Kokořínsko

Kokořínsko je krajina skal a hlubokých lesů... a my jsme měli tu čest na kratičkou dobu pošlapat její zem, pokochat se její krásou a nadýchat se něco čerstvého vzduchu. Jojo, prostě jsme tu byli na víkendovém čundru, jako jedinou chybu lze brát snad to, že to bylo právě jenom víkendové... Strašně to uteklo, ale bylo to neskutečně fajn:)

První půda, kde jsme stanuli a která se stala i naší odpichovou, byly Blíževedly (sem jsme se dostali mírně komplikovanou cestou z Prahy vlakem a autobusem - to kvůli výluce na trati Lovosice - Úštěk... a tímto bych chtěla pozdravit pracovníky Českých drah, kteří svým jednáním opravdu umí člověku znepříjemnit život;)) Z Blíževedel lze uvést jednu zajímavou věc - hospodu, víc jsme tu neviděli;) Ale i tady je znát divokost tohoto kraje, páč je odtud výhled na kopec Ronov:)

První den byl takovej trochu přesouvací, protože jsme celkem nic neviděli, zmokli jsme... ale našli jsme krásnej převísek na přenocování (no, dobře, my jsme ho nenašli... tak díky Davide;)). Musim říct, že tak dobře jako pod převisem se snad ani doma nespí. Čerstvej vzduch je čerstvej vzduch a zpívání ptáků je zpívání ptáků, to se nikde nenahradí:)

Vykutaná cestička :) (foto: Jirka)

Po sbalení věcí jsme je zase pěkně hodili do křoví a mazali jsme na kopec Vlhošť (614 m. n. m.), který je nejvyšším bodem v oblasti Kokořínska. Vrch je tvořen třetihorními vulkanity, které intrudovali do pískovců... které byly později odneseny a tak mohla vzniknout velkolepost vlahého Vlhoště:))... Na kopci se nachází přírodní rezervace o rozloze 78 hektarů, která byla vyhlášena v roce 1998. Sice jsme nevylezli až nahoru, ale na vyhlídku jsme došli a naskytl se nám pohled do příjemně svěží krajiny rozzářené sluníčkem.

Pohled z vyhlídky na vrchu Vlhošť (foto: Jirka)

Kousek před rozcestím Pod Husou je takovej menší fórek:)) Léčivý pramen Járy Cimrmana r. 1898. Zajímalo by mě, kolik lidí už se chytilo na to, že z kohoutku poteče voda... No, my taky, všichni:D... Ale když se tak člověk zamyslí, je to strašná blbost, aby z pískovcového bloku tekla voda:)) Ale jako srandička je to dobrá:) U rozcestníku je pak památné místo, kde Jára Cimrman 12. května 1921 zahynul...

Léčivý pramen Járy Cimrmana :)) (foto: Jirka)

Dále nás naše kroky vedly do kopce směrem k Čapu, kde jsme si dali pauzičku (rozuměj: svačinu), při které jsme se kochali krásným výhledem do okolí. Musim říct, že takovej výhled by se mi líbil z jídelny nebo obejváku i doma;)) Čap byl kdysi hrad, ze kterého se moc nedochovalo (jak už to tak u skalních hrádků chodí:), založen byl Berky z Lipé patrně ve 14. století. Na fotce je pak vidět zvláštní skalní útvar - Čapská palice, což mi teda moc neni jasný, proč to tam ještě je a nebylo to oderodováno;)).

Skalní útvar Čapská palice (foto: Jirka)

Potom naše kroky už jenom rychle směřovali přes Pavličky do Zakšína a to především do hospůdky, kde prej maj dobrej banán v čokoládě. Musim teda říct, že tam se mi líbilo hodně moc:) Nakonec teda neni pravda, že tam maj dobrej banán v čokoládě, protože tam prostě měli dobrý všechno!:)) Taky jsme se od vedlejšího stolu dozvěděli, že pani nerada dělá květák, ale od doby, co má mašlovačku od babičky Dáši, tak se jí to dělá líp... No, zajímavej monolog (rozhovorem se to nazvat nedalo, páč se manžel se synem moc nechytali;)). Ale ne, výhody to mělo - dobře jsme se najedli, pobavili, poučili (kdo by to byl řek, že květák je květ?!) a navíc jsme přečkali přeháňku:).

Z hospůdky jsme se vykulili a šli si hledat spaní. Cestou jsem šli kolem krásného místa - Pustý zámek. Další z mnoha skalních hrádků. Hrádek byl vybudován nad obchodní stezkou na místě dávného hradiště již ve 13. století. Na přelomu 14. a 15. byl obnoven, ale od roku 1450 je opuštěn trvale. Hrádek se rozkládal na třech blocích pískovce, měl i padací most... Ale do dnešní doby se z něj zachovaly jen náznaky - části místností, které byly tesány do pískovcových skal, ale i to už pomalu pohlcují stromy...

Pustý zámek - pozůstatky skalního hrádku (foto: Lenka)

Převis jsme našli zanedlouho, takže z tohoto dne nezbývá u nic zajímavého, co by bylo publikovatelné veřejně:))

Druhý den jsme si na snídani popošli kousek zpátky, ale vyplatilo se - snídat s takovým výhledem, to je vážně parádička:)). Na plošince, kde je turistické odpočívadlo a kde jsme se zastavili jsou viditelné zárodečné formy pokliček - takže jsem ráda, že jsme tu byli, než stihnou vzniknout a začnou sem ve velkém jezdit turisté;))

"Snídaňová" vyhlídka :) - směrem na kopec Říp (foto: Jirka)

Čas se krátil, museli jsme pomalu troubit k ústupu domů, ale přesto nám ještě zbylo mnoho kilometrů, začali jsme zostra;) Takovej pekelnej kopec po ránu teda dobře nedělá, ale úsměvy ve tváři zcela jistě vyloudí kouzelná chaloupka s dědečkem, kde se dá koupil lahvové pivo a rozlejvané limo;) Takže ten obrázek jsme sem prostě dát museli, protože na tohle se nezapomíná:).

Roubená chaloupka - pivo a limo osvěžovna :) (foto: Jirka)

Naše kroky (no, teda spíš David:) nás vedly dál a dál - cíl osada Nedvězí, ale především kopec, ze kterého je nádherný kruhový rozhled opravdu do širokého kraje. Vidět je Ještěd, Ralsko, Říp, Bezděz - prostě skoro všechna pěkná místa naší malé republiky;)) ... Vesnička je kouzelná i proto, že je v ní moc roubených chalup, hezky upravených a za slunečného počasí, které nás zastihlo, se nám odtamtud ani trochu nechtělo. Prostě a jednoduše, rrrozkošné místečko:)

Výhled z Nedvězí - směrem k zřícenině hradu Bezděz (foto: Lenka)

... A to už je skoro konec, otlačené nohy nás donesly až do Ráje:) A odtud jsme nešli, ale jeli, takže je to úplný konec malé čundrácké výpravy za krajem skal, vod, lesů a hradů:) Takže díky, Davide a Evko, a těšíme se příště;)).