Nastal čas balení věcí a loučení se s Českým rájem - ráno tedy prozatím jenom s kempem v Sedmihorkách, na "velké" rozloučení jsme si počkali až do odpoledne :)
Vyjeli jsme autem směr ku Kosti... Jenže jsme cestou spatřili pohled na Hrubou Skálu doposud nevídaný, tak jsme zastavili a Jirka se jal zaznamenat tento pohled pro dny příští:))
To byla jenom chvilková zastávka, pak jsme jeli rovnou do vesničky Podkost, kde jsme zaparkovali bujného oře a vydali jsme se ťapat zase hezky po svých;)).
Měli jsme velké štěstí, když jsme přišli ke Kosti, zrovna se zatáhlo... ale když jsme pak popošli dál do údolí Plakánek, vysvitlo sluníčko a jakoby prostě ty naše fotky rozsvítilo! :D
Hrad Kost je postaven na pískovcové skále v údolí... Možná proto nikdy nebyl dobyt - nebyl vidět. :)) Založen byl patrně za Beneše z Vartnberka před rokem 1349. Po roce 1524 byl hrad renesančně přestavěn... Ale jeho sláva pomalu pohasínala - už zde sídlila jen správa panství a byty úředníků... Dnes však hrad patří ke skvostům Českého ráje.
Měli jsme velké štěstí, když jsme přišli ke Kosti, zrovna se zatáhlo... ale když jsme pak popošli dál do údolí Plakánek, vysvitlo sluníčko a jakoby prostě ty naše fotky rozsvítilo! :D
Hrad Kost je postaven na pískovcové skále v údolí... Možná proto nikdy nebyl dobyt - nebyl vidět. :)) Založen byl patrně za Beneše z Vartnberka před rokem 1349. Po roce 1524 byl hrad renesančně přestavěn... Ale jeho sláva pomalu pohasínala - už zde sídlila jen správa panství a byty úředníků... Dnes však hrad patří ke skvostům Českého ráje.
Od Kosti se dá jít směrem do údolí Plakánek - pojmenování pochízí už ze 17. století a to podle rodiny Plakánků... Ti v této oblasti pálili dřevěné uhlí a od toho měli uplakané oči. Někdy je údolí nazýváno Kosteleckým dolem... Údolí samotné vzniklo zaříznutím říčky Klenice, proto je údolí kaňonovitého charakteru s kolmými skalními stěnami. V údolí jsou umístěny nenápadné informační tabulky, které upozorňují na zajímavosti z přírody i historie... Podél říčky Klenice původně rostly jasano-olšové lužní lesy, ale v dávné minulosti byly přetvořeny na mozaiku luk a rybníků.
Turistická trasa dál vedla k Pilskému rybníku (podle tabulky naučně trasy), ale jinak zvaný Obora. Každopádně nic to nemění na tom, že rybník je vážně krásný... Tak jako v případě Věžického rybníka, rostou skály jakoby z vodní hladiny. A hráz má rybník také pěknou, pod ní roubený domeček... Já to prostě nechápu, jak se to v tom Českém ráji povedlo, že se tu naakumulovalo tolik nádher a krás:))
Kousek za rybníkem Obora jsme uhnuli z červené značky - ale ještě předtím jsme se pokochali pohledem na studánku Roubenka... Jde o kamennou asi metr hlubokou jamku... Okolo je dřevěná lávka s lavičkou... a nad studánkou stojí do dřeva vyřezaná strážkyně zdejšího pramene... Nádhera... Hezčí pramen bych asi jen těžko hledala...:)
Pod rybníkem jsme tedy odbočili do zarostlé, lesnaté rokle zvané Malý nebo Vesecký Plakánek. Z cedulek jsme se dozvěděli, že na skalním ostrohu bývalo asi v 7. století př.n.l. opevněné hradiště Poráň. Vesecký Plakánek je o poznání ponurejší - je užší, zarostlý lesem, je zde velké vlhko a slunce sem asi moc nesvítí... Přesto tam bylo prostě hezky :) Osu této rokle tvoří drobný Vesecký potok...
Jak už název potoka napovídá, teče směrem od Vesce, kde nás zastihla napříjemná sněhová vánice! :) Vesec je moc hezká a malebná vesnička s návsí okrouhlého typu, roubené domečky, nikde ani památky po drátěnkových plotech! :) ... Uprostřed návsi stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1843 od Jana Zemana. ... Musim říct, že jestli se někdy někam odstěhuju za klidným stářím, tak to musí být sem... :D
Sněhová vánice se brzy přehnala a na nás zase zasvítili slunce... Paradox celého našeho výletu, počasí se prostě střídalo jako kdyby byl aríl:) ... Neúprosně před námi utíkaly vteřiny a metry, které nám ještě zbývaly z pobývání v Českém ráji... Ve Vesci jsme se napojili na silnici mize Sobotkou a Podkostí. A to především kvůli Semtínské lípě - ta prostě nemohla chybět...;) Okolo roku 1730 byly k sosě sv. Jana Nepomuckého vysazeny dvě lípy - jednu vyvrátil vítr v roce 1858 a druhou po vichřici 27. května 2000. V blízkosti ale byla nedávno vysazena lípa nová, tak jí přejme, aby brzy dorostla podobně majestátních rozměrů jako měla "stará" Semtínská lípa (vysoká 35 m, obvod kmene 8 m, šířka koruny 35 m).
Jak už název potoka napovídá, teče směrem od Vesce, kde nás zastihla napříjemná sněhová vánice! :) Vesec je moc hezká a malebná vesnička s návsí okrouhlého typu, roubené domečky, nikde ani památky po drátěnkových plotech! :) ... Uprostřed návsi stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1843 od Jana Zemana. ... Musim říct, že jestli se někdy někam odstěhuju za klidným stářím, tak to musí být sem... :D
Sněhová vánice se brzy přehnala a na nás zase zasvítili slunce... Paradox celého našeho výletu, počasí se prostě střídalo jako kdyby byl aríl:) ... Neúprosně před námi utíkaly vteřiny a metry, které nám ještě zbývaly z pobývání v Českém ráji... Ve Vesci jsme se napojili na silnici mize Sobotkou a Podkostí. A to především kvůli Semtínské lípě - ta prostě nemohla chybět...;) Okolo roku 1730 byly k sosě sv. Jana Nepomuckého vysazeny dvě lípy - jednu vyvrátil vítr v roce 1858 a druhou po vichřici 27. května 2000. V blízkosti ale byla nedávno vysazena lípa nová, tak jí přejme, aby brzy dorostla podobně majestátních rozměrů jako měla "stará" Semtínská lípa (vysoká 35 m, obvod kmene 8 m, šířka koruny 35 m).
Ach jo... pak už nezbývalo nic jiného, než dojít k autu a pomalu zamířit dom... :) Přesto jsme ještě vylezli na protější kopec, abychom dobře viděli na Kost... Jirka měl dobrej nápad, vznikla z toho pěkná fotka, která by tu nemohla chybět :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)