Itálie III. - druhý dolomitský výšlap

Dalšího dne jsme si řekli, že po tom brutálním marmoládovém výšlapu přece nebudeme šlapat jenom nahoru a pak zase jenom dolů, tak to dopadlo tak, že jsem šlapali nejdřív jen nahoru a pak po rovince tam a zase zpátky... :) Trochu problém, když jsme byli fixovaní na naše zaparkovaná vozidla. I když díky za ně a vlastně i díky za to parkování, protože to někdy je docela problém... Holt jsme museli sjet o něco níž a šlapat! :D ... Vrátili jsme se do horského sedla, kterým jsme v den našeho příjezdu projížděli do Canazei.

Ale dobře tak, alespoň jsme se mohli podívat krávě do očí, byla to prostě nádherná okatá kráska!

Veselá kráva? (foto: Lenka)

Já s písničkou jedu jako ptáček; copak, copak oslíčku - ach, dostal jsi chuť na bodláček... počkáme - trošičku. Sluníčko se usmívá, ať si každý zazpívá. Hej, na světě je přece krásně. Tra-la-la-la-la-la-la-láá... Když si někdy sednu na bodláček; honem, honem vstanu - to se ví. Jen si začnu zpívat jako ptáček, hned mě všechno přebolí. Kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva. Hej, na světě je přece krásně. Tra-la-la-la-la-la-la-láá... :))

... bodláček :) (foto: Lenka)

Původně se naším výchozím bodem mělo stát Rifugio Passo Sella (2100 m. n. m.) s malou kapličkou, ale museli jsme tedy parkovat níže, a tak jsme okolo jen prošli... :) Jak je vidět na mlžném oparu, tak se počasí rozhodlo nás trochu pozlobit a trochu se na nás mračilo, později nás stihla malá přeprška, ale nic, co by nás mohlo výrazněji rozházet, přece. :)

Kamenitá krajina se stromy (foto: Jirka)

Z tohoto pohledu na Marmoladu je vidět, že jsme toho o den dříve měli ještě moc před sebou, když jsme byli jen na spodní hraně ledovcové plochy.. :))

Marmoláda (foto: Jirka)

Okolo Rifugio des Alpes jsme prošli rychle a u horní stanice lanovky, která vedla z našeho Val di Fassa jsme se naobědvali, abychom měli sílu na další cestu. :) Ještě, že jsme to udělali protože nás tu akorát stihla docela prudká přeprška (nu, ano, to je ona, jak jsem o ní psala dřív) a tak jsme se schovali u lanovky a bylo... neříká se právě zrovna tomuhle "zabít dvě mouchy jednou ranou"?:) Nicméně od lanovky se už začal otevírat pohled na dolí s městečkem Canazei, Campitello di Fassa, Mazin a kdesi v dáli i Pozza di Fassa.

Rif. des Alpes a hory Piz Gralba a Piz Selva (foto: Jirka)

Už jen kousek nad námi byla Rifugio Col Rodella (2486 m. n. m.), turistická chata s vyhlídkovou plošinou - pro hosty restaurace, samozřejmě. ;) Tady jsme se zdrželi trochu delší dobu, protože odsud byl opravdu hezký pohled na všechny strany. Především je ale fascinující pohled na šestici vrcholků, které nám už zase osvětlovalo sluníčko. Zleva do prava jsou to: Sasso Piatto (2964 m. n. m.), Il Dente (3000 m. n. m.), Innerkoflert (3081 m. n. m.), z našeho pohledu se zdá nejvyšší Punta Grohmann-Sp. ( 3114 m. n. m.), Cinque Dita (2998 m. n. m.) a Sassolungo (3181 m. n. m.) - skutečně nejvyšší ;).

Nejvyšší (zdálivě:)) ze skal - Punta Grohman od Rifugio Col Rodella (foto: Jirka)

Horská louka a pohled směrem k Val di Gardena (foto: Jirka)

Soustava šesti skalních štítů nás provázela celý den - nejprve jsme na skály fascinovaně koukali a pak jsme se vydali po stezce vedoucí stráněmi pod nimi.

Tudy půjdeme? (foto: Lenka)

Nejprve naše kroky směřovaly k Rifugio Friedrich August-Hütte, kousek před chatou jsme viděli pasoucí se skot patřící k skotskému náhornímu plemeni highland (jak nám řekli kamarádi studující na ČZU:)). Zvířátka, které žijí takto vysoko v horách a volně se pasou, prý jsou velmi žádané na steaky. ;) Nejkomičtější asi bylo, když jedna kravka trousila na minigolfové hřiště... Ale do jamky se naštěstí netrefila! :)

Kráva horského plemene highland ... (foto: Lenka)

O kousek dál byla ještě jedna kravka, tvoří zdejší dominantu (skalní štíty ale naštěstí nepřebije!). Tahle ale moc živě nevypadala a jsem si jistá, že se objevila na fotkách všech turistů, co kolem prošli. :) No, trošku kýč, tahle umělá kravka v nadživotní velikosti. :)

... a její kamarádka... :)) (foto: Lenka)

U Rifugio Friedrich August-Hütte (2298 m. n. m.) je dřevěná socha vyřezaná v roce 1997. Zpodobňuje Friedricha Augusta III., posledního saského krále (1904 až 1918). Narodil se 25. května 1865 v Drážďanech a zemřel 18. února 1932, měl celkem sedm dětí. A asi rád horolezil nebo alespoň cestoval po horách... Zvláštní, nikdy jsem se v horách ještě nesetkala s vypodobněním panovníka. :)

... cesta... (foto: Jirka)

Rif. Col Rodella a za ním Marmoláda (foto: Jirka)

Dali jsme si pauzičku a během ní jsme koukali, jak se blíží šedý mrak, a tak jsme se dohadovali, jestli se mráčku zalekneme a vrátíme se a nebo půjdeme dál... Nu, šli jsme ještě dál. :) A myslím, že se nám to vyplatilo, protože se nám otevřel zase jiný, bujně zelený pohled...

Během diskuze jsem si stihla vyfotit krásnou protěž alpskou neboli plesnivec alpský (latinsky Leontopodium alpinum)... skoro na tu krásku někdo hodil ponožku! :) ... Květinka typická pro horské louky v oblasti Evropy i Asie, ale když tak o tom přemýšlím, tak jsem doposud neměla příležitost se s ní potkat...

Protěž alpská (foto: Lenka)

Prošli jsme kolem Rifugio Sandro Pertini (2300 m. n. m.), tentokráte bez sebekratšího zastavení, protože tu bylo hodně přelidněno a někteří se tu dokonce slunili v plavkách. :)

Za zády jsme si mohli prohlížet Marmoladu a špičku, na které stojí Rifugio Col Rodella, pod námi hlukoký pohled na stromy a domy ve Val di Fassa a před námi Rifugio Sasso Piatto (2301 m. n. m.) a výhled na skalní štíty Catinaccio D´Antermoia (3002 m. n. m.), Croda del Lago (2806 m. n. m.), Molignon (2852 m. n. m.)... Na fotografii níže jsou zachyceny skalní útvary Denti di Terra Rossa (2655 m. n. m.), plochý štít Sciliar (2563 m. n. m.) a rozeklané špičky Punta Santner (2413 m. n. m.)... S mraky a krásně zelenou trávou to tu tvoří neuvěřitelnou scenérii, jen kdyby ten čas neletěl tak rychle...

Rif. Sasso Piatto a zelená tráva... (foto: Jirka)

... Pak už jsme se otočili na patě a bez většího zdržování jsme se vraceli zpět po vlastních stopách. Zajímavé mi přišlo, jak cesta zpět probíhala rychle, už jsme to tu prostě znali. :) ... No a před Rifugio Friedrich August-Hütte nás přece jenom dohnal šedý mráček a začlo nám nejprve jen zlehka krápat a pak už pořádně cedit... :) Ale netrvalo dlouho a zase přestalo. Po chvíli vykouklo sluníčko a protože jsem se už blížili k Rifugio Passo Sella, naskytl se nám zajímavý pohled s duhou. :)

... A dokonce i svišť horský (Marmota marmota) se na tu barevnost asi přišel podívat... :) Viděli jsme je už dříve, ale až nyní se nám jeden z nich asi rozhodl udělat radost a nechat se vyfotit. :))

Svišť leze z díry, vystrkuje kníry :) (foto: Lenka)

Ještě, než jsme nastoupili do aut, trochu se na nás mračil býček, který dělal společnost krávě "okaté krasavici". :) Dobře to dopadlo. ;) A i s tím deštěm, protože se chvíli po odjezdu rozpršelo hodně vydatně. Ale dobře tomu, díky tomu jsme si zašli na výbornou pizzu... No, o vodě ve stanech nemluvě...