... na facebook :)

Dneska je takový zvláštní den... Všimla jsem si, jak nám dnes nečekaně vyletěla sledovanost blogu. Doteď je to krásných 258 zobrazených stránek, což je zcela určitě rekord. :) Nejnavštěvovanější je článek z června 2010 pojmenovaný Nově opravené Křinické náměstí a hospoda Vlčárna. Zvýšený zájem posunul tento článek na šestý "nejčtenější" v celé historii našeho blogu. Těžko říct, proč se zrovna dneska nějakému vyhledávači zalíbil zrovna tento článek... :) 

Přivedlo mě to na myšlenku, kdo vlastně chodí na náš blog - zřejmě to bude pár opravdových zájemců, ale většina to bude spíš náhodně a už se nikdy více nevrátí. Proto jsem se rozhodla pokusit se lapit další duše pomocí facebooku. ;) Kdo ví, zda-li bude tento záměr úspěšný či ne, ale zkusit to můžeme. Tak pokud chcete, přidejte se k nám...

Rocoplaya - o cestováni je ode dneška i na facebooku. ;)

Procházka kolem zámku Orlík

Na konci května jsme museli výlet na Orlík zrušit, tak na něj konečně došlo teď o měsíc později. :) Původně jsme si mysleli, že půjdeme i na prohlídku, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší, když se jenom projdeme po okolí a na prohlídku se sem můžeme vypravit někdy příště. :) Zaparkovali jsme mimo hlavní parkoviště u kaple Nanebevzetí Panny Marie... no, proč nešetřit, když to jde. ;)

Orlík nad Vltavou je obec, která leží už v Jihočeském kraji a v okrese Písek. Její jméno je odvozeno od zámku. Orlík má dvě části - Staré sedlo připomínané už ve 13. století a Višňovka. V Orlíku bydlí více než 300 obyvatel, takže nic moc, ale v turistické sezóně je tu asi dost živo. :)

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (foto: Lenka)

Rybníček cestou k zámku (foto: Jirka)

Prošli jsme okolo rybníčku a kavárny a zrovna, když jsme přicházeli k zámku, potkali jsme ohromnou skupinu převážně důchodců, jak také míří k zámku... No, nechtěli jsme jít s davem, tak jsme radši zastavili a pak odbočili dál do parku a směrem k hrobce.  Zámecký park v anglickém stylu vznikl na začátku 19. století a bylo v něm vysazeno mnoho vzácných druhů dřevin. Park byl spolu se zámkem znárodněn v roce 1948 a od té doby začal park pustnout, navíc část jeho rozlohy skončila pod hladinou nádrže Orlík. S opravami se začalo až v roce 1993, kdy byl zámek navrácen původním majitelům. V parku lze i dnes potkat mnoho starých a krásně rostlých stromů. Na jednom z nich seděl v koruně páv a řval na svého kolegu. :) Nejdřív jsme nevěděli, odkud řev jde, ale pak jsme si toho fešáka všimli, slyšet byl ještě docela dlouho poté, co jsme tohle místo opustili. :)

V zámeckém parku je instalováno několik zajímavých dřevěných soch. Nejhezčí mi přišel Sloup z roku 1996 od Davida Medka... Je to vysoká kláda, do které jsou motorovou pilou prořezány otvory. Hodně efektní kousek, klidně bych ho brala i na naší zahradu. ;)

Vysoká lípa s pávem v koruně (foto: Jirka)

Průhled "Sloupem" :) (foto: Lenka)

Zámeckým parkem vede okruh, který je dlouhý asi 3,5 km. Nejprve jsme došli k rybníku Mičan, odkud stezka vede dvěma směry, ale po obou cestách bychom došli k hrobce. Jirka si ale vždy vybere cestu, kde by mohly být nějaké "výhledy", tak jsme tudy šli. :) Cestou jsme narazili na kapli, od které byl pěkný výhled na zámek - ale jenom díky tomu, že tu nedávno byl vykácen kus lesa. Pak jsme šli ještě k jedné vyhlídce, ale ta první byla tedy rozhodně lepší. :)

Kaple (foto: Lenka)

Zámek Orlík (foto: Jirka)

Výhled na zámek a přehradní jezero (foto: Jirka)

Kytička :) (foto: Lenka)

Za chvíli jsme už došli ke Schwarzenbergské hrobce v severní části parku. Do dálky budova svítí svou nově opravenou bělostnou fasádou. :) Hrobka byla postavena v letech 1875-77 v novogotickém slohu. Je to dvoupatrové budova s výraznou schodišťovou rampou a předsunutou věží. Nad vchodem dovnitř je v dřevě vyvedený erb příslušníků rodu Schwarzenbergů a uvnitř jsou uloženy ostatky příslušníků krumlovsko-hlubocké větve. Je to méně honosná hrobka než její kolegyně v Domaníně u Třeboně, ale i tak stojí zato udělat těch pár kroku a dojít k ní. 

Schwarzenbergská hrobka (foto: Jirka)

Erb rodu Swarzenbergů (foto: Lenka)

Po stejné trase jsme se vrátili zpátky a pak jsme se konečně mohli podívat už k zámku. Před zámkem jsme natrefili na páva, který si tu kolem obšlapoval. No, jeho manželka paní pávová byla zavřena pod zámkem. Trochu nespravedlivé, co? Zámek se rozkládá na vysokém skalním ostrohu - ten byl tedy vysoko nad hladinou Vltavy, ale v době, kdy tu ještě nebyla Orlická přehradní nádrž, teď voda dosahuje těsně k zámku. :) Předchůdcem dnešního zámku byl malý dřevěný hrádek, který vyrostl nad brodem řeky Vltavy na cestě z Milevska do Mirovic a byl prvně připomínán už v roce 1253. Na přelomu 13. a 14. století byl hrádek přestavěn na kamenný gotický hrad, byl to opěrný bod a správní centrum královské moci. Za Karla IV. přešel do rukou české šlechty a od té doby se tu vystřídala řada šlechtických rodů (jako např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). V průběhu času byly budovy přestavovány a zvyšovány, poslední přestavby byly v polovině 19. stoleté v novogotickém slohu. V roce 1948 byl zámek zestátněn, ale v roce 1992 byl v restituci navrácen potomkům původních majitelů. Tak se o panství začal starat Karel Schwarzenberg, dnes zámek vlastní jeho syn Jan.

Prostranství před zámkem Orlík (foto: Jirka)

Páv korunkatý (foto: Lenka)

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vchod do zámku vede přes příkop, kam se dneska dá sejít po schůdkách... Kdyby nebyly zavřené branky, dal by se zámek celý kolem dokola obejít. :) Ale než jsme se vydali skoro obejít zámek, koukli jsme se na nádvoří. :) Tedy já jsem si chtěla odskočit, mimochodem záchody tu mají moc zajímavě řešené, jenom to značení trochu hapruje, protože jsem se omylem ocitla u mušlí. :D Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží... Ale to bychom museli jít na prohlídku, ale místo toho jsme chvíli poseděli na lavičce a pak jsem šli obcházet. :) 

Nádvoří zámku (foto: Lenka)

Pod zámkem jsme narazili na přístaviště - tedy místo, kde někdy kotví lodě, ale teď tu žádné nebyly. Tak jsme se odsud alespoň rozhlédli po okolí... Je až neuvěřitelné, že dřív tu bylo 80 m do údolí. Je to trochu škoda, co všechno skončilo na dně přehrad Vltavské kaskády...

Hladina Orlické přehrady (foto: Jirka)

Pohled z příkopu na tří orlické věže (foto: Jirka)

Hladina Orlického přehradního jezera (foto: Jirka)

Cestou jsme se ještě mrkli na květinové záhony, ale už jsme si je moc neužili, protože jsme začali pociťovat hlad a tak se naše myšlenky obrátily k domovu a hlavně na špenátovou pizzu. :) Když jsme vyjížděli, zavolali jsme si, co bychom si dali k jídlu a na Dobříši jsme si už tu mňamku jenom vyzvedli. :)

Květinové záhony (foto: Lenka)

Konipásci :) (foto: Lenka)

Říkala jsem si, že pizzu musím vyfotit... ale vzpomněla jsem si až ve chvíli, kdy byly všechny krabice beznadějně prázdné. :)) Třeba se to povede příště, ale spíš si myslím, že ne! :D

Další informace:
- razítko :)
- oficiální stránky zámku Orlík

- Wikipedia - zámek Orlík, Orlík nad Vltavou

- zámek Orlík na hrady.cz

Ozvěny z kamene XII.

Je opravdu neuvěřitelné, že se taková akce koná už po dvanácté a takový kousek od Dobříše a já jsem jí zaznamenala teprve minulý rok... Ale to mi nedošlo, že to je opravdu tady, takže jsem tam nebyla. Letošní rok jsme si už ale ujít nenechali. :) Clarinet Factory jsme slyšeli dvakrát ve Švandově divadle a zvláště ten koncert s hostující Lenkou Dusilovou byl moc povedený. Takže nebylo co řešit a v pátek večer jsme nabrali kurz směr Nečín a Ozvěny z kamene XII. :)

Z facebooku kapely jsme se dozvěděli, že máme dojet do Nečína, kde se dozvíme další informace. :) Tak jsme to tak taky nechali... Jak jsme zjistili, nebyli jsme zdaleka jediní kteří sem vyrazili. ;) Aut tu všude po okolí bylo mnoho a mnoho, hospoda plná, akorát nás teda docela mátlo, že směrem do lesa nešel skoro nikdo, ale spíš se vraceli. Hm?? :)) No nic, statečně jsme podle pokynů sledovali cestu z červených fáborků... :)

Pokyny pro návštěvníky (foto: Lenka)

Cestou jsme šli kolem nečínské kapličky, před kterou stojí křížek...

Kaplička v Nečíni (foto: Lenka) 

Jdeme po fáborkách (foto: Lenka)

Cesta vedla severně od obce a za posledními domy se vnořila do lesa a lehce se začala zvedat do kopečka. V okolí leží několik menších lůmků, kde se těžila žula. Největšímu z nich se říká hezkým názvem - Vančátka, ale tam my jsme nebyli. Lůmek, ve kterém se konala akce se podle všeho jmenuje Špic. :) Lom je zatopený (hloubka asi 10 m), vyšší část je tvořena kolmou lomovou stěnou, nižší část je trochu lépe přístupná... No, vypadá to tu trochu jako netradiční amfiteátr. :) Docela by mě zajímalo, kdo první s tímto nápadem přišel... :) 

My jsme sem přišli po avizovaném začátku akce, ale stejně se ještě nehrálo. I když sem ještě přicházeli další diváci, i tak byl už lom v obležení nedočkavců. Jak jsme zjistili, byly už všechna místa s dobrým výhledem obsazená... Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. ;) Potkali jsme tu pár kamarádů, tak jsme se zakempovali u nich ve strmém svahu. :) A když už o tom kempování - všude kolem bylo plno stanů, takže tu i ráno muselo být docela živo. :)

Lom v lese v obležení návštěvníků (foto: Lenka)

Šli jsme si s Jirkou obejít lom, sledovali jsme, jak pánové rozsvěcejí desítky svíček, které umisťovali do spár v lomových stěnách... Také jsme se shora podívali na improvizované pódium, kam se aparatura i hudebníci dopravovali na pramici. :) 

Osvětlování lomu (foto: Lenka)

Luboš Pospíšil připlul na pódium :) (foto: Lenka)

Hostem večera byl Luboš Pospíšil, který zahrál a zazpíval několik svých písní. Přiznám se, že předtím jsem od něj asi nikdy nic neslyšela... nebo si to alespoň nepamatuji. ;) 

Luboš Pospíšil na přírodním pódiu :) (foto: Lenka)

Po krátké pauze přišli na řadu skupina Clarinet Factory s jejich stálým hostem, perkusionistou Alanem Vitoušem. A protože se už dostatečně setmělo, mohla jejich hudba být doprovázena projekcemi v podání Jindry Trapla, který na stěnu lomu promítal zajímavé záběry z filmů od Karla Zemana. Letošní Ozvěny z kamene byly věnovány právě jeho poctě. Karel Zeman (1910 - 1989) byl výtvarník, filmový režisér, animátor a loutkář, který natočil řadu ceněných hraných filmů s na tu dobu zajímavými filmovými triky. K nejznámějším patří Baron Prášil, Ukradená vzducholoď nebo Vynález zkázy... a kdo by neznal Cestu do pravěku?! :)

Projekce na lomové zdi (foto: Jirka)

Fajrák v lomu :) (foto: Lenka)

Jaké to asi je hrát na "druhém břehu" daleko od diváků, ale přeci jenom na tak neobvyklém místě... A teď nemyslím na jakýsi kabel přepálený nad svíčkou... :)

Clarinet Factory skrz stromy :) (foto: Lenka)

Ozvěny z kamene jsou vážně neobvyklou a krásnou akcí, která stojí za návštěvu... Takže díky Clarinet Factory a Luboši Pospíšilovi za příjemnou hudbu; Jindrovi Traplovi za působivé projekce, Jakubovi Fabelovi a Ondřeji Beránkovi za ohňová kouzla. A malá omluva, že jsme odešli ještě před koncem, ale fakt se nám chtělo spát. :D ... Těšíme se příští rok na viděnou u nečínského zatopeného lomu. :)

Další informace:

- oficiální stránky Clarinet Factory a Luboše Pospíšila

- základní informace o Karlu Zemanovi a Luboši Pospíšilovi na Wikipedii

Podvečerní procházka Novým Městem pražským

Posledních pár dní bylo docela horkých, tak jsme nechtěli odpoledne za největšího pařáku chodit ven... Ale jednou se nám poštěstilo vyrazit na příjemnou podvečerní procházku a to už byly teploty příjemnější... Vlastně úplně akorát na tričko s krátkým rukávem. :)

A jako bonus pro nás bylo krásné měkké podvečerní světlo, které je na focení přímo ideální. ;) Díky tomu se povedlo docela normálně zvěčnit porodnici u Apolináře, což se mi zatím nepovedlo. :) Procházeli jsme se po místech, kde jsme už byli během dubna, ale přece jenom se okolí změnilo díky zeleni, která se nádherně zazelenala.

Porodnice u Apolináře

Výhled nad Albertovem

Tentokrát jsme navíc sešli po malých albertovských schodech dolů a já jsem se šla nostalgicky podívat na svou vysokou školu - Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. :) Tohle je hlavní budova fakulty a sídlí tu moje geologie :) ... a ještě geografie. Jojo, tady jsem v minulých letech strávila docela dost času, ale byly to pěkné časy, to jo. :)

Jedna z budov Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Na rohu budovy je pamětní deska upomínající na Sametovou revoluci, protože právě tady se sešli 17. listopadu 1989 studenti pražských vysokých škol na manifestaci k 50. výročí zavření škol nacisty. Odsud se dav studentů vydal na pochod až k Národní třídě a celkem se ho účastnilo až padesát tisíc lidí... No, ještě, že Sametová revoluce proběhla!

Pamětní deska připomínající Sametovou revoluci

Hned za budovou na Albertově je budova chemie, kterou jsem nikdy neměla ráda... ale to asi bude tím, že jsem nikdy příliš neměla ráda chemii. :) Ale chodila jsem sem na skvělou přednášku od profesora Vladimíra Karpenka, který se normálně věnuje vědecké práci, ale spíš jako svého koníčka se také zabývá historií alchymie a to tedy byly hodně zajímavé přednášky... Nepovinné, ale přesto tam bývalo poměrně plno a to se ještě konaly docela pozdě večer. Na budově má ale jiný proslulý chemik svou pamětní desku - jde o Jaroslava Heyrovského, který dostal za svou práci v oboru chemie Nobelovu cenu. Heyrovský tu působil jako profesor mezi lety 1919-1950.

Pamětní deska s Jaroslava Heyrovského

Pak jsme šli zase zpátky do kopce, ale vzali jsme to přes zahradu Ztracenka, kde jsme také nedávno byli... Dneska byla zase trochu jiná. Chvíli jsme koukali na titěrné žabičky, jak se proplétají travou, poseděli jsme na lavičce a zase jsme šli dál. 

Zahrada Ztracenka

Schody ve Ztracence

U růžového keře... :)

Nedalo nám to a opět jsme zabloudili do prostoru Bastionu XXXI. U božích muk... Prostě je to krásné místo. Není třeba další fotky komentovat... Jenom mě zaujalo, že jsme konečně taky někoho viděli v restauraci na jídle... Tak evidentně se najde někdo, komu nevadí vyšší ceny. :)

Moderní zábradlí

Bastion XXXI. U božích muk

Pohled do Nuslí :)

Pohled směrem ke Karlovu

Tak to byla naše podvečerní procházka... Hezky se mi potom spalo, to se musí nechat. :)


Další informace:
- o Sametové revoluci na Wikipedii

Ptačí den :)

V neděli se zdálo, že se počasí trochu umoudří a nebude horko, tak jsme se šli na chvíli vyvenčit. :) Původně jsme si říkali, že bychom se mohli podívat do botanické zahrady, ale pak nás ten nápad přešel a nechtělo se nám plahočit se tak daleko, takže zase jednou naše kroky zamířily do zahrady u Michnova letohrádku, kde sídlí Muzeum Antonína Dvořáka... Tentokrát jsme měli štěstí na sluníčko... ale stejně se ještě pořád všude kolem dělají fasády, takže ochranné sítě všechny fotky spolehlivě "krášlí". :)

Muzeum Antonína Dvořáka - pohled z ulice...

... a ze zahrady

Šli jsme se posadit na lavičku...a brzy jsem pochopila v jakém duchu se ponese dnešní den. ;) Zaujala mne totiž sojka, které přistála na větvi jen malý kousek nad námi... Ale než jsem stačila zmáčknout spoušť, už letěla pryč... Lepší fotku jsem pak už nezískala. Ale stejně jsem se o ní pokoušela. :) A snažila jsem se ulovit i jiné ptáčky, s některými se to vedlo, s jinými ne. :) Proto bych tento den ráda nazvala ptačím dnem. :)

Sojka

Vykračující si holub

... i holub hřivnáč jde zobat bobule

Za chvíli se mi ptačí osazenstvo malé zahrady okoukalo a už nebylo na koho číhat... Tak jsme se rozhodli změnit lokalitu. :) Ve vchodových dveřích do muzea odpočívala chundelatá kočka... či spíš kocour, opravdu nádherný chundeláč. Hm, asi mu také bylo teplo v tom horku. ;)

Nádherná kočka

Pak jsme šli zkoumat opeřence do protější Kateřinské zahrady. Dlouho jsme seděli tiše na lavičkách a koukali do korun stromů, kde co lítá. :) Nakonec se mi povedlo toho dne zachytit holuby, což mě překvapilo, že jsme viděli i holuba hřivnáče (Columba palumbus), dále sojku obecnou (Garrulus glandarius), straku obecnou (Pica pica) a samici kosa černého (Turdus merula), která sháněla materiál na hnízdo. :) A viděli jsme i žlunu zelenou (Picus viridis), ale ta se pak někam schovala a nebyla už k nalezení... Nicméně mě dost překvapuje, kolik v takovém malinkém parku může žít ptactva. A je to dobře, je příjemné se i ve městě po ránu probouzet se zpíváním ptáků. ;)

Straka vysoko ve větvích stromů

Shánění materiálu na hnízdečko :)

Straka na pěším výletě :)

Holubi

A potom jsme nenašli už ani peříčko... no, tak peříčko jo... prostě byl čas jít zase zpátky. :) Jo, vida, ale teď jsem si vzpomněla ještě na jeden "zážitek"... Viděli jsme nějakého mladíka, jak se nudí a opaluje se na dece. :D Nudí jako nudí a ne nudí jako nudí, chápete? V centru Prahy v malém parku... no, to už je moc. Vidíte, tak nějak tematicky se to sem taky hodí. Prostě ptačí den. :D

Peříčko

Další informace:

- V Praze v poslední době přibývá divokých ptáků, zato vrabci mizí (idnes.cz) - obrázky

- Wikipedia - sojka obecná, holub domácí, holub hřivnáč, kos černý, straka obecná, žluna zelená