Jižní Morava - Bořetice a okolí

Nápad navštívit s přáteli sklípek na jižní Moravě se zrodil asi po návštěvě Pálavy v září loňského roku... Ale kdo by si to pamatoval po tom víně... :) Akci jsme docela dlouho plánovaly (já a kamarádka Péťa) a ač jsme sezvaly hodně lidí, nakonec nás vyrazilo deset. Ono to nakonec bylo dobře, protože si neumím přestavit, jak bychom sháněly ubytování pro větší počet lidí, protože už takhle to byl ohromný problém něco vůbec sehnat... Jo, já vím, hledaly jsme dost na poslední chvíli a navíc jsme si vybrali termín, který se blížil volnému dnu - svátku sv. Václava, tak si určitě nemálo lidí chtělo udělat prodloužený víkend. :)

Hledaly jsme všude možně - na Pálavě... v oblasti Velkých Pavlovic... Mikulova... Valtic... Čejkovic... Nicméně nakonec se podařilo najít super ubytování a to ještě přímo nad sklípkem, kde jsme rovnou na jeden večer domluvily posezení. Je to jedno z vinařství na Kraví hoře v Bořeticích, které patří Marii a Václavu Surmanovým.

A odteď můžu psát shodu podmětu s přísudkem s měkkým I, protože už nás bylo pět a přibyli k nám tři švarní jinoši. :) Vyjeli jsme ještě před obědem z Prahy - tedy první skupinka pěti osob v jednom autě. :) Na jedné benzínce jsme si dali zmrzlinu a cesta rychle utekla... Za chvíli už jsme projížděli kolem prosluněných vinic, koukali jsme na rozhlednu Slunečná, projeli jsme Bořeticemi a pak jsme zastavili u sklípků na Kraví hoře. Kupodivu jsme se napoprvé trefili k tomu našemu a samozřejmě jsme tu udělali zmatek kvůli ubytování, protože jsme byli nahlášení až na pozdější hodinu. Za což bych se dodatečně a na dálku chtěla ještě jednou omluvit. No jo, Pražáci, co byste po nich chtěli! :) Takže ubytovaní jsme byli, zajímavé bylo, že se z jednotlivých pokojů vycházelo rovnou na ulici. :)) Samozřejmě jsme neseděli na zadku, ale šli jsme se porozhlédnout po okolí. :)

Nejprve něco málo o samotných Bořeticích... Vesnice vznikla po roce 1146 a první dochovaná zmínka o nich je z roku 1222. Bydlí tu kolem 1300 obyvatel a minimálně část z nich má skvělý smysl pro humor. :) Starostou Bořetic je Václav Surman a docela dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to je ten náš pán vinař. :)) Zajímavostí určitě je, že vesnice v roce 2005 získala titul Vesnice roku a ještě zajímavější mi přijde, že tu v květnu 2009 u bývalého skladu meruněk vzniklo letiště pro ultralighty (což vysvětluje, co tam ty ultralighty dělaly, že). :D

Pohled od vinných sklepů na Kraví hoře směrem na Bořetice (foto: Lenka)

Aby se nám lépe poznával zdejší kraj, zastavili jsme se v prvním otevřeném sklípku na burčák... červený i bílý měli, tak proč neochutnat. :) Myslím, že v tu chvíli docela litovala Péťa, že předtím pila kefír. :D ... Ale ani mě se po tom burčáku nešlo moc pohodlně - ještě, že to tu nejsou žádné velehory. ;)) A na rozhlednu to byl jenom kilometr.

Kousek za hotelem, který tu asi tvoří důležitý orientační bod, jsme se ocitli v zahraničí! :) Sklípky na Kraví hoře totiž nejsou jen tak obyčejné sklípky, ale patří do Svobodné spolkové republiky Kraví hora. Ta byla vyhlášena při volbách 12. listopadu 2000 - tedy volby to byly senátní a do krajských zastupitelstev... a místní si k tomu ještě přidali volby do vedení SSTKH. ;) Ten, kdo získal nejvíce hlasů, se stal prezidentem, druhý je předseda vlády a dalších osm jsou ministři. :) Republika má tři části - Zahraničí, Hliníky a Kraví hora. Od dubna 2001 má i svůj vlastní znak a prapor, od května vlastní hymnu a platí se tu měnou Kravihorcem. :)) A ústava a stanovy a podobné dokumenty jsou skvělé, ale to si najděte sami. :)) A jak jsem psala - lidé tu mají smysl pro humor. :)

Hranice republiky Kraví hora :)) (foto: Lenka)

A hned kousek za hranicemi podél cesty vykukují vinice a z vinic vykukuje rozhledna na Kraví hoře. Pohled je to vskutku malebný... Zobneme si pár slaďoučkých kuliček vína - ale tajně, vždyť se to nesmí... ale zároveň se tomu nedá odolat, protože chutná skvěle. ;)

Rozhledna mezi vinicemi (foto: Jirka)

Mňam, hrozny! :) (foto: Lenka)

Rozhledna Kraví hora tu byla postavena podle návrhu tehdejšího starosty Bořetic Václava Petráska. Rozhledna  stojí v nadmořské výšce 272 m, je vysoká 15 m a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 12 m vede 57 schodů. Sestavení celodřevěné konstrukce trvalo 12 dní a slavnostně byla otevřena 11. června 2006. Od té doby se musí čas od času dotahovat šrouby... když rozhlednu náhodou nějaký mladý pár moc rozpohybuje. :))

Ještě jednou rozhledna (foto: Jirka)

Ale je pravda, že cestou nahoru i dolů se rozhledna kymácela pěkně. :) Ale výhled odsud byl ještě pěknější... Taková malinká rozhledna a jak se odsud krásně kouká. :) Hned vedle rozhledy stojí boží muka, která byla vystavěna v roce 2006 spolu s rozhlednou. Zdobena jsou barevnými slováckými motivy.

Výhled z rozhledny na boží muka (foto: Jirka)

Vinice nad Bořeticemi (foto: Jirka)

Nemohli jsme tu ale koukat věčně, poslední fotka směrem k přírodní rezervaci Zázmoníky, kam bych se ráda podívala... a šup z rozhledny dolů. :)

Pohled směrem k PR Zázmoníky (foto: Jirka)

Na chvíli jsem se odtrhla od zbytku naší výpravy, abych vyfotila jeden památný strom. Jde o tzv. oskeruši na Soudné... Soudná je nevýrazný kopeček kousek od Kraví hory a oskeruše je druh stromu - přesněji jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Je to sice strom v České republice nepůvodní, ale na jižní Moravě jich několik roste. Strom je vysoký 11 m a obvod jeho kmenu je 273 cm. Jako památný strom byl vyhlášen v roce 1999. A je to skutečně pěkný strom, který dominuje svému okolí, takže dle mého názoru je památným stromem zcela oprávněně. :)

Památný strom - jeřáb oskeruše (foto: Lenka)

Moc se mi líbí moravská krajina na konci léta... či na začátku podzimu? Vloni i letos jsme měli velké štěstí na počasí a vyšlo to parádně... Potom si člověk tu hru barev užije naplno. Naplno jsme si také užili malé bloudění  po okolí - chtěla jsem vyfotit několik chráněných území, které se nad Bořeticemi nacházejí, ale nějak jsme neměli štěstí a nemohli jsme na ně natrefit a taky jsme se nemohli vyznat v mapě a ani GPSka nepomohla. :) Když se prostě nedaří, tak se nedaří a nic se s tím nenadělá. :)

Podél lesa pole lán (foto: Jirka)

Není to krása? :) (foto: Jirka)

Místo chráněného území jsme našli velký sud jen tak v lese. :)) Trochu mi uniká smysl jeho přítomnosti zrovna na tomhle místě. Ale asi to ani smysl mít nebude. :)

Obří sud v lese :) (foto: Lenka)

A najít chráněné území se nám stále nedařilo, tak jsme se na to vyprdli, protože jsme měli hlad a otočili jsme se na cestu zpátky. Cestou jsme ale natrefili na přírodní rezervaci Zázmoníky. Rezervace tu byla vyhlášena na Nový rok 1987 na území o rozloze 4,85 ha. Chráněna je tu teplomilná lesostepní stráň s výskytem chráněných druhů rostlin a hmyzu. Zajímavé je, že se tato společenstva vyvinula na místě bývalých vinicí. Je to jediná lokalita na Moravě, kde roste kriticky ohrožený druh naší přírody včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). Jedná se o rostlinu z čeledi hluchavkovitých, která má výrazné modré květy, ale my jsme jí tu vidět nemohli, protože kvete v období května a června. Rostou tu i další chráněné druhy jako kosatec nízký (Iris pumila) a pestrý (I. variegata), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), třemdava bílá (Dictamnus albus),  česnek žlutý (Allium flavum), zvonek sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) aj.

Skoro ještě území PR Zázmoníky... ale spíš už ne :) (foto: Jirka)

Na hranici lesa u okraje přírodní rezervace stojí od roku 2000 boží muka, vedle nich je mezi dvěma kmeny stromu zaklíněné prkno, jež slouží jako jednoduchá lavičky... A je tu docela příhodně umístěná, je odsud krásný výhled na kulturní krajinu kolem Bořetic. Radost pohledět... :) Ale věřím tomu, že ten paraglidista s motorkem u zadku měl ještě lepší výhled než my. :)

Padá padáček (foto: Lenka)

A protože se slunce začínalo blížit k obzoru, šli jsme rychle zpátky směrem Spolková republika. :) Kousek před Vinckovým náměstím jsme narazili na pěknou žábu... Když tak o tom dodatečně přemýšlím, doufám, že se v té jamce s vodou neutopila... umějí ropuchy šplhat po hladké stěně??... Ropucha zelená (Bufo viridis) se dorůstá maximálně 8 cm a je typicky zbarvená - bělavá se zelenými skvrnkami. Dosud jsem nikdy tento druh neviděla, ale je to skutečně krásná žába. Žije obvykle v oblastech do 450 m.n.m. a v otevřené krajině, ale i v zahradách parcích a na polích. Poměrně dobře snáší sucho a teplo, ale důležitá je blízkost stojaté vody pro rozmnožování.

Ropucha zelená (foto: Lenka)

Tma se přiblížila rychleji, než bychom chtěli... ale co, v žaludku kručelo zase o něco víc, tak jsme si zašli na večeři do hospody, kam nás poslal jeden pan vinař. :) Předtím jsme se ale ještě rozloučili s dnešním dnem, který končil ohnivými barvami na západě.

Západ slunce (foto: Lenka)

... Měla jsem trochu problém vybrat si z nabídky té doporučované hospody... měla bych chuť spíš na něco tradičně moravského a ne na tu rádoby mezinárodní kuchyni, co tam nabízeli. Ale nakonec většina z nás zvolila klasický tataráček. Nacpali jsme si břicha a když jsme dojídali, volala konečně druhá skupina, že se už také blíží.

Nechali jsme je taky vyložit věci v jejich pokoji a pak jsme se rozhodli vyrazit na víno. ;) Dost mě bavil sklípek hned naproti našemu bydlení, kde hrála cimbálovka, což tak nějak k Moravě patří. :) ... Jasnou volbou pro nás byl sklípek u pana Josefa, který jsme navštívili už odpoledne.

Jeden z mnoha a mnoha sklepů v Bořeticích (foto: Lenka)

Všeho bylo dost - burčák, bílé víno, červené víno... a pak přišlo to nejlepší - chleba se sádlem a se solí, domácí papričky a rajčata. Nejlepší mňamka k vínu. :) Jo a když jsem psala, že vína bylo dost, tak to byla pravda... někdo z nás ho měl až moc, jak se v noci ukázalo. :)))

Víno (foto: Lenka)

Posezení bylo příjemné, ale měli jsme si šetřit síly na druhý den. :) Ještě před odchodem jsem se vetřela do zadní části sklípku, kde se skrývaly ty pravé vinařské poklady. :) Hrozně mě baví tyhle sudy, demižony, koštýře a další vinařské propriety. :) 

Pohled do sklepa pana Josefa (foto: Lenka)

Cestou do pokoje jsme potkali řadu dost pohroužených lidí, jednoho čůrajícího pána... a někdo (snad někdo cizí!) nám označkoval i vchod do našeho pokoje. Pak sem pusťte Pražáky a dopadne to takhle. :))

Další informace:
- sklípek s možností ubytování - Surmanovi

- Svobodná spolková republika Kraví hora - doporučují k přečtení, protože je to opravdu velká sranda :))
- oficiální stránky Bořetic
- cs.wikipedia - Bořetice, rozhledna Kraví hora, Seznam památných stromů v okrese Břeclav, přírodní rezervace Zázmoníky, ropucha zelená