Plzeňsko - I. část

První část z prvního prázdninového výjezdu "mimo civilizaci":)) No, to né tak úplně, ale běžně ve stanu nespíme ;) Při cestě na jihozápad od našich bydliští jsme jako první zastávkové místo nemohli minout Hořovice. Důvod byl tak trochu prozaický - Jirka si potřeboval pořídit sluneční brýle a u nás v optice měli zavřeno v inkriminovanou dobu odjezdu na malou velkou cestu:)

Proč jsme se rozhodli pro dělení do několika částí? Důvod je také prozaický - kdyby to bylo v jednom dni, tak by z toho byl strašlivě dlouhatáááááááááááááánský článek, který by přetékal informacemi a fotkami a to by bylo k ničemu:) Částí bude tolik, kolik bylo dní - ale netřeba se děsit, dva roky prázdnin to rozhodně nebyly!:)

Takže k první naší zastávce - Hořovice. Město nepříliš vzdálené od mého bydliště, ale přesto se musím ostudně přiznat, že jsem tu nikdy nebyla. To bylo potřeba napravit;) Historie města se píše už od 10. století, kdy je doloženo osídlení této oblasti, v 12. a 13. století vznikl tzv. "starý zámek" (tedy nejprve dvorec, později gotická tvrz). Barokní "nový zámek" byl postaven v 18. století, kdy Hořovice patřily Vrbnům. Posledním majitelům byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a státu patří dodnes.

Je sice pravda, že zámek je pěkný, ale musíme se přiznat, že na prohlídku jsme nešli... Neboť jsme před sebou měli ještě jiné plány:). Dalšími zajímavostmi Hořovic jsou např. kostel Nejsvětější Trojice a radnice, oboje k vidění na náměstí.

Zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

První večer a noc našeho putování jsme strávili na chalupě - na pozvání kamarádů (no, dobře, tak jsem se trochu pozvala sama - já vim!:)). Už s nimi a s pejskem Toníkem jsme se vydali za dalšími pamětihodnostmi:)

První z nich byla zřícenina Hradu Krašov. Hrad byl založen před rokem 1232 Jetřichem z rodu Hroznatovců. Majitelé hradu se poměrně rychle střídali. Stavba podstoupila renesanční úpravy na počátku 16. století, kdy hrad patřil Kolovratům - v té době se jednalo spíše o zámek, než hrad, což dnes už moc nepoznáme. Dalších úprav, tentokráte barokních, se dočkal v době, kdy patřil k plaskému klášteru. Během josefovských reforem byla většina klášterů v Čechách zrušena (r. 1785, Josef II.). Poté stavba velice rychle zpustla a kolem roku 1800 se jednalo už spíš o zříceninu.

Zřícenina Krašov nad údolím řeky Berounky (foto: Jirka)

Hrad je situován v krásné údolní nivě řeky Berounky, která se za horkých letních dní stává poměrně frekventovanou místní dopravní tepnou. Pohled na zeleň, na vodu řeky, na skály a to všechno působí velmi harmonicky...

Vyhlídka u Liblína na řeku Berounku se stala dalším místečkem, kde jsme spočinuli. Ze skalního ostrohu je vidět na meandr Berounky, i když je pravda, že v žhnoucím odpoledním slunci se tam nejspíš nikdo nevydrží dlouho kochat :))

Libštejn je další zříceninou v berounském povodí (kolik jich asi je??). Hrad byl postaven v letech 1356 - 1367, když panství patřilo Oldřichu Tistovi v Hedčan. 1425 byl hrad obléhán husity a později, 1430, katolickým plzeňským vojskem. Hrad byl bezpečný, pokud se ale nepoužívala děla... V 15. století měl hrad 3 věže, baštu a předhradí bylo tvořeno 3 věžemi, kaple a 20 obytných stavení. 16. století se stalo hradu osudným, byl připojen k panství Kacéřov, hrad nebyl obydlen a pustil. Ke konci století už byl zcela zpustlý. Část kamení z jeho zdiva byla použita při stavbě liblínského zámku.

Zřícenina hradu Libštejn (foto. Jirka)

Pak už nebylo nic zajímavého z hlediska pamětihodností a o ničem jiném se tu šířit nemusíme :))