Každou cestu do Českého Švýcarska jsme projížděli obcí Pihel a koukali na hnědou značku s nápisem, že 4 km je vzdálen hrad Sloup... Až jednou jsme si cíleně zastavili a teď už můžu říct, že jsme velmi dobře udělali:)
Obec Sloup v Čechách je prvně zmiňována v polovině 16. století v souvislosti s hradem a pod ním ležícím zemědělským dvorem a panským domem. Uprostřed obce se nachází také barokní zámek s pozdějšími empírovými úpravami a sochařskou výzdobou od Matyáše Brauna... Krajinnou dominantou je alej k pohřební kapli sv. Jana Nepomuckého... Tato místa na nás čekají na někdy jindy (upřímně doufám, že se sem ještě někdy podíváme, protože Sloup má rozhodně co nabídnout:)).
Na osamocené, asi 30 m vysoké a 100 m dlouhé pískovcové skále sedí skalní hrad a poustevna. Strmé schody nás rychle vyvedly vzhůru do miniaturní terásky, kde je pokladna (dole je upozornění, že se nahoru k pokladně nemají vydávat velké skupiny lidí... úplně chápu proč:)). Vybrat jsme si mohli z prohlídky hradu s průvodkyní nebo samostatně s plánkem... Zvolili jsme si druhou možnost a myslím, že jsme dobře udělali. Bylo pro mne docela těžké se v tom potemnělém bludišti pískovcových místnůstek a chodbiček vyznat. Jaké bylo naše překvapení, když nám směr ukázala sama hudba :) ... V jeden moment jsme zaslechli tóny linoucí se z kytary a když jsme vešli, zanedlouho se ke kytaře přidaly housle. A to se odehrávalo ve skalním kostele z roku 1693 s věžičkou tzv. lucernou, která je na hradu zdálky docela dominantní.
Obec Sloup v Čechách je prvně zmiňována v polovině 16. století v souvislosti s hradem a pod ním ležícím zemědělským dvorem a panským domem. Uprostřed obce se nachází také barokní zámek s pozdějšími empírovými úpravami a sochařskou výzdobou od Matyáše Brauna... Krajinnou dominantou je alej k pohřební kapli sv. Jana Nepomuckého... Tato místa na nás čekají na někdy jindy (upřímně doufám, že se sem ještě někdy podíváme, protože Sloup má rozhodně co nabídnout:)).
Na osamocené, asi 30 m vysoké a 100 m dlouhé pískovcové skále sedí skalní hrad a poustevna. Strmé schody nás rychle vyvedly vzhůru do miniaturní terásky, kde je pokladna (dole je upozornění, že se nahoru k pokladně nemají vydávat velké skupiny lidí... úplně chápu proč:)). Vybrat jsme si mohli z prohlídky hradu s průvodkyní nebo samostatně s plánkem... Zvolili jsme si druhou možnost a myslím, že jsme dobře udělali. Bylo pro mne docela těžké se v tom potemnělém bludišti pískovcových místnůstek a chodbiček vyznat. Jaké bylo naše překvapení, když nám směr ukázala sama hudba :) ... V jeden moment jsme zaslechli tóny linoucí se z kytary a když jsme vešli, zanedlouho se ke kytaře přidaly housle. A to se odehrávalo ve skalním kostele z roku 1693 s věžičkou tzv. lucernou, která je na hradu zdálky docela dominantní.
... Bylo velmi hezké se posadit a zaposlouchat se... třeba do písničky od Red Hot Chilli Peppers nebo J. Nohavici. Díky, pánové! :)
Ve vyšších partiích hradu/poustevny jsme objevili sochu poustevníka, který ve své hnědá kápi hledí do dáli směrem k jeskyni:) Nebo jsme narazili na čtyři barevná sklíčka a tak jsme se na městys Sloup mohli podívat v barvách jara, léta, podzimu či zimy:)
Ve vyšších partiích hradu/poustevny jsme objevili sochu poustevníka, který ve své hnědá kápi hledí do dáli směrem k jeskyni:) Nebo jsme narazili na čtyři barevná sklíčka a tak jsme se na městys Sloup mohli podívat v barvách jara, léta, podzimu či zimy:)
Výrazný skalní suk sloužil lidem jako útočiště už v dobách dávných - jsou zde zaznamenány archeologické nálezy z doby lužické kultury a Keltů. Ve středověku skála byla taktéž využívána, ale není přesně známo k jakému účelu (z té doby pochází 7 m hluboká obilnice). Od 14. do 17. století patřilo toto území Berkům z Dubé. Hrad byl ničen nejprve husity a poté i švédskými vojsky. Hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova v době baroka započal s přestavbou hradního torza v poutní místo (až kláštěrního charakteru). Vznikla také křížová cesta, dodnes zachovány jenom obrysy míst, kde původně byly kříže a později byla zbudována taky vinice... což mě velmi překvapilo, že se na hradě (či poustevně) dalo pěstovat i víno. Od roku 1710 patří panství rodu Kinských a patřilo jim až do r. 1945.
Prozkoumat včechny chodby a skuliny trvalo docela dlouho, ale uteklo to jako voda a my už jsme stáli pod skálou a koukali jsme opět nahoru a myslím, že jsme koukali stejně ohromeně jako při našem příjezdu. :) Až na další pohled jsem si všimla vytesaných a malovaných sluneních hodin, které ten den opravdu čas ukazovat nemohli, protože nás stihlo naše oblíbené podmračené počasí a někteří z toho opět měli po náladě, protože nemohli pořádně fotit... ;)
Prošli jsme okolo domu, kde se 23.října 1826 narodil Ferdinand Břetislav Mikovec - historik, archeolog, ochránce památek, dramatický spisovatel, redaktor "Lumíra". A pak už se asfaltka změnila v lesní cestu, která začala stoupat do kopce. :) ... V jednom místě bylo už zdálky slyšet hlasy nemálo malých i větších raubířů - když jsme došli k onomu místu a ejhle, vylouplo se před námi hezké lesní divadlo, které pochází už z roku 1923. Ještě o kousek výš se před námi otevřel výhled na skalní hrad i na okolí. O kousek dál vyhlídka už měla oficiální název "Na stráži". Vlastně bylo dobře, že docela foukal vítr a brzy se udělalo chladněji... možná bychom tam stáli ještě teď! :))
Pokračovali jsme dál přes rozcestí U křížku a dál a dál cestou do lesa po červené turistické značce a v podstatě jsme se šplhali k vrcholu vulkanického kopečku jménem Slavíček (534 m. n. m.). Nedalo mi to, abych si nevyšlápla úplně na samý vrcholek a nekoukla se na sloupcove odlučné čedičové horniny ;)
Za moment se k naší červené značce připojila zelená a obě svorně nás zase vedly dolů z kopce, docela nečekaně se před námi otevřelo malé skalní náměstíčko a vykoukl na nás Modlivý důl. Jedná se o kapli s gotickými oblouky, jež je vytesána ve skále. Kapli vytesal roku 1836 sochař Antonín Wagner ze Sloupu.
Za moment se k naší červené značce připojila zelená a obě svorně nás zase vedly dolů z kopce, docela nečekaně se před námi otevřelo malé skalní náměstíčko a vykoukl na nás Modlivý důl. Jedná se o kapli s gotickými oblouky, jež je vytesána ve skále. Kapli vytesal roku 1836 sochař Antonín Wagner ze Sloupu.
Při bližším ohledání jsme přišli na to, že uvnitř je kaple ohozena jakousi podivnou omýtkou a je tak upravena do podoby Lurdské jeskyně - světoznámého mariánského poutního místa ve Francii, končila zde také křížová cesta... Možná si to v tom roce 1903 mohli rozmyslet, protože vnitřek vypadá docela nevábně. Údolí dneska nazývané Modlivý důl se dříve nazývalo Smolný důl, protože se zde pálilo dřevěné uhlí a získávala se smola.
Dál jsme stále klesali, zastavili jsme se u pramene U strážce (obnoven L.P. 2000) a za moment jsme už nohou vkročili do Svojkova. :) V obci býval zámek, který v roce 1958 vyhořel a hrad Svojkov, z něhož zbyly už jenom zbytky vytesaná ve skále. První zmínka pochází z roku 1355 v přídomku Jaroslava ze Svojkova a v 16. století je hrad uváděn už jako opuštěný.
Dál jsme stále klesali, zastavili jsme se u pramene U strážce (obnoven L.P. 2000) a za moment jsme už nohou vkročili do Svojkova. :) V obci býval zámek, který v roce 1958 vyhořel a hrad Svojkov, z něhož zbyly už jenom zbytky vytesaná ve skále. První zmínka pochází z roku 1355 v přídomku Jaroslava ze Svojkova a v 16. století je hrad uváděn už jako opuštěný.
V roce 1750 koupil panství Josef Maxmilián Kinský a ten ho připojil k sousednímu sloupskému panství. v roce 1780 byl hrad romanticky přestavěn, na skálu vedlo dřevěné schodiště. Do dnešních dob se dochovalo jen několik vytesaných místností, schodiště a zdivo bočního křídla s malým okénkem.
Čas rychle plynul a my jsme se už pozvolna vydali směrem k zaparovanému autíčku (no, jo, bylo už na parkovišti osamocené:)).
Čas rychle plynul a my jsme se už pozvolna vydali směrem k zaparovanému autíčku (no, jo, bylo už na parkovišti osamocené:)).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář, thank you for your comment! :)