Drbákov - Albertovy skály

Místo, které máme z Dobříše kousek a já jsem tu nikdy nebyla! ... Ale při příjezdu sem jsem zjistila, že to není tak docela pravda, protože jsme tudy jeli v prváku na gymplu na první školní výlet do nedaleké Častoboře.. :) Akorát jsem si to tu nepamatovala. Auto jsme nechali na malinkatém odstavném parkovišti, kde hned začíná naučná stezka, které vede národní přírodní rezervací Drbákov - Albertovy skály. Hranice NPR je v terénu vyznačena červenými pruhy na stromech a někde jsou cedule s velkým státním znakem České republiky. Cestou jsme prošli kolem stromu, odkud se ozýval hrozitánský křik malého ptáčete... Až mi z toho bylo ouzko. :(

Hranice Národní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály (foto: Lenka)

První chráněné území tu bylo vyhlášené v prosinci 1933,  leželo na strmém svahu Drbákova (490 m n. m.) a jmenovalo se Drbákovské tisy. V roce 1977 byly ke stávajícímu chráněnému území připojeny Albertovy skály (neboli Bílé skály). V dubnu 2008 vyšla vyhláška, které území znovu vyhlásila se statusem národní přírodní rezervace. Dneska má chráněné území rozlohu přes 61 ha a jsou tu chráněna lesní společenstva s tisem a skalní stepi s mnoho vzácnými druhy rostlin a živočichů.

Šli jsme ve směru naučné stezky - kupodivu, což znamená po modré turistické značce. :) Prvním zajímavým místem byla Bartůňkova vyhlídka, pojmenovaná po zakladateli naučné stezky, po které jsme šli. Po Karlu Bartůňkovi je někdy nazývána i ta naučná stezka. První stezka tu byla otevřena v 80. letech a v roce 2010 byla stezka zrekonstruována, je dlouhá přes 7 km a je na ní 11 informačních panelů.

Bartůňkova vyhlídka nad Vltavou (foto: Jirka)

Z vyhlídky je krásný pohled na vltavské údolí a na vesničku Smilovice, která leží na protějším břehu v kličce meandru.

Meandr Vltavy (foto: Jirka)

Malý cvrček :) (foto: Lenka)

Cesta (foto: Lenka)

Chlupatý brouček :) (foto: Lenka)

Tis červený (foto: Lenka)

Poupata lilie zlatohlavé (foto: Lenka)

Slimák popelavý (foto: Lenka)

Další z půvabných vyhlídek (foto: Jirka)

Žlutá (foto: Lenka)

Loďky na přehradě (foto: Jirka)

Stezka vede docela náročným terénem, takže nám pohyb tady trval déle, než jsme si mysleli a bylo nám jasné, že bychom propásli oslavu sestřiných narozenin... Tak jsme si cestu v polovině zkrátili a vrátili jsme se na začátek. Škoda, že jsme neměli čas na projití celé naučné stezky, určitě bychom tu viděli ještě mnoho pěkného. Ale oslava je oslava. :) Díky naší zkratce jsme se napojili na žlutou turistickou značku, která nás dovedla k autu. :)

Jetel horský (foto: Lenka)

Krajina u Nalžovic (foto: Jirka)

Někdo zapomněl domalovat modrou :) (foto: Lenka)

Zpátky jsme zase šli kolem stromu, ve kterém bylo ptáče a strašlivě naříkalo. Bylo mi ho teda dost líto a bála jsem se, že přišlo o rodiče. Nakukováním do ďoury jsem zjistila, že jsem o opelíchané mládě strakapouda. Docela dlouho jsme tu obšlapovali a už jsme chtěli začít lovit mouchy, ale naštěstí přiletěli rodiče a nakrmili ho. Tak dobrý, mohli jsme s klidem odjet domů :))

Další informace:

- NPR Drbákov - Albertovy skály na Wikipedii

- NPR Drbákov - Albertovy skály

- popis naučné stezky

Praha věžatá II. - Žižkovská věž

Blížil se konec května a s ním i platnost poukázky, kterou jsem koupila na některém slevovém serveru. Znáte to, výhodná nabídka... Vstup pro dva za cenu jednoho. :) Akorát pak člověk nestíhá a nebo zapomene... Ale my jsme nezapomněli a stihli jsme to. Takže jsme se v úterý v podvečer s Jirkou sešli kdesi u Olšanských hřbitovů a odtud už jsme šli pěšky. :)

Žižkovská televizní věž je v Praze vidět snad odevšad. Však je to také nejvyšší pražská stavba, tak ještě aby nebyla vidět! ;)  Má neuvěřitelných 216 m. Chtěli jsme si věž vyfotit nejprve zespoda jako celek, ale je tak velká, že je problém to do fotky narvat. :)) Věž byla postavena uprostřed Mahlerových sadů a stalo se to mezi lety 1985 až 1992 podle návrhu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka. Konstrukce je složena ze tří ocelových tubusů (v jednom z nich jsou rychlovýtahy) a nad nimi je anténní nástavec, který má skoro 100 m na výšku. Tubusy na sobě nesou tři kabiny - první je ve výšce 66 m a bývala tu otevřena restaurace, ve výšce 93 m jsou vyhlídkové kabiny a nejvýše je kabina s vysílací technikou. Z anténního nástavce vysílají televizní i rozhlasové stanice, jsou tu také vysílače mobilních operátorů a dokonce se tu měří kvalita ovzduší. Nelze si nevšimnout černých miminek z laminátu, která lezou po ocelových tubusech. Je jich deset a jejich autorem je výtvarník a provokatér David Černý. :) Poprvé tu byla pověšena v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000, ke konci roku byla sundána, ale už v roce 2001 byla instalována znovu. Tři obdobná miminka vyrobená z bronzu jsou instalována v parku na Kampě. Myslím, že bez miminek by to už nebylo ono. ;)

Pražská dominanta zblízka  :) (foto: Jirka)

Výtah nás vyvezl rychlostí 4m/s (no jo, jsou tu jedny z nejrychlejších výtahů ve střední Evropě) a my jsme šli do první vyhlídkové kabiny. Vlastně to tam působí docela dobově - vybavení zřejmě nezaznamenalo žádnou změnu od doby, kdy byla věž postavena. Není si tam ani kam sednout... Ale jo, výhled je odsud krásný, to jo. :) Škoda jenom, že jsme si vybrali den, kdy nebyla úplně dobrá viditelnost. Z věže se dá vidět až 100 km do dálky a to dneska rozhodně nebylo. Kdybychom sem šli někdy jindy, mohli bychom vidět až města jako jsou Děčín, Liberec, Hradec Králové, Poděbrady, Tábor, Písek či Plzeň. Hmm, velká věž s velkým rozhledem. :)

Výhled na Prahu (foto: Jirka)

Logicky, nejhezčí výhled je na Prahu a její jednotlivé dominanty. Krásně je vidět Pražský hrad, rozhledna na Petříně, chrám sv. Mikuláše, Staroměstská radnice atd. Ale ještě lepší je pozorovat domy a ulice v nejbližším okolí. :)

Domy, domy a zase domy (foto: Lenka)

Když se slunce dostatečně nachýlilo k západu, nestačily ho už mraky schovávat a ono na nás vykouklo a vykouzlilo pak svůj krásný západ. :) Naštěstí jsme nikam nespěchali a mohli jsme si to tu dosyta užít. :)

Zapadání sluníčka (foto: Lenka)

Jedna ze tří vyhlídkových kabin (foto: Jirka)

Pokročilejší západ slunce (foto: Jirka)

Čekali jsme, až padne tma a rozsvítí se pouliční lampy... ale nebylo to moc efektní, nezačala svítit celá Praha najednou. I když ono se to tak asi nedělá, co? :D ... Nicméně i za tmy stála vyhlídka za to a Praha vypadala docela jinak než za světla. Vychutnat si to mohou všichni, protože věž je přístupná od 10 do 23 hodin každý den. Akorát teda mě trochu dojal pán, co tam přišel a ve všech kabinách rozsvítil světla, takže se okamžitě začalo ve sklech odrážet vybavení kabiny a nebylo pomalu vidět ven. No, ještě, že jsme si všimli, kde tam mají vypínače. ;)

Večerní Praha :) (foto: Lenka)

Trochu rozmazaný Pražský hrad (foto: Lenka)

Ač se to nezdálo, strávili jsme nahoře skoro hodinu a půl času... No, docela bych uvítala, kdyby se tam uvnitř dalo na něco sednout... Ale je pravda, že jinak se tam ostatní návštěvníci prošli, koukli a zase odešli. My jsme byli jediní, kdo se tam zdržoval. ;)

A když jsme konečně sjeli dolů a vyšli ven, zjistili jsme, že věž během té doby získala zajímavý barevný odstín. :) Ten pohled přímo nahoru mě docela fascinuje. :)

Věž zespodu :) (foto: Lenka)

Docela jsem litovala, že jsem se trochu víc neoblékla, protože ono před desátou hodinou už opravdu moc teplo nebylo. :) Výjimečně jsme jeli domů autem, tak jsme ani nemuseli spěchat na autobus, což bylo také příjemné. Pěkný výlet to byl. :)

Další informace:

- ceny, otevírací doba na stránkách www.tower.cz
- cs.wikipedia - Žižkovský vysílač, David Černý

Křešín a PP Na horách

Řekla jsem si, že by bylo fajn dofotit všechna chráněná území v okrese Příbram - abych pomohla projektu Chráněné území na Wikipedii. V té době jsem ještě asi nevěděla, že už se pokaždé budu koukat, co kde je a není nafoceno, když někam pojedeme... a že řadu výletů budeme směřovat schválně na místa, které nafocena nejsou. A také jsem ještě nevěděla, že většinou jde o místa zajímavá a fotogenická, takže nakonec oba budeme rádi, že jsme tam jeli. :)

Pár dnů po našem prvním cíleném focení, přírodní rezervaci Andělské schody, jsme se vypravili na další lokalitu - přírodní památku Na horách. Ale to bych předbíhala... Vyloženě pěkné počasí na focení nebylo, ale stejně jsme to riskli a doufali jsme, že alespoň nezmokneme. :) Auto jsme nechali na parkovišti v Jincích a odtud jsme šli po svých po modré turistické značce.

Trochu jsme se tu motali, protože značka na mapě byla vyznačena jinak než ve skutečnosti byla... a nebo se nám to jenom zdálo? :) Ale hlavně, že jsme se našli. ;) Šli jsme přes Evženov a odtud se otevíral výhled na Ohrazenice. Ohrazenice jsou nevelká obec při hranicích s vojenských újezdem Brdy, v které v současné době žije asi dvě stovky lidí. Historie obce je spojena s hornictvím, do 1. poloviny 19. století se tu ve dvou šachtách (Eisengruber a Hanzlíkov) těžil hematit.

Ohrazenice (foto: Jirka)

Cesta z Jinců do Křešína je dlouhá sice pouhých 2,5 km, ale s tím naším věčným focením to je stejně dlouhá štreka. :) Cesta vedla mezi loukami a podél lesa. V jedné chvíli se otevřel pěkný pohled na zalesněný kopec Plešivec, kde jsme byli na podzim před asi dvěma lety... Také moc pěkné místo.

Pohled na Plešivec (foto: Jirka)

Květeně luk dominovaly chrpy (Centaurea), kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare) a také sytě růžové kvítky smolničky obecné (Lychnis viscaria). Tato rostlina z čeledi hvozdkovité je zajímavá vylučováním lepkavé tekutiny v okolí uzlin a květů.

Krásná smolnička obecná (foto: Lenka)

Oblast přírodní památky na horách je už z dálky viditelná z protikopce. Její hranice se nápadně liší od okolního pole, protože má jinou barvu v důsledku toho, že tu rostou jiné rostliny. No jo, ale jak se k tomuhle území dostat?? :)

Pohled na PP Na horách z protějšího kopce (foto: Jirka)

Šli jsme přes malinkou obec Křešín, které je rovněž ve stínu vojenského újezdu Brdy. Obec je poprvé připomínána už v roce 1370 a v současné době tu žije přes sto stálých obyvatel. Několik z nich jsme viděli, jak opečovává inventář zdejší hasičské zbrojnice, ale jinak je to malá a pěkná vesnička. :) Ale asi sem nechodí moc cizích lidí, protože na nás koukali dost nedůvěřivě. :)) Na návsi je kaplička zasvěcená Neposkvrněné Panně Marii, která byla vybudována obcí Křešín v roce 1855. Kaplička je obklopena vzrostlými javory a lipami. Svoje kouzlo má také zarostlý rybníček, který vlastně skoro ani není vidět, protože celá jeho hladina je zarostlá zelenými řasami.

Kaplička na návsi v Křešíně (foto: Lenka)

Náves s rybníčkem (foto: Jirka)

O kousek dál je rodinná kozí farma, tak jsme se pokochali kůzlaty i staršími kusy. :) Vtipná je cedule, která imituje klasické cedule s názvy ulic a stojí na ní, že je tu Kozí náměstí. :) Takhle vznikají místní názvy. :)

Kozí bradka :) (foto: Lenka)

Coby kamenem dohodil a zbytek došel je od Kozího náměstí náš cíl - přírodní památka Na horách. V terénu je vyznačena cedulí s malým státním znakem České republiky a hned vedle stojí informační cedule - s obdobnými se lze setkat na většině chráněných územích ve Středočeském kraji.

Informační cedule v přírodní památce (foto: Jirka)

Přírodní památka byla na tomto území o rozloze 4,76 ha vyhlášena v roce 1997. Hlavním důvodem ochrany je tu hojný výskyt koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a vstavače obecného neboli v. kukačka (Orchis morio). Jde o bývalou pastvinu acidofilního charakteru, kde se vyvinula zajímavá bylinná společenstva. Dominantními travinami tu jsou ovsíř luční (Helictotrichon pratense) a smělek štíhlý (Koeleria gracilis). Oblast PP Na horách je též významnou lokalitou se suchomilnými lišejníky. Pastviny jsou doplněny solitérními dřevinami jako je borovice lesní (Pinus sylvestris) a jalovec obecný (Juniperus communis). Západní část přírodní památky je nejsušší a je tu také největší podíl skalních výchozů. Oproti tomu směrem na východ přibývá stromů, které přechází v řídký les při hranici chráněného území.

Bývalá pastvnina doplněná několika solitérními jalovci a borovicemi (foto: Jirka)

Protože jsme lokalitu navštívili až ke konci května, nezastihli jsme koniklec luční český v květu (kvete od března do května), ale i tak jsem ho jasně identifikovala... A vzhledem k množství ochmýřených kouliček to musí být nádhera, když to všechno kvete. :)

Koniklec luční po odkvětu (foto: Lenka)

Kromě výše zmíněných rostlin se v přírodní památce vyskytují i další druhy jako kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), lněnka alpská (Thesium alpinum), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) a zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus).

Kociánek dvoudomý je jedinou z výše zmíněných rostlin, kterou jsem vyfotila... :) Takže něco málo o něm. Jde o malou vytrvalou bylinu s plazivým oddenkem, která preferuje spíše suchá a slunná stanoviště. Kvete v květnu a černu a na horách až v červenci.

Kociánek dvoudomý (foto: Lenka)

PP Na horách (foto: Jirka)

A ještě jednou pohled na Plešivec... Akorát ty mraky se mi moc nechtějí líbit, protože jsme si samozřejmě nevzali ani bundu, takže bychom pěkně zmokli. :)

Mračna nad Plešivcem (foto: Jirka)

Květů tu všude bylo habaděj, ale já mám stejně nejradši obyčejné bílé kopretiny... :) A dokonce i nějaká ta zviřátka jsme tu potkali - lezlo po mě klíště a ani se nijak nerozpakovalo i přesto, že jsem se nastříkala repelentem. No, ale domů jsem si snad žádné neodnesla... a nebo o něm alespoň nevím. :)

Kopretina :) (foto: Lenka)

Jirka si tu docela vyhrál s přechodovými filtry, ale musím uznat, že fotky se hodně povedly a jsou tak ozdobou našeho blogu. :)

Tak trochu dramatická krajina (foto: Jirka)

Taky mám trochu radost, že jsem přistihla tenhle párek motýlků. :) Snažila jsem se nějaký hmyz vyfotit celou dobu, co jsme tu byli, ale vůbec se mi to nedařilo - pořád se mi hmyzáci rozmazávali, jak rychle lezli nebo létali. No, ale tihle dva utéct nemohli. :))

Pár (foto: Lenka)

Obloha se zatahovala čím dál tím víc a začal se zvedat už i nebezpečně vítr, tak jsme urychleně odcházeli. Každou chvilku jsem čekala, že zmokneme, ale nakonec jsme měli štěstí a studená sprška se nám vyhnula. :)

Vypadá to, že dešti neujdeme :) (foto: Jirka)

... ale zato až za pár dní si Jirka uvědomil, že postrádá držák na ty přechodové filtry, které já tu tak vychvaluji. Nejspíš je nechal někde Na horách. :( No, takže si za pár stovek může koupit nové... Ach jo! Když se daří, tak se daří!

Další informace:

- WikiProjekt Chráněná území

- oficiální stránky obce Ohrazenice, oficiální stránky OÚ Křešín

- cs.wikipedia - PP Na horách, Křešín, koniklec luční, kociánek dvoudomý 

PR Andělské schody

Přírodní rezervace Andělské schody se nachází v katastru obce Voznice, tedy asi 5 km severně od Dobříše a leží v bezprostřední blízkosti rychlostní silnice směrem na Prahu. Neřekla bych, že tak blízko dálnice může být tak pěkné místo... ale někdo si toho evidentně všiml. :) 30. března 2002 tu byla na území o rozloze a13,25 ha vyhlášena přírodní rezervace. Zahrnuty jsou zde dvě louky a jsou tu vyvinuty podmáčené biotopy se volnou hladinou podzemní vody, ale i velmi suchá luční společenstva.

Vydali jsme se sem v květnu právě proto, že jsme chtěli vidět kvetoucí českou orchidej nazvanou prstnatec májový. Ale nejprve jsme na louce našli zvláštního zeleného pavouka - nikdy dříve jsme takového neviděli a až doma jsem zjistila, že jde o maloočku smaragdovou (Micrommata virescens), tedy přesněji řečeno viděli jsme tu samici tohoto druhu. U maloočky smaragdové se projevuje pohlavní dimorfismus - samci jsou menší a hnědě zbarvení. Je to krásný pavouk! (No, nečekala bych, že tohle někdy napíšu, protože pavouky moc v lásce nemám, ale ta zelená je prostě dobrá! :))

Maloočka smaragdová (foto: Lenka)

Byla jsem tu už jednou asi o měsíc dřív, ale to se ze země teprve klubaly rostlinky sasanek hajních (Anemone nemorosa) a blatouchů bahenních (Caltha palustris). V polovině května už tyhle kytičky byly po odkvětu, ale zato tu byly další jiné, zajímavé. Jsou to např. hadí mord nízký (Scorzonera humilis), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), nehojně i kosatec sibiřský (Iris sibirica). Ve vlhčích částech přírodní rezervace roste třeba suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), přeslička bahenní (Equisetum palustre), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a pomněnka bahenní (Myosotis palustris). Naopak v sušších částech rostou vzácné druhy jako např. lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), mochna bílá (Potentilla alba), smolnička obecná (Viscaria vulgaris), tužebník obecný (Filipendula vulgaris) nebo vzácná orchidej vstavač kukačka (Orchis morio).

Jedna z luk PR Andělské schody (foto: Jirka)

V jednom místě jsme našli velké množství bublin... teda jako malá jsem upolín nejvyšší (Trollius altissimus) nazývala. :) Jde o květiny s výraznými žlutými okvětími, které se v naší přírodě nedají přehlédnout. Upolín nejvyšší roste na vlhkých stanovištích na loukách nebo ve světlých lesích a vyskytuje se od nížin až po horské oblastí. V České republice se vyskytuje roztroušeně a je chráněn zákonem. 

Upolín nejvyšší (foto: Jirka)

Detail květu upolínu (foto: Lenka)

Docela mne překvapilo množství upolínů, které jsme tu našli... Je to radost koukat na takový velký počet žlutých hlaviček. :) Akorát mě mrzelo, že jsme nemohli najít orchideje, co na loukách mají růst. Pozorovali jsme tu velké množství jakýchsi listů při jejichž bázi byly odkvetlé květy a už hodně naběhlá tobolka. Nikdy jsem nic podobného neviděla a až později jsem zjistila, že šlo patrně o ocún jesenní (Colchicum autumnale), který na podzim kvete, ale plody vytváří až na jaře další rok. :)

Starý strom (foto: Jirka)

... louka... (foto: Jirka)

Viděli jsme tu také mnoho pěkných kytiček, které jsme neuměli určit a ještě jsem na to neměla čas, ale doufám, že časem jejich jména někde vykoumám. ;)

Zatím neurčená kytička bílých kvítků :) (foto: Lenka)

Pak jsme si přešli z jedné louky na druhou a při té příležitosti jsme se mohli podívat na rychlostní silnici R4, po které pomalu denně jezdíme, ale vlastně si jí nikdy nevšimneme. Kolem Voznic kopíruje trasa R4 původní silnici I/4, které v této části vedla zvlněným terénem, kterému se říká Andělské schody, od toho pochází i název přírodní rezervace. I dnes je docela zážitek jet na kole po Andělákách, člověk si to dost užije. ;))

Stará a nová silnice (foto: Lenka)

O kousek dál jsme chtěli nakouknout ještě na druhou louku a narazili jsme tu na zajímavé suchozemské plže - jantarky obecné (Succinea putris). Jsou to malí plži, kteří jsou vázáni na vlhké prostředí, vyskytují se často v blízkosti vodních toků nebo nádrží.

Jantarka obecná (foto: Lenka)

Druhá chráněná louka... (foto: Jirka)

A pak to přišlo - byly tam! :) Několik rostlin prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Měla jsem z něj opravdu radost. Je to krásná květina - teda když se na ní zadíváme více z blízka... Jednotlivé kvítky připomínají svoje vznešenější tropické druhy. :) Prstnatec májový dorůstá 20-60 cm, ale my jsme viděli spíše nižší zástupce. Asi u 70% populace prstnatce májového mají na sobě listy drobné skvrnky. Květenství je složeno až z 50 kvítků a dosahuje 4-17 cm. Tento druh prstnatce kvete v květu a červnu, po odkvětu se květy mění na tobolky s velkým počtem semen.

Jedna z českých orchidejí... (foto: Lenka)

Prstnatec májový je v České republice nejrozšířenějším zástupcem čeledi vstavačovité, ale i přesto je zákonem chráněn... No, ještě aby ne, protože je to nádherná rostlina. Takže jsem měla radost, že se nám je nakonec povedlo najít. :))

Prstnatec májový ! (foto: Lenka)

Příště  za orchidejemi asi budeme muset vyrazit někam jinam, kde je větší pravděpodobnost, že nějakou zastihneme... Ale to asi až příští jaro, protože většina českých zástupců vstavačovitých kvete v jarních měsících. :)

Další informace:

- Andělské schody na wikipedii - s mými fotkami :))

- Andělské schody na stránkách www.botany.cz

- Stránky na facebooku věnované chráněným územím v České republice (zde), kde jsou zveřejňovány hezké fotografie přírody a odkazy na články na české wikipedii.