Otmíčská hora, berounské trhy a lomy Amerika

Na jarní hrnčířské trhy v Berouně jezdíme už asi tři roky po sobě, ale na podzim jsme tu ještě nebyli... až letos. :) A proč nevyužít hezkého počasí i k malému výletu?! :)

Cestou do Berouna jsme měli v plánu se zastavit v Lochovicích a vyfotit památný strom, který má růst vedle kostela. Skutečně jsme tu památný strom našli a celkem snadno - jedná se o lípu malolistou (Tilia cordata), která byla za památný strom vyhlášena v roce 1987. Obvod kmene je 325 cm a výška stromu 16 m. Nejedná se o nějaký rekordní strom, spíš je tato lípa pěkně rostlá a na zajímavém místě.

Památný strom vedle kostela v Lochovicích (foto: Lenka)

U kostela jsme se zastavovali už jednou, když jsme jeli ze zámku v Hořovicích. Více informací o kostele sv Ondřeje je tedy v předchozím článku. Minule jsme se nebyli podívat uvnitř kostela, což se nám tentokrát povedlo, i když to bylo jenom od zamřížovaných dveří, ale i tak byl pohled do interiéru zajímavý.

Interiér lochovického kostela (foto: Lenka)

Pak jsme autem přejeli k Otmíčské hoře, jejíž vrchol a okolí byly v roce 1986 vyhlášeny jako přírodní památka o rozloze 5,3 ha. Otmíčská hora je vysoká 401 m a je tvořena diabasem ordovického stáří. Kopec tvoří zalesněný zelený ostrov mezi okolními poli, ale jeho celistvost narušuje bývalý lom v jihozápadní straně kopce. Na jednu stranu narušuje celistvost, ale dnes určuje charakter chráněného území.

Otmíčská hora (foto: Jirka)

Tato lokalita byla osídlena už v době eneolitu, v době halštatské tu existovalo hradiště. Raně středověké hradiště tu nejspíš nebylo vzhledem k prokázanému rozsáhlému hradišti v nedalekých Lochovicích. Dnes je ale oblast osídlená a je odsud pěkný výhled třeba směrem k hradu Točík. :) 

Hrad Točník (foto: Jirka)

Pro lokalitu jsou problémem náletové a rychle rostoucí nepůvodní druhy keřů a stromů, které vytlačují původní vegetaci... nebo tedy alespoň relativně původní vegetaci. :) Jedná se především o trnovníku akátu (Robenia pseudoacacia) a borovice černé (Pinus nigra). Myslím, že směle mezi ně můžeme zařadit i šípky a podobné keře, které jsou v jižní a jihozápadní části a znesnadňují tak přístup k lokalitě, proto jsme museli část přírodní památky obejít, než jsme si našli skulinu, kudy se dalo vcelku pohodlně jít dále. :)

Lesy na Otmíčské hoře (foto: Jirka)

Svízel syřišťový (foto: Lenka)

Většina území přírodní památky je tvořena dubo-habrovým lesem s patřičnou vegetací, část s bývalým lomem je charakteristická biotopy skalní stepi. Z významnějších rostlin tu rostou bělozářka liliovitá (Anthericum lilagum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), čistec přímý (Stachys recta), ostřici nízkou (Carex humilis), kostřavu walliskou (Festuca valesiaca) a sivou (F. glauca) nebo ožanku hroznatou (Teucrium botrys).

Krom významných druhů rostlin žijí na území přírodní památky zástupci teplomilné fauny bezobratlých jako hmyz, motýli a měkkýši. Třeba jako suchomilka obecná (Xerolenta obvia), která je velmi hojná právě na osluněných teplých stanovištích jako jsou staré lomy.

Suchomilka obecná (foto: Lenka)

Stará borovice nad lomem (foto: Jirka)

Sestup dolů byl trochu horší - chytře jsem si nevzala pohory, takže se mi šlo opravdu "moc příjemně". Takže jsme se dolů plazili po kamenné suti neúměrně dlouho, ale bylo tu krásně, to jo. :) Alespoň jsem si prohlédla zbylé kvetoucí kytičky, ale zajímavější byl třeba ten podivný lusk a chmýrem. :) Takže kdybyste někdo věděl, oč se jedná, nebojte se to napsat jako příspěvek pod článek. Díky. ;)

(foto: Lenka)

Dole jsme přišli na to, že k lokalitě vede pohodlná široká cesta... No, i když nevím, proč se divím, když tu byl dřív lom a nějak odsud kamen vozit museli! :D ... Ne vždycky mi to pálí, no! :))

Ale k autu se nám šlo krásně. :) Odtud jsme jeli do Berouna, kde se konaly podzimní hrnčířské trhy... Které jsou překvapivě skoro stejné jako ty jarní a protože jsme tu byli letos i na jaře, tak jsme byli hrochu překeramikováni. :) Ale potřebovali jsme koupit pár misek do naší kuchyně. Měli jsme ale slušný hlad, tak jsme si nejdřív dali předražené halušky se zelím a uzeným masem. No co, hlad je nejlepší kuchař... :)

Keramické výrobky na berounském náměstí (foto: Lenka)

Nakonec jsme vybrali pěkné misky a také krásnou konvici na čaj s rybičkami. :) Stejnou máme i jednu misku, ale tu jsme tu koupili už na jarních trzích. Ale jsou krásné. :)

Kvetoucí hlava (foto: Lenka)

Pak už jsme nic nekupovali a jenom jsme se prošli kolem stánků se zajímavými věcmi. Někteří prodejci mají asi už soje oblíbená místa, protože jsme je na nich opět našli... a my máme některé oblíbené prodejce, tak jsme je alespoň mohli snadněji najít. ;) Ale mám pocit, že bychom si měli alespoň na rok dát s hrnčířskými trhy oraz, jinak by se nám kuchyň přesytila krásnými, ale neskladnými věcmi. :))

Mozaikové obrázky (foto: Lenka)

Potom jsme ještě jeli směrem k Mořině, protože jsme se chtěli podívat po okolních lomech a vlastně už je to docela dávno, co jsme tu byli a spolu jsme tu ještě nebyli... :) Zastavili jsme na parkovišti nad Velkou Amerikou a pomalu jsme ani neměli kde zaparkovat, kolik tu všude bylo aut a lidí. Hups, asi je to tu oblíbená lokalita. :)

Amerika je vžitý název pro soustavu vápencových lomů, které se nachází v okolí obce Mořina. Jednotlivé lomy jsou vzájemně propojené soustavou podzemních štol. K založení těžby v okolí Mořiny došlo v roce 1891, za tu dobu tu vznikly asi dvě desítky lomů různých velikostí a tvarů... :) Dnes se tu netěží, většina území je pod ochranou (součást CHKO Český kras či NPR Karlštejn), ale živo je tu hodně, protože okolí je velmi oblíbeným turistickým cílem. 

Podzimní květy (foto: Lenka)

My jsme se nejprve šli podívat na malý zarostlý lůmek Kozolupy, kde je dnes přírodní památka Lom Kozolup. Chráněné území tu bylo vyhlášeno na rozloze 2 ha už k 7. říjnu 1981. Hlavním důvodem, proč je to tu chráněno je geologický profil silurskými sedimenty ve střední části Pražské pánve a naleziště mnoha druhů zkamenělin (koráli, ramenonožci). Lom je dnes hodně zarostlý křovinami a z geologie toho tady moc vidět není. Druhotně byl lom osídlen i zajímavějšími druhy, postupně se tu vytvořily biotopy skalních stepí a teplomilných trávníků. Z mechů tu roste ohrožený druh s půvabným názvem tučnolístek tuhý (Aloina rigida). :)

Lom Kozolupy (foto: Jirka)

Poté jsme šli po žluté turistické značce, ze které jsme odbočili na cestu, která vede na vyhlídku nad nejznámějším, největším a nejvíce vyhledávaným lomem v této oblasti - nad slavnou Velkou Amerikou (neboli Východní lom či lom Východ). Lom má rozměry 750 × 150 m a hluboký je až 80 m, někdy je nazýván jako český Grand Canyon... což je trochu směšné, ale co no. :)) Na dně lomu je jezero, které je zhusta využíváno ke koupání, přesto že do lomu je vstup zakázán. :) Na vyhlídku jsme dorazili tak akorát včas, abychom ještě mohli lom vyfotit ve fotogenickém světle... ale slunce rychle klesalo a stíny v lomu se protahovaly. Ale i tak si myslím, že se Jirkovi fotka povedla. :)

Velká Amerika (foto: Jirka)

O kus dál je další lom pojmenovaná po americku - Mexiko (jinak se mu říká také Trestanecký nebo Deštivý lom či lom Schniloušák). Mě teda nejvíce oslovuje název "Schniloušák". :) Druhý název lomu nevznikl náhodou - v letech 1949 až 1953 byla v lomu využívána práce politických vězňů. Vězni zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, zesláblí už z vazby nestíhali plnit svoje pracovní podmínky... Na jejich památku je nad lomem postaven pomník z otesaného vápence.

Pomník politických vězňů nad lomem Mexiko (foto: Lenka)

Lom sice nemá takové rozměry jako Velká Amerika, ale i tak vzbuzuje respekt... Jeho rozměry jsou 300 × 100 m, strmé stěny dosahují hloubky až 80 m. Na dně je několik jezírek a celkově je tento lom takový pochmurnější - asi je to tím, že na jeho dno svítí málo slunce a je více zarostlý dnes už docela velkými stromy. V lomových stěnách je vidět několik štol... Je možné se tu někde setkat i s duchem Hanse Hagena, což prý byl německý voják, který se v této oblasti schovával před Rudou armádou. Pohyboval se tu po okolí a aby měl co jíst, kradl horníkům jídlo. V dole ho zasypalo kamení a odřízlo ho od vnějšího světa, pak se zastřelil... No a říká se, že jeho duch tu je pořád... A já ho teda nehledala!

Lom Mexiko (foto: Lenka)

Za Mexikem cesta vede po louce a z jednoho místa je vidět kousek z hadu Karlštejna. Bohužel to není víc, než je vidět na fotce. :) Ale i tak je to pěkné. ;)

Jukající Karlštejn (foto: Lenka)

A kousek za "vyhlídkou" na Karlštejn začíná zase les, který už ale patří do národní přírodní rezervace Karlštejn. Chráněna je tu nejrozsáhlejší a nejtypičtější ukázka přírody Českého krasu. Podloží je tvořeno silurskými a devonskými vápenci a břidlicemi. Na nich se vyvinuly rozmanité typy společenství s mnoha chráněnými druhy rostlin i živočichů... Ale my jsme toho ani moc neviděli, protože jsme územím NPR procházeli jenom na kousku trasy. Cestou jsme prošli ještě kolem Malé Ameriky, což je hodně zarostlý lom s jezerem na dně... Ani jsme se tu už moc nezdržovali a radši jsme šli dál. :)

Poslední významnou "památkou" na doby minulé je Dub sedmi bratří (někdy nazýván i Dub u dvou bratří... tak vlastně nevíme, jestli byli dva nebo jich bylo sedm :)), což je památný strom asi kilometr od Karlštejna. Roste tu už asi 350 let hned vedle modré turistické značky... teda předpokládám, že dub tu byl dřív než modrá. ;) Dub letní (Quercus robur) je vysoký 16 m a obvod kmenu je 480 cm a je to údajně největší strom v chráněné krajinné oblasti Český kras.

Dub sedmi bratří (foto: Lenka)

Odtud jsme šli ještě do Mořiny, kde jsme si chtěli dát alespoň něco k pití, ale nebyla šance. :) Jediná hospoda zavírala už někdy odpoledne a druhá je prý někde na druhém konci vesnice... A já měla taaakový hlad a žízeň! Ale vypadalo to, že utřeme nos. :) 

Čuníci :) (foto: Lenka)

... Ale někdo se na nás smiloval a po cestě jsme potkali nějakou zapadlou hospodu nebo spíš soukromou hospodu. :) Ale dali nám najíst i napít! :)) Ale limča a hlavně moravský vrabec resp.  utopenci opravdu bodli. :) Akorát se teda šlo špatně do toho kopce, co před námi byl. Ale nakonec jsme ho vyběhli v pohodě... A po tmě jsme jeli domu. ;) Docela jsem se divila, jak nám tento výlet vyšel tak, jak jsme si ho naplánovali, protože obvykle nestihneme všechno, co jsme si naplánovali. :)

Další informace:

- cs.wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Beroun, PP Otmířská hora, PP Lom Kozolupy, vápencové lomy Amerika, Dub sedmi bratří
- stránky o lomech Amerika
- PP Lom u Kozolup (stránky ochranaprirody.cz)