V osm hodin, jak bylo avízováno, jsme byli nastoupení na nástupišti (v nějaké pokoutné části nádraží Victoria - zřejmě se Česká republika pořád řadí mezi státy východní Evropy:D). Čekali jsme a čekali a žlutý autobus nikde nebyl. Ani v devět hodin po něm nebylo ani vidu, ani slechu... respektive po nich, protože ve stejnou hodinu měly odjíždět autobusy dva.
Nejhorší na tom všem byla ta konfrontace s tolika Čechy, po třech měsících absence! Uf, zvykly jsme si s Monikou se bavit bez ohledu na okolí, protože v Londýně jsme snad celou dobu nepotkaly člověka, který by nám rozuměl. No a těď tohle! Po takové době mi tihle lidé přišli echt český! :D
Autobus nakonec dorazil, no ano, jenom jeden autobus. Ale za nějaký čas po něm dorazil i druhý a to byl ten náš! :) Vskutku jsem za něj byla ráda, že mi ani nevadilo víc jak půlhodinové opoždění. Nakonec, no a co - hlavně, že jsme vyrazili na cestu domů.
 |
| První ze žlutých autobusů Londýn - Praha (foto: Lenka) |
 |
| Jako by někdo řekl "lidi, cpěte se tam!" (foto: Lenka) |
Hned na začátek v autobuse vzniknul konflikt, že si nějaká paní koupila místo u okýnka a teď měla sedět jinde. Nestydatost! Tipla bych si, že zrovna téhle paní letadlo neuletělo, ale rozhodla se rovnou prudit v autobuse. ;) Pomalu hned jsme dostali každý svoje sluchátka... a začal filmov maraton... Bournovo ultimátum... (a ráno se pokračovalo nějakou divnou komedií, Mojí tlustou řeckou svatbou, Domem u jezera... a když jsme přijížděli skoro už do Čech, nesměli chybět Účastníci zájezdu, jak trefné!!:)).
 |
| Cestovní zábava - sluchátka a včerejší noviny... ale nevadilo to, protože tohle byly první noviny, co jsem po třech měsících viděla :)) (foto: Lenka) |
Paradoxem zůstává, že ani nevím, kudy jsme jeli - ztratila jsem se snad ještě v Doveru před Eurotunelem. :) Asi hodinu jsme před tunelem čekali, než bude k dispozici vlak, který by nás odvezl na pevninu. :) Docela by mne zajímalo, jak ten kolos celsý vypadá, ale zavřená v autobusu a ještě za tmy jsem toho moc neviděla). Nicméně nás i s autobusem naložili do velikého vagonu vlaku a za asi půl hodinky jsme už vyjížděli v Calais. Myslím, že jedna čůrací zastvávka byla u benzínky v Belgii, ale kdo ví, no :)
 |
| Pohled z okna po východu slunce... snímek byl pořízen neznámo kde :)) (foto: Lenka) |
Ale docela dobře jsme poznali, že jsme v Německu... Tak se za záchody platí v eurech. Ještě, že jsme si jich pár před cestou vyměnili. :)
 |
| Autobus (foto: Lenka) |
No, co si budeme povídat, cesta nějak neutíkala... Ale nakonec jsme přece jenom na Florenci spočinuli, sice s asi dvouhodinovým zpožděním, ale s radostí, že jsme zase doma. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)