Dlouho se tato akce chystala, až to vypadalo, že k ní ani nedojde... Ale nakonec došlo a bylo to moc dobře. :) Jednu listopadovou sobotu jsme se ve velkém počtu vydali do Dětenic, kde nás čekal tak trochu středověký víkend. :) Cesta byla rychlá a v pohodě, nejprve jsme jeli ubytovat se - měli jsme ubytování v soukromém penzionku, kde jsme pro sebe měli celou jednu část domu. :) Brzy po nás dorazilo i druhé auto a za chvíli potom jsme vyrazili na večerní zoombie prohlídku zámku... :)
První zmínka o vsi Dětenice je z roku 1052, kdy patřily ke kostelu ve Staré Boleslavi. Ve 13. století patřily Dětenice pánům z Valdštejna, kteří tu pravděpodobně postavili tvrz, která je písemně poprvé doložena až z roku 1404, ale to už patřila dvěma bratrům - Janovi a Vilémovi Okořským z Dětenic. Poté se majitelé střídali - Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic a Valkounové z Adlar, od roku 1503 patřila tvrz Křinickým z Ronova, kteří se tu udrželi až do roku 1622. Koncem 16. století byla gotická tvrz přestavěna v renesančním slohu. Poté získal Dětenice slavný Albrecht z Valdštejna, která je ale už o rok později předal Adamovi z Valdštejna. V roce 1760 byly Dětenice prodány Janu Kristiánu Clam-Gallasovi. a za něj byla tvrz přestavěna na čtvercový pozdně barokní dvoupatrový zámek (1762-1765), z původní tvrze zbyla jen věž s hodinami.
Od roku 1797 byl majitelem Dětenic baron Jakub Wimmer a poté od roku 1808 rod Wessenberků. Po roce 1873 vlastnili zámek maltézští rytíři, kteří provedli poslední významnější stavební úpravy (úprava vchodu do zámku, rozšíření výzdoby parku). Potom byli majiteli průmyslníci Blochové a Řehákové (Emanuel Řehák byl stavitelem např. Vranovské přehrady), od roku 1948 patřil zámek státu. V roce 1998 koupili zdevastovaný zámek manželé Ondráčkovi a poté zámek i jeho okolí zrekonstruovali do dnešní podoby.
První zmínka o vsi Dětenice je z roku 1052, kdy patřily ke kostelu ve Staré Boleslavi. Ve 13. století patřily Dětenice pánům z Valdštejna, kteří tu pravděpodobně postavili tvrz, která je písemně poprvé doložena až z roku 1404, ale to už patřila dvěma bratrům - Janovi a Vilémovi Okořským z Dětenic. Poté se majitelé střídali - Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic a Valkounové z Adlar, od roku 1503 patřila tvrz Křinickým z Ronova, kteří se tu udrželi až do roku 1622. Koncem 16. století byla gotická tvrz přestavěna v renesančním slohu. Poté získal Dětenice slavný Albrecht z Valdštejna, která je ale už o rok později předal Adamovi z Valdštejna. V roce 1760 byly Dětenice prodány Janu Kristiánu Clam-Gallasovi. a za něj byla tvrz přestavěna na čtvercový pozdně barokní dvoupatrový zámek (1762-1765), z původní tvrze zbyla jen věž s hodinami.
Od roku 1797 byl majitelem Dětenic baron Jakub Wimmer a poté od roku 1808 rod Wessenberků. Po roce 1873 vlastnili zámek maltézští rytíři, kteří provedli poslední významnější stavební úpravy (úprava vchodu do zámku, rozšíření výzdoby parku). Potom byli majiteli průmyslníci Blochové a Řehákové (Emanuel Řehák byl stavitelem např. Vranovské přehrady), od roku 1948 patřil zámek státu. V roce 1998 koupili zdevastovaný zámek manželé Ondráčkovi a poté zámek i jeho okolí zrekonstruovali do dnešní podoby.
 |
| Podvečerní zámek v Dětenicích (foto: Lenka) |
Prohlídka zámku byla dost zajímavá, slečna či paní průvodkyně byla dost drsná a vůbec se s náma nepárala. :) Ale patřilo to k roli, tak jsem si po chvíli zvykli a byla to sranda. :) Holota jedna! Ale aby se neřeklo, tak i na nějakou tu historii zámku během prohlídky došlo... :) V zámku jsou zachované staré fresky a je tu sbírka zbraní a uměleckých předmětů. Všechno je opravené a upravené, tak jsem si říkala, že je dobře, když se památek ujmou soukromí vlastníci.
Během prohlídky se nám stalo několik nemilých událostí - několik lidí bylo uneseno zombíky. :) A někdo se dokonce i oženil s jednou fešandou. :) A my ostatní jsme byli svědky jejich svatební noci. :D
 |
| Byla to velmi nebezpečná prohlídka - někdo se během ní stačil i oženit s krasavicí :)) (foto: Lenka) |
Po prohlídce zámku jsme se ještě vydali na prohlídku pivovaru. První zmínka o tom, že se v Dětenicích vařilo pivo je už z roku 1307... Příběh říká, že recept na mocné pivo lásky pochází od loupeživého rytíře Artura, který se svými kumpány drancoval vesnice po okolí. Vždy pobil ženy, muže i děti a nechal naživu jenom mladé panny. Vždy jedna z nich mu měla za úplňku uvařit toto mocné pivo, ale aby nevyzradila recept, byl jí poté vyříznut jazyk. Pán dětenické tvrze - Beneš z Dětenic a Valdštejna v roce 1307 Artura porazil a pobil všechny jeho zbrojnoše. Samotného Artura nechal mučit, dokud od něj nezískal recept na ono pivo lásky, které má zvyšovat potenci. :)
Roku 1790 za hraběte Clam-Gallas postavena nová budova varny, ležácké sklepy, spilka a ledárny. V té době se tu vyrobilo asi 1000 hl piva ročně. V roce 1822 byla baronem Wessenbergem přistavěna sladovna. V roce 1866 se tu trochu pozdržel pruský generál s celým vojskem i přesto, že byli na vojenském tažení. :)) Poslední stavební úpravy byly v době maltézských rytířů, kdy se roční výrova piva vyšplhala až na 8000 hl, v roce 1903 (za Blochů) dosahovala výroba piva 12000 hl ročně. Po druhé světové válce, v roce 1955, byl dětenický pivovar zrušen. Výroba piva byla obnovena až s novými majiteli v roce 2003.
Unikátním prostorem je tzv. Starý sklem, kde je dnes zřízena středověká krčma. Ale ještě na chvíli k pivu - vyrábí se tu nefiltrované světlé (12,5%) i tmavé pivo (13%). Výroba piva probíhá podle receptu z 18. století, používají se tradiční suroviny a původní postup vaření na otevřeném ohni. Musím říct, že tyhle informace naladily i mě na ochutnávku piva a to nejsem žádný pivař! :)) Nakonec jsem zvládla dvě a chutnaly náramně! :)
Po prohlídce pivovaru jsme se hned přesunuli do krčmy, kde jsme měli zarezervovaný stůl. Přišel krčmář a tož, dali jsme si co hrdlo ráčilo - někdo pivo, někdo naprděnou či nenaprděnou vodu, někdo černou močku atd. :) Vybírali jsme samozřejmě i jídla, takže např. talíř pro zazobaného sedláka či pro loupeživého rytíře, žebra ze svině máčená v medu, biftek ze statného býka, koleno uhranuté svině, hnáta exotického ptáka... No, docela jsem se pobavili. :)) Nutno podotknout, že příbory dostaly holky jenom k bifteku, jinak se jedlo rukama. :)
Potom jsem se šla podívat po krčmě, teda překvapilo mě, jak je to tam obrovské a kolik se tam najednou vejde lidí... A pak mě moc překvapilo, že tam neměli WC, ale močkárnu a výserník. :D ... Na výserníku ale byly nejlepší dřevěné dveře, do kterých byla vyřezaná srdce... Člověk si tam hnedka připadal jako na kadibudce v přírodě. :)) No, on následující návod mluví za vše. :)
Už během večeře k nám došla část účinkujících, takže jsme to měli už s hudbou. :) Získá to tak úplně jinou atmosféru, když nám k jídlu hráli a tančili. :)) Obcházel tu také pán s hadem a musím pochválit kamarádku Péťu, která si na hada sáhla i přesto, že se hadů bojí. :) Také k nám přišla žebračka a dožadovala se od nás vyžraných nějakého přilepšení. :) Program byl vtipný a bylo dobře, že se tam něco takového dělo... Ale největší sranda je, když si tahali lidi z publika - i když bych se možná tak moc nesmála, kdyby si vytáhli mě. :) Každopádně bych doporučila chodit do krčmy spíš s partou kamarádů než na romantickou večeři. :D
Vrcholem byla ohňová show doprovázená rytmickým tlučením do bubnů. byla to paráda pozorovat polykače a další kejklíře. :) Nutno podotknout, že se v krčmě během večera udělalo hrozné vedro s dusno, i když ono se nebylo co divit, když tam hořely ohně v krbech a bylo tam tolik lidí a navíc ještě ty nízké stropy. :)
Po jedenácté hodině jsme se přesunuli na naše ubytování a spokojeně jsme šli spát, byli jsme po celém tom dlouhém dni docela unavení. :)
Ráno nás přivítalo slunečními paprsky, takže se nám docela i chtělo vstávat. :) Dali jsme si snídani a pak jedna část osazenstva odjela směr domů a my jsme ještě pokračovali na výlet. :)
Byli jsme se za denního světla ještě podívat po okolí středověké krčmy a zámku. Ono to přece jenom vypadá jinak v noci a jinak za bílého dne. :) A navíc by člověk ani neřekl, že je listopad, když bylo tak krásné počasí. :)
Hned u vstupní brány do zámeckého parku je socha sv. Barbory od Matyáše Brauna, která je v barokním slohu. V parku před zámkem je fontána se sousoším kentaura a nymfy, kterou vytvořil František Rous.
A o kousek dál jsme pochopili, co znamenala ta noha exotického ptáka na jídelním lístku středověké krčmy. Teda nevíme, jestli si tu sami pštrosi zabíjejí, ale nezdálo se nám to jako jenom náhoda. :)) Každopádně tříletí pštrosi dvouprství tu jsou za slušnou atrakci. Alespoň my jsme se tedy na ně vydrželi koukat docela dlouho. :)
 |
| Exotický pták :) (foto: Lenka) |
Slunečné dopoledne v anglickém parku bylo opravdu výborné. Stromy už byly dávno bez listí, takže park působil hodně světlým dojmem, i když v létě to je asi zase všechno jinak. :) Některé vzácné stromy v parku dosahují stáří až 400 let.
Parkem jsme se už jenom pomalu prošli, nakoukli jsme ještě do obchodu se suvenýry, kde jsme si nikdo nic nekoupili a pomalu jsme se rozloučili s Dětenicemi.
 |
| Pivovar naposledy :) ( foto: Jirka) |
Na závěr ještě musím konstatovat, že Dětenice musí být docela úspěšným podnikatelským záměrem. Krčma musí vydělávat velké peníze, protože jídlo je tu docela drahé, platí se vstupné už i na program a vejde se sem mnoho lidí. Když si připočtu, že tu je i stylový středověký hotel a i samotný zámek je dost navštěvován... Každopádně je dobře, že někdo vrátil život do takové krásné památky. Víc takových! ... Tak konec mudrování, je čas vydat se o kousek dál - na Staré Hrady. :))
Dobrý den, pěkné shrnutí. My tam byli několikrát a přijde mi, že je to už takové drahé divadlo. Co se mi líbilo, byly slavnosti jídla, které jsme navštívili. Fajn program a bylo i vidět, že to ten personál baví. Co se týče prohlídky, tak tam na mě bafla nějaká čarodějnice, že jsem se málem po... no, na to by nestačily ani panikové zámky, kdybych tam musel spát. :D
OdpovědětVymazat