Sächsische Schweiz

Druhý den našeho terénního snažení jsme se rozhodli jet opět do sousedního Německa, abychom obhlídli zdejší pískovce. Docela jsem se divila, že jsme dokázali vstát vážně brzy. Vyměnili jsme si nějaké koruny za eura, protože jsme si je samozřejmě zapomněli doma a pak už jsme nechali auto na parkovišti, obuli jsme si pohorky a šlapali jsme do kopců. :) Auto jsme nechali v Schmilce, což je malá příhraniční obec, která tvoří protipól Hřensku. Teda mají to tu trochu hezčí - minimálně v tom, že tu nemají stánky s trpaslíky a podobnými kýči. :) Obec tu je teprve od roku 1909 a jsou v ní zachovány hrázděné a obvazcové domy, které jsou typické pro tuhle krajinu. :)

Schmilka (foto: Lenka)

Nejprve jsme šli dlážděnou ulicí pozvolna do kopce, až jsme i poslední domy nechali za sebou a už jsme se ponořili jenom do přírody národního parku. Pořád se nějak nevyznám v turistickém značení v Německu, ale nejprve jsme šli po červené čárkované, která v některých mapách ani není... Tak babo raď. :) Rozcestníků tu zas až tolik není, tak jsme si jich alespoň užívali. :)

Klasický německý rozcestník (foto: Lenka)

Za chvíli se červená čárkovaná turistická značka napojila na červenou a v táhlých serpentinách stoupala nahoru metr po metru. :) Nejlepší je, že o Saském Švýcarsku jsme toho moc nevěděli, tak jsme místy ani neměli tušení, kam nás naše nohy vlastně nesou. ;) Nicméně, velmi jsme byli rádi, když nás donesli k vyhlídce Kipphornaussicht. Na skále obehnané zábradlím je usazen stolek se dvěma lavicemi, ale ty vlastně nejsou vůbec podstatné, protože tady jde především o ten úchvatný výhled na hluboce zařízlý kaňon řeky Labe... resp. Elbe. ;) Z vyhlídky je vidět proti proudu Labe do České republiky, na obzoru se pnou stolové hory Děčínský Sněžník, Grosser Zschirnstein (560 m. n. m., nejvyšší hora Saského Švýcarska) nebo Zirkelstein a dále do Německa jsou vidět skály oblasti Schrammsteine, lázeňské město Bad Schandau a dál už ani nevím, co je. :) Dali jsme si tu svačinku a pak se k nám přidala skupina německých důchodců... :) Ať jsou jací chtějí, jedno se jim upřít nedá, jsou tu slušní lidé a zdraví každého živáčka, kterého potkají. No, asi bychom si i pokecali, ale německy neumíme a anglicky nikdo neřekl ani slovo. :)

Kipphornaussicht - blížící se bouřka nad kaňonem Labe (foto: Jirka)

Akorát nás z vyhlídky vyhnala hrozba deště, protože se nad námi stahovali mraky. :) A jak jsme zalezli do lesa, tak opravdu začalo pršet, takže jsme si vytáhli bundy a pokrčovali jsme dál. Ještě jsem ušli kousek a už jsme se pomalu vyloupli pod Grosser Winterberg... Což v překladu je něco jako Velký zimní kopec. No, tak jo. :) Vrchol je tvořen třetihorními vulkanity, leží v nadmořské výšce 556 m a je tak druhým nejvyšším vrcholem této oblasti. Stojí tu restaurace, rozhledna a domeček a informačním střediskem a expozicí o různých aspektech přírody národního parku. 


Budova, ve které sídlí restaurace, byla postavena roku 1848 původně jako lovecký zámeček. Později byla zpřístupněna široké veřejnosti. Restaurace je tu provozována dlouhou dobu. V historické době byly zásoby na vrchol dopravovány koňskými povozy, v chlévech se chovala prasata a slepice a zajímavá je i zásobárna potravin s dvojitými stěnami, které byly vyplněny ledem a dlouhou dobu se tak chladily uskladněné potraviny.


Z Grosser Winterberg jsme dále šli po modré/žluté turistické značce. Cesta tu vedla z kopce a jak bylo po dešti, tak bylo docela komické jít po dřevěných chodnících. Ale důstojnost jsme si zachovali. ;) Zanedlouho jsme z těchto barviček odbočili na zelenou čárkovanou značku a to jsme začali pomalu klesat. Směřovali jsme k Richterschlüchte, která prudce klesala do údolí. Kdesi tady jsme našli malý vodopádek. Sice to byl jenom malý čůrek vody, co padal z docela velké výšky, ale nám se tu moc líbilo. ;) 

Vodopádek nad Richterslüchte (foto: Jirka)

Dál jsme už Richterschlüchte dolů nepokračovali, ale propletli jsme se po cestě kolem paty skal... No, docela jsem se bála, protože tahle cesta byla neznačená a přece jenom jsme tam asi neměli co dělat. ;) Ale dál jsme se zase napojili na modrou/žlutou značku a pokračovali jsme dál až k červené. Občas nás zase zkropil deštík, ten den bylo počasí pěkně vrtkavé. ;) Pokračovali jsme dál po červené značce a brzy jsme se z lesů dostali k "civilizaci", bylo tu pár domů a snad i nějaké občerstvení... Ale my jsme pokračovali dál až ke Wintersteinu, což jsou zbytky skalního hradu v nadmořské výšce 390 m. Návštěva tohoto místa je tak trochu pro dobrodružné povahy, protože se nahoru musí vylézt po úzkém a příkrém žebříku a v pískovci vyšoupaných schůdcích. Tohle místo za to ale rozhodně stojí! :)

Hrad byl založen roku 1379, ale do dnešní doby se zachovaly jenom nízké zbytky zdí a ve skále vytesaná cisterna a další menší místnůstka, které mohla sloužit třeba k ukládání potravin. Hrad byl sídlem loupeživých rytířů a to bylo příčinou jeho zničení v roce 1442. Ale o tom tak úplně tohle místo není. :) Jenom trochu lituji toho, že jsme tu nezastihli hezčí počasí a obloha se na nás stále spíš mračila. :)

Zbytky z hradu Wintersteine (foto: Lenka)

Nahoře se mi líbili dva pánové, co si vybalili svoje šachy a dali si hru přímo vedle zbytků zdí v závětří, protože jinak by jim vítr hrál do karet. :D

Skalní kulisy z Wintersteine (foto: Jirka)

Osamocená skalka z Wintersteine (foto: Jirka)

Na zbytku hradu Winterstein jsme byli docela pozdě odpoledne, a tak jsme už spěchali zpátky do Schmilky. Cesta to byla ještě docela dlouhá... ale krásná... ;) 

Lesní cesta (foto: Jirka)

Stále jsme šli po červené značce, kterou jsme posléze vyměnili za zelenou a pak jsme chvíli šli ještě po jakési neznačené cestě. :) Chvílema jsem si už říkala, že mi snad musejí upadnout nohy, že to není možné. Ale to nás pořád ještě čekal prudký sestup po zelené značce směrem do Schmilky. A když říkám prudký, myslím prudký... šli jsme totiž po schodech. :) A dokonce nám do toho už dost pršelo. Přiznám se, že jsem toho prostě měla plné kecky (resp. měla bych toho plné kecky, kdybych je měla místo pohorek;)).

Ale dobře jsme došli, nějaké auto nám tam také zbylo. S prázdným žaludkem jsme spát nešli a naopak jsme byli plní nových zážitků. Tak co víc si přát?! :)

Další informace:

- Národní park Saské Švýcarsko (DE, CZ, EN); internetové stránky, kde je uveden popis zajímavostí české i saské části národního parku - http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/index.html; např. stránky o Grosser Winterberg

- popis prvního výletu; popis druhého výletu