Itálie VI. - shakespearovská Verona

Dnešní den jsme se sbalii kompletně v kempu v Bardolinu a plně naložení jsme se posunuli asi o 30 km do Verony... Původním plánem bylo navštívit ještě Padovu, ale na tu nedošlo z nedostatku času, protože památek je ve Veroně tolik, že jsme ani tam všechny neviděli. :) Těžký osud turistův, to teda jo!:)

Verona je hlavní město stejnojmenné provincie a hned po Benátkách druhé největší město v oblasti Benátsko (Veneto). Od roku 2000 je historické centrum města na seznamu světového dědictví UNESCO. Město má v sobě shakespearovského ducha, protože právě sem dramatik William Shakespeare zasadil děj jedné ze svých nejznámnějších tragédií - Romea a Julie. Přesto že jsem o fiktivní příběh, po celé Veroně nacházíme docela věrohodé pamětihodnosti vztahující se k Romeovi či Julii...

Paradoxně vedly naše první kroky k Tomba di Giulietta - k hrobce Julie... Která tedy zrovna byla zavřená, v okolním parčíku je socha asijských milenců "Liang Shanbo a Zhu Yingtai" - Romeo a Julie orientu.

Pak někteří z nás měli jiné starosti a tak jsme rychlým krokem zamířili na centrální náměstí Piazza Bra... Jsem docela ráda, že jsem si ty podzemní toalety pamatovala, protože myslím, že pak bysme měli jiné starosti, než si prohlížet krásu Areny. :))

Starověký amfiteátr - Aréna (foto: Jirka)

Arena je veronský amfiteátr dokončený v roce 30 n. l. V dávných dobách do sebe pojmula všechny obyvatele Verony, kteří sem chodili sledovat gladiátorské zápasy. Stavba je 139 m dlouhá a 110 m široká a dnes slouží jako dějiště operních představení. Většina z nás se šla podívat dovnitř, ale zase tak extra to nebylo... Uvnitř bylo obří pódium, připravené zřejmě na večerní představení... No, docela to tam ztratilo ducha, o kterém jsem si myslela, že by na takovémto místě měl být... :) Nebyl, no :)

Náměstí z Arény (foto: Jirka)

Horní ochoz ale přesto nabízel hezký pohled na náměstí... no, spíš trochu nadhled... :) A mě velmi potěšily zkamenělé schránky hlavonožců (Amoniti, velcí až 20 cm), které jsem v mnoha případech našla ošlapané nebo osezené na stavebním kameni Areny. :) Uf, nešlo tuto úchylku vynechat (nebo bych to spíš měla nazývat profesní deformací?:)).

... v Aréně... (foto: Lenka)

Bloudili jsme veronskými uličkami bez jasného systému, takže jsem při zpětném pohledu neschopna rekonstruovat, kudy přesně jsmě šli, docela problém. :) Každopádně jsme šli okolo Chiesa di San Nicolò All´Arena. Kostel byl postaven v letech 1627 až 1683, za II. světové války byla velmi poškozena jeho fasáda a některé prvky byly nahrazeny z chiesa di San Sebastiano, který byl zničen úplně. V presbytáři je barokní oltář vytvořený po roce 1630.

Chiesa di San Nicolò (foto: Jirka)

Dalším svatostánkem, který jsme potkali byl impozantní Chiesa si San Fermo. V roce 361 byli na tomto místě umučeni svatí Fermus a Rusticus. Benediktýnští mniši se zde rozhodli postavit rozsáhlý kostel, který byl dokončen v letech 1065 až 1138. Jedná se vlastně o dva kostely na sobě, dolní kostel je ve stylu románském a horní v gotickém. Na začátku 13. století byla dokončena věž.

Následující památka asi patřila k těm nejkýčovitějším, co jsem v Itálii viděla... já jsem tu už byla před lety, takže jsem měla výhodu, že se nekonalo zklamání. :) Casa di Giulietta - Juliin dům č.p. 27 v uličce Via Capello, kde je proslulý balkónek, směrem k němuž se Romeo vyznával ze své lásky. Balkónek je v domě ze 13. století, který byl původně hostincem... Na malém dvorku stojí bronzová socha Julie, chuděra má ohmatané pravé ňadro. Chvíli jsme pozorovali, jak se tu střídají turisté, nešlo Julii vyfotit bez nějakého štěstíchtivého turisty.... Snad jim to alespoň opravdu to štěstí v lásce přinese. :) Nu a na balkónek jsme ani nešli. Nejdivnější na celém tom výjevu jsou stěny dvorku a průchod k němu, které jsou oblepeny a popsány milostnými vzkazy... v několika vrstvách. Brrr, rychle pryč!

Socha Julie ... s ohmataným ňadrem (foto: Lenka)

Dál jsme šli ulicí Via Capello na náměstí Piazza delle Erbe, které je i dnes srdcem Verony. Dřívě se náměstí nazývalo také Bylinkové, podle toho, co tu bylo prodáváno... dnes se spíš prodejci zaměřují na turisty, jak jinak. :) Náměstí má nepravidelný tvar a i domy jsou zde postaveny v různých stylech a fasády hrají různými barvami. Možná i proto má toto místo neopakovatelné kouzlo. :) Některé domy na svých fasádách mají namalovány fresky, které pocházejí až ze 16. století (např. Casa Mazzanti). Dominantami náměstí jsou zejména věž Torre del Gardello ze 14. století a sloup se sochou lva sv. Marka (znak oblasti Veneto). Mne zaujala socha veronského básníka Berta Barbaraniho (1872 - 1945), vlastním jménem Roberto Tiberio Barbarani.

Berto Barbarani hledíc k Piazza delle Erbe (foto: Lenka)

Na tomto náměstíčku jsme si dali malý rozchod, většina se nás vydala za oblečením italských butiků... holky přišly s novými krásnými sukněmi... No a Jirka se s mým doprovodem vydal shánět košili s dlouhým rukávem. Jak jsem psala, tak na vlastní kůži pocítil sílu jižního slunce a naskákala mu alergie... Ne, že by tato situace byla komická, ale výprava za košilí s dlouhým rukávem už humorná byla. :) Díky, pane prodavači, že jste nám pomohl. :)) ... tak mezi námi zavládla trochu hippie nálada. ;)

V bezprostřední blízkosti je další zajímavé náměstí - Piazza dei Signori. Z obou náměstí je viditělná 84 m vysoká věž Torre dei Lamberti. Stavba započala v roce 1172, v roce 1403 do věže uhodil blesk, ale restaurována byla až telech 1448 až 1464. V roce 1779 na věž byly přidány velké hodiny. Piazza dei Signori má čtyřúhelníkový tvar a v jeho středu stojí socha Danta z roku 1865, která má připomínat pobyt slavného básníka ve Veroně, když byl v exilu. Okolní domy jsou propojeny arkádamy, na kterých jsou umístěny sochy slavných veronských občanů.Za smínku stojí Palazzo della Ragione (Palác rozumu, sloužící dříve jako soudní dvůr), Palazzo degli Scaligeri nebo Palazzo del Capitano (sídlo vojenského velitele) atd.

Piazza dei Signori se sochou Danta (foto: Jirka)

Okřídlený lev - znak provincie Veneto (foto: Lenka)

Šli jsme kolem románského kostelíka Santa Maria Antica, před jeho vchodem jsou bizardní gotické náhrobky Arche Scaligere. Nejzajímavější je pyramidová hrobka Cangranda I. z bílého mramoru, na jejím vrcholu je umístěna kopie jezdecké sochy.

Další kratičkou zastávkou je Casa di Romeo - Romeův dům... Na tomto místě je o poznání větší klid, turistů jsme tu moc nepotkali a to je jedině dobře. :)

Where is Romeo? (foto: Lenka)

Zvláštní je, že až se řeka Adige klikatí centrem Verony, my jsme ji poprvé překročili až po půl dni v tomto městě. :) Šli jsme přes Ponte Nuovo del Popolo, ze kterého se nám poprvé otevřel typický pohled na Veronu - řeka, zajímavé domy kolem, věže a kopečky s dalšími zajímavými domy. Ach jo, ve Veroně je toho tolik, že se stejně za jeden horký letní den nedá vidět všechno. :)

Veronská ulička (foto: Jirka)

Mířili jsem do nějakých zahrad... ale nakonec jsme nedošli, ani jsem popravdě řečeno nepochopila, kam jsme měli namířeno, ale to nevadí. :) Šli jsme docela dlouho, bylo horko, velké horko... a do koepčka to byla fakt makačka. Proběhla svačina a neštěstí a únava byla vidět na nás všech. :) A pak jsme zase šli dolů z kopečka a už mám bylo trochu veseleji. ;) Prošli jsme kolem Museo Archeologico, areálu, kde je půlkruhový amfiteátr Teatro Romano (mimochodem na mapách na google.com je skvěle vidět:)) k nejznámějšímu mostu Verony - Ponte Pietra (italsky toto znamená "Kamenný most"). Most byl dokončen v roce 100 př. n. l. Za II. světové války byly vyhozena do vzduchu část mostu, ale v roce 1957 byl znovu dostavěn z původního materiálu.

Ponte Pietra přes řeku Adige (foto: Jirka)

Z mostu je krásný pohled na okolní architektonické památky - např. na Chiesa di San Giorgio in Braida. V 11. století na tomto místě byl postaven benediktýnský klášter se zvonicí, která v té době sice nebyla dostavěna, ale dochoval se až do dneška. V 18. století na místě kláštěra vznikl současný kostel.

Kostel pnoucí se nad řekou Adige (foto: Jirka)

Most je zakončen mosteckou bránou (Torre Ponte Pietra). Za ní se opět klikatí uličky mezi starými domy a jsou tu malebná náměstíčka. Je tu docela daleko od cestovního ruchu, ale za to je tu ruch takový lidský... asi už bylo po siestě. ;) Už z druhého břehu je vidět věž velmi významné veronské stavby, je jí Duomo Cattedrale di San Maria Matricolare. Počáteční práce na stavbě byly zahájeny již v roce 1137 na místě původního křesťanského kostela, který byl zničen při zemětřesení. Na svatbě se podílelo více architektonických stylů - je zde vidět vliv románského umění, gotiky, renesance.

DUomo Cattedrale di San Maria Matricolare (foto: Jirka) 

Touto dobou jsem byli již velmi unavení a památkami přesycení, tak jsme ani příliš nevnímali, na co se koukáme. ;) Takže jsme ani nevěděli, že procházíme kolem např. Arco dei Gavi - monumentálního oblouku z poloviny 1. století postaveného na počest veronské rodiny Gavia. Oblouk sloužil jako vstup do města, za francouzské války byl zbořen a v roce 1932 postaven na dnešním místě. Neméně zajímavý je Ponte Scaligero, jenž byl postaven v letech 1355 až 1375. Za II. světové války ho potkal podobný osud jako Ponte Pietra - byl pobořen, ale opětovně dostavěn. Most vede do pevnosti Castelvecchio, ve které se nachází veronské městské muzeum. Hrad byl postaven mezi lety 1354 až 1356. Hrad za dobu své existence sloužil jako obytný palác, muniční sklad, vojenská akademie nebo kasárna. Muzeum tu sídlí od roku 1925.

Nezbývá, než konstatovat, že při příští návštěvě Verony vezmu prohlídku města asi z opačného konce! :)) Poté jsme se dostali do novější zástavby a to už jsme se přiblížili k auto a nezbývalo, než město lásky opustit. :) ... Namířeno jsme měli směrem na Padovu, kde jsme si chtěli najít kemp, ale nepodařilo se, tak jsme se usídlili na jednu noc asi 15 km od Benátek v malém městečku Oriago. Moc se mi líbil západ slunce nad kanálem. :)

Slunce nad kanálem v Oriagu (foto: Lenka)

Nezbývalo, než vysušit stany a spacáky, které byly zasaženy prasklou dvoulitrovou vodou... Každý den není posvícení, no. :) Nakonec jsem spacák v noci nevyužila, protože byl vcelku durch mokrý. :)) No, byla to naše voda, no. :)