Pálava II. - Mikulov

Na první celodenní výlet jsme se rozhodli vydat do Mikulova. Město s asi 7 700 obyvateli leží v srdci vinařských oblastí a dalo by se tak nazvat městem vína. Krom vína je zde ale mnoho historických i přírodních památek, takže se v okolí dá pobývat i déle než jeden den. :) My jsme samozřejmě nestihli navštívit všechno, co jsme chtěli. :)

Začali jsme na severním okraji města, kde je oblast Turoldu, kde jsou významné jeskyně - největší v Pavlovských vrších. My jsme si nejprve prošli naučnou stezku přírodní rezervací Turold, která uvádí informace o geologické stavbě, paleontologii, vzniku jeskyní, archeologickým nálezům i živočichům a rostlinám, které se v okolí vyskytují.

Přírodní rezervace Turold (foto: Jirka)

Kousek od vstupu do jeskyní je hezký a názorný geopark, který obsahuje ukázky 17 hornin především z moravské oblasti Českého masivu. Po směru hodinových ručiček jsou za sebou seřazeny vyvřeliny, sedimenty a metamorfované horniny. Některé mají vyleštěné plošky, aby si návštěvníci geoparku mohli představit, jak vypadá vyleštěný kámen. Geopark je velmi povedený a dokonce jsem tu viděla i návštěvníky, kteří se o horniny skutečně zajímali, což mi udělalo nesmírnou radost! :))

Geopark Na Turoldu (foto: Lenka)

Jeskyně Na Turoldu byly objeveny v roce 1951 místním jeskyňářem Benediktem Závadou. Vchod do jeskyní se nachází v dolní části dřívějšího lomu. Jeskyně jsou vytvořeny v teknoticky postižené oblasti příkrovů Západních Karpat druhohorního stáří. Převážně se jedná o jurské vápence a dolomity (klentnické souvrství a ernstbrunnské vápence), mladší obalové jednotky tvoří svrchnokřídové sedimenty.

Vstup do jeskynního systému (foto: Jirka)

Celkově je objeveno asi 2 200 m chodeb, sezónně zpřístupněno je asi 300 m a převýšením 45 m. Prohlídka začíná za zamřížovanými dveřmi ve Staré síni, což je vůbec první objevený prostor jeskyní. Prostoru dominuje velký balvan zvaný Strážce, který by do jeskynního systému neměl pustit nikoho, kdo má nekalé úmysly. :) My jsme naštěstí prošli. :) Ve Staré síni lze spatřit zbytky krápníkové výzdoby, která je ve většině prostor zničena a dnes se tu velké krápníky nenachází vůbec.

Sestupnou chodbou jsme došli do Balvanitého dómu, který byl pojmenován podle velkých bloků hornin, které se uvolnily na stropě jeskyně. Dále se naskytuje pohled na chodby, které dokazují, že prostor byl modelován erozivní činností vody. Stranu dómu lemuje tektonická porucha, které dosahuje 18,5 m a sahá do horních pater jeskynního systému.

Chodba modelovaná erozivní činností proudící vody (foto: Jirka)

Na stěnách jeskyní jsou zachované křehké kalcitové jehličky, v nižších partiích jeskyní jsou tyto jehličky už zkamenělé a proto nejsou tak křehké. Na stěnách tzv. Klenotnice jsou rozmanité keříčkovité útvary pokryty drobnými kalcitovými krystalky. Tento typ výzdoby dostal jméno podle zdejší lokality, protože v jiných českých jeskyních nemá obdoby (jedná se o tzv. turoldskou výzdobu).

Zkamenělé jehličky (foto: Jirka)

Dále jsme došli do Síně u Žraločí tlamy, kde je i otvor vedoucí do Bludiště, kerý lemuje torzo kamenných varhan. Celou prohlídku s námi šla milá slečna průvodkyně, které nám vyprávěla mnohé veselé příhody a o jeskyních hodně věděla. Prostě byla člověkem na svém místě a kdyby byly takové všechny průvodkyně, to by v tom turistickém světě bylo krásně. :)

Varhany (foto: Lenka)

Dále jsme sešli do Netopýřího dómu, který je pojmenován podle kolonie chráněných netopýrů - vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros), kterých zde zimuje okolo 250 jedinců. Strop dómu je zbarven oxidy železa a drobnými černými tečkami, které jsou tvořeny oxidy manganu. Odtud jsme došli do Síně konce, kde je malá výstava paleontologických nálezů a zkamenělin. Jiným směrem se z Netopýřího dómu jde do Pohádkové síně, kde jsou navětralé zdolomitizované partie vápenců, které připomínají různé figurky... tak tady člověk opravdu může nechat rozběhnout svou fantazii. :) Z Netopýřího dómu se v jarních měsících dá vejít i do Jezerní síně, která je periodicky zaplavována a je tu několik nazelenalých jezírek. Bohužel na podzim je voda vysoko, tak se sem během prohlídky nesmí. Škoda, tak příště sem jet na jaře. :)

Zajímavá prohlídka tu skončila a my jsme se vydali zase po schodech k východu z jeskyní. Opravdu se mi tady moc líbilo, určitě se vyplatí jeskyně navštívit. :)

Hrozny :) (foto: Lenka)

Dál jsme se autem vydali do centra Mikulova, nejprve jsme se prošli po náměstí... Mikulov byl v prvopočátku založen v kotlině mezi třemi návršími - Kozím vrchem, Zámeckým vrchem a Svatým kopečkem. Město bylo v majetku Lichtenštějnů (1249 - 1560) a Dietrichštejnů (1575 - 1945). Ve měste byla rozlehlá komunita židovského obyvatelstva, proto byl Mikulov centrem moravských Židů. V roce 1982 v Mikulově byla vyhlášená městská památková zóna s původně zachovaným půdorysem historického centra, které je tvořeno pravoúhlým náměstím. Na náměstí je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1724 a kašna se sochou Pomony z roku 1680.

Náměstí v Mikulově s dominantním morovým sloupem (foto: Jirka)

Na náměstí je mnoho výzmamných historických domů jako je např. radnice, která byla postavena z původního pivovaru; kanovnické domy z doby kolem roku 1625, renesanční dům U rytířů s bohatě zdobenou fasádou z 60. let 16. století. V dolní části náměstí je Dietrichsteinská hrobka z první poloviny 17. století. Původně zde stál kapucínský klášter s kostelem sv. Anny. V roce 1784 byl klášter i s kostelem zničen při požáru. V letech 1845 - 1852 byl objekt přebudován na hrobku, i když Dietrichsteinové byly v kostele pohřbíváni už od 17. století. Dnes je v hrobce uloženo 45 rakví s ostatky Dietrichsteinů.

Svatý kopeček od Dietrichsteinské hrobky (foto: Lenka)

Ale protože jsme měli hlad, dali jsem přednost žvanci před mikulovskými památkami, však na nás počkají! :) Zašli jsme si na tradiční moravské jídlo, které mě osobně teda hodně baví, protože mám ráda maso, špek, zelí i knedlíky. :) Nicméně, já jsme měla halušky se zelím a špekem a mooc jsem si na nich pochutnala. :)

Když jsme šli do hospůdky ve sklípku, svítilo venku krásně sluníčko a nebyl ani mráček... A když jsme s plnými břichy vylezli ven, obloha byla plná mráčku a sluníčko nikde. No, na déšť to ale naštěstí nevypadalo. :) Tak jsme se vydali oklikou přes zámecký park na zámek. Dnešní zámek stojí na místě původního přemyslovského hradu z počátku 13. století. Počátkem 17. století byl hrad renesančně přestavěn na reprezentativní sídlo. Zámek 22. dubna 1945 vyhořel. Následně byl opraven podle návrhu architekta O. Oplatka v letech 1952 - 1962.

Zámek a věž kostela sv. Václava ze zámeckého parku (foto: Jirka)

Zahrada byla založena v roce 1691, vstupu do zahrady dominuje kovaná železná brána od J. Förstera. Uprostřed zahrady je kašna z roku 1733 se sousoším od I. Langelachera. V zahradě je vysazeno mnoho zajímavých stromů a celá svažitá zahrada stoupá směrem k zámku.

Vodotrysk v zámeckém parku :) (foto: Lenka)

V roce 1945 byl zámek zestátněn a dnes tu sídlí Regionální muzeum Mikulov. Turisté zde mohou navštívit několik okruhů - Historie (od gotiky po empír, galerii Dietrichsteinů a zámeckou knihovnu), Římané a Germáni v kraji pod Pálavou a Vinařství.

My jsme se rozhodli navštívit expozici věnovanou vinařství. Nejprve jsme šli do sklepa, kde je vystavena taková menší raritka Regionálního muzea, zároveň je to nejstarší vystavovaný objekt. :) Jde o obří sud z roku 1643. Byl vybudován přímo ve sklepě na objednávku pána Maxmiliána z Dietrichsteina. Stavěn byl brněnským bednářem Christofem Spechtem, třemi tovaryši a tesařem za 250 dní. Do sudu se vejde více než 100 tisíc litrů vína. :)

Obří sud (foto: Lenka)

Další části expozice o vinařství z roku 2000 a 2004 jsou věnovány historii a postupům pěstování a zpracování vína. Vystaveny jsou tu vinařské nástroje a nádoby a na názorných obrázcích třeba i typické vinařské stavby. V druhé části této expozice je galerie patnácti vřetenových lisů na víno. Nejstarší je z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937. Exponáty pocházejí z jižní Moravy, ale také ze západního Slovenska.

Lisy na hrozny v expozici o vinařství (foto: Jirka)

Po vinařské prohlídce jsme se šli podívat na Břitovou věž, která pochází z přelomu 13. a 14. století. Jedná se o obrannou věž, která má v přízemí 240 cm silné zdivo. Věž se zachovala v původním stavu, protože se jí požáry v letech 1719 a 1945 nedotkly. Věž je třípatrová a je zakončena cimbuřím, odkud se dnes dá krásně rozhlížet. :) A že se opravdu bylo kam rozhlížet, protože Mikulov je snad ještě hezčí takhle z výšky. :) Ve výhledu je dominantní např. Kozí hrádek, což je dvoupatrová dělostřelecká věž, která původně sloužila jako strategické obranné místo cesty mezi Brnem a Vídní. Zajímavostí je, že věž je přístupná pouze, když na ní vlaje prapor. :) Tak ještě, že jsme tam nestihli jít, šli bychom tam zbytečně. :)

Výhled z Břitové věže směrem ke Kozímu hrádku (foto: Jirka)

Pohled na centrum Mikulova je také krásný - dominuje mu náměstí, věž kostela sv. Václava... ale hlavně vypínající se Svatý kopeček. Kostel sv. Václava stojí na místě původní románské stavby. Nový kostel byl postaven okolo roku 1414 za vlády Lichtenštejnů. Kostelu dominuje věž, která byla původně gotická a později byla renesančně přestavěna.

Výhled na město a Svatý kopeček (foto: Jirka)

Prohlídka zámeckého areálu nás asi velmi unavila, proto jsme se pak zastavili na kafíčku a dortíku ze Zdravé kavárně. :) Hm, i když mě tak napadá, že medovník ani smetanový dortík s malinami asi tak úplně zdravé nebudou. ;)) Kavárna sídlí v domě, kde se zastavil i Alfons Mucha, když navštívil Mikulov. Posilněni dobrou sladkostí jsme se vydali směrem ke Svatému kopečku. Cestou se krásně otevíral výhled na celý Mikulov, prostě je to neuvěřitelné místo! :)

Cestou na kopec jsme se setkávali s místními druhy zvířat i rostlin. Neřekla bych, že takový kousek od středních Čech je místo, kde jsou zviřátka natolik jiná. Ale jo! A moc mě bavilo je hledat a fotit. :)) No, i když ten pavouk zrovna asi neni žádná místní zvláštnost, co? :)) Saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens) už ale ano. :) Saranče modrokřídlá vyhledává teplé, suché a kamenité biotopy, kde se jim výborně daří. No jo, jižní svahy Svatého kopečku přesně tohle splňují. :)

Pavouk a jeho síť (foto: Jirka)

Saranče modrokřídlá (foto: Lenka)

Když jsme přicházeli k vrcholu kopce, vylezlo se na nás podívat i sluníčko a osvítilo nám výhled na Mikulov i vinice... no, panečku, to byla ale krása! Na vrcholu Svatého kopečku (383 m.n.m.) je kostel Sv. Šebestiána, který byl přestavěn z původní kaple, která pochází z roku 1623. Vedle kaple je solitérní zvonice z roku 1631. Cestou na kopec je čtrnáct kapliček sloužících jako zastavení na křížové cestě.

Kostel sv. Šebestiána a zvonice na Svatém kopečku (foto: Jirka)

Vrcholová partie Svatého kopečku je součástí stejnojmenné přírodní rezervace o rozloze 36 ha, která byla vyhlášena v letech 1946 a 2001. Východní svahy kopce jsou pokryty keři s dominantním hlohem a šípkem. Severní strana byla v minulosti uměle zalesněna.

Výhled směrem k Děvínu (foto: Jirka)

Výhled na krajinu s vinicemi (foto: Jirka)

Šípky (foto: Lenka)

Areál církevních staveb doplňuje kaple Božího hrobu, která stojí kousek za kostelem sv. Šebestiána. Kaple byla postavena jako součást křížové cesty. Iniciátorem stavby poutní cesty byl tehdejší majitel panství olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina (1570 - 1636). Přístupové schodiště má 33 stupňů, což symbolizuje délku Kristova života.

Pak už nezbývalo než se vrátit do Mikulova, který mne velmi mile překvapil tím, co všechno je tu k vidění... jako že jsme za ten jeden den rozhodně neviděli všechno! :) Takže se těším na nějakou další návštěvu! :) Na poslední fotce je Mikulovský zámek, který je focen od místního Lidlu :) ... Ale v tom večerním světle se mu nedalo odolat! :)

Mikulovský zámek (foto: Lenka)

Další informace:
- Jeskyně Na Turoldu
- www.mikulov.cz
- Regionální muzeum v Mikulově - sídlící na zámku
- www.hrady.cz - zámek, kostel sv. Václava, sloup Nejsvětější Trojice, dům U rytířů, Dietrichsteinská hrobka, Kozí hrádek, Jeskyně Na Turoldu, Kaple sv. Šebestiána