Rumburk a rozhledna Dymník

V Rumburku už jsme se podívat byli, ale při této cestě jsme zatím minuli rozhlednu nedaleko města pojmenovanou Dymník (Rauchberg)... Takže je jasné, že jsme to tak nemohli dlouho nechat a museli jsme se sem vypravit. :)

Auto jsme si nechali zaparkované u nějakého sportovního centra či co to bylo. Ve chvíli, kdy jsme se začali přezouvat do pohorek, začalo mžít a pak pršet. Což to je samo o sobě znamení, že výlet bude špatnej, protože to znamená, že nesvítí sluníčko a tudíž se nedá hezky fotit. Vždycky mě potěší, když se i přes to, že je zataženo, někam vyškrábeme a ono na nás pak vyjukne sluníčko. :) A přesně tohle se nám stalo onoho pátečního odpoledne. :)

Po žluté značce jsme nahoru šli asi 1,5 km (rozcestí u restaurace) a pak jsme už jenom kousek vyběhli na čedičový vrcholek přímo k rozhledně ozářené jasným slunečním světlem! :) Rozhledna byla postavena v roce 1896 na náklady podnikatele Augustina Wenschucha. Rozhledna sahá do výšky 15 m a je postavena z kamene a cihel.

Rozhledna Dymník (foto: Jirka)

Vyhlídková plošinka je kompletně zastřešená a vyhlíží se do dálky přes skleněná okna, která se dají otevřít jen ventilačkou... Nejdřív jsme si říkali, že to není moc dobré na focení, ale posléze jsme toto stavební řešení velmi ocenili - a to když jsme se koukali, jak se k nám od jihozápadu blížil deštivý a bouřkový mrak, který nás asi za půl hodinky přesvištěl a pak zase vylezlo sluníčko. :) Sice jsme na rozhledně zůstali o něco déle, než normálně... ale na druhou stranu, kdy se nám zase poštěstí prohlídnout si takovou přepršku ze sucha rozhledny s kruhovým výhledem?! :)

... a na rozhledně nás dostihla bouřka (foto: Lenka)

Docela zajímavé místo je hned pod rozhlednou, kousek od restaurace. Jde o hvězdici z 22 kamenných obelisků - jsou ze žuly a každý je vysoký asi 5 - 6 m. Jednotlivé kameny jsou propojeny chodníky. Kameny pocházejí z Jiřetína pod Jedlovou, kde sloužili jako přemostění místního potoka. Stavba byla realizzována v letech 2003 - 2004 a autory jsou architekt Karel Dobner a Ladislav Moučka (autor několika knih o kabale, znameních atd.).

Menhiry pod Dymníkem (foto: Lenka)

Vyfotila jsem jednoho hnědého motýla a když jsme později hledala, jaký by to mohl být druh, zjistila jsem, že v naší přírodě třepotá křidélky mnoho těchto malých i větších klenotů přírody... a běžně si jich třeba ani nevšimneme. Ten náš hnědý se snad jmenuje okáč prosíčkový (Aphatopus hyperantus), který patří mezi babočkovité. Asi se teď po motýlech a hmyzu budu koukat víc. :)

Okáč prosíčkový (foto: Lenka)

V Rumburku jsme se zastavili u pomníku hrdinů rumburské vzpoury, na který se ptala Jirkova babička, protože se této vzpoury účastnil její dědeček.

Cílem vzpoury bylo ukončení války... vypukla 21. května 1918 a jejími iniciátory bylo 65 ozbrojených mužů 7. čety III. náhradní setnici v čele s Františkem Nohou. Vzpoura proběhla sice plánovaně, ale o několik týdnů dřív, než měla a to mělo za následek jakousi nekontrolovanost celé akce. Vzpoura byla potlačena ještě ten samý den u Nového Boru. Vůdci rebelie - Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května popravini za rumburským hřbitovem - na místě, kde dnes stojí památník na tuto událost.

Pomník rumburské vzpoury (foto: Jirka)

28. května v Rumburku a Novém Boru bylo odsouzeno dalších 7 vůdců a o den později byli zastřeleni, dalším 14 odsouzencům na smrt byl trest zmírněn na mnohaleté věznění, 116 vzbouřenců bylo posláno na frontu a zbytek z celkového počtu asi 580 vzbouřenců bylo uvězněno v Terezíně. Propuštění byli po vyhlášení Československé republiky (říjen 1918).

Za chléb mír a svobodu.