Původně jsme v sobotu chtěli s kamarády Péťou a Michalem vyrazit na rozhlednu Děd u Berouna, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. :) Totiž už před několika lety plánoval náš soused výpravu do štol v okolí Mořiny, odkud pochází... ale pak někdo spadl do Velké Ameriky a umřel tam a z tohoto plánu na dlouhá léta sešlo. Ale nedávno se začala plánovat nová výprava, akorát to jsem si myslela, že o ní bude velký zájem a ani se tam nevejdeme. Shodou okolností někdo narychlo odřekl a my jsme se všichni čtyři vešli do počtu dvaceti lidí z Dobříše (vesměs to byli naši sousedi, i moje maminka :)), který byl později doplněn o dalších asi dvacet lidí z Mořiny a okolí. Celkem velká výprava to byla. :)
Sice jsme si říkali, že to je škoda strávit tak pěkný slunečný den někde v podzemí, ale nakonec jsme všichni byli moooc rádi, že jsme jeli. :) A ani nám nevadilo brzké vstávání - už v devět byl odjezd od našeho domu. :) Do Mořiny to od nás není tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli na místě a už jsme vystupovali z aut přímo v lomech Mořina. Lomů jsem coby geoložka viděla opravdu hodně, ale stejně mě tyhle místa dost baví. :) Přes malé organizační zmatky jsme se stihli trochu porozhlédnout po okolí. Tímto posílám pozdrav blogu eL Familia, kterým se líbil nějaký bagřík, který jsem nedávno vyfotila u Žampachu. :)) Tenhle se mi líbí víc. :)
Na některé lomy z oblasti Mořiny jsme se byli podívat před asi půl rokem... Více o tom naleznete tady.
 |
| Bagřík :) (foto: Lenka) |
Pak jsme vyfasovali helmy - všichni a ne jenom ti velcí, jak běžela první fáma. ;) A jak jsem byla ráda, že jsem jí měla... Jinak by se mi pěkně rozsvítilo během pobytu v podzemí, protože jsem se do hlavy praštila několikrát. :)) Prohlídku jsme začali u lomu Kanada, který je hned v areálu podniku Lomy Amerika spol. s. r. o.
Jo a ráda bych se na tomto místě omluvila, že je tu těch fotek tolik... Snažila jsem se je nějak probrat, ale prostě se mi to nevedlo. Nejsem sice příznivcem mnoha fotek na jedno téma, ale přijde mi, že tohle místo je tak unikátní, že více fotek (snad) neuškodí. :)) Takže díky za pochopení. :)
Vápenec v oblasti českého krasu byl využíván asi už v době železné, kdy byl využíván při hutnění železné rudy. Za Jana Lucemburského a Karla IV. byl zdejší vápenec oblíbený jako stavební kámen a později byl využíván i na štuky a omítky. Tehdy se ale spíš sbíraly opadané kameny či olamovaly skalní výchozy. O cílené těžbě lze hovořit až v době železářství, kdy se vápenec přidával jako struskotvorná přísada k železné rudě ve velkém. Těžba v okolí Mořiny byla zahájena v roce 1891, nejprve se tu pracovalo ručně a od roku 1908 v lomech byly zaváděny pneumatické mechanismy. Po znárodnění v roce 1945 byly lomy začleněny pod těžební podnik v Kladně, poté v Ejpovicích a nakonec v Příbrami. Od roku 1994 je tu současný podnik. Vápence jsou v současné době využívány k odsiřování tepelných elektráren, jako saturační činidlo v cukrovarech, na výrobu cementu (v Radotíně) a zbytky se používají jako stavební kamenivo. Uf, mnoho textu na začátek... tak se jdeme raději nořit do podzemí. :)
 |
| Krystaly kalcitu ve svitu čelovky :) (foto: Lenka) |
Brzy nás temnotou dovedli k Malé Americe, kde je několik průhledů směrem do lomu. Do štol jsem se docela nabalila, protože jsem získala dojem, že tam musí být zima, ale jak tady na některá místa svítilo sluníčko, bylo tu neskutečné vedro. :) Na hladině lomu byla ještě šlupka ledu jako památka na docela nedávné silné mrazy. Říkám si, že by tam ve správnou dobu muselo být super bruslení, ale to by muselo být spojeno se slaňováním, protože jinak se dolu dostat nedá. :) Když jsme u Malé Ameriky byli v září a koukali jsme na ďoury štol v lomových stěnách, nenapadlo by mě, že za půl roku budeme z těchto ďour koukat na lom. :)
 |
| Průhled do lomu Malá Amerika (foto: Lenka) |
Ve 3. těžebním patře vede Hlavní sběrná chodba, která je směrem dolu spojena se 4. těžebním patrem svislou šachtou. Chodba má právě směrem do lomu několik průhledů... Proto se tomuto místu říká Galerie.
 |
| "Galerie" u Malé Ameriky (foto: Lenka) |
 |
| Rozcestník pod zemí :) (foto: Lenka) |
Cestou štolami jsme narazili na naše první netopýry. Panečku, nikdy jsem je takhle zblízka neviděla (no dobře, když nepočítám toho, co mi vylezl po kalhotách, když jsme byli na Pálavě - článek tady :)). Myslím, že na tyhle dva chudáky svítili a bleskali naprosto všichni, protože to byli jedni z prvních, které jsme viděli. :)
 |
| První setkání s netopýry (foto: Lenka) |
S podzemím v okolí Mořiny je spojeno několik různých pověstí... ale ta nejznámější je o Hansi Hagenovi. Existuje několik verzí příběhu a nikdo už s určitostí neví, kde je pravda... Ale mohlo to být nějak takto. Za války i po válce pracoval Hans Hagen v lomu Malá Amerika. Byl to sice Němec, ale byl to válečný trestanec a zarytý antifašista. Několik let po válce došlo v lomech a štolách ke katastrofě, při které se prolomily podzemní prameny a to způsobilo otřesy a zasypání štol. V jedné štole zůstal zavalen i Hagen s dalšími dvěma dělníky, ale jen Hagen zůstal naživu a jako zázrakem se dokázal znovu prohrabat ven. Štěstím se smál, brečel, volal na své dva zasypané kolegy a nevěděl, že jsou mrtví... Z toho všeho se asi zbláznil. Od té doby Hans Hagen žil ve štolách v okolí a vyznal se v nich jako nikdo jiný, mezi trampy se začaly šířit podivné historky o Hagenovi, byl slyšet řev a smích podobající se zpěvu lelka... Neví se, jak to s ním dopadlo a zda tu náhodou není dodnes...
V jedné ze štol visí kolejnice, která svého času sloužila k vyhlašování poplachů, kdy se na ni bušilo kovovým předmětem. Když se na ní třikrát bouchne, měl by přijít Hagen... nebo by ten člověk měl do roka a do dne zemřít. Hagen nepřišel... Asi se tam buší normálně, ale uvidíme za rok. :) Ve štole jsme našli cedulku, na které se někdo sháněl po rodinném domě či bytě v této lokalitě... Že by se tu Hansi Hagenovi už nelíbilo? :)
 |
| Hagenova traverza (foto: Lenka) |
Jak jsme postupovali směrem k Pustému lomu, přibývalo množství zimujících netopýrů. Největší skupina je zachycena na fotce pod textem. Je to opravdu fascinující podívaná, když pozorujete takovou masu malých myších okřídlených tělíček. Prý je pro ně letošní zima docela špatná a jsou docela hubení, tak snad se letos přes léto víc nadlábnou a další zima pro ně bude v pohodě.
Jedná se asi o netopýry velké (Mytotis myotis), což je největší a nejhojnější netopýr nejen v Česku, ale i v celé Evropě (mimo severské země). Tento druh netopýra dorůstá 6,5-8 cm (+ ocas) a rozpětí křídel je až 37 cm. Z horní strany má netopýr velký nejčastěji šedohnědou barvu a bříško má šedobílé. Museli jsme si dávat pozor (nebo ne všichni, ale jen já? :)), abychom je helmou neshodili a neodnesli jsme si ho s sebou za límcem. :) Byla jsem z netopýrů dost unešená a vůbec nechápu, jak o nich někdo může říct, že jsou oškliví... Chápete to? :)
 |
| Opravdu hodně netopýrů (foto: Lenka) |
 |
| ... a zase netopýři (foto: Lenka) |
 |
| ... naposledy netopýři (foto: Lenka) |
Ještě nějakou dobu jsme šlapali tmou, když se znenadání ze tmy vynořilo i denní světlo a my jsme se ocitli v Pustém lomu, kde pro nás byl přichystaný hořící oheň, teplá dršťková polévka, něco sladkého k zakousnutí. Vzhledem k tomu, že jsme se až večer dozvěděli, že můžeme také jet, neměli jsme připravené svačinky, ale naštěstí jsme od naší maminky dostali dva buřtíky, takže jsme ostatním nemuseli jenom závidět. ;) Ještě že ty hodné maminky jsou. :)) Východ do Pustého lomu (znám i pod názvy Pusťák nebo Rokle růží) je na úrovni 2. těžebního patra a ve východní části lomu je zahloubení do 3. patra. Lom je dobře skryt mezi stromy a shora se dá špatně najít.
 |
| Oběd v Pustém lomu (foto: Lenka) |
 |
| Buřty (foto: Lenka) |
V Pustém lomu jsme si asi půl hodiny odpočinuli, dobře jsme se najedli, porozhlédli jsme se po lomu. Pak jsme si sbalili svoje věci a vyrazili jsme zase zpátky do podzemí. Šli jsme zase stejnou trasou, kterou jsme sem přišli... Cestou jsem se opět kochala zdejšími geologickými zajímavostmi - no nejsou takové drobné vápencové krápníčky krásné?
 |
| Zpátky pod zem... krápníčky (foto: Lenka) |
Brzy jsme se vynořili zase na denním světle v podniku Lomy Mořina, odskočili jsme si na záchůdky a vyrazili jsme na druhou část prohlídkové trasy... Původně jsme si mysleli, že třeba v půlce odjedeme někam jinam, ale jsem fakt ráda, že jsme to neudělali, byla by to velká škoda, protože i tam toho bylo hodně zajímavého k vidění. :)
 |
| Lomy Mořina (foto: Lenka) |
 |
| Štoly u Velké Ameriky (foto: Lenka) |
Na asi dvou místech do štol prosakuje voda. To jsou hodně pěkná místa - malá jezírka z vápenců, kde se oválením tvoří jeskynní perly... Moc pěkná ukázka.
 |
| Jeskynní perly (foto: Lenka) |
Nejprve nás naši průvodci zavedli k lomu Mexiko (Trestanecký lom), kde jsme se všichni vystřídali u malinkého průhledového okénka. Naneštěstí skoro proti nám svítilo sluníčko, takže fotka není dokonalá... ale zajímavá určitě. :)
 |
| Průhled na lom Mexiku (foto: Lenka) |
Nejlepší ale vždycky je a bude Velká Amerika. :) Takže nám byly dopřány netradiční pohledy na lom hned z několika míst. Lom se mi zdá odsud ještě větší než když na něj člověk kouká shora. :) Paradoxně nejvíc nás asi zaujala slečna, která šla na jedné straně lomu... a která si sundala boty a kalhoty a jala se brodit veeeelmi ledovou vodou na druhou stranu, kde na ní čekal asi přítel se psem. Bylo to pro nás docela zajímavé představení... No, co si budeme povídat, slečně se nepodařilo přebrodit, pěkně se vykoupala. Voda prý takhle brzy po zimě má asi tak 4°C, takže jsme jí nikdo nezáviděl! Brrr.
 |
| Velká Amerika (foto: Lenka) |
Po prohlídce štol jsme si ještě koupili pohledy, nechali jsme si otisknout razítko. :)) Chtěli ještě vydat na ten (pro nás nešťastný) Děd, ale shodli jsme se, že už by to nemělo moc cenu, protože bylo docela pozdě odpoledne. Takže jsme se nejprve zastavili u kostela v Mořině, kde jsme se pokochali jeho krásou.
Gotický kostel sv. Stanislava byl založen v roce 1353 za Karla IV., v 18. století byl barokně upraven. Jde o jednolodní stavbu s výraznou hranolovou věží. Kostel je obklopen hřbitovem s barokní branou. Před kostelem rostou dvě památné lípy, která jsou státem chráněné. Jsou staré asi 200 resp. 100 let a obvody kmenů mají 470 a 230 cm. Pěkné stromy.
Gotický kostel sv. Stanislava byl založen v roce 1353 za Karla IV., v 18. století byl barokně upraven. Jde o jednolodní stavbu s výraznou hranolovou věží. Kostel je obklopen hřbitovem s barokní branou. Před kostelem rostou dvě památné lípy, která jsou státem chráněné. Jsou staré asi 200 resp. 100 let a obvody kmenů mají 470 a 230 cm. Pěkné stromy.
 |
| Památná lípa před kostelem v Moříně (foto: Jirka) |
Řešili jsme, co budeme dělat dál... Jirka chtěl vidět prý nejhezčí vyhlídku na hrad Karlštejn, tak jsme si řekli proč ne. :) Akorát úplně přesně nevěděl, kde to je. Tak jsme nechali auto kdesi na poli a hned jsme narazili na žlutou turistickou značku, jo tak jsme tam byli správně. :) Polní cesta spojující Hlásnou Třebáň a Karlštejn vede hezkou kulturní krajinou. Nedaleko stojí kaplička a vedle ní další památný strom. Bohužel jsem nenašla žádné podrobnější informace o kapličce, tak alespoň něco málo o stromu. ;) Jde o 16 m vysokou lípu malolistou (Tilia cordata), obvod kmene má 215 cm. Nejedná se o nějakého obra, ale o pravidelný a pěkně rostlý strom, jenž tvoří dominantu krajiny... A přesně takové by památné stromy měly být...
 |
| Památný strom s kapličkou (foto: Lenka) |
Cestou z kopečka jsme mezi listnatými stromy narazili na fialové kvítky jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), tak jsme k nim já i Péťa zaklekly a jaly jsme se je řádně zdokumentovat. :) Nemůžu za to, byly to moje letošní první, tak jsem měla radost, že jaro už je konečně tu. :)
 |
| Jaterník podléška (foto: Lenka) |
Vyfuněli jsme malý kopeček, prošli jsme kolem kamenného křížku a ocitli jsme se na TOM místě. :) Skutečně je odsud moc hezký výhled na hrad Karlštejn, který trůní mezi okolními kopečky. S Jirkou jsme na Karlštejně byli před pár lety na podzim, tehdy to byl také moc pěkný výlet, ale když tak koukám na článeček, napadá mě, že začátky jsou vždycky těžké. :)) Hrad byl založen Karlem IV. v roce 1348 a byl vystavěn ve vrcholně gotickém slohu... Sice zajímavá historie, ale o tom zase někdy jindy. Doufám, že se na hrad zase někdy podíváme. :)
 |
| Nejhezčí vyhlídka na Karlštejn (foto: Jirka) |
Kluci se vrátili zpátky pro auto a my holky jsme šly do Karlštejna přes kopec. Cestou jsme ještě obdivovaly další jarní kytičky... a v Karlštejně jsme se zase děsily cetek, co tam prodávají. Musely jsme tam vypadat jako z jiného světa - zvlášť já s kalhotami zablácenými až ke kolenům, což byla památka na mořinské štoly. :) Ale tam to nikdo nevěděl a vypadala jsem jako největší prase... Zvlášť mezi slečinkami, které se vždycky na takovýchto místech berou ani nevím odkud. ;)
 |
| Sněženky (foto: Lenka) |
 |
| A ještě jednou monumentální Karlštejn... krása, no ne?! :) (foto: Lenka) |
Společně jsme pak přejeli ke Krčmě u Ezopa, kde jsme si už doma naplánovali gastronomickou zastávku. :) Na louce u Vltavy zrovna nafukovali balón a pak se vydali na vzdušný výlet. :) To musí být krááása proletět se nad Karlštejnem a Českým krasem... No, vlastně proletět se balonem kdekoliv jinde musí být super zážitek. :) Jen kdyby to nebylo tak drahé. :)
 |
| Vzlétající balón (foto: Lenka) |
Pak už jsme měli v bříšku tak akorát místo na něco dobrého. :) ... Jako jediná jsem si dala polévku - kulajdu se ztraceným vejcem a dobře jsem udělala. Byla skvělá... Pak jsem měla lasagne a kluci si dali žebírka. No, to už bylo horší... Lasagne vypadaly jako kdyby šlo o koupený polotovar a žebírka plavala v tuku... ještě v kombinaci s hranolkama a koupenou pálivou omáčku. No, moc si na tom záležet nedali... Byla jsem z toho jídla zklamána, tak snad příště budeme mít šťastnější ruku při výběru restaurace. ;)
 |
| Jídlo (foto: Lenka) |
S těžkými břichy jsme nasedli do auta a v prudkých zatáčkách jsme v autě trochu trpěli. Ale celkově to dneska byl moc a moc vydařený výlet. :)
Další informace:
- Wikipedie - vápencové lomy Amerika (Malá Amerika, Mexiko, Velká Amerika), netopýr velký, Seznam památných stromů v okrese Beroun, jaterník podléška, sněženka podsněžník, hrad Karlštejn
- hrady.cz - kostel sv. Stanislava v Mořině, Karlštejn
- hrady.cz - kostel sv. Stanislava v Mořině, Karlštejn
- oficiální stránky hradu Karlštejn
