Terén - II. část

Třetího dne už bylo docela potřeba něco trochu začít dělat ;) V první části dne jsme se vypravili omrknout práci ve Vlčí rokli u Všemil, kterou už udělal někdo jiný přede mnou, nicméně jsem posléze zjistila, že ani to není až tak úplně jednoduché ;)
Ještě jsme nevěděli, že se cestou za naším cílem budeme muset přebrodit přes Chřibskou Kamenici a prodírat se trávou a stejně si nebudu ani trochu jistá, že jsem vůbec tam, kde jsem chtěla a měla být :D...

Padlý velikán u Vlčí rokle (foto: Jirka)

Cestou jsme se viděli několik zajímavostí - jednou z nich byl třeba zašlý řopík (malá pěchotní pevnůstka československého opevnění)... Uvnitř dneska už není nic zajímavého, evidentně zde občas přespí nějaký pocestný :) ... Což do toho bych asi nešla, protože je to docela stísněný a nepříjemný prostor :) Vlastně ten řopík je asi tak jediná památka na to, že tu někdy byli lidé... jinak je tato oblast spíš pod vládou skal a lesů :) ... a někdy také žab :)

Skokan (foto: Lenka)

Klásek :) (foto: Lenka)

Moc úspěšná výprava to vpravdě nebyla.. :) Na zpáteční cestě jsme opět brodili a pak jsme u koňských stájí viděli její obyvatele, jak se spokojeně pasou... na pozadí skály, prostě skoro letní idylka, jak má být :)

Koník ve Všemilech (foto: Lenka)

V druhé části dne jsme si popošli do vedlejší rokle, kde jsem zkoušela pracovat trochu samostatně... Škoda, že na tomto místě věru nic zajímavého nebylo:)

Na zpáteční cestě autem jsme se ještě zastavili v Rynarticích a vyšli jsme ne Křížový vrch (408 m.n.m.), na jehož vrcholu je dřevěný kříž s plechovým Kristem, který zde postavili rynartičtí chalupáři dne 17. září 2002.

Pohled od kříže na Studený vrch (foto: Jirka)

Kopeček to není až tak veliký, ale je z něj hezký výhled po okolní krajině a když se slunce schyluje k západu, získává okolí zvláštní zlatavý nádech... Výhledu dominovali dva vysoké kopce - Růžovský vrch se svými 619 m. n. m. a vrch Studený sahající až do výšky 736 m. n. m., který ale už náleží k Lužickým horám.

Růžovský vrch v podvečerním čase (foto: Jirka)

Pak jsme se ale rádi přemístili na baštu do Chřibské a potom už unavení do přechodného domova a těšili jsme se na to, co přinese další den :)

___________________________________________________

A další den nám přinesl mnoho vody okolo bot (a snad žádnou vodu v botách:))... Rozhodli jsme se projít zbývající část Pavlina údolí - kde ale nevede žádná značená turistická trasa... I když je tam opět krásně... :)

Pavlino údolí (foto: Jirka)

Posléze jsme se dobrali poznatku, že ve zbytku Pavlina údolí není nejen žádná neznačená cesta, ale dokonce ani žádná cesta :) První přebrodění Chřibské Kamenice bylo rozpačité... jenže v tu chvíli jsme prostě nevěděli, že brodit budeme ještě moc a mockrát! :))) Proto vlastně ani nebyl problém vyfotit porostnici mnohotvárnou, která trůnila na kameni uprostřed řeky (naštěstí docela mělké :)).

Porostnice mnohotvárná na kameni uprostřed Chřibské Kamenice (foto: Lenka)

I když to všechno brodění a brouzdání bylo docela legrační, přesto jsme byli rádí, když jsme se vynořili na silnici u Weidlichovy kaple Nejsvětější trojice z roku 1697. Podobných sakrálních památek vysekaných do surové skály najdeme v Českém Švýcarsku (potažmo Labských pískovcích) mnoho a jsou zajímavým oživením okolí.

Weidlichova kaple (foto: Jirka)

... V pozdnějším odpoledni jsme se vydali splnit Jirkův sen...:) Strašně dlouho mě skoro až otravoval s tím, že by se chtěl podívat do Ferdinandovy soutěsky... a tak jsme se tam tedy konečně vydali :) Soutěska je vyerodovaná řekou Kamenicí mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem.

Ústí Ferdinandovy soutěsky (foto: Jirka)

Fascinující jsou obrovské balvany z části spadlé až do říčního koryta. Jde o záznam skalního řícení ze zimy v roce 2002. Skalní řícení se prozradilo až o několik týdnů později, když se v Srbské Kamenici zvedala hladina řeky. Jak je vidět, geologické procesy jsou všudypřítomné ;)

Nedávné skalní řícení (foto: Lenka)

Pomněnka neboli nezábudka :) (foto: Lenka)

Ferdinandovou soutěskou nevede žádná cesta, protože v některých místech řeka po obou stranách velmi těsně sousedí se skálami. My jsme se taky nedostali příliš daleko - sice jsme si tu vzdálenost prodloužili tím, že jsme přelezli přes kmen stromu spojující oba břehy:) Ale i tak to dál už šlo jenom vodou a to se nám nechtělo :) I když to je opravdu zážitek, protože já jsem se v loňském roce brodila z opačné strany - od Dolského mlýna :).

Kamenice se svými zelenými vlasy (foto: Jirka)

... A to už se nám další den chýlil ke konci... Je zvláštní, jak to v tom klidu, tichu a míru mezi skalami paradoxně hrozně rychle utíká...