14. den - Univerzitní Oxford

Ráno jsme byli odvedeni do příjemného prázdného salonku, kde jsme se posadili ke stolu... A začaly takové menší hody... Myslím, že jsem začala čokoládovým muffinem... nebo jsme s ním končila, no, to už nevím, ale určitě jsem ho zvládla pozřít. :) I když to lepší mělo teprve přijít - toho dne na nás čekala poslední snídaně... tedy poslední anglická snídaně. No, co bych lhala, docela jsem se na ní těšila. :) Nicméně to, co na obrázku vypadá jako malinký talíř, byl vlastně docela obří talíř narvaný ´dobrotami´. :) I když to nebylo všechno, co jsem si mohli dát, byly tu i cereálie, toasty s marmeládou, džusy, ovoce... Jo, ještě že tohle jsme nemuseli jíst každý den! ;))

Poslední anglická snídaně... (foto: Lenka)

Po snídani jsme se opět sbalili a vrazili jsme na asi 130 km dlouhou jízdu směrem do Oxfordu. Tak jako všude jinde, i tady jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili jsme do centra. :) Ale v centru to nebylo jako jinde - zrovna se tu konal nějaký festival folklorních tanců nebo co. Všude bylo plno lidí v roztodivných maskách, někteří měli na hlavách kloboučky s peřím jiní slamáky s mašlí nebo barevné šátky, někteří měli barvami pomalovaný obličej... A aby toho nebylo málo, tančili velice zajímavé tanečky. Ano, tanečky, to je to pravé slovo... :) Akorát vzhledem k tomu, že tu byli spíš starší lidé, tak tyto tanečky vypadali trochu komicky. :) No, vydrželi jsme se na ně docela dlouho dívat. :))  

Tanečníci na 7. folkovém festivalu v Oxfordu :)) (foto: Lenka)

Působivé masky (foto: Lenka)

A pak jsme se zase rozdělili a šli jsme si každá skupinka po svých. :) Jsem ráda, že jsme se dostali alespoň do jednoho ze starých anglických univerzitních měst... i když bych stála i o to, abychom se podívali do Cambridge... Ale ten čas už nebyl, ach jo. :) Oxford je město s asi 150 tisíci obyvateli a protéká jím řeka Temže (ach jo, Londýn je odsud skoro na dohled). 


Území kolem Oxfordu bylo poprvé osídleno Sasy, v 8. století tu byl založen klášter, ale první zmínka je z roku 912. Význam města postupem času rostl - od doby Jindřicha II. měl Oxford stejná privilegia jako hlavní město. Oxford je známo jako univerzitní město, historie univerzity sahá až do 12. století. Naše kroky nás zavedli k Christ Church... Obrovská stavba, která je dnes obklopena zeleným parkem. Christ Church byla původně založena jako univerzitní kaple, ale zároveň i jako katedrála. Původně šlo o chrám sv. Frideswidy patřící k opatství, který se v roce 1546 stal katedrálou. Traduje se, že v chrámu byly uchovávány ostatky sv. Frideswidy, což je patronka univerzity i města.

 

Christ Church (foto: Jirka)

Květiny okolo Christ Church (foto: Jirka)

My jsem ale do tohoto objektu nešli na prohlídku, jenom jsem se prošli zahradami kolem. V ostrém sluníčku se krásně vyjímala barevná květena a zelená tráva a dokonce už začínaly růst zelené listy na stromech... Jojo, bylo znát, že jsme popojeli na jih a ta, je tepleji. :) Hezkého počasí využilo mnoho studentů v povalování na trávě a nicnedělání. :) I když vlastně nevím, jestli to byli studenti, protože možná tou dobou ještě byly velikonoční prázdniny. :)

Věžička Christ Church (foto: Lenka)

Oxfordský trávník :) (foto: Jirka)

Přes soustavu zelených trávníků jsme se nějak proháčkovali k Magdalen College, která sousedí s oxfordskými botanickými zahradami. Magdalen College byla založena v roce 1458 Williamem Waynfletem, což byl biskup z Winchesteru. Hranatá věž s menšími věžičkami je důležitým orientačním bodem v Oxfordu, který zdobí už od roku 1509. Pozemky koleje jsou dost rozsáhlé, zaujímají mimo jiné parky a nebo oboru.

Magdalen College (foto: Jirka)

V návštěvních hodinách je možno se podívat dovnitř... Ale my jsme jako obvykle měli málo času, tak jsem pořídila pouze jednu šmírovacé fotku a šli jsme zase dál. :)

Magdalene College (foto: Lenka)

Došli jsme k řeka Cherwell a k mostu Magdalen Bridge, který se přes ní klene nedaleko soutoku této řeky s Temží. :) Současný most byl postaven na stejném místě původního mostu, který byl na hlavní cestě mezi Londýnem a Oxfordem. Most byl postaven mezi lety 1772 a 1778. U mostu sídlila půjčovna gondol a dalších plavidel, takže jsme se na ně docela dlouho koukali. :) Oxford jsou takovými menšími anglickými Benátkami. :) Kolem řeky by to musela být pěkná procházka, a i projížďka na loďce by stála za to... Tak příště. :)

Loďky na kanálu... skoro jako Benátky :) (foto: Lenka)

Čas letěl jako splašený a my jsme se pomalu vraceli zpátky s tím, že jsme se ještě chtěli zastavit v obchodě a koupit si nějaké jídlo a dokoupit ještě nějaké dárečky domů. :) Cestou jsme narazili na Radcliffe Square, kterému dominují dvě zajímavé stavby - jednou z nich je kruhová stavba známá jako Radcliffe Camera. Stavba byla vybudována v letech 1737 - 1749 za £ 40 000, které jsou od lékaře Johna Radcliffa. Architekty stavby byly Nicholas Howksmoor a James Gibbs, který postavil i kostel St. Martin-in-the-Fields na Trafalgar Square v Londýně. Budova se od samého začátku měla stát novou knihovnou, byly tu uloženy vědecké i další knihy, ty byly postupem času přestěhovány do jiných oxfordských knihoven a dnes slouží Radcliffe Camera jako čítárna. Pod náměstím je uloženo na 600 tisíc knih, které je možno v čítárně studovat.

Radcliffe Camera (foto: Jirka)

Druhou zajímavou stavbou na Radcliffe Square je univerzitní kostel - Church St. Mary the Virgin. Kostel stojí na místě, kde byli v roce 1555 za kacířství odsouzeni biskupové Latimer a Ridley a arcibiskup Cranmer. Kostel je přístupný zdarma, na věž se může za menší poplatek, ale my jsme klasicky neměli čas. :) Nicméně i tak je třeba souhlasit s tím, že tato kostelní věž je jedna z nejhezčích v Anglii.

The University Church St. Mary the Virgin (foto: Jirka)

Interiér kostela je tak jako všude ve Velké Británii docela málo zdobený, ale o to kouzelnější. Také mne moc baví kytice z čerstvých řezaných květin. V tu dobu, kdy jsme kostel navštívili, byly zrovna opravovány majestátní varhany. Jirka si šel něco koupit, a tak docela dlouho stál ve frontě a já jsem si mezitím kostel docela prošmejdíla. :) No, škoda, že jsme nešli na vyhlídkovou věž, Oxford z výšky musí být ještě hezčí. :)

Interiér kostela (foto: Jirka)

... svíce... (foto: Lenka)

O kus dál jsme procházeli kolem dalších kolejí... No, ono se není opravdu čemu divit, když jsou tu na každém kroku. ;)) My jsme nakoukli na nádvoří jedné z nich - Jesus College. Je to jediná kolej oxfordské univerzity, která byla založena za panování královny Elizabeth (Alžběta I.), bylo to už 27. června 1571. V té době byly školy určeny ke vzdělávání duchovních, stavba koleje byla pravděpodobně financována duchovním  Hughem Pricem. Většina budov spadající pod Jesus College je datována do 17. století, ale některé z nich byly viktoriánsky upraveny. Kolej měla do roku 1870 pověst jako "welšská" vysoká škola, i když to nebylo určeno v její zakládací listině. V roce 1974 byla Jesus College jednou z prvních pěti mužských univerzit, kam směly chodit i ženy. Musí to být zážitek chodit do školy, která sídlí v tak krásných budovách s klenutými okny.

Nakoukli jsme do jedné koleje - Jesus College (foto: Lenka)

Na následující fotce je nejvýznamnější oxfordský fenomén, který na ulicích rozhodně nejde přehlédnout... :) Lidí na kolech tu jezdí skutečně hodně... Ale vynikne to teprve, když je mnoho kol zaparkovaných vedle sebe! :))

V Oxfordu se asi hodně jezdí na kole ;) (foto: Lenka)

To už jsme ale v dálce zmerčili povědomé logo a konstatovali jsme, že už víme, kde nakoupíme. :) Ale těsně před obchodem jsme si všimli ještě půvabného kostelíku obklopeného malým hřbitovem, který na rušné ulici působil až nepatřičně. Šlo o St. Mary Magdalene Church, který dnes stojí na místě prastarého saského kostelíka postaveného ze dřeva. Ten byl v roce 1074 vypálen, poté tu byla vybudována kaple, která byla v roce 1194 přestavěna na kostel. V letech 1841 a 1842 byl přestavěn chór a severní loď Georgem Gilbertem Scottem, který byl v té době ještě mladý a neznámý, později se ale významně podepsal na vzhledu hlavního města Velké Británie.

Hřbitůvek u St. Mary Magdalene Church (foto: Jirka)

Spokojeně jsme si nakoupili nějaké věci a vydali jsme se pomalu k autu. Cestou jsme ještě jednou potkali tančící folklórní soubory, tak jsme se kochali barevnými maskami. :) Cestou do Ascotu jsme se zastavili ještě na jednom z odpočívadel... Kuba s Monikou chtěli nechat umýt auto, protože na něm ještě držela památka na Bambourgh. :)) Ale úspěch neměli, takže auto zůstalo puntíkované. Ale výhodu tato zastávka měla, dali jsme si dobré kafe a užívali jsme se slunění na mezi u parkoviště. :)) 


Z Oxfordu do Ascotu už to nebylo zase tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli tam. Překvapilo nás, že tu bylo dost plno a byli jsme rádi, že jsme měli místa už delší dobu rezervovaná... I když ono se nebylo čemu divit, když ve vzduchu byl sopečný popel a letadla nelétala! V sobotu jsme ale ještě byli optimisté. :) Na pokoje jsme dorazili docela brzy, tak jsme si v klidu užívali klidu. :) Úplně nejvíc se mi líbil stůl v okenním výklenku s výhledem do zeleného lesíka. To bych brala i doma, to by pak práce u počítače byla radost. :))

Ubytování v Ascotu, zase :)) (foto: Jirka)

Ale neodpočívali jsme zase tak moc dlouho, po chvíli jsme se všichni společně vydali naposledy projít - šli jsme do parku. Byl podvečer a sluníčko nám ještě svítilo na cestu. :)

Pučící květy (foto: Lenka)

Kuba nám byl ukázat, kde před dvěma týdny trhal bambus na velikonoční pomlázku, také jsme si zahráli kopanou se šiškami a obří šachy, co jsme tu cestou potkali. :)

Park v Ascotu (foto: Jirka)

Budova v parku v Ascotu (foto: Jirka)

No jo, ale pak byl už čas se vrátit na pokoj a dát se do velkého balení. Protože teda jsem měla poněkud moc věcí, které se rozhodně do mého kufru nemohli vejít... I přes to, že Golem opravdu není žádný drobeček. :) Usoudili jsme, že teď už nebudeme potřebovat hrnce (takže s námi absolvovaly celé putování aniž by je kdo použil!:)), tak jsme je hodili do nějaké popelnice... A do odpadkového koše pokračovaly další věci jako zbytky potravin, pokličky k těm hrncům, vařečky, houbičky na nádobí, alobal atd. :) Docela jsme se bavili představou, jak se asi tvářila uklízečka, která naše pokoje přišla uklidit. :D ... Večer jsme stále ještě byli docela v klidu a mysleli jsme si, že v odletíme domů.

Další informace:
- stránky s informacemi pro turisty (EN); Oxford na wikipedii (EN), (CZ)

- ubytování - opět ve  De Vere Venues Sunningdale Park v Ascotu, aneb vrátili jsme se tam, kde jsme začali :) (takže popis ubytování viz. první cestovní den - Windsor)