Český ráj - I. část

Po dlouhé tuhé zimě vypadalo počasí trochu líp, takže jsme se rozhodli nehnít doma a vyrazit si trochu povyrazit do přírody :) ... A vybrali jsme si k tomu přímo tu rajskou... česky rajskou :)

Trochu se stydím, že jsme k dopravě využili čtyřkolové pohodlí místo mého oblíbeného vlaku, ale jako omluvu lze uvést, že jsem vyráželi v pátek odpoledne, tak by jsme se na místo dostali za tmy a na recepci v kempu by nám třeba ani klíče od chatičky nepronajali :)

Nicméně! Dobře to dopadlo, do Českého ráje cesta příjemná je a tak začal náš prodloužený víkend... Jupíí :) ... Ubytovali jsme se tak akorát, když spadla tma, proto prvního dne nejsou žádné zajímavé výletovací zážitky, přeskočíme tak ke dnu druhému - sobotnímu :) Ještě poznámka - domovem pro nás byl opět kemp Sedmihorky, familiérně zvaný "Sedmipohorky" ;) ... Trocha reklamy (opět) nezaškodí a stejně si myslim, že je to moc dobrej kemp... a mimo sezónu, kdy tam je pět a půl člověka, tak to je vyloženě balzám na duši.

___________________________________________

Druhý den se nám podařilo vstát... mnohem později, než jsme si naplánovali večer... Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat - jak se mění ta časová perspektiva večer a ráno :D ... Ale vyrazili jsme ještě dopoledne a velmi brzo jsem se zamilovala do svých softshellových kalhot, skoro bych je nazvala neušpinitelnejma kalhotama - a to ode mě zní jako fakt dobře... Kdo zná, tak ví :))

Vyrazili jsem si do kopečka k Hrubé Skále. Cestou obvyklých milionšest fotografických zastávek... ale já se ani trochu nedivim, když tam bylo všude tak hezky a kam se oko podívalo, byl zajímavej pohled. A to jsem prosim pěkně ještě nevěděla, co mě čeká další dva dny;)...

Pohled na mlžný vrch Kozákov (foto: Jirka)

Zámek se původně jmenoval jen Skála, ale ve snaze rozlišit ho od (Malé) Skály, byl v 17. století přejmenován. Původně na tomto místě stál hrad založen v roce 1350 Hynkem z Valdštejna. Ke konci 16. století došlo k renesanční a v roce 1710 k barokní přestavbě. Definitivní podobu v novogotickém stylu získal zámek poměrně pozdě, až v roce 1960. V současné době slouží rekreačním účelům - je zde hotel (škoda tomu...).

Samotný zámek jsme teda minuli a spíš jsme mířili dál do skal a lesů... Koneckonců samotný zámek jsme navštívili cca před rokem a půl... teda spíš jeho vyhlídkovou terasu, protože nebyla sezóna ;)

Vrcholky skal... (foto: Jirka)

Trosky - vypreparované čedičové suky se zříceninou středověkého hradu (foto: Jirka)

... Ale možná v tomto psaní zaslechnete malou závist svobodného focení, já jsem si totiž na téhle vyhlídce uvědomila, že jsem si doma nechala nabíječku na akumulátor, takže jsem byla ve své tvořivosti silně přišláplá;)
Cesta se vinula mezi skalami a stromy a postupně nás zavedla na stará dobré známé "evergreeny" jako Mariánskou vyhlídku (360 m.n.m.), kde jsem pěkně vymrzla a pořádně pocítila, že jaro si přece jenom ještě dává na čas. Škoda jen toho nízkého mračniska, které znemožňovalo dohlédnout na Kozákov, jako by tam opravdu nebyl!:)

Český ráj, jak má být - skály, lesy a Trosky :) (foto: Jirka)

... Symbolický hřbitov horolezců... o tom mi vyprávěl spolužák z vysoké, žijící v Turnově, že se tu schází s přáteli na Štědrý den, což mi příde jako hezký zvyk...

Dál jsme vyměnili žlutou turistickou značku za modrou a minuli jsme několik krásných starých pramenů - Barbořin, Antonínův, Josefův a pramen Kořenovského. Modrá ale byla trochu mrcha, vedla po schodech do kopce - ale to mi konečně bylo to pravé teplo, takže jsem za to byla vlastně velmi ráda :)) Čekala nás ovšem kousek dál odměna... nee, tu čokoládu jsem nemyslela... odměna byla v podobě vyhlídky - nejprve jedna bezejmenná a posléze Janova vyhlídka. ... Jak charakterizovat výhled?... Dechberoucí, krásný... moc dlouho bych se tam vydržela dívat... když bych teda dělala, že nevidím ten hybridní zemědělský areál. ;)

Strom a skály kousek od Janovy vyhlídky (foto: Jirka)

Předjarní skalní věže (foto: Jirka)

Na Janově vyhlídce nás dohnal lehký deštík, který nás doprovázel ještě notný kus cesty a později se k nám připojil v podstatě natrvalo... Kousek jsme si zašli a udělali si odbočku ke Kopicovu statku, kde jsme ani já ani Jirka nikdy nebyli. Kousek od něj byl rozcestník, kde se na jedné z cedulí skvěl nápis "OKRUŽNÍ CESTA - SKALNÍ RELIÉFY, NEPOŠKOZOVAT !!", tak jsme šli ;) Už z dřívějška jsem někde četla, že jde o naivní umění, no docela bych řekla, že silně naivní :)) Našli jsme Horymíra na koni, jelena, Cyrila a Metoděje, Anežku Přemyslovnu... největší dojem na nás udělal asi lev - se žlutými kamínky místo očí! :)

Jeden ze skalních reliéfů Vojtěcha Kopice (foto: Lenka)

Kopicův statek je roubenka z r. 1787. Původní název zněl Jirošova rychta (pocházel odsud starosta Turnovského okresu - František Jiroš). Od roku 1932 žil ve statku Vojtěch Kopic (1909 - 1978), který vytvořil ony lidové výjevy z dějin naší země... Před statkem stojí socha sv. Jiří z r. 1806.

Kopicův statek (foto: Jirka)

Statek se nám velmi líbil... ale odpoledne se už pomalu chýlilo, ale přesto jsme se vydali ještě kousek zpět - k hradu Valdštějnu. Jedná se o nejstarší hrad v Českém ráji, v letech 1260 - 1280 byl rodovým sídlem pánů z Valdštejna. V 16. století vyhořel a v 18. století se místo stalo známým poutním místem. Z hradního areálu je prý nejhezčí vyhlídka na Český ráj - ale jelikož hrad byl ještě zavřený, tak jsme se o tom nemohli přesvědčit... a i kdyby - tak počasí by výhled silně zamlžilo :). K tomuto místu se váže nejedna komická vzpomínka, když jsem tu před X lety byla na čundru s kamarády... úplně mi ty vzpomínky ožívaly před očima :)))

Šli jsme ještě asi 1 km po červené tzv. Zlaté stezce Českého ráje - k rozhledně Hlavatice... Jedná se o reliktí pískovcový suk, k jeho vrcholu vede železné točité schodiště a z malinké vyhlídkové plošinky je hezký výhled na Turnov a okolí... Jenže to by nás tu nesmělo zastihnout už definitivně psí počasí :) Vidět moc nebylo a div, že jsme nepřimrzli k železnému zábradlí! :)

To už se skoro šeřilo, takže jsme se vydali na cestu zpět... Ten den už poněkolikáté jsme prošli k odbočce na Janovu vyhlídku... ale stále jsme se drželi červené turistické značky, která nás vedla na ty nejhezčí skalní vyhlídky - Vyhlídka u lvíčka, Vyhlídka na Kapelu (krásný pohled na štíhlé věže skalního města...)... Jenže zaznamenat to nešlo, protože tou dobrou už silně mrholilo a na tajemné skalní město padala pozvolna tma, což ho činilo ještě tajemnější...

Minuli jsme arboretum Bukovina, na jehož prohlídku už nám nezbylo světlo... :) Arboretum založil tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Křitel z Aehrenthalu se svým správcem Leopoldem Angrem (cca rok 1860). K vidění jsou zde druhy jako např. jedle ojíněná, lípa srdčitá, jedle obrovská, liliovník tulipánokvětý, dub červený, douglaska tisolistá nebo jedlovec kanadský.

Za hraní slovního fotbalu už nezbývalo než se po vlastních bolavýých nohách dopravit do naší chatičky:)... Musim se teda přiznat, že nohy bolely hodně moc a bylo velmi úlevný zaplout do chatky, potažmo do spacáku a nechat na sebe přijít spánek :D