sobota 26. března 2011

Muzeum v Jílovém u Prahy

Pár Jirkových příbuzných žije v Jílovém u Prahy, takže se občas stane, že se vyskytneme ve zdejším muzeu (např. naše první návštěva). :) Muzeum sídlí na velmi reprezentativním místě - v Domě Mince, kde kromě stálé expozice probíhají i krátkodobé výstavy obrazů, fotografií nebo dalších uměleckých děl zaměřené na různá témata. Probíhají tu i další akce jako jarmarky a koncerty. 26. března dopoledne se tu konala vernisáž výstavy Kovářské řemeslo, na kterou jsme i my zamířili. :)

Dům Mince - sídlo Regionálního muzea v Jílovém u Prahy

Musím se přiznat, že jsme dorazili trochu později, takže jsme neslyšeli úvodní slovo na zahájení výstavy. Ale výstavu samotnou jsme zastihli a občerstvení také. :)) V první části expozice jsou vystaveny současné práce jílovských kovářů.

Výstava Kovářské řemeslo

Podkovička pro štěstí

Ozdobou výstavy je velký měch, který sloužil ke vhánění vzduchu do ohně. Dost mne překvapilo, jaké má měch rozměry... Vždycky jsem si je představovala o dost menší. :)

Měch

V druhé části výstavy jsou předměty z depozitáře jílovského muzea - jedná se o historické kovářské výrobky. Všechno jsou to předměty, které naši předkové užívali ve svém každodenním životě. Jde především o podkovy, hřebíky, motyky, zámky, klíče, mříže a nebo i žehličky.

Po zahájení výstavy na nádvoří probíhal doprovodný program - bylo možno shlédnout, jak se pracuje s kladivem a kovadlinou a že to rozhodně není nic snadného. Viděla jsem i několik dětí, které si zkoušeli něco ukout, ale já jsem to nezkusila. :)) Dále tu byla možnost koupit si nějaké hezké kovářské výrobky jako třeba zvonce, svícny nebo věšáky. 

Ukázka kovaných zvonků a svícnů

Kování :))

No a když už jsme v muzeu byli, tak jsme se podívali na stálou expozici i jiné výstavy. Začali jsme ve sklepeních, kde je expozice věnována historii Ostrovského kláštera a je tu dokonce i jeden kostlivec, ale tato místa jsme si v minulosti prohlédli už dvakrát, tak jsme se radši přesunuli dál.

První z výstav, které jsme navštívili byla České minerály ve fotografii Pavla Škáchy. Na výstavě byly zastoupeny hlavně minerály rudních ložisek. Pavel Škácha je dlouholetým sběratelem minerálů a student doktorandského studia na Přírodovědecké fakultě UK.

Velkoplošné fotografie na výstavě "České minerály"

A aby té geologie nebylo málo, šli jsme se pak podívat na výstavu Krása geologických map, kterou má na svědomí Antonín Morysek. :) Dovolila bych si lehce nesouhlasit s tím, jak je zde vypodobněn mapující geolog... Přesto, že jsem nikdy nemapovala, tak bych si troufla říct, že flanelky se dneska už moc nenosí a holinek jsme v terénu také moc nepotkala (převažují pohorky). Ale jinak je ten pan Hugo docela fešák. :))

"Krása geologických map" a mapující geolog Hugo :))

Mapy tu byly vystaveny různé - ty relativně nové, viděla jsem tu mapu, u které jsem byla několikrát zkoušená z regionální geologie (i u státnic) a vyloženě kuriózní jsou mapy odněkud z Libye, kde jsou použity asi dva odstíny žluté a jeden oranžové. :) To vskutku není moc pestrá geologie. Vedle map Českého masivu to vypadá opravdu komicky vzhledem k jeho složitosti. Nejzajímavější jsou ale staré mapy jako například ty, které jsou na dvou obrázcích pod textem. Jsou to mapy z druhé poloviny 19. století.

Mapa okolí pražského

Mapa Českého masivu

Po kráse geologických map jsme pokračovali na výstavu Jeňýk Pacák v srdci náš. Výstava zachycuje průřez tvorbou Jana Antonína Pacáka (1941-2007), což byl ilustrátor a člen skupiny Olympic. Samotné exponáty jsou doplněny mnoha fotografiemi z archivu paní Pacákové.

Exponát z výstavy "Jeňýk Pacák v srdci náš"

Kachle od Jeňýka Pacáka

Poté jsme se prošli ještě částí věnované těžbě zlata... A pak nám bylo naznačeno, že už je docela dost hodin a že bychom měli už jít, protože se blížila polední pauza. :) Docela jsem koukala, jak nám to muzejní prohlížení pěkně uteklo.

My jsme se potom ještě podívali za budovu muzea, kde je malý rybníček a je odsud hezký pohled na vodní hladinu, ve které se odráží objekt muzea a věž kostela. Jojo, v Jílovém je prostě malebně. :)

Dlouhý kachní krk :)

Muzeum a kostel za rybníčkem

A aby toho nebylo málo, našly jsme další důkazy, že už to jaro teda bude opravdu tady. Protože, když už kvetou fialky a kočičky, tak to už není samo sebou. :))

Jaro?

Jaro!! :)

Ale pak už jsme opravdu museli jít, čekal na nás dobrý oběd a potom promítání fotek z nějaké zajímavé exotické země, ale už si nepamatuji, která zem to přesně byla. :) Ale tipovala bych to na nějakou Afriku. ;)


Další informace:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za komentář, thank you for your comment! :)