Otevírání památkové sezóny :)

Při prohledávání internetu a přemýšlení o tom, kam bych se ráda třeba podívala jsem narazila na stránky www.krivoklat.cz, kde jsem se dozvěděla, že otvírají už poslední březnový víkend (na rozdíl od ostatních památek, samozřejmě až na pár výjímek:))... V tu chvíli už bylo takřka rozhodnuto, co se bude ono sobotní odpoledne dít... jenže poznání tohoto rozhodnutí bylo ještě malinko delší :))

Při pohledu na mapu jsme si mysleli, že to je relativní kousek a že tam budeme rychle, ale ono to tak úplně pravdivé nebylo :) ... Ačkoliv cesta se klikatila probouzející se krásnou krajinou, takže jsem se v podstatě krásně pokochali:) Ku hradu jsme dojeli v rozumný čas, místa naprohlídce byly, tak co víc si přát.. No, Jirka by určitě dodal, že by si přál slunečné počasí, aby se mu povedla nějaká ta super exkluzivní fotečka (ale sluníčko si prostě moc nedalo říct:)).

Hrad Křivoklát je vážně skvostný... Kdysi jsem tady byla s mámou a s tátou, ale moc jsem si z něj nepamatovala... A přitom si opravdu je co pamatovat. Už jenom nádherné první nádvoří, kde je dostatek prostoru pro posezení, rozhlížení se... nádvoří dominují staré stromy.

Nádvoří ... (foto: Jirka)

První písemné zmínky o hradě pocházejí z roku 1110, před tím tu patrně stávalo ještě opevněné hradiště. Stavba stojí na skalnatém výběžku a ze tří stran je obtékána Rakovnickým potokem. Tato poloha je docela výhodná, protože se hrad pak snadněji bránil před dobýváním. Ze čtvrtého směru je svah pozvolný, je zde přístup do hradu a tak je tento prostor chráněn obrannou Velkou věží. Velmi mě zaujala mocnost zdí - směrem do nádvoří mají zdi 3 - 3,5 m a směrem ven z hradu je to 6 - 6,5 m. Věž je vysoká 42 m, což je údajně i hloubka studně na nádvoří:) Zajímalo by mě, jestli je to opravdu tak nebo si to zdejší průvodci vymysleli, aby se jim to lépe pamatovalo;)

Velká věž (foto: Jirka)

Přemysl Otakar I. si Křivoklát oblíbil jako svoje letní sídlo, rád sem jezdil i Václav I. Za Přemysla Otakara II. byla na hradě dokončena rekonstrukce (z té doby pocházejí např. stropní klenby). Hradní kaple byla vystavěna až později - za Václava II. (v roce 1287). Kaple dýchá starou atmosférou, opět jsou zde krásné stropní klenby a zajímavý oltář. Lavice jsou kopií lavic původních a na jejich okrajích jsou vytvořeny malé plastiky podivných zvířátek, jenž mají charakterizovat špatné vlastnosti a člověk si přý podvědomě sedá k té své špatné vlastnosti:) V kapli se dvakrát ročně pořádají mše... o Vánocích a Velikonocích... musí to být hezký zážitek.

Na hradě pobýval i Karel IV. (jako dítě tu byl vězněn a později zde bylo vydáno mnoho významných listin). Jeho syn Václav IV. se pustil do rozsáhlých stavebních úprav - bylo uzavřeno nádvoří stavbou purkrabství a věží - Hudeckou a Prochoditou. S jeho odchodem začíná poalinku hrad chátrat. 13. března 1422 vypukl na Křivoklátě požár, který zničil veškeré dřevěné součásti a vybavení. Kolem roku 1487 za Vladislava II. Jagellonského začala rekonstrukce hradu v pozdněgotickém slohu (tzv. vladislavská gotika), která ale nebyla dokončena. V 16. století patřil hrad Habsburkům, kteří zde zřídili věznici. Roku 1597 zachvátil hrad další velký požár. A v18. století hrad vlastnili Valdštějnové.
V 18. století získávají hrad Fürstenberkové, kteří se opět pouštějí do jeho přestaveb (za Karla Egona Fürstenberka byl rozdělen Velký královský sál na dvě patra, bohužel). 18. srpna 1826 zachvátil hrad opět požár, který zničil i střechy (zničena nebyla kaple ani královský sál). Hrad byl opět opraven za Karla Egona II. z Fürstenberka v roce 1850. Na opravě se podílí celá řada architektů, ale přesto opravy trvají dalších několik desetiletí. Od roku 1929 patří hrad státu.

Během prohlídky jsme byli třeba ve Fürstenberské knihovně, která obsahuje asi 50 000 svazků (teda ne všechny jsou na Křivoklátě)... zajímavá byla největší kniha, která vážila 11 kg, psaná hebrejsky:) ... No, takové lehčí čtení před spaním to asi nebylo:)) V obrazárně byla vystavena ohromná truhla - prý cestovní zavazadlo, do kterého se vešly dvoje dámské šaty... A když taková dáma z vyšší společnosti cestovala, měla s sebou takových truhel až 60... Tak jsem si tak řikala, že jsem na tom ještě dobře:)) Náš průvodce měl asi černý smysl pro humor, protože nejvíc se vyžíval v popisování mučících nástrojů, kdy železnou pannu nazval "vlastně takovým středověkým odšťavňovačem". :) ... Nicméně mu patří velký dík, protože díky němu byla prohlídka zajímavá:) Díky :)

Po prohlídce jsme se ještě porozhlédli po již zmiňovanám nádvoří... a asi půl hodiny jsme si počkali na langoše - během čekání už definitivně zalezlo sluníčko (smůla, Jirko... co?:)). Kousek od hradu se nachází pomník knížete Karla Egona II. z Fürstenberka. Je to 14 m vysoký, pískovcový pomník v novogotickém slohu. Samotná socha je z mramoru a vytvořil ji sochař Emanuel Max. Od pomníku je nejkrásnější výhled na Křivoklát... je opravdu krásný, takže to asi bude pravda:)

Křivý klát... Křivoklát z vyhlídky u památníku Karla Egona II. (foto: Jirka)

A pak už nezbývalo, než se s milým Křivoklátem rozloučit a popojet zase kousek dál... proti proudu času i řeky Berounky. Cílem byla vesnice spadající pod křivoklátské pansví:) - Skryje, která je slavná především mezi geologickou částí obyvatelstva:) A to proto, že je zde lokalita s výskytem kambrických trilobitů;)) (které my jsme teda nenašly ... ale to bude spíš tím, že jsme ani pořádně nehledali:). Parkovali jsme na parkovišti hned vedle kostela archanděla Michaela z roku 1713... Jeho fotku pěknou nemám, protože Jirka byl lenivý vytáhnout foťák a já jsem ho tam nějak neuměla nasoukat a nemám tak na fotce jeho věžičku:)

Neopomněli jsme se zastavit před místní školou, kde je památník, na kterém se skví nápis: "1799 - 1883, Joachim Barrande. Proslavil Skryje paleonologickým dílem o trilobitech Le systeme silurien du centre de la Boheme (1852 - 1872)". Pokračovali jsme dál po modrá luristické značce směrem k přírodní rezervaci Jezírka. Oblast má rozlohu 59,5 ha a je útočištěm mnoha druhů fauny (konipas horský, skorec vodní, ledňáček říční, vranka obecná, pstruh horský, rak říční atd.) a flory (tis červený, rybíz alpínský, jalovec obecný, tařice stalní, krabilice chlupatá atd.). Podloží je zastoupeno nejčastěji kambrickými vulkanity křivoklátsko-rokycanského pásma (dacity). V části rezervace vystupují jílovité až prachovité horniny jineckého souvrství s četnými fosíliemi (trilobiti, ramenonožci). Teď na jaře jsou strmé svahy rozzářeny fialovými kvítky kytičky jaterník podléška.

Zbirožský potok se tu zařehává hluboko do svého podloží. V jednom místě vytváří uzoučkou soutěsku s malým vodopádem... Pohled je to jako z jiného světa, jako by se toto do zdejší krajiny vůbec nehodilo:) ... Cesta nás zavedla k potoku a vedla v jeho bahnitém okraji těsně vedle skal a pak najednou se potok rozšíří v jezírko a otevře se pohled na strmé skály porostlé kapradinami a mechem, které v sobě potok svírají a nechtějí ho pustit dál...

Zbirožský potok (foto: Jirka)

Skryjské jezírko (foto: Jirka)

Poté jsme se už v deštíku vydali zase zpátky do Skryjí... a přesto jsme ještě potkali zajímavé obyvatele zdejší oblasti... Nejprve to byl jeden mlok, kterého jsem se teda lekla, ale naštěstí jsem na něj nešlápla:)... O kousek dál byl další skvrnitý obojživelník. A o kousek dál jsme viděla tři muflony, jak běží přes cestu... Teda já jsem viděla tři muflony a Jirka viděl jeden bílý zadek, takže si úplně nejsem jistá, jestli to opravdu byli mufloni nebo nebyli, no :D...