Beroun

Co se mi vybaví, když se řekne Beroun?... Jako první je to asi řeka Berounka (logicky;))... pak Český kras... medvědi... a hrnčířské trhy :) ... Po návštěvě Berouna právě kvůli zmíněným hrnčířským trhům jsem přišla na to, že těch pár asociací je značně omezených a my jsme si díky tomu mohli rozšířit naše zakrnělé obzory. ;)

Na trhy nás vcelku spolehlivě navedly šipky, takže jsme nebloudili... skoro bych se i divila;)... Po překročení (po mostě, samozřejmě) říčky Litavky jsme se ocitli v malém pekle... Kam se člověk podíval, tam hezká věc, kterou by si rád domů odnesl. :) Z cesty nás svedl malý dvoreček, kde byly ukázky tradičních řemesel... Až později jsem si všimla, že to je dvůr Muzea Českého krasu, kde je umístěn Geopark Barrandien. Bylo tu sice moc lidí a asi jsem byla jediná, kdo se na ty kameny fakt podíval... ale prostě jsem nemohla jinak (student geologie pochopí;)). Geopark je koncipován jako profil pražskou pánví s ukázkami typických hornin od proterozoika do devonu. Jako patriot svého města jsem byla potěšena, že tu jsou i dobříšské slepence a jílové břidlice z lomu Jezírko u Dobříše. ;)

Jeden z exponátů Geoparku Barrandien (foto: Lenka)

... Jenže to nejlepší z geoparkového dvorečku na mne stejně čekalo až u stánku s formičkami a vykrajovátky na cukroví - normálně tam měli vykrajovátko ve travu TRILOBITA !! ... Neskutečné! Prostě jsem ho tam nemohla nechat a už teď se nemůžu dočkat Vánoc a pečení perníčků. :))

Po tomto skvělém úlovku už naše kroky definitivně došly na Husovo náměstí, kde začalo zoufalství úplně největší - který z těch krásných hrnečků či dalších výrobků si koupit?! Zpětně musim říct, že jsem si taky teda mohla vybrat líp a ten můj škopek se ani nedá nazvat hrnečkem:) ... Hrnčířů mi bylo docela líto, že dva dny musí sedět v tom pařáku na sluníčku - já jsem se tam totiž za tu chvíli spálila. :) ... Před chvílí jsme si prohlížela fotky z trhů v minulých letech a hodně mě překvapilo, kolik lidí je navstívilo... nedalo se to letošní návštěvnosti moc rovnat... že by to byl důsledek strašáka ekonomické krize...?

Husovo náměstí a hrnčířské trhy (foto: Lenka)

Oběma se nám trhy moc líbily a upřimně doufám, že se sem podíváme zase... a třeba už na podzim, kdo ví?:) Když už jsme byli v tom Berouně, tak jsme se chtěli podívat ještě alespoň na medvědy, což vypadalo jenom na malé rozšíření obzorů, ale nakonec to dopadlo lépe, než jsme čekali. :) Když jsme procházeli kolem Plzeňské brány, nemohlo našim pohledům uniknout, že je otevřená pro veřejnost... přesto, že na tabulce znělo, že by měla být otevřena ve středu a v sobotu a to ještě k tomu pouze v dopoledních hodinách. :) Asi jsme prostě měli velké štěstí:)

Uvnitř vstupenky prodával starý pán... V malé expozici jsou umístěny dokumenty zachycující výstavbu brány, také je tu hodinový stojek a výstava berounských privilegií napříč historií. Nejhezčí ale asi stejně je pohled na město ze skoro ptačí perspektivy... Bylo příjemné dívat se na náměstí s bzučícími a cvrkajícími lidmi. :) ... Nejzajímavější pohled je právě směrem k náměstí, kterému dominuje kostel sv. Jakuba Většího - postaven byl ve 13. století. Jedná se o trojlodní baziliku s hranolovou věží, která od roku 2000 ukrývá čtyři zvony - Václav, Ludmila, Anežka a Vojtěch.

Kostel sv. Jakuba Většího z Plzeňské brány (foto: Lenka)

Výše zmíněná Plzeňská brána byla součástí městského opevnění pocházejícího ze 14. století, které je do dneška jestě na několika místech města zachováno. Původně byla stavba v gotickém slohu, ale po požáru se tento charakter takřka setřel dostavěním mansardové střechy. Velmi zajímavé mi přišlo okýnko v prvním patře brány, kterým bylo vidět na cestu a lidi, kteří branou procházeli... Trochu šmírovací okýnko, no. :))

Plzeňská brána (foto: Lenka)

... A došlo na mědvědy! :) Ve výběhu o rozloze asi 25 arů tady spokojeně žijí tři medvědí večerníčkoví bratři - Vojta, Kuba a Matěj. Myslím si, že toto místo nemá o návštěvníky rozhodně nouzi a to nemyslím jenom o ty malé - měla jsem pocit, že ty medvědy víc pozorovali dospělí než děti. :) A popravdě řečeno, ani se tomu nedivím... sama bych na ně vydržela koukat hodně dlouho i přesto, že páni chundelatí byli nějací přejedení po jídle a moc té aktivity zrovna nepředváděli. ;)

Vojta, Kuba nebo Matěj?? :)) (foto: Lenka)

Coby kamenem dohodil a zbytek do prudkého kopce došel, je rozhledna Městská hora... Vznikla tady vlastně tak trochu náhodou - měl zde být původně jenom vodojem, ale samotní stavitelé přišli s návrhem, že by se vodojem mohl rozšířit ještě o vyhlídkovou plošinu a dát tak vyniknout krásnému výhledu z tohoto místa. Rozhledna leží v nadmořské výšce 290 m, stavba je vysoká 15 m a tím, že vyhlídková plošina je 11 m nad zemí... Přesto nás těch 66 schodů vyvedlo na místo, odkud byl daleký rozhled do všech směrů...

Rozhledna Městská hora (foto: Jirka)

Plošina nabízí výhled na celý Beroun a tak trochu i bohužel na dálnici, která je prostě vidět asi odevšud, no... dneska už se s tím asi nic moc nenadělá:) ... Na straně druhé ale leží husté lesy a na to už se kouká o poznání veseleji! Zajímalo by mě, jaký pohled se naskytl prvním návštevníkům 12. dubna 1936...

Vyhlídková plošina z rozhledny (foto: Jirka)

Hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie je z rozhledny jako na dlani. Někdy je též nazýván "Zábranský", což je dovozeno z toho, že leží za původními městskými hradbami. Vybudován byl společně se hřbitovem v morových dobách - v roce 1528. Původně gotický kostel byl za třicetileté výlky zásadně poničen a časem musel být stržen. Na jeho místě byl postaven kostel ve slohu barokním a to mezi lety 1734 - 1744. Zajímavé je, že kostelní věž byla zbudována až v polovině 19. století...

Hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie (foto: Jirka)

Tímto byly naše obzory rozšířeny pro tento den už asi dostatečně... nebo alespoň nohy se nám zdály uchozené, tak jsme jeli domů... :) ... Nicméně doufám, že se sem zase brzy podíváme ;)