Druhý den už počasí nevypadalo laskavě jako předchozího dne, ale co jsme měli dělat. Sbalili jsme gamu, sešit, propisky, vysunovací metr a hodně jídla. :) Auto jsme nechali kousíček od hranice přírodní rezervace... Pšššt, to by se asi nemělo. I když my jsme měli povolení k vjezdu, no jo... do národního parku a tohle je už území CHKO. Takže pššt a nikdo nic neví, jo? ;) Přírodní rezervace Pavlínino údolí byla vyhlášena 3. ledna 1993 a zaujímá plochu 183 ha.
 |
| Vyznačení hranice přírodní rezervace |
... Jo, ve výčtu těch sbalených věcí mi chyběla jedna- GPS, kterou jsem zapomněla na palubní desce krásně všem na očích. Hm, sice jsme nepředpokládali, že by kolem chodilo hodně chamtivých lidí, ale stejně je to docela provokace, tak jsem Jirku vyslala, aby se pro ní vrátil a já jsem zatím čekala pod převisem s batohama. ;) A abych se nenudila, fotila jsem okolní přírodu - zastoupenou tady malinkatou ropuchou. :) Nemohla jsem si u toho nevšimnout, že pomalu začalo krápat. :(
 |
| Úzká rokle vybíhající k hlavnímu údolí |
 |
| Žabička |
Přírodní rezervace tu byla vyhlášena kvůli ochraně až 120 m hlubokého údolí, které tu vyhlodala řeka Chřibská Kamenice ve svrchnoturonských pískovcích (stáři svrchního turonu si troufám uvádět s jistotou na základě svého "výzkumu" :)). Síla vodního živlu se tu projevuje stále... Něco mi na tomhle místě nesedělo a až za chvíli mi došlo, že to je hlavně proto, že tu chybí těžká kovová lávka, kterou jsme tu asi třikrát už dříve viděli. Stržen byl při bleskové povodni v roce 2010, stejně jako ještě další dva mostky na trase vedoucí údolím. Zanedlouho po naší návštěvě tu byly mostky znovu postaveny, takže od října je trasa znovu průchozí.
 |
| A kde je most?? |
 |
| Síla vody při povodni |
Údolí bylo původně zarostlé jedlo-bukovým lesem, který byl později částečně nahrazen smrkovou monokulturou. Jsou tu ale i borovice, olše, jasany a vrby. Ze vzácnějších druhů rostlin tu jsou např. žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), dymnivka dutá (Corydalis cava), podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), osladič obecný (Polypodium vulgare), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), prvosenka vyšší (Primula elatior), udatna lesní (Aruncus vulgaris) a přeslička luční (Equisetum pratense). Rovněž tu žijí zajímavé druhy živočichů - v potoce to jsou mihule potoční (Lampetra planeri) a pstruh potoční (Salmo trutta), z ptáků jsou tu zastoupeni konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus), ledňáček říční (Alcedo atthis) a čáp černý (Ciconia nigra). Ze savců tu žijí třeba vydra říční (Lutra lutra), netopýr vodní nebo kamzík horský (Rupicapra rupicapra). Nevybavuji si, že bychom tu nějaký z těchto druhů viděli... takže nejexotičtějším úkazem pro nás zůstane skupina turistů v růžových pláštěnkách. ;))
 |
| Podzim pomalu přichází... |
 |
| Poklidné vody Chřibské Kamenice |
No jo, nedalo se nic jiného dělat, než začít rychle pracovat, abychom toho stihli co nejvíc, než se rozprší. ;) Na této lokalitě to bylo malinko horší s vzpomínáním, kde že jsme to měřili ten profil. ;) Ale snad se podařilo. ;)
 |
| UFO nebo pavouček?? :) |
Jak čas plynul, stále houstly dešťové kapky. Při práci nám to nevadilo, protože jsme měřili v převislé části skal, kde na nás nepršelo. Takže první část profilu jsme proměřili v pohodě, akorát v té druhé už to moc příjemné nebylo, protože zrovna dost pršelo. Asi půl hodiny jsme čekali pod převisem, jestli se počasí neumoudří a po telefonické konzultaci s někým, kdo koukal na radar, jsme se sbalili a vydali se pryč. Nemělo to cenu.
Za dobu, co jsme byli u skal, jsme si ani nevšimli, že se stačila vyrobit taková nepříjemná mlha. V tu chvíli to vypadalo opravdu nepěkně a podzim už ťukal na dveře. :)
 |
| Mlha :) |
Cestou na Správu nám to nedalo a zastavili jsme se v Rybništi u kostela, kolem kterého jsme celá léta (jo, to už jde po pár terénních sezónách říci:)) a nikdy jsme se tam nezastavili. A mezitím získal kostel novou velmi divokou fasádu. :) Kostel sv. Josefa byl vystavěn mezi lety 1909 a 1911 a je postaven v secesním slohu, takových budov v České republice rozhodně není mnoho. Stavitelem byl Antonín Möller z Varnsdorfu. Osobně se teda domnívám, že by kostelu slušela trochu střídmější barevná kombinace než zeleno-modrá. :)
 |
| Kostel v Rybništi |
Zabalení do nepromokavých bund a s deštníkem na hlavou jsme se prošli kolem kostela a pak jsme zas urychleně zalezli do suchého auta a frčeli jsme na naše dočasné bydlení. :) Trochu nezvyk vracet se tam za světla... Ale co dělat, když počasí nepřeje. :)
___________________________________________________
Ráno počasí vypadalo o něco lépe. Zaplatili jsme ubytování a rychle jsme jeli do terénu, původně bylo potřeba změřit ještě další dlouhý profil u Pravčické brány, ale to bylo toho dne nereálné, tak jsme jeli opět do Pavlínina údolí doměřit alespoň druhou část profilu, aby bylo alespoň něco pořádně. :) Nakonec se nám to povedlo, ale chvílemi bylo potřeba si nad hlavou opět držet deštník. Hlavně aby sešitek nenamokl. :)
Není to ale v takovém počasí rozhodně nic, co by nás těšilo... ani nebylo žádné teplo. Tak jsme se alespoň utěšovali myšlenkou na něco teplého, na co jsme si chtěli dojít, až skončíme. No jo... ale v Jetřichovicích, které byly nejblíže, jsme nepochodili. Takhle v pondělí v září už tu moc živo není. :) Námi vybraná hospoda byla zamčená a na vratech jsme se dočetli tohle. :D ... Ale mám dojem, že jediná otevřená restaurace byla právě ta naproti, tak jsme dali na negativní reklamu a radši jsme jeli pryč. :)
 |
| Rada na závěr :) |
Znáte to - asi to bude zákon nějakého velkého škodolibníka - když se člověk odhodlá, že teda pojede domů a po pár kilometrech přestane pršet a skoro i začne vykukovat sluníčko? :) Nám se to stává docela pravidelně, vždycky pak mám pocit, že jsem měkká a měla jsem ještě vydržet. :)) ... No, vracet už se nemělo cenu, čekalo nás velké kafe v České Lípě a pak pohodová cesta domů. :)
Další informace:
