Farmářský trh Obora Příbram

Rok 2010 asi už navždy zůstane rokem, kdy se v České republice konečně začaly pořádat farmářské trhy a jarmarky a konečně bylo možno nakoupit si čerstvé výrovky, zeleninu, ovoce, sýry, mléko atd. přímo od producentů. V červnu se první jarmark uskutečnil na Dobříši a v červenci přišla na řadu i Příbram. Jeli jsme sem s velkým očekáváním (teda moje asi bylo o dost větší než to Jirky!;)). 

Farmářské trhy Obora se pořádají na Dvořákově nábřeží vedle rybníku Obora. 24. července jsme si mohli nakoupit zajímavé zboží, nabídka sice nebyla úplně moc široká, ale myslím si, že o tohle tu vůbec nejde. :) Byla možnost koupit třešně, meruňky, jahody, maliny, cibuli, okurky, kedlubny, papriky, rajčata, květák, česnek, kopr, zelí, brambory, žampiony. K dispozici bylo několik druhů sýrů z kravího i kozího mléka. Dále jsme si mohli koupit med, klobásy, uzené ryby... Jenom po pečivu se nějak rychle zaprášilo a my jsme si nic z něj koupit nestačili. :)

Bio zahrada

Krásné květáky :)

Rudé třešně

Jo a abych nezapomněla... u stánku se zeleninou z Litoměřicka bylo několik kýblů s různobarevnými gladioly, tak těm taky teda rozhodně nešlo odolat... Skoro bych zapomněla, že kromě růží a orchidejí a lilií jsou i krásné květiny, které prostě rostou na zahradě. ;)

Fronta na zeleninu a květiny z Litoměřic

Sýýýr

Bedýnka s králíkem :))

Pro děti byla atrakcí koza z farmy Čapí letka z Mokřice. Musím se teda přiznat, že to jsou mí oblíbení producenti... hodně jsem si oblíbila jejich kozí sýr s přidaným oregánem, bazalkou nebo olivami. A jsem ráda, že jezdí i na Dobříš a nemusím na sýr čekat vždycky měsíc. ;)

Koza z farmy Čapí letka v Mokřici

A protože se blížil Tramtamtýdamtůdá fest, bylo potřeba udělat malou reklamu... I když teda já jsme na něj nakonec kvůli zánětu ucha nemohla jít... Věřím, že se letošní ročník povedl. :)

Trocha reklamy na závěr :))

Jsem ráda, že se Příbram odhodlala podporovat takovou akci! A také jsem ráda, že se někdo přece jenom rozhodl objednat docela slušné počasí i přes to, že celou noc předem i po trhu pršelo. :) Ale nakonec jsem přesvědčena, že i za špatného počasí by si sem lidé cestu našli. Takže díky pořadatelům i prodejcům a brzy naviděnou. ;)

Další informace:
- www.centrumobora.cz
- skupina na facebooku
- farma Čapí letka
- BIO zahrada v Táboře
- kozí farma Březí

Skalecká pouť v Mníšku pod Brdy

O víkendu 17. a 18. července se konala v Mníšku pod Brdy tradiční Skalecká pouť. V sobotu už v osm hodin ráno se vydalo procesí z mníšeského náměstí směrem na Skalku, kde v deset hodin sloužil mši svatou generální vikář pražské arcidiecéze Michael Slavík, Th.D. ... Ale takovéhle akce většinovému obyvatelstvu uniká a jsou zvědaví hlavně na vystoupení na náměstí, no, největším lákadlem letos byla bezesporu Lucie Bílá s kapelou Petra Maláska. :) Ale popořadě.

Jednou z doprovodných akcí byla výstava drobného zvířectva, a protože jsme byli na pouti i s malým synovcem Martinem, vydali jsme se nejdřív obhlídnout zvířátka. :) A jak už to tak bývá, dospělí (v čele se mnou, samozřejmě!) byli ze zvířátek ještě více nadšení než znuděné dítě. :D

Králíček ve své jamce sedíííí sáááám (foto: Lenka)

Holub kudrnáč (foto: Lenka)

Holub pavík (foto: Lenka)

Drobounké křepelky (foto: Lenka)

Prasátko dělalo čest svému jménu ;) (foto: Lenka)

Když jsem byla malá, chodili jsme na výstavy zvířectva docela často, ale to byly doby, kdy jsme ještě chovali králíky i slepice. :) Nicméně i dneska bych si nejradši nejednoho ušáka odnesla domů. :))

Lezecká stěna (foto: Lenka)

Tou dobou už ale na náměstí Jaroslav Uhlíř rozbaloval svoji Hodinu zpěvu a tak jsme rychle spěchali tam, abychom si užili alespoň nějaké hity. ;) Umí to dobře chlapík, hravě rozezpívá nejen děti, ale i dospělé a není nutno k tomu ani vynaložit velké úsilí, protože dělání, dělání všechny smutky zahání a pod dubem i za dubem si na nás počíhala dobrá nálada. :))

Hodina zpěvu Jaroslava Uhlíře (foto: Lenka)

Oproti loňskému roku na pouti přibyl počet stánků, letos byl kvůli tomu dokonce uzavřen průjezd náměstím, kterým v loňském roce projet šlo. :) Koupit se zde daly vskutku roztodivné věci. :) Ale samozřejmě nesměla chybět tradiční perníková srdce, to je jasná věc! :)

Perníkové dobroty (foto: Lenka)

Stánky... letos jich bylo nějak moc! (foto: Lenka)

Vrcholem odpoledne, jak už jsem psala výš, bylo vystoupení Lucie Bílé & kapely Petra Maláska... Naplněné náměstí bylo nuceno na Lucii velmi dlouho čekat, nicméně už při jejím vstupu na pódium bylo vše odpuštěno. :)

Lucie Bílá & kapela Petra Maláska (foto: Lenka)

Lucie Bílá & kapela Petra Maláska (foto: Lenka)

Lucie Bílá (foto: Lenka)

I když Bílá něpatří mezi moje favoritky, bylo fajn se na vlastní oči a uši přesvědčit, že tahle ženská prostě má něco do sebe! :) Klavírista Petr Malásek si svou kapelu poskládal mistrovsky a tohle samo o sobě mistrovsky šlapající těleso s Luciiným hlasem vytváří něco, co má fakt grády. :) Prostě jsem ráda, že jsem nebyla líná a byla jsem u toho. ;))

Příbram

Jirka si vezl svoje nové kolo do cykloservisu na prohlídku a slíbili, že asi za tři hodiny to bude připravené... čím jenom v Příbrami vyplnit čas? :) No ano, zašli jsme se podívat na nejvýznamnější příbramské památky... Je zvláštní, že Příbram je pro nás tak blízko a ještě nikdy jsem tu nebyli na výletě, o kterém bychom mohli napsat. Nejvyšší čas to napravit. :)

Začali jsme na náměstí T.G.Masaryka, které je centrem celé Příbrami. Krom toho, že je tu křižovatka silnic a velké parkoviště, tak už tu nezbývá moc místa pro nic dalšího... ale přece jenom tu stojí jedna z velkých dominant - kostel sv. Jakuba Staršího. Kostel je nejstarší stavební památkou staré Příbrami, byl poprvé zmíněn v listině, která je datována k 6. červnu 1298. V roce 1560 byl přestavěn a ke konci 18. století byl barokně upraven. Současná podoba je z roku 1869, kdy byla pseudogoticky upravena věž kostela po vzoru Týnského chrámu na pražském Staroměstském náměstí. Věž je vysoká 34 m, ve věži jsou malé střílny z doby, kdy věž byla součástí městského opevnění. Ve věži jsou dva zvony - větší Jakub (vysvěcen r. 1952) a menší, který dříve zvonil umíráček.

Kostel sv. Jakuba Staršího (foto: Jirka)

Většina výzdoby kostela je barokní a byla sem převezena ze zrušeného kláštera Mariánská Týnice. Mramorový oltář je z dílny Josefa Laurmanna a je datován do roku 1749, původní cínová křtitelnice je ještě starší a je z roku 1511.

Interiér kostela (foto: Lenka)

Dřevěné zdobení vchodových dveří (foto: Lenka)

Z náměstí jsme se šli projít po zdejší pěší zóně - kolem rybníka Hořejší obora. Okolí bylo upraveno teprve nedávno, ale je tomu dobře, že se tak stalo. Příbram tak získala důstojnou klidovou zónu. I kapři jistě jsou rádi, že sem chodí více dětí, co je krmí. :)

Rybník Hořejší Obora (foto: Jirka)

Kapříci lapající po dechu (foto: Lenka)

Pak jsme se vydali zpátky, hledala jsem ústí Svatohorských schodů, protože jsem přesně nevěděla, kde jsou. A povedlo se. :)

Pohled do středu města od schodů na Svatou horu (foto: Lenka)

Svatohorské schody spojují centrum Příbrami s poutním místem na Svaté hoře, dnes jsou chráněny jako kulturní památka, ale i přesto jsou cílem pravděpodobně vandalů, kteří vytrvale všude sprejují. Původně tu stávalo dřevěné schodiště, vedle kterého bylo v roce 1670 postaveno schodiště kryté. Toto schodiště bylo v letech 1727-1728 nahrazeno zděnou stavnou podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhoffera (1689-1751). Kilián Ignác byl český architekt a stavitel německého původu a jeho jméno je spjato s mnoha stavbami vrcholného baroka.

Svatohorské schody (foto: Jirka)

Schody jsou dlouhé asi 400 m a obsahují 343 stupňů. Je pravda, že některé místa byla hodně posprejovaná, ale prý to není ještě nic v porovnání s tím, jak schody vypadaly za komunistického režimu, takže můžeme být rádi, že se nám do dnešní doby zachovaly.

Svatohorské schody a pohled na centrum Příbrami (foto: Jirka)

Schody nás dovedly ke kapli sv. Maří Magdaleny, která je uvnitř zdobena umělými krápníky, což má budit dojem jeskyně (grotty). Malířská výzdoba je z roku 1667 a zachycuje výjevy ze života Maří Magdaleny. Ve výklencích jsou sochy - sv. Maří Magdalena, sv. Jan Křtitel, sv. Marie Egyptská, sv. Ivan a sv. Jenovéfa.

Interiér kaple sv. Maří Magdaleny (foto: Lenka)

Svatá Hora je nejznámější mariánské poutní místo v Čechách. Jedná se o raně barokní poutní areál. V centrální části je bazilika Nanebevzetí Panny Marie (ta budova na následující fotce). Nedaleko dnešního poutního místa se nachází pramen, který zřejmě sloužil jako cíl poutí už dávno před vybudováním Svaté Hory. Od 14. století tu stávala kaple, ta byla v polovině 17. století předána jezuitům a ti ji po roce 1658 nechali přestavět pod vedením italského architekta Carla Luraga (1615-1684). Býval tu klášter, který měl být zrušen z nařízení Josefa II., ale na Svaté Hoře se toto nařízení nepovedlo prosadit. Roku 1861 byl areál předán Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (členové se nazývají redemptoristé), která se o areál s kratšími přestávkami stará dodnes. Svatá Hora má obdélný tvar o rozměrech 80×72m, ambity propojují čtyři hlavní kaple, které jsou umístěné v rozích. Stavba budí dojem pevnosti.

Uprostřed na vyvýšeném místě stojí bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Jednu část budovy tvoří východní lodžie ústřední svatyně, které je ze tří stran přístupná po širokém schodišti.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (foto: Jirka)

Kaple Královny apoštolů v západním ambitu (foto: Jirka)

Dost mě bavilo tohle malé ptáče, které tu poletovalo (resp. se spíš učilo létat) po celém areálu Svaté Hory. :)

Ptáče na sloupku :) (foto: Lenka)

Lebka... (foto: Lenka)

Jak jsem se už zmiňovala někde výš, v rozích objektu jsou čtyři kaple osmibokého půdorysu, které jsou propojeny jednotlivými ambity. V severovýchodním rohu je Mníšecká kaple, která je patrová a je zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie. Kapli nechal vystavět Servác Engel z Engelsflussu, což byl pán na Mníšku. Stavba byla dokončena roku 1667 a výzdoba za další čtyři roky. Kaple zvěstování Panny Marie, zvaná též jako Pražská. Postavena byla v letech 1661-1705 na náklad tří měst pražských (Starého Města, Nového Města a Malé Strany). V této kapli se nachází nejspíš nejvzácnější obraz na Svaté Hoře a to oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Petra Brandla z roku 1697. Třetí z kaplí je Panny Marie Bolestné, zvaná Březnická. Kaple byla vystavěna roku 1665 a její mecenáškou byla březnická paní Ludmila Kateřina Jeníšková z Újezda, ale nechtěla, aby se o její dobročinnosti vědělo, proto v této kapli není erb mecenáše tak jako v ostatních. Poslední kaple je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a říká se jí také Plzeňská kaple, nechalo ji vystavět město Plzeň a byla dokončena roku 1665.

Terasa s galerií soch (foto: Jirka)

Ambit vedoucí k Pražské kapli (foto: Jirka)

Musím říct, že je pro mne dost obtížné vyznat se ve všech těch budovách, kaplích, výklencích, sochách, věžích, obrazech..., co tu jsou. A musím se přiznat, že se mi to nepovedlo. :) Proto bude lepší, když se sem vypravíte sami. Je to docela zvláštní místo pro mě jako pro nevěřícího člověka... 

Socha (foto: Lenka)

Roku 1995 je Svatá hora vyhlášena národní kulturní památkou. Zcela zaslouženě. Je to krásné místo, které stojí určitě za návštěvu.

Celkový pohled na areál na Svaté hoře (foto: Jirka)

Kousek pod Svatou Horou stojí prastarý památný strom zvaný Svatohorský dub nebo Dub sv. Václava (na Svaté Hoře). Je starý asi 400 let (vida, je starší než samotná stavba na Svaté Hoře) a je to pravděpodobně potomek starého dubu, který tu zanikl už v polovině 17. století. Jedná se o dub letní (Quercus robur) a dnes má obvod kmene kolem 582cm a jeho výška je 18m (data jsou z roku 2006). Úctyhodný strom.

Svatováclavský dub (foto: Lenka)

Krásně nám to s tím výletem vyšlo... Kolo bylo připravené, takže jsme ho jenom naložili a jeli domů. No, ale tou dobou jsem měla sedět doma a psát diplomku. ;) Nu, tak někdy příště. ;))

Další informace:

- oficiální stránky města Příbram; stránky římskokatolické farnosti sv. Jakuba v Příbrami; stránky Svaté Hory; průvodce po Svaté Hoře

- cs.wikipedia - Příbram, K.I. Dientzenhoffer, Svatá Hora, Carlo Lurago, Svatohorský dub; stránky hrady.cz - Kostel sv. Jakuba, Bazilika na Svaté Hoře, Dub sv. Václava

Veselý vrch u Mokrska

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemůžu si vzpomenout na žádný jiný výlet, který by se dal nazvat rodinným a který bych tu popisovala. :) ... No ano, výlet na rozhledu byl prvním takovým. :) A že to zrovna byla velká akce! :) Museli jsme dokonce vyrazit ve dvou autech, jinak bychom se nevešli. :)

Naším autem jsme dojeli do Prostřední Lhoty, kde jsme nechali auto u Křižovnického špýcharu. Auto s babičkou a Martínkem jelo ještě dál, až do Mokrska, aby měli kratší cestu na kopec. :) Křižovnický špýchar tu stojí od roku 1770 a byl součástí statku, který patřil k panství Starého Knína, které koupil řád Křížovníků s  červenou hvězdou. Ve špýcharu je možno navštívit expozici s názvem "Ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví". My jsme ale neměli moc času, tak jsme se raději vydali nejprve po modré a pak po žluté turistické značce směrem na kopec. :)

Veselý vrch (foto: Jirka)

Houba z větve rostoucí (foto: Lenka)

Kupodivu jsme nahoru obě bandy dorazily skoro ve stejný čas. :) Takže hurá nahoru! :) Je to teda div, ale já jsem tu byla poprvé! To jsem ale velká ostuda, když to máme takový kousek od baráku. :)

Kovová rozhledna se nachází na Veselém vrchu v nadmořské výšce 489 m. Věž slouží zároveň jako telekomunikační věž. Vysoká je 42 m a vyhlídková plošina je 25 m nad zemí. První turisté mohli vyšlapat 137 schodů již 3. července 1999.

Rozhledna (foto: Jirka)

Rozhled po středním Povltaví byl teda fakt parádní, dominuje mu zahloubená řeka Vltava a okolo rostoucí lesy, malé roztroušené vesnice a domy. Za dobré viditelnosti jsou údajně vidět vrcholky Českého Středohoří a dokonce i Alp. Ale to my jsme určitě dobrou viditelnost neměli, protože já jsem žádné České Středohoří ani Alpy neviděla. :)

... pohled směrem k Prostřední Lhotě (foto: Jirka)

... ale nejhezčí je výhled na údolí Vltavy (foto: Jirka)

Pod rozhlednou je stánek s občerstvením a turistickými suvenýry, takže jsme chvíli poseděli dole u stolečku, dali si kafe a sušenku a koupili si pohledy a bylo dobře. :)

Schody do nebe :) (foto: Lenka)

Nicméně pak nastaly galeje, kelímky od kafe byly vypláchnuty a všichni jsme byli donuceni jít sbírat borůvky. :) I když je pravda, že jak nás bylo hodně, tak borůvky v petlahvi rychle přibývaly... a o tom vynikajícím koláči, co jsme druhý den měli, se ani zmiňovat nemusím. :))) 

V borůvčí bylo spoustu malých černých motýlků s bílými skvrnkami... Tak jak jinak by se mohly jmenovat než běloskvrnáči pampeliškoví (Amata phegea)?! :) 

... motýlek na borůvčí (foto: Lenka)

Cestou zpátky jsme šli druhou stranou, přes Mokrsko. Po asfaltové silnici jsme se pak dostali zpátky do Prostřední Lhoty. Cestou nám pod nohama hopkaly celé zástupy malých ropušek. :) Nikdy jsem neviděla tak roztomilé žabičky. :)

Opravdu malinká ropucha :) (foto: Lenka)

Tak a to je konec rodinného výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. :)

Další informace:

- www.hrady.cz - muzeum Křižovnický špýchar, Veselý vrch

- www.rozhlednyunas.cz

Zámek v Mníšku pod Brdy

Konečně jsme se také vypravili na zámek v Mníšku pod Brdy - já jsem tu sice už před pár lety byla, ale od té doby otevřeli další prohlídkový okruh, tak byla škoda toho nevyužít a nejít se poučit o historii dávné i nedávné... :) I. okruh umožňuje navštívit 11 historických pokojů, které ukazují, jak žila drobná šlechta na počátku 20. století. Viděli jsme tu např. přípravnu jídla, jídelnu, knihovnu, velký salon s hodinovou věží atd. I když už začaly prázdniny, na prvním okruhu jsme byli na prohlídce čtyři návštevníci... Na II. prohlídkovém okruhu jsme už s Jirkou a slečnou průvodkyní byli sami. Mohli jsme si prohlédnout 8 historických prostor a Arkádu, pokoje jsou zařízeny tak, jako by je poslední majitelé zámku (Kastové) před nedávnem opustili. Ložnice, koupelna, dětský pokoj jsou zařízeny i do nejmenších detailů. Je tu k vidění mnoho fotografií, protože Kastové byli moderní a vlastnili několik fotoaparátů, které hojně využívali. Zámek za návštěvu určitě stojí - a na příští rok tu chystají otevření už třetího prohlídkového okruhu.

Nádvoří mníšeckého zámku (foto: Jirka)

Na místě dnešního zámku dříve stával hrad, první zmínka o něm je z roku 1348 v zákoníku Karla IV. "Majestas Carolina". Archeologické výzkumy ukazují ale na to, že toto místo bylo osídleno už možná od konce 13. století. Od roku 1487 hrad patřil pánům z Mitrovic, v roce 1639 byl zámek vypleněn a vypálen švédskými vojsky. V roce 1655 zámek kupuje původně koželuh z Flander Servác Engel z Engelflussum, který ho v letech 1656 - 1672 opravil. V druhé polovině 18. století za Unwerthů došlo k mnoha přestavbám, po nich panství vlastnili Pachtové z Rájova. V roce 1848 navštívil zámek červený kohout... V roce 1909 získává zámek Theodorich, svobodný pán Kast z Ebelsbergu. Kastové byli poslední majitelé, v roce 1945 byl zámek konfiskován a protože se krátce předtím rodina přihlásila k německé národnosti, nemá na něj dnes nárok...

Po roce 1945 zámek přešel pod správu ministerstva vnitra a to si tu zřídilo archiv, kde byly některé velmi citlivé materiály. Archiv tu byl až do roku 2000, pak zámek přešel pod Národní památkový ústav a po nezbytné rekonstrukci byl otevřen veřejnosti. Nedávno byla také dokočena obnova malého parku v bezprostřední blízkosti zámku, kde se dnes dá v klidu posedět a pokochat se pohledem na zámek. :)

Kvetoucí řebříčky v zámeckém parku (foto: Lenka)

Zámek (foto: Jirka)

Nám se ještě domů nechtělo, tak jsme se šli na chvilku projít okolo Zámeckého rybníka. Cestou jsme potkali jednoho zajímavého hmyzího pána - samečka vážky černořitné (Orthetrum cancellatum). Čekala jsem na něj delší dobu, než se osmělil a přiletěl si sednout tak blízko, aby z něj vznikla tahle hezká fotka. ;) Dospělé samičky jsou zbarveny úplně jinak než tento sameček - jsou hnědo-žluté. Samečci létají kolem svého teritoria, které může být velké 10 - 50 m a pak usedají na stejné místo... Tak proto to focení nebyl problém. :))

Vážka černořitná (foto: Lenka)

Mysleli jsme původně, že se projdeme přímo kolem rybníka, ale nevedla tudy cesta, tak jsme se museli stočit mezi domy, ale k vodě jsme se zase vrátili, to ano. :)

Hvozdík kropenatý (foto: Lenka)

Kachňata na Zámeckém rybníku (foto: Lenka)

Pohled na zámek zrcadlící se v rybníku se mi vážně velmi líbil. Možná bychom se tu zdrželi trochu delší dobu, ale voda v rybníku zrovna v téhle části zas tak moc nevoněla. :) Proto jsme se zase rychle vydali zpátky k zámku, před kterým na nás čekalo naše autíčko. :)

Zrcadlící se zámek (foto: Lenka)

Chrpa (foto: Lenka)

Ještě než jsme došli k autu, nešlo nevyfotit věž kostela sv. Václava, která vykukovala za střechami domů. První zmínka o dřevěném kostelíku v Mníšku pochází z přelomu 13. a 14. století. Tento kostelík utrpěl řadu ničivých ran za husitských válek a počátkem 17. století byl vypálen Švédy. Stavba nového kostela započala r. 1743 za Unwertů, kteří se významně zasadili i o úpravy zámku. Kostel byl vysvěcen na sv. Václava roku 1756, původně byl bez věže, ta byla dostavěna později.

Kostel sv. Václava (foto: Lenka)

Autíčko počkalo a my jsme už brzy frčeli domů, však nás taky ještě čekala vyjížďka na kole, která dala zabrat našim nohám i zadnicím. :D

Další informace:
- oficiální stránky mníšeckého zámku
- www.hrady.cz
- web Mníšku pod Brdy - památky ve městě