Havraní vrch

Místo u Jetřichovic, kde jsme strávili dva dny koukáním na skály, skalky a balvany (za účelem hodnotného vědeckého bádání... jak je u mne jistě pravidlem ;)), se jmenuje Havraní vrch ... a někdy také uváděné jako Havraní skála.

Okolo tohoto místa jsem vlastně už několikrát obcházela - ať už před lety, když jsme se s přáteli byli podívat na pozůstatky Falkenštejna nebo při výletech či pracovních výpravách na Mariinu skálu.

Falkenštejn je hned na vedlejší skalce a historie osídlení tohoto místa sahá až do 13. století. Hrad měl za úkol střežit Lužickou cestu (dnes Česká silnice). V roce 1428 se hrad stal majetkem Vartenberků, poslední zmínka o jeho osídlení pochází z roku 1457 a neví se, kdy zpustl. Hrad je oficiálně nepístupný, ale co jsme viděli během dvou dnů, co jsme tu strávili, tak sem chodí docela hodně lidí. :)

22. července 2006 na Havraním vrchu vypukl požár, který trval týden a bylo jím zasaženo 20 ha lesa. Naprostá většina stromů, které neshořely hned, brzy odumřela. Místo je na jednu stranu smutným místem - ohořelé kmeny stromů byly nechány na svých místech... Místo je tedy necháno svému přirozenému vývoji, který je pravidelně monitorován. Už po roce od požáru na místě rostly semenáčky stromků a třeba i porostnice mnohotvárná.

... "památka" na požár (foto: Lenka)

Něco se končí... a něco nového začíná... (foto: Lenka)

Rostou tu hlavně pionýrské druhy dřevin - jako jsou břízy a jeřáby... Ale docela dobře se tu daří i semenáčkům borovice vejmutovky, která je známým nešvarem Českého Švýcarska pro svůj neblahý vliv na pH lesní půdy a potažmo na celý les. Požářiště je osidlováno i hmyzem zcela jiných druhů, než se vyskytuje v okolí... tím tedy zrovna nemyslím ty broučky, co jsou na obrázku... ;) Ach jo, ani jsem nenašla, jak se broučci jmenují...

Milujte se a množte se (foto: Lenka)

... Ale zato docela dobře vím, jak se jmenuje ta houbička na dalším obrázku... :D ... Její odér je na mnoha místech u Havraního vrchu hodně výrazný! :)) Hadovka smrdutá (Phallus impudicus) je v mládí dokonce jedlá houba.. uáá, nevim, nevim... ale moc by se mi teda jíst nechtěla. :))

Hadovka smrdutá (foto: Lenka)

Strávili jsme na Havraním vrchu dva pěkné dny, počasí nám přálo, první den nepršelo ani jednou, i když v jednu chvíli se na nás hnala hrozivá oblaka, ale asi si to na poslední chvíli rozmyslela. :) Když jsme s pracemi pomalu končili, přišlo ale něco vydatnějšího. :) Docela dlouho jsme čekali pod malým převisem, jestli se to nepřežene. A ono kupodivu nepřehnalo, překvapivě. :) Po čase jsme se tedy odhodlali a opustili jsme naše suché stanoviště a nechali se cestou k auto totálně promočit... On totiž ten nový lesík, co tu všude roste je velikostně tak akorát, aby nás od pasu dolů úplně zmáčel. :))

Růžový  vrch v bouřlivých barvách (foto: Jirka)

... Nicméně přejeme lesu, ať se mu daří a ať rychle a zdárně roste do krásy. :) A taky přeju kolegovi z PřF UK, který na Havraním vrchu zkoumá obnovu lesa po požáru a mimo požár, ať úspěšně dokončí svůj výzkum. :)