čtvrtek 9. července 2009

Hrad Sloup a jeho okolí

Každou cestu do Českého Švýcarska jsme projížděli obcí Pihel a koukali na hnědou značku s nápisem, že 4 km je vzdálen hrad Sloup... Až jednou jsme si cíleně zastavili a teď už můžu říct, že jsme velmi dobře udělali:)

Obec Sloup v Čechách je prvně zmiňována v polovině 16. století v souvislosti s hradem a pod ním ležícím zemědělským dvorem a panským domem. Uprostřed obce se nachází také barokní zámek s pozdějšími empírovými úpravami a sochařskou výzdobou od Matyáše Brauna... Krajinnou dominantou je alej k pohřební kapli sv. Jana Nepomuckého... Tato místa na nás čekají na někdy jindy (upřímně doufám, že se sem ještě někdy podíváme, protože Sloup má rozhodně co nabídnout:)).

Na osamocené, asi 30 m vysoké a 100 m dlouhé pískovcové skále sedí skalní hrad a poustevna. Strmé schody nás rychle vyvedly vzhůru do miniaturní terásky, kde je pokladna (dole je upozornění, že se nahoru k pokladně nemají vydávat velké skupiny lidí... úplně chápu proč:)). Vybrat jsme si mohli z prohlídky hradu s průvodkyní nebo samostatně s plánkem... Zvolili jsme si druhou možnost a myslím, že jsme dobře udělali. Bylo pro mne docela těžké se v tom potemnělém bludišti pískovcových místnůstek a chodbiček vyznat. Jaké bylo naše překvapení, když nám směr ukázala sama hudba :) ... V jeden moment jsme zaslechli tóny linoucí se z kytary a když jsme vešli, zanedlouho se ke kytaře přidaly housle. A to se odehrávalo ve skalním kostele z roku 1693 s věžičkou tzv. lucernou, která je na hradu zdálky docela dominantní.

Muzika děkuje... a my děkujeme muzice :) (foto: Lenka)

... Bylo velmi hezké se posadit a zaposlouchat se... třeba do písničky od Red Hot Chilli Peppers nebo J. Nohavici. Díky, pánové! :)

Ve vyšších partiích hradu/poustevny jsme objevili sochu poustevníka, který ve své hnědá kápi hledí do dáli směrem k jeskyni:) Nebo jsme narazili na čtyři barevná sklíčka a tak jsme se na městys Sloup mohli podívat v barvách jara, léta, podzimu či zimy:)

... malé bludiště (foto: Jirka)

Výrazný skalní suk sloužil lidem jako útočiště už v dobách dávných - jsou zde zaznamenány archeologické nálezy z doby lužické kultury a Keltů. Ve středověku skála byla taktéž využívána, ale není přesně známo k jakému účelu (z té doby pochází 7 m hluboká obilnice). Od 14. do 17. století patřilo toto území Berkům z Dubé. Hrad byl ničen nejprve husity a poté i švédskými vojsky. Hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova v době baroka započal s přestavbou hradního torza v poutní místo (až kláštěrního charakteru). Vznikla také křížová cesta, dodnes zachovány jenom obrysy míst, kde původně byly kříže a později byla zbudována taky vinice... což mě velmi překvapilo, že se na hradě (či poustevně) dalo pěstovat i víno. Od roku 1710 patří panství rodu Kinských a patřilo jim až do r. 1945.

Malá šmír fotka :) (foto: Lenka)

Prozkoumat včechny chodby a skuliny trvalo docela dlouho, ale uteklo to jako voda a my už jsme stáli pod skálou a koukali jsme opět nahoru a myslím, že jsme koukali stejně ohromeně jako při našem příjezdu. :) Až na další pohled jsem si všimla vytesaných a malovaných sluneních hodin, které ten den opravdu čas ukazovat nemohli, protože nás stihlo naše oblíbené podmračené počasí a někteří z toho opět měli po náladě, protože nemohli pořádně fotit... ;)

Sluneční hodiny, které nám ten den neřekly, kolik je hodin... nebylo sluníčko (foto: Lenka)

Prošli jsme okolo domu, kde se 23.října 1826 narodil Ferdinand Břetislav Mikovec - historik, archeolog, ochránce památek, dramatický spisovatel, redaktor "Lumíra". A pak už se asfaltka změnila v lesní cestu, která začala stoupat do kopce. :) ... V jednom místě bylo už zdálky slyšet hlasy nemálo malých i větších raubířů - když jsme došli k onomu místu a ejhle, vylouplo se před námi hezké lesní divadlo, které pochází už z roku 1923. Ještě o kousek výš se před námi otevřel výhled na skalní hrad i na okolí. O kousek dál vyhlídka už měla oficiální název "Na stráži". Vlastně bylo dobře, že docela foukal vítr a brzy se udělalo chladněji... možná bychom tam stáli ještě teď! :))

Sloup z vyhlídky Na stráži (foto: Lenka)

Pokračovali jsme dál přes rozcestí U křížku a dál a dál cestou do lesa po červené turistické značce a v podstatě jsme se šplhali k vrcholu vulkanického kopečku jménem Slavíček (534 m. n. m.). Nedalo mi to, abych si nevyšlápla úplně na samý vrcholek a nekoukla se na sloupcove odlučné čedičové horniny ;)

Za moment se k naší červené značce připojila zelená a obě svorně nás zase vedly dolů z kopce, docela nečekaně se před námi otevřelo malé skalní náměstíčko a vykoukl na nás Modlivý důl. Jedná se o kapli s gotickými oblouky, jež je vytesána ve skále. Kapli vytesal roku 1836 sochař Antonín Wagner ze Sloupu.

Modlivý důl (foto: Jirka)

Při bližším ohledání jsme přišli na to, že uvnitř je kaple ohozena jakousi podivnou omýtkou a je tak upravena do podoby Lurdské jeskyně - světoznámého mariánského poutního místa ve Francii, končila zde také křížová cesta... Možná si to v tom roce 1903 mohli rozmyslet, protože vnitřek vypadá docela nevábně. Údolí dneska nazývané Modlivý důl se dříve nazývalo Smolný důl, protože se zde pálilo dřevěné uhlí a získávala se smola.

Dál jsme stále klesali, zastavili jsme se u pramene U strážce (obnoven L.P. 2000) a za moment jsme už nohou vkročili do Svojkova. :) V obci býval zámek, který v roce 1958 vyhořel a hrad Svojkov, z něhož zbyly už jenom zbytky vytesaná ve skále. První zmínka pochází z roku 1355 v přídomku Jaroslava ze Svojkova a v 16. století je hrad uváděn už jako opuštěný.

Zbytek po hradu Svojkov (foto: Jirka)

V roce 1750 koupil panství Josef Maxmilián Kinský a ten ho připojil k sousednímu sloupskému panství. v roce 1780 byl hrad romanticky přestavěn, na skálu vedlo dřevěné schodiště. Do dnešních dob se dochovalo jen několik vytesaných místností, schodiště a zdivo bočního křídla s malým okénkem.

Čas rychle plynul a my jsme se už pozvolna vydali směrem k zaparovanému autíčku (no, jo, bylo už na parkovišti osamocené:)).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za komentář, thank you for your comment! :)