Plzeňsko - IV. část

Dvě zastavení nám zbyla z předchozího dne a rozhodně jsme udělali dobře, že jsme se k nim vrátili, protože stojí za vidění. Sice jsme si tak projeli pár litříků benzínu, ale dovolená je dovolená:))

Ta dvě místečka od sebe nebyla moc vzdálena - šlo vlastně o dva sousední kopečky, takže jsme auto nechali uprostřed a jako první padla naše volba na Ovčí vrch:). Z dálky dominuje kopci kaple, ale když jsme došli na vrchol, čekalo nás překvapení v podobě památníku selského povstání... No, upřímně - je to trochu kýč, to jo:) Památník byl postaven z čediče z blízkého Hradišťského vrchu, odkud je výhled do krajiny (ale tam už jsme se nepodívali, tak snad někdy příště:)) a má upomínat na selské povstání z 8. května roku 1680. Po boji tam zbylo 49 mrtvých a 20 těžce raněných. Zbývá jen dodat, že památník byl odhalen 12. července 1936.

Kaple Smrtelných úzkostí Kristových je novorománského slohu a pochází z konce 17. století (1680 - 1681) - stavba připomíná rotundu. Kaple byla za Josefa II. uzavřena. K obnově došlo v roce 1906 (znovu vysvěcena). Vybavení kaple, ke kterému patřil i obraz Krista na Olivetské hoře a pozlacené svícny, bylo zničeno po roce 1945, od té doby budova chátrá...

Ovčí vrch - kaple a památník selského povstání (foto: Lenka)

Cestou z Ovčího vrchu jsme potkali dva dobré muže, kteří hledali zaběhnutého kozla... Takže to pro nás nebyl zrovna Ovčí vrch, ale spíš Kozí vrch...:) Doufáme, že kozla našli...

Cestou dolů se začalo trhat zamračené nebe a vykouklo na nás sluníčko a tím se na nás začal z blízké dálky usmívat i vrch "Krasíkov"... Vlastně mi příde, že se vrch Krasíkov nejmenuje, že je tam pojmenována jenom zřícenina, která na něm je... Ale my jsme si tak pojmenovali celý kopec, takže pokud by to někoho iritovalo, tak se velmi omlouvám:))

Kopec Krasíkov s polorozbořenou kaplí a zříceninou hradu (foto: Jirka)

Tak a opět vzhůru nahoru, na Krasíkov:) Cesta nedaleká a když si řikáte, že už by to mohlo někde tam být, tak se stromy rozestoupí a cesta vás zavede na loučku, které vévodí omšelá kaple sv. Maří Magdalény. Stojí na místě původní hradní kaple sv. Jiří, postavena v roce 1650. Od roku 1771 zaujímá svou současnou velikost, další přestavba následovala v letech 1880 - 1891, kdy byla přistavěna pseudogotická věž. V 60. letech zde řádil vandalové, byly znesvěceny hrobky v kapli.

Pokud se budete prodírat kus dál, dostanete se ke zřícenině hradu Krasíkov (nebo také Švamberk). Založen byl v roce 1287 a během 14. století se stal hlavním sídlem pánů ze Švamberka. Za husitských válek stáli majitelé na straně katolíků, proto došlo v roce 1421 k oblehnutí hradu a proto Bohuslav V. v podstatě násilně přešel na husitskou stranu. V letech 1528 - 1533 byl hrad přestavěn do renesanční podoby. V roce 1644 znamenal pro hrad konec, když se po stavbě rozšířil oheň - z kuchyně (údajně oheň vznikl při smažení koblih).

Zachované zdivo je silně zarostlé vegetací, takže jen poměrně prudký svah zanechal výhled do okolní krajiny.

Krasíkov - kaple sv. Máří Magdaleny (foto: Jirka)

Krasíkov se pomalu začíná probouzet k životu - první vlašťovkou je oprava zvonice, která je situována blízko kaple. Snad dojde i k opravě, nebo alespoň konzervaci kaple, určitě by za to stála.

Po smazání restu z předchozího dne jsme se už v klidu mohli vydat dál:) A to znamenalo směr Kladruby. Byl pátek a po zkušenostech z kláštera Plasy mě ani nepřekvapilo, že jsme byli první zájemci o prohlídku (která byla za půl hodiny:))... No, vzali nás tam a nakonec nás bylo asi celých 7:)

Klášter byl založen v roce 1115 knížetem Vladislavem I., který je zde i pochován - v kostele. Do dob husitských válek se klášter velmi rozvíjel, získával další a další pozemky. V roce 1421 byl dokonce dobyt samotným Janem Žižkou z Trocnova a do kláštera byla dosazena vojenská posádka. Po husitských válkách došlo k úpadku kláštera - ztratil velkou část svého majetku a vlivu. krize vyvrcholila požárem v roce 1590.

V roce 1726 došlo k nejvýznamnější přestavbě - původní románská bazilika byla přestavěna na barokně-gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie podle plánů Jana Blažeje Santinoho Aichela. Budova nového konventu byla postavena podle plánů Kiliána Ignáce Diezenhofera. Po zrušení Josefem II. v roce 1785 koplex budov sloužil jako sklad střeliva, vojenský špitál nebo kasárna. V roce 1825 kupuje bývalý klášter Alfred I. Windischgrätz a po druhé světová válce se stává majetkem státu. Prohlídkové okruhy se věnují historii a životu kláštera, je zde zpřístupněna expozice Sv. Jana Nepomuckého, knihovna, opatský byt a další zajímavosti.

Celkově působí budovy obdobně jako klášter Plasy - monumentální, krásné... ale obtížné na udržování a v obou bylo málo návštěvníků... Zajímavá zkušenost:)

Bývalý cisterciácký klášter v Kladrubech (foto: Jirka)

Po vydatné obědovečeři nastal vítr v peněžence a tedy potřeba najít bankomat a po konzultaci s kamarádkou, která pochází z této oblasti, jsme se rozhodli, že to bude asi nejlepší řešení a tak jsme zamířili na rychlou návštěvu městečka Stod na řece Radbuze:)) Titulem město se Stod pyšní od roku 1860, kdy byla většina obyvatel německy hovořících. Velmi zajímavou je historická poštovna tvořená třemi budovami s barokním průčelím, historie sahá do roku 1548 (současná podoba z roku 1747). Na prostředním domě je pamětní deska připomínající na ubytování vojevůdce A.V. Suvarova v roce 1799. Ve Stodu je empírový kostel sv. Maří Magdalény z let 1841 - 1849.

Stod - jedna z nejstarších poštoven v českých zemích (foto: Jirka)