Ráno jsme se nasnídali, našťouchali zavazadla do aut a rozloučili jsme se s Handhotelem a Llangollenem a vydali jsme se na další cestu na sever. :) Chester leží nedaleko hranic s Walesem v hrabství Cheshire. Město obývá na 80 tisíc obyvatel, ale kvůli zachovalé architektuře sem jezdí mnoho turistů a my jsme se stali jedněmi z nich. :)
Historie města sahá do roku 79 našeho letopočtu, kdy byla Římany na tomto území založena tvrz. Po odchodu Římanů bylo toto území příčinou střetů mezi Sasy a Velšany. Po bitvě u Hastingsu napadli Normané i Chester, kde bylo zničeno na 300 domů. Ti poblíž řeky vytvořili umělé návrší, kde postupně vznikl Chester Castle.
Cestou jsme minuli jeden z devíti středověkých farních kostelů - St. Michael´s Church. Nachází se u jižní brány římské pevnosti. Přestavěn byl v letech 1849 - 1851 architektem Jamesem Harrisonem. V interiéru byly zachovány původní prvky... Ale interiér jsme neviděli a tak jsme pokračovali dál. :) Kostel stojí v Bridge Street, která je jednou z nejdůležitějších ulic v Chesteru kvůli historickým domům, které se tu dochovaly v neobvyklém množství.
Většina domů v Chesteru pochází z viktoriánské doby a nesou rukopis architekta Johna Douglese, který byl hlavním architektem vévody z Chestetu, který vlastnit velkou část pozemků.
V jedné části Chesteru jsem narazili na parčík s pozůstatky římského osídlení, který se nacházel pod hradbami - toto místo je nazýváno Roman Gardens. Tato část je chráněná už od 50. let 20. století, aby se ukazovaly zbytky římské pevnosti zasvěcené Devě (bohyni řeky Dee). Roman Gardens se rozkládají podél hradeb mezi tzv. Newgate (jedna z bran v hradbách) a táhnou se až k řece Dee. Hradby pocházejí už z římské doby, ale významně rozšířeny byly ve středověku. Dodneška jsou zachovány jako nejkompletnější hradby s několika branami ve Velké Británii.
Podél hradem jsme došli k nábřeží řeky Dee, které protéká i městem, které jsme ráno opustili (Llangollen) :)). Řeka totiž místy tvoří hranici mezi Walesem a Anglií. Dee pramení ve Snowdonii a je dlouhá je asi 110 km. My jsem se ocitli u nějakého jezu, kde zrovna odpočívala volavka a několik kajakářů. :)
Potom jsme se po hradbách vydali zpátky směrem do centra města, přece jenom toho tady je tolik k vidění, tak není záhodno dlouho otálet na jednom místě. :) Ale fotku zájemců o obrazy prodávané na nábřeží si odpustit nedovedu. :) Celé hradby dosahují úctyhodné délky 3 km, takže je jasné, že jsme je neobešli celé. ;)
Po hradbách jsme se dostali až k místu, kudy už se dál jít nedalo, protože je v současné době rekonstruováno. Tak jsme se promotali obchůzkou až jsme se dostali k "East Gate". Tady byla nejvýchodnější část římské pevnosti, která byla začleněna do středověké brány. Oblouk zachovaný do dnešní doby byl postaven v letech 1768 až 1769. Hodiny byly umístěny v roce 1897 na počest královny Viktorie, která toho roku byla už šedesát let na trůně! :) Jedná se údajně o druhé nejfotografovanější hodiny ve Velké Británii... Asi nikoho nepřekvapí, že ty první jsou hodiny londýnského Big Benu. :))
Katedrála v Chesteru je vlastně "Church of St. Werburgh´s Abbey". Historie svatostánku trvá již více než dva tisíce let. Podle legendy na tomto místě existoval druidský chrám a za římské doby chrám zasvěcený Apollonovi. Křesťanský kostel tu byl založen v roce 660 a v roce 875 byly do Chesteru dovezeny ostatky sv. Werburgha, které byly později uloženy do katedrály. V roce 1092 bylo založeno opatství a započalo se tu se stavbami nových budov. Původní stavební sloh byl románský, ale novější části stavby jsou už ve slohu gotickém (např. v roce 1250 dokončená Kapitula). V roce 1540 bylo opatství zrušeno, ale nebylo zničeno, protože začalo sloužit jako sídlo obnovené chesterské diecéze. Celkově je katedrála dlouhá 108 m, hlavní loď je vysoká 24 m a výška věže je 44 m. No, drobeček to není. :) My jsme se ale nepodívali dovnitř a jen jsme katedrálu obdivovali zvenčí... především to, že je postavena z docela netypického načervenalého materiálu.
Už byl čas se vrátit do auta a pokračovat dál... V Chesteru jsme strávili jenom něco okolo dvou hodin a to není moc času na takové památkami nabité město, tak bych opět mohla zopakovat svou oblíbenou větu o tom, že doufám, že se sem ještě někdy podíváme. :)
Před námi byla docela dlouhá cesta, namířeno jsme měli do Lancasteru. Což je nějakých 120 km a přes hodinu cesty... Poprvé jsme si toho dne zkusili, co je to ztratit se v cizí zemi. :) První auto mělo navigaci, která jim (spolehlivě) ukazovala cestu a my jsme se jich za každou cenu museli držet... Ale kritické to bylo vždycky na kruhových objezdech, protože jsme museli trefit správnou odbočku a někdy to šlo těžce, když se mezi nás dostala další auta. A to byl příklad jednoho kruháče v Chorley... Prostě jsme neodbočili a jeli jinudy... A dost dlouho jsem doufali, že to není pravda a že na nás určitě budou čekat, když nás neuvidí. :) No, ale neměl na nás kdo čekat, když jsme byli jinde... takže jsme se nakonec museli svolávat telefonem, jinak bychom se nenašla asi dodnes. :) Ale to ještě nebylo tak jednoduché - prý byli na parkovišti u nákupního centra a vedle kostela. No, neřekla bych to, ale v nějakém Chorley mají sakra hodně kostelů. :) Ale našli jsme se a to je hlavní! :)
Dobrá byla taky jízda po osmiproudové dálnici... tedy jako čtyři proudy jeden směr a čtyři proudy druhý směr. Je to docela kolos taková jedna dálnice. :) Ale zato nás rychle a spolehlivě dopravila na místo. Už při prvním pohledu na město nám bylo jasné, že tady to je asi trochu na delší dobu... Z každého místa na nás jukala věž nějaké památky, která nás vyzývala k návštěvě. Takže vzhůru do toho! :)
Lancaster rozprostírající se podél řeky Lune je město s asi 45 tisíci obyvateli a je přirozeným centrem hrabství Lancashire. Název je odvozen od jména řeky Lune a slova označujícího hrad - castle... původně znělo jméno města Loncastra, až se změnilo do současné podoby.
Naše první kroky vedly k Lancaster Castle, který stojí na návrší ve 13. století na místě původní římské pevnosti. Neblaze hrad proslul na začátku 17. století v čarodějnických procesech, kdy tu bylo oběšeno mnoho lidí. Více jich bylo jenom v Londýně. Proto Lancaster dostal přezdívku "The Hanging Town", což znamená něco jako Město oběšenců... No, nelichotivé pojmenování. V novodobé historii si ale lancasterský hrad moc nepolepšil, protože je sídlem soudu a je tu mužské vězení kategorie C. Což teda asi nebude vězení s velkou ostrahou, když jsme se tu normálně procházeli... Vlastně to moc nechápu... :)
A už vůbec jsem nepochopila, proč je hrad zpřístupněn na prohlídky, když je to vězení. :) My jsme se dovnitř nakonec nepodívali. Raději jsme se podívali kolem a využili jsme krásného počasí... :)
V bezprostředním sousedství hradu stojí Priory Church of St. Mary, jedná se o aktivní anglikánský kostel. V roce 1912 byly objeveny vykopávky, které naznačují, že zde stála římská svatyně v roce 200 našeho letopočtu. V roce 1094 Roger de Poitou založil benediktýnské převorství, jehož kostel byl zasvěcen sv. Marii.V roce 1539 bylo převorství zrušeno Jindřichem VIII., jako mnoho jiných stavem tohoto charakteru. Poté byl kostel převeden na farní kostel, tím byl zachráněn před zkázou... Takových budov jsme také viděli dost. V roce 1753 byly strženy a přestavěny věže kostela. Zajímavostí je, že v roce 1982 byly varhany vyměněny za elektronické. :) Kostel je postaven z pískovce a střechy jsou z břidlice.
Od hradu je krásný pohled na město... a na obzoru se tyčí nějaká stavba... copak je to asi za stavbu? To asi budeme muset prozkoumat! :) No, dlouho už jsme u hradu neotáleli a zase jsme sešli dolů do města. ;) Tam někde jsme se zase rozdělili na dvě party a každá jsme si šla svou cestou. :)
Moc se mi líbí architektura anglických měst a jejich domy, náměstíčka, uličky, sloupy, poštovní schránky a snad bych jim i odpustila nedostatek odpadkových košů. :) ... Toulání se odlehlými uličkami by se mohlo stát docela návykovým koníčkem. :) ... Líbí se mi materiály, z kterých jsou domy postaveny, kamenné domy... Nikde nejsou vidět střechy z červených tašek. Zvláštní. :) Parádní je taky důraz na zeleň ve městech... na péči o ní. To je jedna z věcí, které na Anglii postrádám asi úplně nejvíc. :)
Cestou jsme s Jirkou šli kolem St. John the Evangelist´s Church. Pak jsme se ocitli na Dalton Square, což je zase jedno z hezkých a klidných náměstí. Okolo jsou hezké domy, uprostřed náměstí jsou zelené trávníky a žlutě kvetoucí záhony květin... ale náměstí dominuje sousoší s královnou Viktorií. :) V jižní části náměstí stojí radnice, která na střeše nese jednu z těch úvodních lancasterských věžiček. ;)
Dál jsme po Nelson Street a kolem baptistického kostela došli na parkoviště, abychom tam zjistili, že automatické toaletové budky se za 20 minut samovolně otevřou, aby v nich nikdo dlouho nezůstal uvězněn. Jak důmyslné. :)
No, ale trochu seriózně - to jsme už byli skoro u Cathedral of St. Peter. Katedrála má krásnou štíhlou věž, ale jinak je spíš "skromnější". No, to není úplně tak přesný výraz, ale tahle katedrála prostě nedosahuje monumentálnosti ostatních katedrál, co jsme navštívili. :) Podívali jsme se i dovnitř, ale moc jsme se tam nezdrželi, protože zrovna začínala bohoslužba a my jsme tam nechtěli dělat rušivé elementy. ;))
Katedrála byla postavena docela pozdě, až v roce 1856 se začalo uvažovat o její stavbě. O rok později se začaly zpracovávat plány a základní kamen byl položen 29. dubna 1857. V říjnu 1859 byla katedrála vysvěcena. Padesát let po vysvěcení bylo v katedrále dostavěno baptisterium a hlavní oltář. Na konci 20. století byla katedrála znovu rekonstruována. Nyní svatostánek spravuje římsko-katolická církev.
Za katedrálou jsme objevila pučící šeříkový keř... Takže posíláme malý pozdrav alergikům. :)
Kousek za katedrálou je několik ulic, ve kterých jsou na sebe těsně nalepeny řadové domky... Na fotografii od lancasterského hradu je tato oblast docela dobře vidět, protože vypadá jako oblast s malými skleníčky těsně napasovanými jeden na druhý... No a ono to ve skutečnosti je svět elektrického vedení a komínů. :)) Ulička je to mírně svažitá a to jí dává ještě větší půvab. :)
Mířili jsme do Williamson Park, kde se tyčila ona záhadná věžička, kterou jsme viděli od hradu. :) Park založil milionář James Williamson, což byl první baron z Ashtonu. Na založení se podílel baronův otec, který byl stejného jména. A pak se v tom mám vyznat! :) Park má rozlohu 217 000 m2, ale nejedná se o původní rozlohu - původní pozemky byly rozšířeny v roce 1999. V parku se nachází fontány, sochy, motýlí skleník, dětský koutek, kavárna, sluneční hodiny a v letních měsících se tu hraje divadlo. Ovšem dominantu celému návrší dělá Ashton Memorial. :)
Památník byl postaven mezi lety 1907 a 1909 na památku druhé ženy barona Ashtona, která se jmenovala Jessy. Budova je v barokním stylu a byla navržena Johnem Belcherem. Základy budovy jsou z cornwalské žuly, plášť budovy z portlandského vápence. Okolo kopule jsou sochy, které mají představovat alegorie obchodu, vědy, průmyslu a umění od Herberta Hamptona. V interiér kopule naproti tomu jsou malířské alegorie obchodu, umění a historie od George Murreyho.
Dnes památník slouží jako výstavní prostory, k pořádání svateb a koncertů a také jako rozhledna. :) Za "dobrovolný" poplatek 50 p jsme vyšlapali schody na vyhlídkový ochoz, odkud je krásný výhled na všechny strany. Zvlášť hezký pohled je na stranu, kde se zvedají hory Lake District (Jezerní oblasti :)).
Ashton Memorial bylo poslední místo, které jsme tu navštívili... Jenom mne mrzí, že jsme se s Jirkou nestačili jít podívat na motýly (do Buterfly House), protože by to určitě bylo moc zajímavé. Ehm, někdy příště. :) Potom jsme se volnou chůzí vrátili k autům a vydali jsme se na cestu do našeho ubytování... Však už to nebylo moc daleko. :)
Ubytování, které na nás čekalo v Grange-over-Sands bylo pro mě a pro Jirku překvápko, protože to tu objednávali Monika s Kubou... A taky, že to bylo překvapení povedené. Teda nikdy jsem podobný hotel neviděla. :) Už když jsme sem přijížděli, tak jsem se dost divila, protože okolí obklopovaly rozsáhlé zahrady a mnoho stromů. A budova samotná připomínala spíš zámek. :) Na recepci hotelu nás uvítala starší blonďatá paní s neuvěřitelně vyhuleným hlasem. :)) Až jsem si říkala, jestli to není nějaká skrytá čarodějnice. ;)
Interiér hotelu byl ještě více fascinující než jeho exteriér. Uvnitř bylo mnoho starožitností a luxusní nábytek... Mám dojem, že tohle ubytování se zařadilo na přední příčky všech hotelů, které jsme ve Velké Británii navštívili. :) Z některých pokojů je výhled na mořskou zátoku Morecambe a nebo alespoň do zahrad... které mají rozlohu 4 ha. Prostě krása nad všechny krásy! :)
Interiér hotelu byl ještě více fascinující než jeho exteriér. Uvnitř bylo mnoho starožitností a luxusní nábytek... Mám dojem, že tohle ubytování se zařadilo na přední příčky všech hotelů, které jsme ve Velké Británii navštívili. :) Z některých pokojů je výhled na mořskou zátoku Morecambe a nebo alespoň do zahrad... které mají rozlohu 4 ha. Prostě krása nad všechny krásy! :)
Komu by se v takovém hotelu nespalo krásně?! :) ... Ale je pravda, že ze všeho toho ježdění po Velké Británii jsme byli už také dost unavení...
Další informace:
- turistický průvodce po Lancasteru a okolí (EN); oficiální stránky města (EN); Lancaster na wikipedii (CZ), (EN); Lancaster Priory (EN); Williamson Park (EN)
- ubytování - Graythwaite Manor Hotel (Fernhill, LA11 7JE Grange-Over-Sands)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)