Šumavská jezera

Ráno se ale brzy nevstávalo, protože nám vytrvale na plachtu stanu bubnoval déšť a to se nám moc ven nechtělo. Říkali jsme si, že to přece musí přejít... A taky že ano, déšť přešel... Asi až v půl jedenácté jsme se dohrabali k tomu, abychom si uvařili čaj. Pak nějakou delší dobu jsme na stojáka nebo nepohodlně v autě snídali. A k odchodu jsme se dostali až po jedenácté hodině. No, pěkně nám to začalo. :)) Nejprve jsem se šla ještě jednou podívat na "svou" orchidejku, ale byla už docela odkvetlá... Tak jsem na blog nahrála alespoň jiný důkaz toho, že jsem do té mokré trávy opravdu vlezla - třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum)... Jo a vím, že to nebyl nejlepší nápad, ale už se stalo. :))

Třezalka tečkovaná (foto: Lenka)

Ještě jednou jsem se musela zastavit v Železné Rudě u geologické expozice... A opravdu se mi to nezdálo. Tak jsem se znovu naštvala a mohlo se pokračovat dál... :)

Auto jsme nechali na špičáckém sedlu a odtud jsme šli dál už po svých. Měli jsme namířeno k ledovcovým jezerům - Čertovu a Černému... Ale trochu jsem se začala bát, jestli je vůbec uvidíme, když už v nadmořské výšce kolem 975m byla mlha, že by se dala krájet a vypadalo to, že tu bydlí Rákosníček nebo vodník Kebule. :) Ale i přes riziko, že za celý den skoro nic neuvidíme, jsme se vypravili na cestu. :)

Trochu mlhy... (foto: Lenka)

Šli jsme po žluté turistické značce, které nejprve ze špičáckého sedla klesá, pak vede po rovince a pak do kopečka. Cestou jsme šli přes sjezdovky na Špičáku. Vždycky se mi líbí, jak ty svahy, co se pod sněhem zdají značně krkolomné, bez sněhu vypadají dost nevinně. :) Stejně tak mě baví barevné květy na svazích sjezdovek. Jako příklad je tu žlutavá, po dešti trochu zplihlá prha arnika (Arnica montana). Tento zástupce čeledi hvězdicovitých je znám i pod jinými názvy - prha chlumní, arnika horská nebo prha horská. V České republice se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech a je to ohrožený druh.

Sjezdovky na Špičáku (foto: Jirka)

Prha arnika (foto: Lenka)

Hned za sjezdovkami je vyznačeno území přírodní památky Královský hvozd, která má neobvyklou rozlohu na přírodní památku - zaujímá 20,77 km2. PP jsou obvykle nějaké malá území či malé útvary, ale tohle je trošku větší. :) Přírodní památka byla vyhlášena kvůli ochraně geomorfologických útvarů a lesního společenstva, které území zarůstá, však geomorfologie tu musí být docela zajímavá, protože převýšení nejvyšší a nejnižší části je skoro 800 m. Území bylo vyhlášeno k poslednímu dni roku 1991.

Za sjezdovkami jsme vstoupili do lesa (foto: Jirka)

My jsme ale tohle území nijak víc nezkoumali a tupě jsme šli po turistické cestě, jak se a ukázněné návštěvníky Šumavy sluší a patří. :) Ono toho zase tak moc zajímavého kolem cesty nebylo... :)

Lesy v oblasti PP Královský hvozd (foto: Jirka)

Jezerní potok vytékající z Čertova jezera (foto: Lenka)

Ale brzy se před námi vynořilo Čertovo jezero - mimochodem obě jezera tvoří národní přírodní rezervaci nazvanou prostě Černé a Čertovo jezero (o rozloze 208,5 ha, první chráněné části byly vyhlášeny už v roce 1933). NPR chrání území chladnomilná společenstva s několika velmi vzácnými druhy, které rostou jen na jedné nebo dvou lokalitách v ČR - je to především vodní rostlina šídlatka jezerní (Isöetes lacustris). Obě jezera vznikla ve čtvrtohorách v době zalednění, po odtátí údolních ledovců vznikla v bývalých karech jezera. Kar Čertova jezera je zahlouben do podloží tvořeného svory na úbočí Jezerní hory (1343 m). Čertovo jezero  je druhé největší šumavské jezero, má rozlohu 10,3 ha a maximální hloubku 36,7 m. Voda z jezera odtéká Řezným potokem do řeky Řezné a tou teče do Černého moře.

Mlžný opar nad Čertovým jezerem (foto: Jirka)

Z počátku dne se zdálo, že počasí bude mizerné, ale nakonec jsme dohlédli na všechny břehy jezera a cestou jsme ani nezmokli, takže jsme mohli být spokojení. :) Dost se mi líbila budka - očekávala jsem, že tam bude klasický sešit a propiska, ale to ne, bylo tam razítko a polštářek s barvou. A já jsem jako na potvoru neměla svůj sešítek! :)

Starý strom v Čertově jezeře (foto: Jirka)

Kachny (foto: Lenka)

Jen část břehu je přístupná pro návštěvníky, jinak je tu už chráněné území národní přírodní památky... No, ale musím se přiznat, že jsem se prošla i o kousek dál, abych udělala o něco víc fotek. ;) Ale pšššt. Výhodou bylo, že jsme tu viděli i několik modrých kuliček borůvek, což se nám už potom moc nepovedlo. Tenhle rok na borůvky prostě není dobrý - škoda, protože jsem si myslela, že udělám borůvkovou marmeládu. ;)

Borůvčička... jedna z mála (foto: Lenka)

Ale zajímavější byly vážky, kterých jsme tu našli hned několik. Asi odpočívaly čerstvě po vylíhnutí... jestli se tomu vůbec tak říká... ? :) Každopádně byly krásné a také ideální objekty na focení - nikam neutekly. :)

Čerstvě vylíhnutá vážka (foto: Lenka)

Kousek cesty jsme se pak museli vrátit zpátky a potom jsme pokračovali po červené turistické značce směrem k Černému jezeru. Cesta vedla po úbočí Malého Špičáku (1159 m. n. m.), ale odtud vedla neznačená cesta ještě směrem na vrchol Špičáku (1202 m. n. m.). I když byla mlha a bylo jisté, že nic neuvidíme, tak jsme se sem šli podívat... Kdo ví, kdy bychom se sem zase dostali, no ne? :) Kupodivu se ale mraky začaly trhat a začalo být vidět do dálky. :)

Zničené stromy cestou na Špičák (foto: Jirka)

No dobře, nějaké stromy tu zůstaly... (foto: Jirka)

No dobře, tak výlet nahoru neměl zase tak moc smysl, alespoň jsme si ale mohli po výstupu nahoru odpočinou na lavičce turistického odpočívadla. :) Ale jo, bylo tam pěkně. :)

Alespoň se ale můžeme podívat na jednu horskou květinu - jde o jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum), ale o ní jsem psala už někdy minulý rok (v článku z Jiřetína pod Jedlovou), takže se nebudu opakovat. ;)

Jestřábník oranžový (foto: Lenka)

Pak už jsme jenom měli seběhnout dolů k Černému jezeru. ;) No, tedy seběhnout - vede tam asi kilometrová cesta, která je naprosto rovná a rovnoměrně klesá. Taková šumavská turistická dálnice. ;) Šla jsem tudy už podruhé, ale teda nechtěla bych to jít v protisměru, to musí být dost protivná cesta. :)

Dlouhá cesta z kopce :) (foto: Lenka)

U Černého jezera už nám chvílemi i svítilo sluníčko, super no ne?! :) I tohle jezero vzniklo v karu horského ledovce, který se zahlodal do druhé strany Jezerní hory. Voda z tohoto jezera odtéká Černým potokem do řeky Úhlavy a pak do Severního moře. Je to největší šumavské jezero a zároveň nejníže položené, jeho rozloha je 18,4 ha a v nejhlubší části má 39,8 m... Ale kdo ví, jak jsou tyto údaje pravdivé, protože na cedulích u jezer jsou už několik let. :))

... vedoucí k Čertovu jezeru (foto: Jirka)

Jo a abych nezapomněla, koupili jsme si u Černého jezera zmrzlinu! :) Normálně tam stálo vozítko s mrazákem a pán prodával zmrzliny a snad i něco k pití. Tomu se říká kšeft, protože široko daleko nic jiného není a zmrzku si koupil snad každý. :) Docela bodla... Akorát tam trochu nemají vyřešeno, kam s odpadky, které se tu docela hromadily a jediný koš je nestačil všechny sežrat. 

Kameny na břehu jezera (foto: Jirka)

Prošli jsme se kousek podél jezera - tady se to smí, protože tu vede červená turistická značka. :) Opravdu je to moc pěkné jezero, ještě že ho tu máme. :)

A poslední obrázek jezera :) (foto: Jirka)

Zpátky jsme se vraceli po žluté turistické značce, která vedla zpátky k sedlu Špičáku, kde jsme měli zaparkované naše fáro. :) A zase jsem hned v prvním pangejtu našla znovu vemeník dvoulistý, ale tenhle bych o něco zachovalejší než ten předchozí, tak už se nemusím stydět ho sem dát. :) Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) je vytrvalá rostlina z čeledi vstavačovitých, je to jedna z nejhojnějších orchidejí v České republice, ale i tak je chráněná zákonem. Dorůstá až 50 cm, lodyha je dutá a nese jen asi dva až tři drobné lístky, při bázi lodyhy rostou ještě dva oválné přízemní listy. Vemeník dvoulistý kvete od května do července a jeho plodem je tobolka s velkým množstvím semen. 

Orchidejka vemeník dvoulistý (foto: Lenka)

Dále toho na žluté značce není nic moc zajímavého na focení, ale o to zajímavější to je na dozvídání se nových věcí. :) Vede tudy totiž naučná stezka, takže jsme se dozvěděli mnoho o zvláštnostech okolí. V jednom místě je na příklad zachována moréna Černého jezera, kam zasahoval asi kilometr dlouhý ledovec. Moréna je vlastně různorodý materiál, který vznikl po odtátí ledovce. Na druhé z cedulí jsme se dozvěděli o přečerpávací elektrárně, která využívá vodu z Černého jezera a šlo o první takovou elektrárnu v Československu (uvedena do provozu v roce 1930). Voda je přečerpávána do kilometr vzdálené elektrárny v údolí řeky Úhlavy, kde je instalována Peltonova turbína. Zajímavostí je, že za hodinu provozu elektrárny klesne voda v jezeře o jeden centimetr. Dále jsme se dozvěděli něco o buku lesním, který vždycky tvořil významnou dřevinu v šumavských lesích. Na předposlední z tabulí jsme si přečetli o Komárkově jedli, která tu nedaleko rostla po dobu 350 let (až do roku 1983) a byla pojmenována po významném lesmistrovi Juliusovi Komárkovi. A poslední cedule stojí nad trasou železničního tunelu Špičák, který tu prochází v hloubce 180 m pod námi, panečku. K ražení tunelu se používal dynamit a razilo se z obou stran zároveň (divím se, že se oba konce potkali! :)). Stavěn byl v letech 1874 - 1877 a svého času to byl největší tunel v Rakousko-Uhersku. Vzdálenost mezi oběma portály je úctyhodných 1744 m.

Dostatečně jsme se poučili a za chvilku jsme už došli k parkovišti. ;) Ještě jsme si dali klobásku a něco k pití, než jsme vyrazili dál. Ale to jsme jeli už autem...a  přes Železnou Rudu a uznejte, že se nedalo nezastavit u krásně osvětleného kostela. :)

Kostel v Železné Rudě (foto: Lenka)

Protože bylo ještě docela světlo, jeli jsme nafotit ještě jednu lokalitu. Auto jsme nechali na malém odstavném parkovišti, což je mimochodem super věc, že už je to i v Čechách. Zatím jsem něco podobného viděla jenom v zahraničí. Takových parkovišť typu Zaparkuj a jdi dál! jsme tu viděli hned několik. Jsou podél turistických tras či cyklostezek, smí se na nich parkovat mezi 6 a 21. hodinou a jinak by tato místa byla obtížně turisticky přístupná. :) Chvíli nám trvalo, něž jsme se zorientovali a vydali jsme se správným směrem, ale podařilo se. ;)

Šumavské kopečky (foto: Jirka)

Měli jsme namířeno do oblasti přírodní rezervace Prameniště. Oblast se rozkládá na východním svahu horského hřebenu  v ose Pancíř - Můstek - Jedlová a tvoří jí čtyři samostatné části. Důvodem ochrany jsou tu svahová rašeliniště s prameništěm říčky Řezné. Přírodní rezervace byla vyhlášena 9. prosince 1994 na území o rozloze 335,3 ha.

PR Prameniště (foto: Lenka)

Jak jsem zjistili, území je opravdu dost podmáčené a trochu nám pod nohami čvachtalo. :) Cestou zpátky k autu jsme část trasy nešli po cestě, ale courali jsme se loukou. Našli jsme tento pěkný strom s poléhavou trávou. Tohle přesně je pro mě Šumava - krásná poléhavá tráva! :) To mám moc ráda.

Poléhavá tráva (foto: Lenka)

Ale mezi travou se daly najít i opravdové poklady - v přírodní rezervaci Prameniště roste i několik zvláště chráněných druhů rostlin. Jsou to např. prha chlumní, prstnatec májový a prstnatec listenatý. Prhu chlumní jsme našli, ale nebyla moc reprezentativní a protože nebyl máj, nemohli jsme najít ani prstnatec májový. :) Ale s posledně jmenovaným druhem jsme byli úspěšnější. Prstnatec listenatý častěji uváděn jako prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) je až 60 cm vysoká vytrvalá rostlina s květenstvím dosahujícím až 7 cm. Barva květů je proměnlivá - v různých odstínech od bílé, přes růžovou až k nafialovělé. Kvete v červnu a červenci. Udělal mi radost. :)

Květ prstnatce listenatého (foto: Lenka)

Ač počasí ráno vypadalo špatně, nakonec se to vypěknilo a  a my jsme si užili pěkný den. :) Jsem zvědavá, co bude zítra. ;)

Další informace:

- cs.wikipedia - prha arnika, PP Královská hvozd, NPR Černé a Čertovo jezero, orchidej vemeník dvoulistý,  PR Prameniště
-NPR Černé a Čertovo jezero na itras.cz
- prstnatec Fuchsův na stránkách botany.cz