Český ráj - III. část

Nastal čas balení věcí a loučení se s Českým rájem - ráno tedy prozatím jenom s kempem v Sedmihorkách, na "velké" rozloučení jsme si počkali až do odpoledne :)

Vyjeli jsme autem směr ku Kosti... Jenže jsme cestou spatřili pohled na Hrubou Skálu doposud nevídaný, tak jsme zastavili a Jirka se jal zaznamenat tento pohled pro dny příští:))

Zámek Hrubá Skála - tentokrát z podhledu (foto: Jirka)

To byla jenom chvilková zastávka, pak jsme jeli rovnou do vesničky Podkost, kde jsme zaparkovali bujného oře a vydali jsme se ťapat zase hezky po svých;)).

Měli jsme velké štěstí, když jsme přišli ke Kosti, zrovna se zatáhlo... ale když jsme pak popošli dál do údolí Plakánek, vysvitlo sluníčko a jakoby prostě ty naše fotky rozsvítilo! :D
Hrad Kost je postaven na pískovcové skále v údolí... Možná proto nikdy nebyl dobyt - nebyl vidět. :)) Založen byl patrně za Beneše z Vartnberka před rokem 1349. Po roce 1524 byl hrad renesančně přestavěn... Ale jeho sláva pomalu pohasínala - už zde sídlila jen správa panství a byty úředníků... Dnes však hrad patří ke skvostům Českého ráje.

Středověký hrad Kost (foto: Jirka)

Od Kosti se dá jít směrem do údolí Plakánek - pojmenování pochízí už ze 17. století a to podle rodiny Plakánků... Ti v této oblasti pálili dřevěné uhlí a od toho měli uplakané oči. Někdy je údolí nazýváno Kosteleckým dolem... Údolí samotné vzniklo zaříznutím říčky Klenice, proto je údolí kaňonovitého charakteru s kolmými skalními stěnami. V údolí jsou umístěny nenápadné informační tabulky, které upozorňují na zajímavosti z přírody i historie... Podél říčky Klenice původně rostly jasano-olšové lužní lesy, ale v dávné minulosti byly přetvořeny na mozaiku luk a rybníků.

Skalnaté údolí Plakánek s říčkou Klenicí (foto: Jirka)

Turistická trasa dál vedla k Pilskému rybníku (podle tabulky naučně trasy), ale jinak zvaný Obora. Každopádně nic to nemění na tom, že rybník je vážně krásný... Tak jako v případě Věžického rybníka, rostou skály jakoby z vodní hladiny. A hráz má rybník také pěknou, pod ní roubený domeček... Já to prostě nechápu, jak se to v tom Českém ráji povedlo, že se tu naakumulovalo tolik nádher a krás:))

Pilský rybník (Obora) mezi skalami (foto: Jirka)

Kousek za rybníkem Obora jsme uhnuli z červené značky - ale ještě předtím jsme se pokochali pohledem na studánku Roubenka... Jde o kamennou asi metr hlubokou jamku... Okolo je dřevěná lávka s lavičkou... a nad studánkou stojí do dřeva vyřezaná strážkyně zdejšího pramene... Nádhera... Hezčí pramen bych asi jen těžko hledala...:)

Studánka Roubenka (foto: Jirka)

Pod rybníkem jsme tedy odbočili do zarostlé, lesnaté rokle zvané Malý nebo Vesecký Plakánek. Z cedulek jsme se dozvěděli, že na skalním ostrohu bývalo asi v 7. století př.n.l. opevněné hradiště Poráň. Vesecký Plakánek je o poznání ponurejší - je užší, zarostlý lesem, je zde velké vlhko a slunce sem asi moc nesvítí... Přesto tam bylo prostě hezky :) Osu této rokle tvoří drobný Vesecký potok...

Jak už název potoka napovídá, teče směrem od Vesce, kde nás zastihla napříjemná sněhová vánice! :) Vesec je moc hezká a malebná vesnička s návsí okrouhlého typu, roubené domečky, nikde ani památky po drátěnkových plotech! :) ... Uprostřed návsi stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1843 od Jana Zemana. ... Musim říct, že jestli se někdy někam odstěhuju za klidným stářím, tak to musí být sem... :D

Sněhová vánice se brzy přehnala a na nás zase zasvítili slunce... Paradox celého našeho výletu, počasí se prostě střídalo jako kdyby byl aríl:) ... Neúprosně před námi utíkaly vteřiny a metry, které nám ještě zbývaly z pobývání v Českém ráji... Ve Vesci jsme se napojili na silnici mize Sobotkou a Podkostí. A to především kvůli Semtínské lípě - ta prostě nemohla chybět...;) Okolo roku 1730 byly k sosě sv. Jana Nepomuckého vysazeny dvě lípy - jednu vyvrátil vítr v roce 1858 a druhou po vichřici 27. května 2000. V blízkosti ale byla nedávno vysazena lípa nová, tak jí přejme, aby brzy dorostla podobně majestátních rozměrů jako měla "stará" Semtínská lípa (vysoká 35 m, obvod kmene 8 m, šířka koruny 35 m).

... to zbylo ze Semtínské lípy (foto: Lenka)

Ach jo... pak už nezbývalo nic jiného, než dojít k autu a pomalu zamířit dom... :) Přesto jsme ještě vylezli na protější kopec, abychom dobře viděli na Kost... Jirka měl dobrej nápad, vznikla z toho pěkná fotka, která by tu nemohla chybět :)

Ještě jedou Kost :) (foto: Lenka)

... No, tak a to je prostě úplnej ko-ko-konec :) ... Tak se těším někdy příště!

Český ráj - I. část

Po dlouhé tuhé zimě vypadalo počasí trochu líp, takže jsme se rozhodli nehnít doma a vyrazit si trochu povyrazit do přírody :) ... A vybrali jsme si k tomu přímo tu rajskou... česky rajskou :)

Trochu se stydím, že jsme k dopravě využili čtyřkolové pohodlí místo mého oblíbeného vlaku, ale jako omluvu lze uvést, že jsem vyráželi v pátek odpoledne, tak by jsme se na místo dostali za tmy a na recepci v kempu by nám třeba ani klíče od chatičky nepronajali :)

Nicméně! Dobře to dopadlo, do Českého ráje cesta příjemná je a tak začal náš prodloužený víkend... Jupíí :) ... Ubytovali jsme se tak akorát, když spadla tma, proto prvního dne nejsou žádné zajímavé výletovací zážitky, přeskočíme tak ke dnu druhému - sobotnímu :) Ještě poznámka - domovem pro nás byl opět kemp Sedmihorky, familiérně zvaný "Sedmipohorky" ;) ... Trocha reklamy (opět) nezaškodí a stejně si myslim, že je to moc dobrej kemp... a mimo sezónu, kdy tam je pět a půl člověka, tak to je vyloženě balzám na duši.

___________________________________________

Druhý den se nám podařilo vstát... mnohem později, než jsme si naplánovali večer... Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat - jak se mění ta časová perspektiva večer a ráno :D ... Ale vyrazili jsme ještě dopoledne a velmi brzo jsem se zamilovala do svých softshellových kalhot, skoro bych je nazvala neušpinitelnejma kalhotama - a to ode mě zní jako fakt dobře... Kdo zná, tak ví :))

Vyrazili jsem si do kopečka k Hrubé Skále. Cestou obvyklých milionšest fotografických zastávek... ale já se ani trochu nedivim, když tam bylo všude tak hezky a kam se oko podívalo, byl zajímavej pohled. A to jsem prosim pěkně ještě nevěděla, co mě čeká další dva dny;)...

Pohled na mlžný vrch Kozákov (foto: Jirka)

Zámek se původně jmenoval jen Skála, ale ve snaze rozlišit ho od (Malé) Skály, byl v 17. století přejmenován. Původně na tomto místě stál hrad založen v roce 1350 Hynkem z Valdštejna. Ke konci 16. století došlo k renesanční a v roce 1710 k barokní přestavbě. Definitivní podobu v novogotickém stylu získal zámek poměrně pozdě, až v roce 1960. V současné době slouží rekreačním účelům - je zde hotel (škoda tomu...).

Samotný zámek jsme teda minuli a spíš jsme mířili dál do skal a lesů... Koneckonců samotný zámek jsme navštívili cca před rokem a půl... teda spíš jeho vyhlídkovou terasu, protože nebyla sezóna ;)

Vrcholky skal... (foto: Jirka)

Trosky - vypreparované čedičové suky se zříceninou středověkého hradu (foto: Jirka)

... Ale možná v tomto psaní zaslechnete malou závist svobodného focení, já jsem si totiž na téhle vyhlídce uvědomila, že jsem si doma nechala nabíječku na akumulátor, takže jsem byla ve své tvořivosti silně přišláplá;)
Cesta se vinula mezi skalami a stromy a postupně nás zavedla na stará dobré známé "evergreeny" jako Mariánskou vyhlídku (360 m.n.m.), kde jsem pěkně vymrzla a pořádně pocítila, že jaro si přece jenom ještě dává na čas. Škoda jen toho nízkého mračniska, které znemožňovalo dohlédnout na Kozákov, jako by tam opravdu nebyl!:)

Český ráj, jak má být - skály, lesy a Trosky :) (foto: Jirka)

... Symbolický hřbitov horolezců... o tom mi vyprávěl spolužák z vysoké, žijící v Turnově, že se tu schází s přáteli na Štědrý den, což mi příde jako hezký zvyk...

Dál jsme vyměnili žlutou turistickou značku za modrou a minuli jsme několik krásných starých pramenů - Barbořin, Antonínův, Josefův a pramen Kořenovského. Modrá ale byla trochu mrcha, vedla po schodech do kopce - ale to mi konečně bylo to pravé teplo, takže jsem za to byla vlastně velmi ráda :)) Čekala nás ovšem kousek dál odměna... nee, tu čokoládu jsem nemyslela... odměna byla v podobě vyhlídky - nejprve jedna bezejmenná a posléze Janova vyhlídka. ... Jak charakterizovat výhled?... Dechberoucí, krásný... moc dlouho bych se tam vydržela dívat... když bych teda dělala, že nevidím ten hybridní zemědělský areál. ;)

Strom a skály kousek od Janovy vyhlídky (foto: Jirka)

Předjarní skalní věže (foto: Jirka)

Na Janově vyhlídce nás dohnal lehký deštík, který nás doprovázel ještě notný kus cesty a později se k nám připojil v podstatě natrvalo... Kousek jsme si zašli a udělali si odbočku ke Kopicovu statku, kde jsme ani já ani Jirka nikdy nebyli. Kousek od něj byl rozcestník, kde se na jedné z cedulí skvěl nápis "OKRUŽNÍ CESTA - SKALNÍ RELIÉFY, NEPOŠKOZOVAT !!", tak jsme šli ;) Už z dřívějška jsem někde četla, že jde o naivní umění, no docela bych řekla, že silně naivní :)) Našli jsme Horymíra na koni, jelena, Cyrila a Metoděje, Anežku Přemyslovnu... největší dojem na nás udělal asi lev - se žlutými kamínky místo očí! :)

Jeden ze skalních reliéfů Vojtěcha Kopice (foto: Lenka)

Kopicův statek je roubenka z r. 1787. Původní název zněl Jirošova rychta (pocházel odsud starosta Turnovského okresu - František Jiroš). Od roku 1932 žil ve statku Vojtěch Kopic (1909 - 1978), který vytvořil ony lidové výjevy z dějin naší země... Před statkem stojí socha sv. Jiří z r. 1806.

Kopicův statek (foto: Jirka)

Statek se nám velmi líbil... ale odpoledne se už pomalu chýlilo, ale přesto jsme se vydali ještě kousek zpět - k hradu Valdštějnu. Jedná se o nejstarší hrad v Českém ráji, v letech 1260 - 1280 byl rodovým sídlem pánů z Valdštejna. V 16. století vyhořel a v 18. století se místo stalo známým poutním místem. Z hradního areálu je prý nejhezčí vyhlídka na Český ráj - ale jelikož hrad byl ještě zavřený, tak jsme se o tom nemohli přesvědčit... a i kdyby - tak počasí by výhled silně zamlžilo :). K tomuto místu se váže nejedna komická vzpomínka, když jsem tu před X lety byla na čundru s kamarády... úplně mi ty vzpomínky ožívaly před očima :)))

Šli jsme ještě asi 1 km po červené tzv. Zlaté stezce Českého ráje - k rozhledně Hlavatice... Jedná se o reliktí pískovcový suk, k jeho vrcholu vede železné točité schodiště a z malinké vyhlídkové plošinky je hezký výhled na Turnov a okolí... Jenže to by nás tu nesmělo zastihnout už definitivně psí počasí :) Vidět moc nebylo a div, že jsme nepřimrzli k železnému zábradlí! :)

To už se skoro šeřilo, takže jsme se vydali na cestu zpět... Ten den už poněkolikáté jsme prošli k odbočce na Janovu vyhlídku... ale stále jsme se drželi červené turistické značky, která nás vedla na ty nejhezčí skalní vyhlídky - Vyhlídka u lvíčka, Vyhlídka na Kapelu (krásný pohled na štíhlé věže skalního města...)... Jenže zaznamenat to nešlo, protože tou dobrou už silně mrholilo a na tajemné skalní město padala pozvolna tma, což ho činilo ještě tajemnější...

Minuli jsme arboretum Bukovina, na jehož prohlídku už nám nezbylo světlo... :) Arboretum založil tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Křitel z Aehrenthalu se svým správcem Leopoldem Angrem (cca rok 1860). K vidění jsou zde druhy jako např. jedle ojíněná, lípa srdčitá, jedle obrovská, liliovník tulipánokvětý, dub červený, douglaska tisolistá nebo jedlovec kanadský.

Za hraní slovního fotbalu už nezbývalo než se po vlastních bolavýých nohách dopravit do naší chatičky:)... Musim se teda přiznat, že nohy bolely hodně moc a bylo velmi úlevný zaplout do chatky, potažmo do spacáku a nechat na sebe přijít spánek :D

Český ráj - Hruboskalsko

Hurá, konečně výlet na více dní - obligátní cesta vlakem (tentokráte do města Turnova:). Turnov je jedním z mnoha a mnoha velice zajímavých míst v Českém ráji. Tento kousek české země je pro mě srdeční záležitostí - to tady jsem byla na svém prvním čundru, tady dejchá moje historie:) Co se cesty vlakem týká, tak k podobným cestám patří a člověk si jí užívá (zvlášť, když vlak využíváme jenom při podobných příležitostech:) ... V Turnově je toho také poměrně dost k vidění, my jsme se vydali do Muzea Českého ráje. Cestou jsme ještě narazili na zajímavý úkaz dnešní doby - židovský hřbitov, jehož jedna část se nachází pod silnicí vedoucí buhvíodkud buhvíkam... Trošku macešské, ale krásně to vyjadřuje paradox dnešní doby - zapomínání na naše hodnoty, hlavně, když někde budeme rychle. Opravdu je třeba tak spěchat??

Židovský hřbitov v Turnově, založe byl v druhé polovině 17. století a
nejstarší náhrobek je z roku 1680 (foto: Jirka)

Azylem se nám stal kemp v Sedmihorkách (které jsem si přejmenovali na Sedmipohorky;)) Pokud máte cestu tímto směrem, tak vřele doporučuju - příjemné prostředí, skvělá vybavenost a milí lidé, co víc si přát?:) Kemp se stal azylem, ale i výchozím bodem pro procházku ve skalním městě. Jelikož ten den svítilo sluníčko, jak jenom mohlo a ještě v kombinaci se zlatavým listím, vytvořila se tam neuvěřitelně teplá a laskavá situace, což doufám, že to je vidět i z Jirkových fotek:)

Sunshine, to se jinak nazvat nedá! :) (foto: Jirka)

Nedaleko Myších děr - aneb mezi skalami cestou
na Hrubou skálu (foto: Jirka)

Ještě jedna věc mě udivuje - chtěli jsme se podívat na vyhlídkovou věž na Hrubé Skále - jiné prohlídky tam snad ani nejsou, když je zámek v současné době hotelem. Proto jsem nepochopila, proč tu věž mají otevřenou celoročně, když tam stejně slečna na recepci kysne... a to doslova:) Tvářila se pěkně kysele.. Mě teď napadá, že si tu v podstatě pořád jenom stěžuju:) Ale tak to neni:)

Postupem dne ubývalo sluníčka, jak se blížilo mlhovno...které vydrželo i druhý den, kdy vytrvale mrholilo...stejně jsme ale museli domů:) Koneckonců, stejně to bylo příjemné vyjetí mimo město...

Podzimní pohled na zámek Hrubá Skála, který hrdě shlíží
na údolí pod ním (foto: Jirka)

_________________________________________

Něco málo geologického - aneb další z poznámek pod čarou;) Už někde jsem tu psala, že studuju geologii - ale ještě před tím by mě nikdy nenapadlo, kolik se toho dá z těch "obyčejných" pískovcových skalních měst vyčíst:) Tyto horniny jsou sedimenty, které se usadili před cca 90 miliony let, v té době byla mořská hladina až o 250 m výš, než je v současné době (co si teď myslíte o globálním oteplování?:)... Pískovcové sedimenty prodělali významnou erozi - především podél pravoúhlých puklin, což dalo vzniknout dnešním pískovcovým skalám a jehlám, které tolik obdivujeme:)

Skály :)) (foto: Lenka)