřeba ještě pár měsíců počkat. Staré Hrady jsou totiž také v soukromém vlastnictví, takže i tady se musí prokazovat obchodní duch a síla udržet se ekonomicky nad vodou.

Ze silnice vypadá hrad a zámek Staré Hrady tak nějak skoro i nezajímavě, ale o to je zajímavější, když se projde branou na nádvoří. Už tady je velký klídek a pohoda, je tu otevřena restaurace a člověk se tu nenudí. :) My jsme se nejdřív trochu rozkoukali a pak jsme se šli zeptat, v kolik je prohlídka a jestli vůbec nějaké jsou. Koupili jsme si lístky a měli jsme chvíli čas, tak jsme šli dál obhlížet okolí. 

Staré Hrady (foto: Jirka)

A jako že okolí bylo hezké a hrálo podzimními barvami. :) Jak málo stačí pro navození příjemné atmosféry! :)


Podzimní výzdoba (foto: Lenka)

První písemná zmínka o tvrzi Stará (tehdy to ještě nebyly Staré Hrady) jsou z roku 1340. Páni ze Staré byli tehdy nejvýznamnějším rodem v okolí, z tohoto rodu pochází i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vilém ze Staré a jeho syn Smil Flaška nechali vybudovat nynější kamenný hrad a z tohoto období je i kaple před zámkem. Poté se tu střídalo několik pánů - od roku 1567 Kryštof Popel z Lobkovic (vlastnil i sousední Kost), jeho dcera se provdala za příslušníka rodu Pruskovských, kteří gotickou tvrz přestavěli na renesanční zámek. Z tohoto období pochází i latinský nápis (v překladu znamená: Nákladem vlastním urozeného pána pana Jiříka svob. Pána z Pruskova, císaře Maxmiliána II. nejstaršího komorníka, pro budoucí jeho památku provedeno r. 1573.), psaníčka a figurální sgrafita nad vstupem na nádvoří.

Roku 1628 koupil zámek Albrecht z Valdštejna, který v okolí buduje rozsáhlé panství, kterému se přezdívalo terra felix tedy šťastná země, protože dokázal zajistit prosperitu. po jeho smrti přechází Staré Hrady na rod Schliků, kteří zde ustanovili hospodářské centrum svého panství. V roce 1800 se některé části zámku zbortily, o jedenáct let byly provedeny alespoň zajišťovací práce. Poté zámek vlastnil rod Weissenfolfů.


První nádvoří na Starých hradech (foto: Jirka)


Při pozemkové reformě v roce 1921 přešel zámek do vlastnictví státu. Objekt ale stále nebyl opravován a v roce 1960 bylo dokonce rozhodnuto o jeho demolici. Od roku 1964 snahou pana učitele Vladimíra Holmana, který dal dohromady skupinu nadšenců, byl zámek opravován a k jeho zbourání nakonec nedošlo.Od roku 1969 na Starých Hradech sídlí Literární archiv Památníku národního písemnictví. Od roku 1994 byl hrad a zámek ve vlastnictví obce Staré Hrady, která ale finančně nestačila na rozsáhlé a nákladné rekonstrukce. Od roku 2007 je tak objekt v soukromém vlastnictví manželů Petry a Rudolfa Sukových, kteří zde otevřeli pro veřejnost několik expozicí a díky nim jsme se sem mohli podívat i my. :)


Čarodějná bastyjola (foto: Jirka)

V jedné části jsem narazila na ohradu s několika ovcemi, některé z nich byly zvědavé a přišli se na mě podívat, tak jsem nemohla jinak než ty jejich roztomilé čumáky vyfotit. :)) Když tak o tom přemýšlím, asi to budou ovce, které jsou v Čarodějné bastyjole... o které se zmiňuji o pár řádek dál. ;)


Ovečka (foto: Lenka)


Kaple (foto: Jirka)

V areálu jsou dvě expozice - Čarodějná bastyjola, kde jsou k vidění živá zvířata jako ovce, kozy, veverky, bažanti, hrdličky, puštíci, myši, krysy, štěnice, červi atd. (tato expozice během naší návštěvy byla zavřená... i když tahle expozice je asi jen pro děti) a druhá expozice se jmenuje Safari - africké výpravy Ing. Josefa Vágnera.

Dále je možno si vybrat z několika prohlídkových okruhů - Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I., Časem zpátky do pohádky I. (Zámecké pohádkové sklepení) a Časem zpátky do pohádky II. (Hradní pohádková půda). Nevím, kudy přesně jednotlivé okruhy vedou, ale mám pocit, že my jsme v rámci jednoho okruhu navštívili od každého něco. :)


... na prohlídce - ukázka historického nádobí (foto: Lenka)

V první části expozice jsme navštívili barokní kuchyni, ve které bylo vystaveno všemožné nádobí jako hrnce, hmoždíře, formy na perník, džbány, rendlíky atd. Zajímavé je, že v této části budovy nejsou zachovány původní stropy, ale jsou tu nové s železobetonu. Nicméně díky bohu za ně a za to, že se budovy nakonec zachránily. Dále jsme postoupili do expozice kupeckého krámku, kde byly vystaveny např. sbírka vah, různé dózy na potraviny, první automaty na sladkosti, různé staré smaltované reklamní cedule. Velmi pěkná byla pokladna.


Koloniál - tak se dříve nakupovalo (foto: Lenka)


Jedny z vystavených starých vah (foto: Lenka)

Poslední byl obchůdek kávou vonící, kde opět byly různé dózy na kávu, zásobníky a mlýnky. A samozřejmě nesměla chybět voňavá káva! :)) Poté jsme se přesunuli do sklepení, kde na nás čekali templáři se svou výbornou medovinou, kterou jsme si mohli ochutnat... A kterou jsme si pak museli koupit a dovézt domů, protože byla vážně moc dobrá. :) K vidění tam jinak byly ještě různé sudy a soudky, necky a další historické věcí.


Expozice vonící kávou (foto: Lenka)

Ve sklepech (foto: Lenka)

Poslední část prohlídky nás zavedla na pohádkovou půdu, což už byla expozice vyloženě určená jenom pro děti. Ale i my jsme se docela pobavily nad některými strašidýlky a čarodějnicemi. Přece jenom né každý den se setkáme s Kocovinkou ranní. :)) I když někteří z nás se s ní možná setkávají častěji než by chtěli. :) Kouzelné pohádkové postavičky jsou doplněny dalšími předměty, které dotvářejí celkovou atmosféru. :) Jo a vlastně jsme tu dostali i perníček, mňam. :) 


Na pohádkové půdě... (foto: Lenka)

... žije mnoho pohádkových postaviček (foto: Lenka)

Takže Staré Hrady bych doporučila především pro rodinný výlet. Ale jsem ráda, že jsme tu byli a mohli jsme tak podpořit jednoho šíleného koníčka několika lidí. :) Jo a kdyby jste někdo náhodou nevěděl, co s penězi, kupte si nějaký hrad, zámek, tvrz nebo něco podobného, zachováte krásnou stavbu pro další generace. Já bych do toho šla, kdybych na to měla finance. ;))


Další informace:
- oficiální stránky hradu a zámku Staré Hrady
- Staré Hrady na stránkých www.hrady.cz

Zámek a středověká krčma v Dětenicích

Dlouho se tato akce chystala, až to vypadalo, že k ní ani nedojde... Ale nakonec došlo a bylo to moc dobře. :) Jednu listopadovou sobotu jsme se ve velkém počtu vydali do Dětenic, kde nás čekal tak trochu středověký víkend. :) Cesta byla rychlá a v pohodě, nejprve jsme jeli ubytovat se - měli jsme ubytování v soukromém penzionku, kde jsme pro sebe měli celou jednu část domu. :) Brzy po nás dorazilo i druhé auto a za chvíli potom jsme vyrazili na večerní zoombie prohlídku zámku... :)


První zmínka o vsi Dětenice je z roku 1052, kdy patřily ke kostelu ve Staré Boleslavi. Ve 13. století patřily Dětenice pánům z Valdštejna, kteří tu pravděpodobně postavili tvrz, která je písemně poprvé doložena až z roku 1404, ale to už patřila dvěma bratrům - Janovi a Vilémovi Okořským z Dětenic. Poté se majitelé střídali - Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic a Valkounové z Adlar, od roku 1503 patřila tvrz Křinickým z Ronova, kteří se tu udrželi až do roku 1622. Koncem 16. století byla gotická tvrz přestavěna v renesančním slohu. Poté získal Dětenice slavný Albrecht z Valdštejna, která je ale už o rok později předal Adamovi z Valdštejna. V roce 1760 byly Dětenice prodány Janu Kristiánu Clam-Gallasovi. a za něj byla tvrz přestavěna na čtvercový pozdně barokní dvoupatrový zámek (1762-1765), z původní tvrze zbyla jen věž s hodinami.


Od roku 1797 byl majitelem Dětenic baron Jakub Wimmer a poté od roku 1808 rod Wessenberků. Po roce 1873 vlastnili zámek maltézští rytíři, kteří provedli poslední významnější stavební úpravy (úprava vchodu do zámku, rozšíření výzdoby parku). Potom byli majiteli průmyslníci Blochové a Řehákové (Emanuel Řehák byl stavitelem např. Vranovské přehrady), od roku 1948 patřil zámek státu. V roce 1998 koupili zdevastovaný zámek manželé Ondráčkovi a poté zámek i jeho okolí zrekonstruovali do dnešní podoby.

Podvečerní zámek v Dětenicích (foto: Lenka)

Prohlídka zámku byla dost zajímavá, slečna či paní průvodkyně byla dost drsná a vůbec se s náma nepárala. :) Ale patřilo to k roli, tak jsem si po chvíli zvykli a byla to sranda. :) Holota jedna! Ale aby se neřeklo, tak i na nějakou tu historii zámku během prohlídky došlo... :) V zámku jsou zachované staré fresky a je tu sbírka zbraní a uměleckých předmětů. Všechno je opravené a upravené, tak jsem si říkala, že je dobře, když se památek ujmou soukromí vlastníci. 


Zombie prohlídka začíná... (foto: Lenka)


... s krásnou slečnou průvodkyní :) (foto: Lenka)

Během prohlídky se nám stalo několik nemilých událostí - několik lidí bylo uneseno zombíky. :) A někdo se dokonce i oženil s jednou fešandou. :) A my ostatní jsme byli svědky jejich svatební noci. :D 


Byla to velmi nebezpečná prohlídka - někdo se během ní stačil i oženit s krasavicí :)) (foto: Lenka)

Po prohlídce zámku jsme se ještě vydali na prohlídku pivovaru. První zmínka o tom, že se v Dětenicích vařilo pivo je už z roku 1307... Příběh říká, že recept na mocné pivo lásky pochází od loupeživého rytíře Artura, který se svými kumpány drancoval vesnice po okolí. Vždy pobil ženy, muže i děti a nechal naživu jenom mladé panny. Vždy jedna z nich mu měla za úplňku uvařit toto mocné pivo, ale aby nevyzradila recept, byl jí poté vyříznut jazyk. Pán dětenické tvrze - Beneš z Dětenic a Valdštejna v roce 1307 Artura porazil a pobil všechny jeho zbrojnoše. Samotného Artura nechal mučit, dokud od něj nezískal recept na ono pivo lásky, které má zvyšovat potenci. :)


To už se nacházíme v pivovaru... (foto: Lenka)


Roku 1790 za hraběte Clam-Gallas postavena nová budova varny, ležácké sklepy, spilka a ledárny. V té době se tu vyrobilo asi 1000 hl piva ročně. V roce 1822 byla baronem Wessenbergem přistavěna sladovna. V roce 1866 se tu trochu pozdržel pruský generál s celým vojskem i přesto, že byli na vojenském tažení. :)) Poslední stavební úpravy byly v době maltézských rytířů, kdy se roční výrova piva vyšplhala až na 8000 hl, v roce 1903 (za Blochů) dosahovala výroba piva 12000 hl ročně. Po druhé světové válce, v roce 1955, byl dětenický pivovar zrušen. Výroba piva byla obnovena až s novými majiteli v roce 2003.


... kde se pivečko vaří (foto: Lenka)


Tak tomu říkám pořádná pivní pěna! (foto: Lenka)


Unikátním prostorem je tzv. Starý sklem, kde je dnes zřízena středověká krčma. Ale ještě na chvíli k pivu - vyrábí se tu nefiltrované světlé (12,5%) i tmavé pivo (13%). Výroba piva probíhá podle receptu z 18. století, používají se tradiční suroviny a původní postup vaření na otevřeném ohni. Musím říct, že tyhle informace naladily i mě na ochutnávku piva a to nejsem žádný pivař! :)) Nakonec jsem zvládla dvě a chutnaly náramně! :)


A tady už ochutnáváme ve středověké krčmě (foto: Lenka)

Po prohlídce pivovaru jsme se hned přesunuli do krčmy, kde jsme měli zarezervovaný stůl. Přišel krčmář a tož, dali jsme si co hrdlo ráčilo - někdo pivo, někdo naprděnou či nenaprděnou vodu, někdo černou močku atd. :) Vybírali jsme samozřejmě i jídla, takže např. talíř pro zazobaného sedláka či pro loupeživého rytíře, žebra ze svině máčená v medu, biftek ze statného býka, koleno uhranuté svině, hnáta exotického ptáka... No, docela jsem se pobavili. :)) Nutno podotknout, že příbory dostaly holky jenom k bifteku, jinak se jedlo rukama. :)


První žrádlo - kolínko uhranuté svině (foto: Lenka)


Krůta a brambora ve stříbře (foto: Lenka)

Potom jsem se šla podívat po krčmě, teda překvapilo mě, jak je to tam obrovské a kolik se tam najednou vejde lidí... A pak mě moc překvapilo, že tam neměli WC, ale močkárnu a výserník. :D ... Na výserníku ale byly nejlepší dřevěné dveře, do kterých byla vyřezaná srdce... Člověk si tam hnedka připadal jako na kadibudce v přírodě. :)) No, on následující návod mluví za vše. :)


... po jídle je čas... :) (foto: Lenka)

Už během večeře k nám došla část účinkujících, takže jsme to měli už s hudbou. :) Získá to tak úplně jinou atmosféru, když nám k jídlu hráli a tančili. :)) Obcházel tu také pán s hadem a musím pochválit kamarádku Péťu, která si na hada sáhla i přesto, že se hadů bojí. :) Také k nám přišla žebračka a dožadovala se od nás vyžraných nějakého přilepšení. :) Program byl vtipný a bylo dobře, že se tam něco takového dělo... Ale největší sranda je, když si tahali lidi z publika - i když bych se možná tak moc nesmála, kdyby si vytáhli mě. :) Každopádně bych doporučila chodit do krčmy spíš s partou kamarádů než na romantickou večeři. :D


Vystoupení břišní tanečnice (tedy té vlevo) (foto: Lenka)


a ještě jiné tanečnice... (foto: Jirka)

Vrcholem byla ohňová show doprovázená rytmickým tlučením do bubnů. byla to paráda pozorovat polykače a další kejklíře. :) Nutno podotknout, že se v krčmě během večera udělalo hrozné vedro s dusno, i když ono se nebylo co divit, když tam hořely ohně v krbech a bylo tam tolik lidí a navíc ještě ty nízké stropy. :)


Polykání ohně (foto: Lenka)

Po jedenácté hodině jsme se přesunuli na naše ubytování a spokojeně jsme šli spát, byli jsme po celém tom dlouhém dni docela unavení. :)

Ráno nás přivítalo slunečními paprsky, takže se nám docela i chtělo vstávat. :) Dali jsme si snídani a pak jedna část osazenstva odjela směr domů a my jsme ještě pokračovali na výlet. :)


Ranní pohled z okna (foto: Lenka)

Byli jsme se za denního světla ještě podívat po okolí středověké krčmy a zámku. Ono to přece jenom vypadá jinak v noci a jinak za bílého dne. :) A navíc by člověk ani neřekl, že je listopad, když bylo tak krásné počasí. :)


Středověká krčma a pivovar (foto: Lenka)

Hned u vstupní brány do zámeckého parku je socha sv. Barbory od Matyáše Brauna, která je v barokním slohu. V parku před zámkem je fontána se sousoším kentaura a nymfy, kterou vytvořil František Rous.


Ještě jednou zámek - tentokrát za bílého dne (foto: Jirka)

A o kousek dál jsme pochopili, co znamenala ta noha exotického ptáka na jídelním lístku středověké krčmy. Teda nevíme, jestli si tu sami pštrosi zabíjejí, ale nezdálo se nám to jako jenom náhoda. :)) Každopádně tříletí pštrosi dvouprství tu jsou za slušnou atrakci. Alespoň my jsme se tedy na ně vydrželi koukat docela dlouho. :)


Exotický pták :) (foto: Lenka)


Slunečné dopoledne v anglickém parku bylo opravdu výborné. Stromy už byly dávno bez listí, takže park působil hodně světlým dojmem, i když v létě to je asi zase všechno jinak. :) Některé vzácné stromy v parku dosahují stáří až 400 let. 


Zámek vyfocený z okolního parku (foto: Jirka)


Momentky z parku (foto: Jirka)


Podzim (foto: Jirka)

Parkem jsme se už jenom pomalu prošli, nakoukli jsme ještě do obchodu se suvenýry, kde jsme si nikdo nic nekoupili a pomalu jsme se rozloučili s Dětenicemi.


Pivovar naposledy :) ( foto: Jirka)

Na závěr ještě musím konstatovat, že Dětenice musí být docela úspěšným podnikatelským záměrem. Krčma musí vydělávat velké peníze, protože jídlo je tu docela drahé, platí se vstupné už i na program a vejde se sem mnoho lidí. Když si připočtu, že tu je i stylový středověký hotel a i samotný zámek je dost navštěvován... Každopádně je dobře, že někdo vrátil život do takové krásné památky. Víc takových! ... Tak konec mudrování, je čas vydat se o kousek dál - na Staré Hrady. :))


Další informace:
- oficiální stránky dětenického zámku, krčmy, hotelu atd.
- Dětenice na www.hrady.cz

neděle 10. října 2010

Svatý Jan pod Skalou

V jednu říjnovou slunnou neděli jsme se rozhodli, že pojedeme někam na výlet... Jenže jsme narychlo nevěděli, kam by to mělo být... Přece jenom, známá místa v okolí jsme už skoro všechna navštívili... Ale naštěstí nám oko padlo na Svatý Jan pod Skalou a bylo rozhodnuto! Jelo se! :) O Svatém Janu jsem měla vždycky představu tiché vesničky v údolí... Protože takové to tu bylo, vždycky, když jsem se náhodou mihla kolem. Dneska ale údolíčko představovalo snad místo sjezdu turistů ze širokého okolí nebo co?! :) Pro nával nebylo ani kde zaparkovat a všude byly pomalu davy lidí! Podzimní slunce vylákalo ven teda hodně moc lidí. :)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1037, kdy kníže Břetislav I. daroval kapli sv. Jana Osovskému klášteru u Davle.

Přikryj mne dnešními novinami a nebo čímkoliv, co šustí... (foto: Lenka)

Protože šlo sluníčko hodně rychle dolů, nejprve jsme se vydali na protikopec, kde je vyhlídka na klášter v údolí i skály nad ním. I když jsme měli mapu, nejprve jsme se na vyhlídku nějak nemohli trefit... a malinko jsme bloudili. :)

... chci spát a nechám si zdát, že kolem je listí podzimní (foto: Jirka)

Podzimní les (foto: Lenka)

Nicméně, za chvíli jsme ji našli a vyplatilo se... Svatý Jan byl krásně osvětlený. Byla to prostě paráda... a rozhodně lepší než se tísnit na svatojánské skála s těmi davy lidí. Na "naší" vyhlídce jsme viděla asi jenom dva lidi. :)

Výhled na obec Svatý Jan pod Skalou (foto: Jirka)

Houby, houby... malý, velký, tlustý, tenký... ty já mám rád... (foto: Lenka)

Cestou ke klášteru jsme nemohli minout hřbitov s kaplí sv. Maxmiliána. Kaple byla vystavěna v novogotickém stavebním slohu v letech 1847 - 1849. Vystavět ji nechal majitel svatojánského panství Maxmilián Berger jako rodovou hrobku. Stavitelem byl Bernard Grueber z Mnichova. Kaple dnes není vysvěcena a je majetkem obce Svatý Jan pod Skalou.

Hřbitovní kaple sv. Maxmiliána (foto: Lenka)

A pak jsme už došli ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele a bývalému klášteru. Jedná se o raně barokní stavbu s bohatou vnitřní výzdobou. Postaven byl podle plán Carla Luraga v letech 1657 - 1661. Uprostřed kostela stojí bohatě zdobený náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna postříbřená a pozlacená schránka s ostatky poustevníka... Tento nový kostel je propojen se starým kostelem - tzv. Jeskyní svatého Ivana. Ani jsem nepočítala s tím, že bychom se tam mohli podívat, ale měli jsme štěstí, že jsme sem stihli jít, když bylo ještě otevřeno - byli jsme poslední návštěvníci toho dne. :)

Mohli jsme si tak prohlídnout památky připomínající sv. Ivana, ale také kryptu a staré náhrobky opatů kláštera. Část skalního kostela je vybudována v přírodní jeskyni, která vznikla v travertinu, který zde v "nedávné" době vznikal.

Kostel Narození sv. Jana Křtitele (foto: Jirka)

Vedle kostela je u obrazu se svatým Ivanem vyvěrající pramen, který je také pojmenován po tomto světci (tedy pramen sv. Ivana). Dříve byla léčivá voda stáčena do lahví a prodávána pod jménem Ivanka... Také jsme si trochu té Ivanky odvezli domů. :)

Sv. Ivan (foto: Lenka)

Po prohlédnutí památek v obci jsme se rozhodli ještě vyšlápnout na skálu s křížem, odkud je hezký pohled na celé údolí. Cestou jsme minuli kapli Povýšení svatého Kříže, která vznikla na místě, kde se podle legendy zjevil poustevníku Ivanovi sv. Jan Křtitel. V roce 1602 bylo na tomto místě postavenou sousoší "Setkání sv. Ivana a sv. Jana Křtitele". V roce 1714 byla nad tímto sousoším postavena kaple ve tvaru řeckého kříže.  Uvnitř je nástropní freska od J. V. Spitzera "Nalezení sv. Kříže císařovnou Helenou".

Škoda, že nemluvíme kůrovštinou, protože jsme cestou viděli samé zábradlí s nějakými hieroglyfy, která jsou v neznámé cizí řečí, o které si myslíme, že je řečí kůrovců. ;) 

Chodbičky (foto: Lenka)

Z vrcholu skály s křížem je opravdu moc hezký pohled na celé údolí, škoda jenom, že jsme tu byli už v podvečer a údolí nebylo moc osvětleno. Nicméně i tak bylo dobře, že jsme sem vyšlapali až teď, protože tu alespoň nebylo tolik lidí, kolik jsme jich viděli odpoledne z protější strany údolí. To bychom si snad ani neměli kam sednout. :)) Počkali jsme tu chvíli než slunce kleslo za obzor a pak jsme se zase vydali zpátky k autu, zastavili jsme se pro Ivanku a jeli jsme domů. :)

Výhled ze skály na kostel a okolí (foto: Lenka)

Skálo, skálo, skálo, proč je lásky málo? (foto: Jirka)

Zapadání, zapadání sluníčka za kopce (foto: Lenka)

Teda domů... no, úplně hned domů jsme tedy nejeli, nějak se nám nepodařilo trefit správnou cestu a to už byla tma. Což zřejmě vedlo k tomu, že se Jirka rozhodl, že si koupí GPS, takže na dalším výletě se už neztratíme. ;)

Nejvtipnější ale bylo, když jsem za dva dny dozvěděla, že v tu neděli tu zrovna byli kamarádi, když jeli z Berouna a den po nás se tu zastavovali jiní kamarádi, kteří jeli berounskem na kole. Náhoda jako blázen. :))


Další informace:
- stránky obce Svatý Jan pod Skalou
- www. hrady.cz
- Svatý Jan pod Skalou na wikipedii