Poslední den jsme si sbalili všechny věci do auta, rozloučili se s Krásnou Lípou a vydali se na nedaleké putování do Labských pískovců - a to rovnou do nejvyšších pískovcových částí:).
Autem jsme vyjeli poměrně dost vysoko, ale přesto se před námi byla ještě docela štreka;) No jo, plošina Děčínského Sněžníku je hodně vysoko! :) Plošina je tvořena (svrchnoturonskými :)) pískovci a má rozměry 600 × 1600 m a mírně se uklání k severovýchodu. Svahy jsou porostlé smrkovými porosty s borovicí, modřínem a bukem. V nejvyšších částech rostou břízy a jeřáby.
Autem jsme vyjeli poměrně dost vysoko, ale přesto se před námi byla ještě docela štreka;) No jo, plošina Děčínského Sněžníku je hodně vysoko! :) Plošina je tvořena (svrchnoturonskými :)) pískovci a má rozměry 600 × 1600 m a mírně se uklání k severovýchodu. Svahy jsou porostlé smrkovými porosty s borovicí, modřínem a bukem. V nejvyšších částech rostou břízy a jeřáby.
Na úbočích skal jsou četné pseudokrasová jeskyně s fluoritovou mineralizací. Část těchto jeskyní je chráněna jako přírodní památka Jeskyně pod Sněžníkem o rozloze 0,09 ha. Těžba fluoritu tu probíhala v letech 1955 až 1994 a více se o ní dá dozvědět v muzeu v Jílovém... Třeba někdy příště... :)
Přesto, že na vrcholku plošiny je stromků dost, mnoho stínu nedávají, což jsme posítili doslova na vlastní kůži... :) ... nebo jsme si spíš na to pocítění na Děčínském Sněžníku zadělali a pocítili to až, když už bylo pozdě s tím něco udělat. :) Už cestou se co chvíli otevírá krásný výhled na Děčín, Jílové a okolní kopce. To nejlepší ale bylo stále ještě před námi... Ale rychle jsem se tomu přiblížili a naskytl se nám pohled na štíhlou kamennou 33 m vysokou rozhlednu. Postavena byla v roce 1864 na náklady majitele panství hraběte Františka Antonína Thuna a patří tak k nejstarším v České republice. Věž v nadmořské výšce 723 m. sloužila potřebám zeměměřičů Rakouska, Saska a Pruska. V roce 1992 byla tehdy nepřístupná věž zrekonstruována a znovu zpřístupněna turistům.
Z vrcholové části je dokonalý kruhový výhled na českou i německou stranu. Úžasné místo, ze kterého se člověku ani nechtělo odejít :) ... Ale věčně by se tu asi zůstat nechtělo vzhledem k nadmořské výčce a exponovanosti tu musí být asi ukrutné zimy, když je zima. :)
Velkou radost jsme si udělala, když jsem kousek od jednoho ze stolů u bufetu našla několik vypreparovaných zkamenělin druhohorních mušlí. :) Prostě jsem ještě žádné taková pořádné v pískovcích neviděla! :))
Velkou radost jsme si udělala, když jsem kousek od jednoho ze stolů u bufetu našla několik vypreparovaných zkamenělin druhohorních mušlí. :) Prostě jsem ještě žádné taková pořádné v pískovcích neviděla! :))
Zpátky jsem se vydali po neznačené asfaltce z níž vedla dobočka na úžasnou Drážďanskou vyhlídku, kde se naskýtal opět krásný výhled ... směrem k německým sousedům:) Pak už jsme potrápili kolena a spěchali k autu, abychom mohli popojet jenom o kousek dál a zanořit se zase mezi jiné skály :)
Tiské stěny byly vyhlášeny jako chráněné území v roce 1996 na ploše o rozloze 99,5 ha. O tom, jak se co v Tiských stěnách má, nás poučila velmi aktivní paní v pokladně. :) Vyfasovali jsme plánek a tradá prozkoumávat zdejší roztodivné tvary skal, které jsou pojmenovány často bizarními jmény.
Nejtypičtějsími skalními útvary Tiských stěn jsou Hřib a Želva, které jsou vlastně skoro vstupním místem do skal od turistické chaty. Škoda jenom, že slunce svítilo proti nám, takže máme poměrně netypickou fotku velmi typických skalek :)).
Tiské stěny byly vyhlášeny jako chráněné území v roce 1996 na ploše o rozloze 99,5 ha. O tom, jak se co v Tiských stěnách má, nás poučila velmi aktivní paní v pokladně. :) Vyfasovali jsme plánek a tradá prozkoumávat zdejší roztodivné tvary skal, které jsou pojmenovány často bizarními jmény.
Nejtypičtějsími skalními útvary Tiských stěn jsou Hřib a Želva, které jsou vlastně skoro vstupním místem do skal od turistické chaty. Škoda jenom, že slunce svítilo proti nám, takže máme poměrně netypickou fotku velmi typických skalek :)).
První část vede Velkými Tiskými stěnami - respektive v jejich vrcholových partiích, odkud je docela daleký rozhled na vulkanické kopečky Českého Středohoří. Místy jsem si i skoro horolezecky zašmírovala. :))
Zanedlouho turistická značka spadne po schodech dolu a rázem se octneme pod skalami a naskytne se nám pohled na skalní námeštíčka zase z jiné perspektivy:) ... V Tiských stěnách se údajně natáčely Letopisy Narnie, jak nám neopomenula sdělit již zmiňovaná aktivní paní v pokladně. :))
Z vyhlídky v Malých stěnách se vyloupne pohled na Velké stěny v pozadí s Děčínským Sněžníkem na jedná straně a výraznou vykloněnou skalkou - Dogou, na straně druhé... A to bylo přesně to místo, kde mi došlo, že jsme toho sluníčka pochytali na svou kůži docela dost a že si tak znepříjemníme několik následujících dní :) Neříká se tomu "prožít něco na vlastní kůži"?:))
Divím se, že jsme se v tom skalním bludišti neztratili, ono je přece jenom dobré se řídit šipečkami:)) ... A zmiňovala jsem se vlastně o jménech skalních útvarů a zatím jsem tu napsala jenom dva... Tak tedy: Obrys Afriky, Zkouška štíhlosti, Pašerácký batoh, Napoleonova bota, Hubený doktor, Kuří nožky, Velryba, Žabí korunka, Zamříovaná jeskyně atd. :)
Divím se, že jsme se v tom skalním bludišti neztratili, ono je přece jenom dobré se řídit šipečkami:)) ... A zmiňovala jsem se vlastně o jménech skalních útvarů a zatím jsem tu napsala jenom dva... Tak tedy: Obrys Afriky, Zkouška štíhlosti, Pašerácký batoh, Napoleonova bota, Hubený doktor, Kuří nožky, Velryba, Žabí korunka, Zamříovaná jeskyně atd. :)
Krásné světlo se vytvořilo při zapadajícím slunci a my jsme v tu dobu projížděli kopečkatou krajinou Českého Středohoří... A Jirka chudák trpěl, že nemohl zastavit a fotit :)) A pak už...
... byla jenom tma.