Dalšího dne Jirka vstal asi v šest hodin a vydal se fotit "k vodě"... :) Vznikl z toho mimo jiné krásný snímek, který je tu pod textem. Takže jsem ráda, že nebyl tak líný jako já, protože mě se teda vylézt z vyhřátého spacáku ani trochu nechtělo. :) Musela jsem přece ještě chvíli přemýšlet a hloubat. ;))
Východ slunce nad Novomlýnskými nádržemi (foto: Jirka) |
Na ten den jsme toho měli v plánu víc než dost, tak nebylo radno se dlouho zdržovat a radši jsme rychle vyrazili na cestu. Nejprve jsme zamířili do obce Klentnice, která leží na úpatí stolové hory, kam jsme měli namířeno. Nicméně prvním úkolem dne bylo najít poštovní schránku a poslat domů pohledy, aby došli než se vrátíme. :)) Úkol byl úspěšně splněn, tak jsme se mohli vydat dál a kochat se opět krásným podzimním počasím. :) Jméno Klentnice naznačuje původní slovanské osídlení a je odvozeno od jména Klement.
V obci je kostel sv. Jiří, kde je po staletí umístěn zvon z hradu Děvičky (od r. 1782). Kostel pochází z roku 1582 a jeho dnešní podoba je z let 1783 - 1785. Na výzdobě kostela se podílel významný umělec sochař Ondřej Schweigel a malíř Josef Winterhalder. Barokní varhany jsou v kostele od roku 1799 a byly přeneseny ze zrušeného minoritského kostela v Olomouci.
Brzy jsme ze silnice odbočili a mezi vinicemi a špaččími plašiči jsme začali stoupat směrem k vrcholu Stolové hory. Jak jsme lezli nahoru, začal se postupně otevírat krásný výhled směrem na Mikulov.
Brzy jsme ze silnice odbočili a mezi vinicemi a špaččími plašiči jsme začali stoupat směrem k vrcholu Stolové hory. Jak jsme lezli nahoru, začal se postupně otevírat krásný výhled směrem na Mikulov.
Svatý kopeček a Mikulov v mlžném oparu (foto: Lenka) |
Šli jsme po území Národní přírodní rezervace Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Hlavní část chráněného území tvoří Stolová hora, někdy nazývaná Tabulová, která dosahuje nadmořské výšky 458 m. Celkově dosahuje rezervace rozlohy asi 109 ha a byla vyhlášena mezi lety 1951 a 1953. Původní tři části byly spojeny v jedno chráněné území v roce 2000. Stolová hora je výrazným geomorfologickým útvarem s plochým temenem. Z vrcholu je hezký výhled na okolí - zvláště na Děvín a hrad Děvičky, na Sirotčí hrádek i na obci Klentnice. Taky jsme tu viděli opět několik kudlanek a zajímavých motýlů... ale motýlí chvíle přišla později. :)
Ze Stolové hory jsme sešli zas o něco výš... Kupodivu tu je fotbalové hřiště s perfektním trávníkem a šatnami. Docela zvláštní takhle v lese. :D A odtud cesta hned stoupala zase ke zřícenině hradu, která se tyčí na skalnatém ostrohu.
Počátek Sirotčího hrádku (někdy zvaný Růžový hrad, německy Weisenstein nebo Rassenstein) se datuje do 13. století. Hrad vystavěli Wehingenové, pak patřil Lichtenštějnům a Ditrichštějnům, ale už od 16. století je pustý. Hrad stojí vlastně na dvou vápencových skálách, které od sebe dělí hluboká rokle, přes kterou pravděpodobně vedl most. Z hradu se mnoho nezachovalo - zbytek paláce se třemi okny a jedna ze zdí s jedním oknem.
Okolí zříceniny je porostlé především trávou a nízkými rostlinami, což se pravděpodobně dost líbí motýlům, kterých tu bylo opravdu hodně. Krom nich teda ještě další hmyzí a pavoučí druhy jako např. cvrček, křižáci atd. Kvůli motýlům jsme se tu celkem dost zdrželi, ale co, byla to krása. :)
Vlastně jsme si na Sirotčím hrádku rovnou dali i obídek, protože byl jeho čas a naše břicha se začala ozývat podivnými kvílivými zvuky. :) Teda jako obědvat každý den s takovým výhledem, moc bych si nestěžovala. :)
Po obědě jsme sbalili svých šest švestek a vydali jsme se zpátky ke Klentnici. Cestou jsme se zastavili ještě na louce pod zříceninou, odkud je nejhezčí výhled na hrad a také je tak nejčastěji znázorňován. :)
Cestou do Klentnice se nám naskytl další z hezkých pohledů na Děvín a okolí... Ach jo, je to tu prostě krása vedle krásy! :)
Dále jsme pokračovali autem přes Pavlov, ale to jsme si vzpomněli, že Obecní vinotéka už bude mít otevřeno, takže jsme si udělali nucenou zastávku. :)) Pod obecním úřadem jsem toho dne objevili krásné sklepy plné výborného vína. Vystaveno tu bylo mnoho druhů červeného, bílého i růžového vína v různých cenových relacích. Aby se nám lépe přemýšlelo, které víno koupíme, dali jsme si džbánek burčáku z odrůdy Müller-Thurgau, hmmm, osvěžující! :)
Obecní vinotéka je otevřena od Velikonoc v roce 2004 a myslím, že od té doby potěšila nejednoho turistu či cyklistu. :) V nabídce jsou vína od 15 vinařů z Pavlova a okolí. Vína z oblasti Pálavy jsou vyhledávána pro svou originální ovocnou svěžest, aromatičnost a kořenitost. Pro jistotu jsme si několik lahvinek domů koupili a dál naše autíčko vesele cinkalo. :)
Namířeno jsme měli do Dolních Věstonic, malé jihomoravské obce, která je známá i v zahraničí. Všechno to začalo v době lovců mamutů a pokračovalo v roce 1925, kdy profesor Karel Absolon objevil sošku tzv. Věstonické Venuše, která spolu s dalšími nálezy obec proslavila. V Dolních Věstonicích stojí kostel sv. Michala, jehož nejstarší část pochází z první poloviny 14. století. Věž kostela je zakončena renesančním ochozem a vyzvání v ní mohutný zvon z roku 1545.
My jsem se šli podívat na archeologickou expozici, která je pobočkou Regionálního muzea v Mikulově a sídlí v budově bývalé radnice ze 16. století. Expozice je rozdělena do dvou pater. V přízemí vychází expozice z novějších objevů, jsou zde nové poznatky o vývoji člověka, je zde ukázka paleolitického obydlí, rekonstruovaný hrob tří lidí (ten skutečný byl nalezen v roce 1986 v Dolních Věstonicích) atd.
V prvním patře jsou informace o tom, jak probíhaly jednotlivé fáze výzkumu a dokumentuje metody výzkumu. Jsou zde vystaveny informace o geologických a pedologických poměrech okolí Dolních Věstonic, o fauně a floře, která žila v dobách ledových. Dále jsou zde vystaveny kosterní pozůstatky lidí a některé z předmětů, které tito lidé vyrobili.
Je zde samozřejmě vystavena i kopie Věstonické Venuše, která se stala symbolem Dolních Věstonic i pravěké kultury. Soška je vysoká 11,5 cm a široká 4,3 cm (v bocích :) ). Vyrobena je z pálené hlíny, zřejmě ze směsi vápence a hlíny. Originál je majetkem Moravského zemského muzea v Brně. Zajímavostí je, že cena Věstonické Venuše byla stanovena americkými vědci na 40 milionů dolarů! Při výzkumech bylo také objeveno, že se na hýždích Venuše zachoval otisk prstu asi desetiletého dítěte! :)) Na to, že tahle kráska pochází z období 29 000 až 25 000 let př. n. l., zdá se, že by se její proporce opět mohly vracet do módy. :)
Z Dolních Věstonic jsme autem jeli do severnějšího Strachotína. Cestou jsme se ale ještě museli zastavit na hrázi jedné v Novomlýnských nádrží a podívat se na vodní hladinu z jiné perspektivy. :) Z hladiny místy vykukují staré mrtvé stromy, které se tu zachovaly ještě z doby, kdy tady žádná nádrž nebyla. Působí to trochu bizarně, když mezi těmito stromy proplouvají lodě s rybáři. :)
Zatopené stromy mohou být ale i nebezpečné, pokud jsou pod hladinou, která je většinou extrémně nízko. Někdy dochází i k jejich odstřelům... Akorát mi teda není moc jasné, proč nádrže vlastně byly vybudovány. V létě se k rekreaci moc nehodí, protože v nich jsou přemnožené řasy a sinice a hlavně při jejich stavbě byl zničený unikátní biotop lužního lesa... No, co se dá dělat, už tu jsou a nenadělá se nic.
Auto jsme nechali ve Strachotíně a šli jsme se projít podél břehu Novomlýnské nádrže. Cestou jsme ale potkali docela zajímavou ulici. :) Tedy ulici, která se jmenuje Sklepní, což mnohé napovídá. :) K rozšíření vinic v této oblasti přispěli v 16. století Novokřtěnci tzv. Habáni. Ve Strachotíně se Habáni objevili pravděpodobně v roce 1557. V Dolních Věstonicích jsou dodnes zachované Habánské sklepy, ale nejsou doklady o tom, že by Habáni hloubili sklepy i ve Strachotíně. V 17. století došlo k velkému rozmachu pěstování vína - vždyť v té době byla spotřeba vína 56 litrů na osobu a rok. :)
V současné době je ve Strachotíně 92 vinných sklepů a z toho je jich 87 právě ve Sklepní ulici. Ve většině sklepů se vyrábí dobrá moravské víno. Cestou kolem jsme viděli mnoho lidí sedících venku a popíjejících vínko. :) Nás si odchytl vinař Václav a nedal jinak, než že musíme ochutnat jeho burčák. Nu, proč ne... Jeho sklípek teda zrovna nepatřil k těm vyfešákovaným - dost plísně by se uvnitř našlo... No, ale co... Přesto jsme si dvoulitrový burčák odnesli a dál jsme cestou poctivě odfukovali (tedy my jsme neodfukovali, to ten burčák :).
Ale náš původní cíl byl ještě o kousek dál - mířili jsem k jednomu zvláště fotogenickému zatopenému stromu. No, dobrá - už jsme k němu mířili jednou, hned první den, ale tehdy pro nás byl nedosažen. Ale na druhý pokus to vyšlo! :)) A musím uznat, že se to vyplatilo, protože za chvíli čekání na hezké světlo, vznikly krásné fotky zatopeného stromu s Pavlovskými vrchy.
Ovšem to nejzajímavější, co se tady událo, přišlo ještě o chvíli později. Viděli jsme netopýra!! :) Bylo to tak... Něco najednou začalo šustit v porostu kamenitých břehů, tak jsem napínala oči, abych viděla, co to je. A on to byl netopýr, šmátral svými neohrabanými křidélky a lezl na vzduch. Tak jsem k němu přišla blíž, abych si ho vyfotila... Ale asi jsem byla moc blízko, protože mi vylezl na nohavici. Až Jirka mě od něj osvobodil a potom se netopýrek vznesl nad vodní hladinu a zmizel kdesi v dálce... Asi letěl na snídani! :)
Počkali jsme tu ještě do západu slunce, který byl opět ohromný a potom jsme se vydali zase zpátky do Strachotína, prošli jsme kolem sklípků až k autu a zamířili do našeho přechodného domova v malé dřevěné chatičce v kempu Merkur. :)
Další informace:
- Obecní vinotéka v Pavlově
- oficiální stránky Dolních Věstonic, na wikipedii, archeologická expozice - část Regionálního muzea v Mikulově
- oficiální stránky obce Strachotín,
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)