Na začátek července měli naši kamarádi naplánovanou svatbu a my jsme se rozhodli, že ještě těsně před ní si uděláme kratší výlet na Šumavu, kde jsme společně ještě nebyli (i když takových míst je ještě spousta). :) Však by byla škoda nevyužít těch dvou volných dní z kraje července - den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a den upálení mistra Jana Husa. Letos vyšly pěkně pro všechny pracující - na úterý a středu. My jsme ale vyrazili už v pondělí odpoledne, abychom neztratili část dne cestou na jih - i když na Šumavu to od nás není zase tak moc daleko. :)
Jediné, co mi trochu dělalo starosti bylo počasí. Předpověď nevypadala moc pěkně a už cestou se mraky prapodivně honily. A nejlepší na tom bylo, že jsme si s sebou vezli stan a měli jsme naplánováno, že budeme spát v kempu v Železné Rudě. :) Ale i stan je lepší než spaní pod širákem. :))
Počasí nevypadá na slunné dny (foto: Lenka) |
Jedinou zastávku jsme si udělali na velmi fotogenickém místě - u hřbitovního kostelíku sv. Jana Nepomuckého nad městem Rabí. Dominantu města tvoří samozřejmě zřícenina hradu Rabí, která je nejrozsáhlejší zříceninou na území Čech. Tohle místo mám hodně ráda, moc se mi líbí, jak jsou hradní budovy těsně spjaty s městečkem, které se rozkládá pod hradbami. Doufám, že se zase někdy mezi jeho zdi podívám. :)
Zastávka u Rabí (foto: Jirka) |
Zajímavé je, že cestou na jih se stále vylepšovalo počasí a tak se nám místy otvíraly krásné výhledy na zdejší krajinu. Do kempu už to byl pak jenom kousek cesty a po osmé hodině, ale protože léto bylo v plném proudu, vidět ještě bylo docela dlouho. :) Ubytování proběhlo v pohodě, vyfasovali jsme stanové číslo 24 a vydali jsme se postavit stan. :) Docela dlouho jsme to nedělali - důkazem toho byl nevymetený písek z posledního stanování v Itálii před dvěma lety. Hmm, ten čas ale frčí! :)) Vybrali jsme si místo nedaleko říčky Řezné a doufali jsme, že nebude moc pršet. :)
Řezná pramení nedaleko od Železné Rudy v oblasti přírodní rezervace Prameniště (o té více napíšu do článku z druhého dne, protože jsme se do této oblasti jeli podívat) v nadmořské výšce 1031m. Protéká Železnou Rudou a po osmi kilometrech vtéká na území Německa, kde se jmenuje Großer Regen. Řeka je dlouhá celkem 169 km a v Řezně (Regensburg) se vlévá do Dunaje.
Říčka Řezná protékající takřka kolem našeho stanu (foto: Lenka) |
Už když jsme stavěli stan, bodali nás komáři... v tu chvíli jsem pochopila, že je docela chyba, že jsem doma zapomněla repelent, takže jsme ho ještě ten den na recepci kempu koupili. Jistota je jistota. :) Docela jsme koukala, když jsem hned v prvním pangejtu našla krásný kvetoucí exemplář jednoho z druhů českých orchidejí - vemeník dvoulistý. Teda když jsme ho našla, ještě jsem nevěděla, že jde zrovna o tento druh orchideje, ale poznala jsem alespoň příslušnost k čeledi a to se taky cení. :))
Ještě za světla jsme se vydali obhlédnout Železnou Rudu - což se vzhledem k její příhraniční poloze ukázalo být jako dost rozumný krok... Ve dne totiž všude bylo plno roztahaných stánků s děsně kýčovitým zbožím, což večer přece jenom už nebylo tolik vidět. :)
Železná Ruda je kousek od hranic... (foto: Lenka) |
Ale jinak samotná Železná Ruda by byla docela pěkné město... Jméno města je odvozeno od těžby stejnojmenné suroviny v 16. století. V té době tu byla založena vesnice nedaleko staré cesty vedoucí z Bavorska do Čech. Těžba železné rudy poměrně rychle ustala a od 17. století se zdejší obyvatelé živili především sklářstvím. Železná Ruda je jedním z významných turistických center na Šumavě - nachází se na pomezí chráněné krajinné oblasti a národního parku Šumava. Je tu živo v létě i v zimě, je to výchozí bod turistických tras a cyklostezek a také je v okolí mnoho sjezdovek a běžeckých tras.
Jednou z nejvýznamnějších památek je kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy vybudovaný na šesticípém půdorysu ve slohu bavorského baroka. Stavbu hradil hrabě Wolf Jindřich Nothaf z Wernbergu. Stavba byla dokončena v roce 1732, ale až v roce 1777 byla dokončena typická šindelová střecha. Za vnitřní výzdobu kostel vděčí Johanu Georgu Hafenbrädlovi. Hlavní oltářní obraz je jednou ze dvou kopií Madony s dítětem od Lucase Cranacha. Krom hlavního oltáře je tu ještě pět postranních, další vybavení kostela je ze zdejších materiálů jako je šumavská žula nebo sklo.
Jednou z nejvýznamnějších památek je kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy vybudovaný na šesticípém půdorysu ve slohu bavorského baroka. Stavbu hradil hrabě Wolf Jindřich Nothaf z Wernbergu. Stavba byla dokončena v roce 1732, ale až v roce 1777 byla dokončena typická šindelová střecha. Za vnitřní výzdobu kostel vděčí Johanu Georgu Hafenbrädlovi. Hlavní oltářní obraz je jednou ze dvou kopií Madony s dítětem od Lucase Cranacha. Krom hlavního oltáře je tu ještě pět postranních, další vybavení kostela je ze zdejších materiálů jako je šumavská žula nebo sklo.
Kostel Panny Marie Pomocné (foto: Lenka) |
Kousek od kostela stojí železnorudský zámeček pocházející ze 17. století. Po roce 1945 tato budova chátrala a po roce 1989 byl objekt určen k demolici. V roce 2004 koupil zámeček Zdeněk Bálek, který objekt opravil a začal zde provozovat muzeum motocyklů, loutek a je zde i stálá expozice věnovaná Českému kráteru. No a to posledně zmíněné téma je jedno z těch při kterém se každému geologovi zvýší tlak - stalo se to u mě. Tuto výstavu má evidentně na svědomí Dr. Petr Rajlich z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, jehož kariéra je postavena na zkoumání domnělého českého kráteru... No, toto téma je hodně přitažené za vlasy!!
Ve městě je ještě jedno muzeum, které je otevřené celoročně a sídlí v bývalém rodinném domě jedné významné sklářské rodiny. Dům byl postaven v roce 1877 Kryštofem Abelem, což býval majitel železnorudských skláren. V muzeu si lze prohlédnout expozici o sklářství a hamernictví na Šumavě, předměty věnované sklářskému rodu Abelů a také lidový nábytek.
Muzeum v Železné Rudě (foto: Lenka) |
Z informační cedule jsme se dozvěděli, že u základní školy je malá geologická expozice, tak jsem se na tu krásu šla podívat. A ejhle, zase ten Český kráter. Dost mě mrzí, že je tu s takovou samozřejmostí podávána laikům zrovna takováto hypotéza... nebo spíš spekulace velmi malé (či spíše titěrné) části vědecké obce(?, ano, P.Rajlich je absolventem geologie na Přírodovědě v Praze). A jak píše pan Rajlich: "... tito lidé spojili svoji vědeckou kariéru často s názorem, který zde začíná dostávat závažné trhliny a vědci se cítí zaskočeni, zahnáni do slepé uličky. ...". Jako geolog se rozhodně necítím být zahnána do slepé uličky... Jenom nechápavě kroutím hlavou, jak je tohle možné! Prostě věřím na deskovou tektoniku, co se dá dělat. :)
Noční ulice v Železné Rudě (foto: Lenka) |
Uf, tohle bylo silné kafe. :) Tak jsem to ještě musela rozchodit... Ale už jsme nešli moc daleko, byla docela tma, takže jsme zamířili do našeho "domova". Najedli jsme se a šupajdili jsme spát, abychom vstali brzy a šli jsme objevovat krásy Šumavy. :)
Další informace:
- oficiální stránky Železné Rudy; muzeum Železná Ruda, text od Petra Rajlicha k výstavě o Českém kráteru
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)