pondělí 22. června 2009

Jetřichovické vyhlídky

Poslední terénní den jsem si dala za úkol poohlédnout se po nějakých pěkných skalkách v oblasti za Rudolfovým ostrohem... Vyrazili jsme po zelené značce z Jetřichovic. Pozvolna cesta mířila vzhůru, za prudkou zatáčkou je na skále umístěna Kesslerova deska. Rudolf Georg Kessler byl lesní správce a v oblasti Jetřichovicka se zasloužil o stavbu mnoha cest. O kousek dál jsme došli na rozcestí "Pohovka", ale my jsme pokračovali rovně po neznačené cestě... No a to už zase pršelo! :) ...

Za deště jsme si prohlédli okolí předem vytipovaného místa a upřímně řečeno, bylo to nic moc... A ještě neustávající déšť do toho, v tu chvíli to tu vypadalo na velmi nevlídné místo. V jedné rokli jsme našli ve skále vytesaný křížek tzv. Stormův pomníček. Vytesán byl v roce 1855 na památku smrti sedmiletého chlapce, který v lese zabloudil při hledání borůvek.

Stormův pomníček (foto: Lenka)

Brzy déšť ustal a my jsme se vydali zpátky na rozcestí, ale dál jsme se vydali po červené značce směrem k Rudolfovu kameni (ostrohu). Ještě předtím jsme malinko odbočili z trasy a vystoupili jsme na skálu v blízkosti Čertovky (387 m. n. m.) odkud byl ještě neviděný pohled na okolí :) ... Když tak o tom přemýšlím, tak se sem asi ještě vrátím za prací - přece jenom je to docela pěkná skalka. :)

Výhled na Růžák a Koliště (foto: Jirka)

Vyhlídky nad Jetřichovicemi (foto: Jirka)

Po krátké zastávce na Čertovce jsme po chvíli opět stoupali vzhůru, brzy se před námi vyloupla skála. Výstup nahoru je místy docela obtížný (a nebo sestup - alespoň podle toho, jak se tvářila jedna pani, co jsme tu potkali:)). A pak už jsme tam byli - na vrcholku Rudolfova kamene v nadmořské výšce 484 m. Dříve se nazýval Vysoký kámen, ale v první polovině 19. století tu podobně jako na Mariině skále a Vilemínině stěně byl rodem Kinských postaven vyhlídkový altán a skála byla přejmenována podle Rudolfa Kinského. Od roku 1992 se skála pyšní novou stavbou.

Rudolfův ostroh (foto: Jirka)

Na celé skále je nápadné proželeznění některých poloh, které zde vytváří místy velmi byzarní výkvěty, pokličky a roury. :) Sedimenty jsou druhohorního stáří (křída) a železité roztoky jimi pronikaly v době třetihor a vysrážel se z nich limonit (hnědel). Proželeznění značí, že někde v blískosti byl vulkanický zdroj.

Železné krusty na Rudolfově ostrohu (foto: Lenka)

Dále po červené jsme procházeli krásnými reliktními bukovými lesy. V okolí buků dnes jde najít uměle vysazené smrkové monokultury, které s přirozeným lesem velmi ostře kontrastují. Velmi mně překvapila informace, že náprstník červený (Digitalis puspurea) je nepůvodní druh, který se v této oblasti rozšířil až ve 20. století.

Náprstníky (foto: Lenka)

Za další kousek jsme narazili na naši známou odbočku na Vilelmíninu stěnu (439 m. n. m.) a tak jsme nemohli jinak, než se i tam zastavit. :) Původní název je Černá stěna, ale i ona byla přejmenována podle příslušnice rodu Kinských (matky majitele panství). I zde stával v 19. století altán, ten ale schátral a spadl a obnoven už nebyl.

Poslední z vyhlídek nad Jetřichovicemi je Mariina skála (či vyhlídka) ve výšce 428 m. n. m. Původní jméno skály znělo Velký Ostrý, pozdější název je podel Marie Anny Kinské (manželky majitele panství). V roce 1856 zde byl zpřístupněn první jednoduchý přístřešek. Pozdější stavba lehla popelem při požáru v roce 2005 a od roku 2006 se Mariina skála může pyšnit boudou novou. :)

Vyhlídkový altán na Mariině skále (foto: Lenka)

A je to dobře... Mariina skála by bez boudy vypadala poněkud divně... jako v negližé. Že jsme těch výhledů dneska viděli, ale každý je prostě jedinečný a určitě to stálo za to. :)

Rozhled z Mariiny skály (foto: Jirka)

Těším se zase na viděnou... :)

2 komentáře:

  1. Ahpoj! Po sejití do Malého mokrého dolu, neznačená cesta z Pohovky, lze na první odbočce vpravo ( u odbočky sklípek, kde se přechovávaly v zimě sazenice lesních stromků) asi po 150 m dojít ke skalkám (30-50m nad cestou vlevo), kde jsou krásné proželezněné útvary. "Plechy, trubky" a další podobné tvary. Pan Däniken by určitě našel vysvětlení,
    kde se tam tyto artefakty vzaly.
    Jsem rád, že ste navštívili tento krásný kout. Vyhlídka z Rudolfova kamene je snad jedna z nejhezčích v této oblasti.
    Doporučuji knihu Chvály Zadní země, text M. Nevrlý, foto V.Širlo, vydáno 2002, VESTRI Liberec. Nevím, byl-li dotisk, ale po 1. vydání o ni byl docela mazec. Přeji hodně krásných výletů a akcí. Karlos, Děčí

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj :)
    České Švýcarsko je krásné! Proto jsem moc ráda, že jsem měla to potěšení a moje diplomka se týkala této pískovců v této oblasti :)
    Řekla bych, že pro proželeznělé útvary by měl vysvětlení spíše V. Cílek než Däniken... Nicméně, nehledala bych v tom žádnou vědu! :)
    Karlosi, mimochodem, i v Děčíně je krásně! :)

    OdpovědětVymazat

Díky za komentář, thank you for your comment! :)