Plzeňsko - III. část

Třetího dne našeho putování jsme se rozhodli se trochu zakotvit, ale zase ne moc:) Prošli jsme si naučnou stezku kolem zříceniny hradu Gutštejn, poutního místa Šipín a okolních lužních lesů (i když jsme naučnou stezku šli od půlky a ještě druhým směrem - no, přece nepůjdeme s davem:)). Nečekaně jsme se tam zdrželi, takže už na další toulání moc času nezbylo:)

Zřícenina hradu Gutštejn na nás čekala jenom kousek od místa, kde jsme opustili vozítko. Prostě si na nás věž zříceniny jen tak vykoukla z hustých okolních lesů, prostě to je úchvatnej pohled!:) Hrad byl postaven na přelomu 13. a 14. století. Hrad byl sídlem pánů Gutštejnů, kteří tu pobývali asi 250 let. Od 17. století není obydlen a chátrá. Hrad měl dvě části - předhradí a vlastní hrad. Přístupný je i sklípek pod hradem a také se dá vlézt otvorem do věže - je to trochu těsné a špinavé a k ničemu to moc není:) Asi se budu opakovat, ale je tam moc hezky. Když tak o tom přemýšlím, tak to bych asi řekla o téměř všech místech, kde jsme byli:))

Zeleň pohlcující zříceninu hradu Gutštejn (foto: Jirka)

Když jsme se dost vynadívali na krásy Gutštejna, vydali jsme se údolím potoka Hadovka po naučné stezce... No, jak už jsem psala výš, tak jsme šli opačně, ale nakonec to vlastně ani nevadilo;)) Cestou jsme potkali několik dalších tabulí naučné stezky týkajících se místní fauny, flory a historie (jen nějak chybělo to kamenivo;)). Zajímavý je Dudákovský mlýn - tedy bývalý vodní mlýn na Úterském potoce, ale moc z něj nezbylo:). Hezčejší je dřevěná kaple u pramene údajně léčivé vody (pozn. nezkoušeli jsme). Cesta vedla stále do kopce, až nás dovedla k poutnímu místu Šipín. Byly tu nalezeny archeologické zbytky keramiky pozdní doby bronzové a raného středověku. Před několika stoletími tu bývalo hradiště, dnes tu stojí barokní kostelík sv. Barbory z roku 1709.

Poutní místo Šipín s kostelem sv. Barbory (foto: Lenka)

Poslední zajímavostí tohoto dne byla kratičká návštěva města Stříbro. A to nepočítám nákup v Penny Marketu, ani to, že mě Jirka omylem zlil vybublinkovanou kolou (no, berušky mám ráda:).

Stříbro bylo původně hornická osada na řece Mži (1140 - 1172). Ve městě je několik velmi zajímavých budov, které stojí za to vidět... Akorát jste u toho trochu sledováni pohledy všudypřítomných Romů, což moc příjemný neni... Ale rasismus stranou:)

Děkanský kostel Všech svatých se pyšní svou krásou na dálku - věž se zvonicí tvoří jednu z dominant města. Interiér kostela už se mi tolik nelíbil - byl to typický přeplácaný kostel, kde je všechno přehnaně zlatavé a nablejskané. Prostě z venčí je hezčejší:). Kostel byl postaven v roce 1546 a v letech 1754 - 1757 prodělal barokní přestavbu. V kostele jsou k vidění fresky F.J. Luxe a E. Dollhopfa. Dál naše kroky směřovaly k náměstí... Škoda je jenom, že jako na všech náměstích, i zde je parkoviště. To je věčná škoda, ale chápu, že jinak to prostě asi nejde. Náměstí dominuje mariánský morový sloup z let 1740 - 1762 od L. Widmanna a také renesanční radnice. Radnice vystavěná v r 1542 s novorenesančními sgrafity (1883 - 1888) a zvonkohrou, která může trochu vyděsit, když o tom nevíte:) Ale je fakt, že zní jako podivný orchestrion;))

Morový sloup a zdobená renesanční radnice se zvonkohrou - náměstí ve Stříbře (foto: Lenka)

Památky jsou světově známě... takové, které jsou hojně navštěvované... zapomenuté... přehlížené... Těžko říct, kam patří smírčí kříže, ale podle mě teda do krajiny patří a dotváří její půvabná zákoutí. Tento kříž nepatří k těm nejhezčím, ale přesto si myslím, že sem prostě patří:))

Smírčí kříž u obce Rozněvice (foto: Jirka)