Vyhlídka Máj - meandr Vltavy

Vyhlídka na meandr Vltavy nedaleko Teletína (foto: Lenka)

Podzimní Dobříš v obrazech

Krom toho, že na Dobříši bydlím celý svůj život, je tu i pár turistických krás, které stojí za to vidět:) Zámek je postaven ve stylu rokoka (stavba probíhala v letech 1745 - 1765). Charakteristický je svou červenou barvu fasády:) Stavbu obklopuje upravovaný francouzský park, který je pravdu výjimečný v rámci České republiky. V přilehlých pozemcích je park anglický - vlastně jakýsi les ve městě, ale opravdu pěkný, stojí za to jít na procházku (a vidět třeba Čertův most - viz pověsti Dobříšska:))... V současné době je zámek vlastnictvím Colloredo-Mansfeldů, ale prohlídky jsou možné během celého roku (interiéry jsou zařízeny dobovým nábytkem, jak už to tak na zámcích bývá:).

Zámek z nádvoří (foto: Lenka)

Dub červený na zámeckém nádvoří (foto: Jirka)

Starý a rozeklaný dub v anglickém parku (foto: Jirka)

Fotka s trochu pošmournou náladou - anglický park, pohled na domeček, který je ve stejné barvě jako zámek... akorát to teda na té černobílé fotce není moc vidět, co? :) (foto: Lenka)

Čertův most (foto: Lenka)

Český ráj - Hruboskalsko

Hurá, konečně výlet na více dní - obligátní cesta vlakem (tentokráte do města Turnova:). Turnov je jedním z mnoha a mnoha velice zajímavých míst v Českém ráji. Tento kousek české země je pro mě srdeční záležitostí - to tady jsem byla na svém prvním čundru, tady dejchá moje historie:) Co se cesty vlakem týká, tak k podobným cestám patří a člověk si jí užívá (zvlášť, když vlak využíváme jenom při podobných příležitostech:) ... V Turnově je toho také poměrně dost k vidění, my jsme se vydali do Muzea Českého ráje. Cestou jsme ještě narazili na zajímavý úkaz dnešní doby - židovský hřbitov, jehož jedna část se nachází pod silnicí vedoucí buhvíodkud buhvíkam... Trošku macešské, ale krásně to vyjadřuje paradox dnešní doby - zapomínání na naše hodnoty, hlavně, když někde budeme rychle. Opravdu je třeba tak spěchat??

Židovský hřbitov v Turnově, založe byl v druhé polovině 17. století a
nejstarší náhrobek je z roku 1680 (foto: Jirka)

Azylem se nám stal kemp v Sedmihorkách (které jsem si přejmenovali na Sedmipohorky;)) Pokud máte cestu tímto směrem, tak vřele doporučuju - příjemné prostředí, skvělá vybavenost a milí lidé, co víc si přát?:) Kemp se stal azylem, ale i výchozím bodem pro procházku ve skalním městě. Jelikož ten den svítilo sluníčko, jak jenom mohlo a ještě v kombinaci se zlatavým listím, vytvořila se tam neuvěřitelně teplá a laskavá situace, což doufám, že to je vidět i z Jirkových fotek:)

Sunshine, to se jinak nazvat nedá! :) (foto: Jirka)

Nedaleko Myších děr - aneb mezi skalami cestou
na Hrubou skálu (foto: Jirka)

Ještě jedna věc mě udivuje - chtěli jsme se podívat na vyhlídkovou věž na Hrubé Skále - jiné prohlídky tam snad ani nejsou, když je zámek v současné době hotelem. Proto jsem nepochopila, proč tu věž mají otevřenou celoročně, když tam stejně slečna na recepci kysne... a to doslova:) Tvářila se pěkně kysele.. Mě teď napadá, že si tu v podstatě pořád jenom stěžuju:) Ale tak to neni:)

Postupem dne ubývalo sluníčka, jak se blížilo mlhovno...které vydrželo i druhý den, kdy vytrvale mrholilo...stejně jsme ale museli domů:) Koneckonců, stejně to bylo příjemné vyjetí mimo město...

Podzimní pohled na zámek Hrubá Skála, který hrdě shlíží
na údolí pod ním (foto: Jirka)

_________________________________________

Něco málo geologického - aneb další z poznámek pod čarou;) Už někde jsem tu psala, že studuju geologii - ale ještě před tím by mě nikdy nenapadlo, kolik se toho dá z těch "obyčejných" pískovcových skalních měst vyčíst:) Tyto horniny jsou sedimenty, které se usadili před cca 90 miliony let, v té době byla mořská hladina až o 250 m výš, než je v současné době (co si teď myslíte o globálním oteplování?:)... Pískovcové sedimenty prodělali významnou erozi - především podél pravoúhlých puklin, což dalo vzniknout dnešním pískovcovým skalám a jehlám, které tolik obdivujeme:)

Skály :)) (foto: Lenka)

Chalupaření na Vysočině

Tak a stalo se jednoho krásného dne, že nás kamarádi pozvali na chalupu - dalo by se říct, že chalupa se nachází na konci vesničky, kde lišky dávají dobrou noc, ale ona by to nebyla tak úplně pravda... Všechno má dvě strany mince - živo tu nebylo, ale komu by to vadilo, když si zábavu můžeme obstarat pěkně sami?:) Na druhou stranu, právě ten klídek a úžasná podzimní příroda, měly svou neopakovatelnou atmosféru... Viz následující obrázek:)

Krajina na pomezí Vysočiny (foto: Jirka)

Roubenka :) (foto: Jirka)

Jelikož se nechalupaří jen proto, abychom si dělali onu zábavu, ale také abychom se něco nového dozvěděli a někam se podívali, učinili jsme pár výjezdů do okolí... Prvním navštíveným místem byl zámek Kačina - nikdy bych nevěřila, jak moc může prohlídku zkazit unylý neboli nemastný/neslaný výklad pani průvodkyně:) Na druhou stranu je alespoň na co vzpomínat a taky jsme si s Jirkou uvědomili, jak skvělej byl pán, co nás provázel na Karlštejně, evidentně ho to děsně bavilo a zajímal se o to, což je vždycky skvělý vědět, že lidi svou práci dělaj pořádně:) Na zámku je mimo jiné i expozice Muzea českého venkova, tam jsem osobně nebyla, takže je tu prostor pro další návštěvu:)

Zámek Kačina - uvnitř je expozice Muzea českého venkova... ale kdo nemá rád zemědělské stroje, nemusí se bát, mají tu okruh i o historii zámku :) (foto: Lenka)

Další výletní zastávkou byla naše "stará" známá Kutná Hora... O té se netřeba zmiňovat - navíc byla taková zima, že jsme ani foťáky nevyndali, takže sem nemůžu dát ani obrázky:))

Pozn. Díky na pozvání na chalupu (Míše a Martinovi), těšíme se, že někdy něco podobného zase uskutečníme, protože podobný akce mě hodně bavěj:)

Perla Českého Krasu - hrad Karlštejn

Tuto stavbu asi není třeba představovat, když jí musí pravděpodobně znát každé malé dítě:) Menší ostudou ale bylo, že jsme ani já ani Jirka nebyli na prohlídce, což jsme ovšem museli napravit, to je jasná věc:)

Umím si živě představit, jak toto místo vypadá v hlavní turistické sezóně - spousta lidí, prodavačů suvenýrských cetek, hluk, smrad... Ale chápu to, kdo by se nechtěl podívat na Eiffelovku, když je v Paříži nebo na Operu v Sydney...:) Jenže si prostě myslim, že na Karlštějn je lepší se vydat někdy na podzim nebo na jaře, to potom toto místo dostává zvláštní kouzlo... a ještě když se vracíte po zavírací době krámků - to potom městečko takřka získává normální ráz (i když - jde to vůbec ve stínu krále českých gotických hradů?).

Klid na Karlštejnské ulici - aneb v létě tohle nehledejte :) (foto: Lenka)

Velká věž od nádvoří (foto: Jirka)

_________________________________________

Něco málo geologického - aneb poznámka pod čarou;) Kousek od nádraží - nebo spíš na břehu Berounky je Budňanská skála - jde o zvrásněné silurské a devonské vrstvy a dá se tu najít mnoho fosilií:) - např. hlavonožce Orthoceras nebo lilijice Scyphocrinites.

Budňanská skála - příklad disharmonického vrásnění :) (foto: Lenka)

Kutná Hora

Kutná Hora - slavné to místo české historie, které nám ale oběma velice dlouho unikalo:) Takže jsme se rozhodli, že to musíme naplatit, sice je to už delší dobu, co jsme tam byli, ale osobně si myslím, že toto město musí být krásné v každou roční (či denní a noční) dobu. Takové pošmourné zářijové odpoledne není špatné...

Výhled od katedrály směrem do údolí říčky Vrchlice (foto: Jirka)

Dominantu města tvoří Katedrála sv. Barbory, stavba původem ze 14. století, budí veliký respekt... Když stojíte pod gotickými klenbami, uvědomíte si, jak jsme vlastně všichni malincí a bezvýznamní. Místo má hodně silnou atmosféru.

Pohled na průčelí katedrály sv. Barbory (foto: Jirka)