7. den - Severní Wales

Ono to ubytování v Llangollenu nebylo tak skvělé, jak se večer v prvním momentu zdálo... Totiž když se v sousedním pokoji spláchlo, začala stoupat voda ve vaně v našem pokoji... Ale to jenom někdy. :D Takže se teď budu tvářit jako by se to nestalo a o snídani se taky zmiňovat moc nebudu, tedy obrazem ne. Snídaně byla ve formě bufetu, ale v nabídce bylo všechno potřebné k anglické snídani... Akorát to teda neměli moc vychytaný s tousty, protože na to, kolik tam snídalo lidí, je dělali moc pomalu. :)

Po vydatné snídani (ono to ani jinak ve VB snad nejde) jsme se naložili do aut a vyrazili jsme směrem k národnímu parku Snowdonia. Už když jsme přijížděli k horám, věděli jsme proč se tento park takto jmenuje, na vrcholcích se ještě bělaly zbytky sněhu. :) Už když jsme z auta viděli zurčící potoky, vysoké hory a horská jezera, bylo nám jasno, že tento den bude krásný. :) Na jednom zvlášť hezkém místě jsme si museli zastavit a odtud je i následující fotografie. :)

Jezero ve Snowdonii (foto: Jirka)

Snowdonia National Park (ve velštině: Parc Cenedlaethol Eryri) byl vyhlášen v roce 1951 a stal se třetím národním parkem ve Velké Britáii (po Peak District a Lake District). Park dosahuje rozlohy 2170 km2 a jeho území se skládá z několika dílčích menších pohoří a masivů. Nejvyšší horou pohoří, ale i v celém Walesu, je Snowdon.

Auta jsme zaparkovali na parkovišti v Llanberis, odkud jsme chtěli vláčkem vyrazit vzhůru do hor. :) Jojo, uznávám, že to je trochu líný způsob, ale zase co, alespoň jsme měli zajímavý zážitek! :)) Nejprve jsme si koupili lístky na vláček, nejezdilo jich moc a byl o ně velký zájem, tak jsme dostali lístky až asi za dvě hodiny, proto jsme se rozutekli po Llanberis a každý si trávil čas po svém. :) Llanberis je malé městečko sevřené mezi horami. My jsme s Jirkou došli k St. Padarn Church. Kostel pochází z roku 1885 a v roce 1912 byl ještě rozšířen. 

St. Padarn Church v Llanberis (foto: Lenka)

Pak už byl čas se vrátit k nádraží, aby nám náš vlak neujel. :)) Pan průvodčí nám proštípl lístky a my jsme se usadili na poslední volná místa ve vlaku, evidentně byli ostatní cestující natěšení na nevšední výlet. :) I když jeden lístek stál asi £19.00 a to rozhodně není málo. :) Koupili jsme si lístek nahoru i dolů, ale protože byl teprve duben, zubačka jezdila jenom do stanice Clogwyn Station a ne až na vrcholek hory Snowdon.... Akorát bych tenhle výlet doporučila spíš dětem z mateřské školky. :))

Na cestě horským vláčkem ;) (foto: Lenka)

Hned za stanicí v Llanberis koleje začaly prudce stoupat, přejeli jsme jeden z viaduktů přes Afon Hwch a projeli jsme kolem vodopádu a kolem stád krav. Pak už jsme vyjeli z oblasti, kde ještě byly vzrostlé stromy a otevřel se výhled na bezlesou krajinu, která je tolik typická pro Wales i celou Velkou Británii. Teda chybka trochu je, že výhled z vláčku je dost omezený pro ty, kdo nesedí přímo u okýnka... A i tak je to docela sranda, protože jako sardinky sedíte namačkaní na dalších několik lidí. :) Cestou nám z reproduktoru pustili povídání o historii železnice, nicméně z toho moc nemáme, protože vláček do prudkého kopce dost hlučně funí a my tak moc nerozumíme. :)


V jednom místě z protisměru čekal vlak, abychom projeli a on mohl pokračovat směrem do Llanberis. Trať je totiž jednokolejná. :)

Okolní hory... (foto: Lenka)

... a utíkající ovce (foto: Lenka)

V polovině cesty jsme měli krátkou zastávku, abychom načerpali novou vodu a vláček měl tak z čeho tvořit páru. :) Celkem jsou na trase tři stanice, kde lze vodu dočerpat, trasa mezi každou z nich trvá asi 15 minut. V rušné dny na trase pendluje všech osm vlaků. :)


Naše konečná stanice byla Clogwyn Station, dál už se nejelo... I když za letních měsíců je možnost nechat se vyvézt pod vrchol hory Snowdon, které dosahuje nadmořské výšky 1085 m. Dál se nejelo mimochodem asi i proto, že další dráhu opravovali pánové s otíkovskými sluchátky na uších (a do půl těla svlečení, teda zas takové teplo fakt nebylo! :)). Nahoře jsme si blíže prohlédli parní lokomotivu i koleje, po kterých jsme jeli. No jo, samý zub, tak to asi opravdu bude zubačka. :) A tím je vysvětlen i randál, který cesta nahoru vyvolala. ;)

A to už je onen vláček, co s námi funěl do hor :) (foto: Lenka)

Jednokolejná dráha (foto: Lenka)

Ovšem rozhled byl nahoře skvostný. Otevřel se výhled na okolní kopce a jezera... Dost by mě zajímalo, jaká je zdejší krajina v letních měsících, když se zazelená tráva... To teprve musí být ta pravá krása. ;) Nahoře jsme na kochání měli asi jenom půl hodiny času, pak se náš vláček vracel zpátky a kdyby nám ujel, museli bychom zpátky dolů šlapat po svých a to by byla škoda. :) Cestou zpátky jsme seděli na druhé straně, tak jsme měli výhled zase jiný. :)

Kopečky (foto: Jirka)

Moc hezké kopečky, opravdu (foto: Jirka)

Ještě, když jsme byli nahoře, letěl "kolem" vrtulník, my jsme ho viděli docela zblízka, tak proto má místo i na našem blogu. ;)

Vrtulník (foto: Lenka)

Po návratu zpátky do Llanberis jsme nevěděli, co ještě budeme dělat, protože ještě nebylo moc hodin a na návrat zpátky na ubytování bylo ještě brzy. Monika s Kubou si všimli, že v jedné budově je možnost prohlídky elektrárny. Zpočátku se mi na tuhle prohlídku moc nechtělo, ale nakonec jsem byla ráda, že jsme všichni jeli. :)

Naše prohlídka začala v půl čtvrté odpoledne. Nejprve nás jeden pán uvedl do sálu, kde nám pustili krátký film o elektrárně. Pak jsme si všechny věci dali do skřínek, nesměli jsme si s sebou vzít žádné zavazadlo a dokonce ani foťáky a mobilní telefony. Pak jsme nastoupili do autobusu, kde na nás čekala průvodkyně a vyrazili jsme za město směrem do hor. Respektive nás dovezli do hory. :) Autobus jsme nemohli opustit bez zelené helmičky na hlavě, jak jinak! :)) Cestou jsme se dozvěděli další informace o elektrárně. Jedná se o nejvýkonnější přečerpávací elektrárnu na světě, které nese jméno Dinorwic. Voda je čerpána z jezera Llyn Peris do horní nádrže Marchlyn Mawr, která má objem 7 milionů kubických metrů a načerpá se za sedm hodin. Tato voda stéká spádem 534 m a protéká šesti turbínami každá o výkonu 300 kW. Elektrárna je schopna dodávat elektrickou energii už za 16 vteřin od stisknutí tlačítka a výkon je 1860 MW. Objem horní nádrže zajišťuje trvalý provoz na pět hodin. Ale nejúchvatnější z toho všeho je strojovna uvnitř hory, která je 180 m dlouhá a 6 m vysoká! Opravdu neuvěřitelný prostor. :)

Budova, odkud se jezdí na exkurzi do elektrárny v hoře Snowdon :) (foto: Lenka)

No a po prohlídce elektrárny jsme se už vrátili na parkoviště a auty jsme vyrazili ještě směrem na ostrov Anglesey, což znamená "Ostrov andělů", ale ve velštině je to Ynys Môn. Velština mě prostě baví. :)) Od Walesu je ostrov oddělen úžinou Menai Strait a se zbytkem Walesu je spojen dvěma mosty a my jsme po jednom z nich přijeli. :) Původně jsme na tento ostrov chtěli jet, protože na něm leží obec s nejdelším názvem na světě, ale sem jsme se nakonec nepodívali. Nicméně Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch je pro mne jedním z největších zážitků z Velké Británie. :D ... I když teda nejsem ani schopna to jméno přečíst, tak alespoň jeho překlad: „Kostel svaté Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia z červené jeskyně“. Netřeba nic dodávat. :))

Most vedoucí na poloostrov Anglesey (foto: Lenka)

My jsme se zastavili v přímořském městečku Beaumaris, které má něco přes 2 000 obyvatel. My jsme tu nechali auta a trochu jsme se prošli. Beaumaris Castle (velšsky: Castell Biwmares) pochází ze středověku, kdy ho nechal vybudovat král Edward I. jako součást dalších hradů tvořící opevněnou linii. Spolu s těmito hrady je zapsán v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Hrad byl budován od roku 1295 a vlastně nebyl už nikdy dokončen. My jsem tu byli až po zavírací době, takže jsme pouze nakoukli na to, co bylo za plotem vidět. :)

Beaumaris Castle (foto: Lenka)

Prošli jsme se také po pobřeží mořské úžiny Menai Strait, která je dlouhá asi 25 km. V nejužším místě má úžina jen asi 400 m na šířku a to v centrální části, směrem k okrajům se mořský prostor rozšiřuje. Oblast je silně ovlivněná tidálními cykly a v době, kdy jsme tu byli, byl akorát odliv. Nedalo mi to, abych se nešla koukat na zviřátka a mušličky, protože mě tohle docela baví, když v Čechách moře ani nemáme. :) Akorát se mi tahle výprava trochu vymstila... :) Jak jsem se hrnula k obnaženým plážím, nevšimla jsem si velkých louží vody a samozřejmě jsme je jednou nohou prokrosila, pak jsem se moc nedivila, když jsem měla nohu až ke koleni mokrou. :))

Mořská fauna za odlivu (foto: Lenka)

Letíme pryč! :) (foto: Jirka)

Jako důkaz, že úžina je opravdu úzká může sloužit následující fotka, na které jsou docela dobře patrné vrcholky hor Snowdonie. :)

... Snowdonia na dohled (foto: Jirka)

Odliv na pláži v Beaumaris (foto: Jirka) 

Molo v podvečerním světle... (foto: Jirka)

Podvečer v Beaumaris byl krásný, ale potom už sluníčko zašlo. Snažili jsme se ještě najít nějaký obchod, abychom si dokoupili něco malého k jídlu, ale s těmi obchody je to na menších městech docela mizérie. Jejich sortiment je docela omezený a největším problémem je pečivo - když má člověk štěstí narazí alespoň na čerstvě pečené bagety, ale jinak je možnost koupit jenom toastový chléb. No, pro našince zvyklé na dobrý chleba, je to docela za trest. :)

Velká Británie je oblastí výskytu papuchalků bělobradých (Fratercula arctica). Jedná se o alkovité ptáky, kteří mají pestře zbarvené zobáky, které jim zajistili jméno... Někdy se jim říká mořský papoušek. No, abych nemlžila, my jsme tyto ptáky neviděli. :( To holky, které trávily svůj erasmácký pobyt na Islandu, měly více štěstí. No, tak sem dávám alespoň jejich vyobrazení a na památku jsme si koupila utěrku se samými puffiny, jak se jmenují anglicky. :)

Opravdového papuchalka jsme neviděli, tak alespoň takhle :)) (foto: Lenka)

Papuchalka jsme sice neviděli, ale krásných západů slunce není taky nikdy dost, těch jsme si užívali docela pravidelně snad každý den. :)

Západ slunce na zpáteční cesta na naši prozatímní základnu (foto: Lenka)

Večer jsme si zdrželi na recepci hotelu kvůli internetu a ani druhou noc jsme neměli štěstí, důchodcovské karaoke pro tento večer vystřídal koncert jakési kapely, která hrála převzaté hity. Má vlastní paměť ke mě byla naštěstí milosrdná a oba tyto zážitky si pamatuji už jenom matně. :D

Další informace:
- Snowdonia National Park - www.snowdonia-wales.net (EN), na wikipedii (EN)

- Snowdon Mountain Railway (EN), Electric Mountain (EN)

- ostrov Anglesey na wikipedii (EN); oficiální stránky Beaumaris (EN), Beaumaris Castle na stránkách castleswales.com (EN), Beaumaris Castle na wikipedii (EN)