Nádražím k židovskému hřbitovu

S kamarádkou Péťou (tak co, objeví se článek z této procházky i na jejím blogu?? :)... ano, objevil se - zde se na něj můžete podívat) jsme se vypravily na procházku, kupodivu se k nám ještě přidal můj synovec. :) Prošli jsme přes dobříšské vlakové nádraží, kde zrovna nebyl žádný vlak, ale to se není co divit, když u nás koleje končí... zrovna frmol tu nebývá. :) 

Dobříšské železniční nádraží

Koleje, koleje

Docela mě překvapila hromada starých dřevěných pražců... Jak to, že tu jen tak bezprizorně leží a ještě je nikdo neukradl?! :)

Staré pražce...

Pak jsme počkali na Jirku, který přijel autobusem z práce a všichni společně jsme se šli procházet dál. :) Byli jsme se podívat na židovský hřbitov. O něm jsem se tu zmiňovala již několikrát, takže netřeba nic víc psát. :) Ale mám dojem, že jsme sem dávali vždycky jenom fotky z bezlistého období, tak teď jsou obrázky přece jenom jiné. ;)

Náhrobky na židovském hřbitově

Židovský hřbitov

Hned vedle židovského hřbitova je bývalý minigolf... no, vlastně ne vedle, ale spíš na něm. Původně byl hřbitov na celé ploše obdélníkového tvaru, ale část byla zrušena kvůli areálu minigolfu a další část je dnes jen zarostlá mladými duby. Parčík i židovský hřbitov patří pražské židovské obci, areál minigolfu původně patřil městu... To se jej rozhodlo před asi šesti, sedmi lety prodat s tím, že netrvá na tom, aby tu tato činnost byla dále provozována. Naštěstí se našel blázen, který se rozhodl minigolf a další aktivity tu provozovat. Nicméně bohužel to celé nedopadlo, nesehnal včas dostatek peněz na koupi areálu... A vedení města urychleně našlo nové zájemce. Ti ale neměli tolik pochopení pro místní občan... a tak tu minigolf nemáme. Jak celý areál vypadá dnes ukazují dva obrázky... Škoda mluvit. Tak to byla pohádka o tom, jak tu v Dobříši vzniklo další odpudivé místo...

Smutný osud mini-goflového areálu

... ani komentář si to nezaslouží...

To abyste si náhodou z našich článků nemysleli, že v Dobříši je jenom pěkně. 21. května večer v kulturáku proběhlo mimořádné zasedání městského zastupitelstva města Dobříše, kde opoziční zastupitelé chtěli vyvolat diskuzi o stavu města, která měla vyvrcholit hlasováním o odvolání starosty a obou místostarostů (které stejně nemělo šanci projít, protože koaliční ODS a ČSSD si do svých řad sahat nehodlají... což se ani není co divit). K hlasování ale nedošlo, protože si vážení zastupitelé neschválili program schůze a vedení města tak vítězoslavně a nabubřele mohlo opustit sál a nechat konsternovaný zbytek lidí civět s otevřenou pusou... Tohle je pro mne známka, že na nás občan vedení města opravdu zvysoka sere!

Škoda, že do voleb zbývají ještě dva roky. Do té doby se pánové Mgr. Jaroslav Melša a Mgr. Jan Bláha a paní Eva Marvanová o své židle nemusí bát. Nezbývá než doufat, že do dalších voleb naši milí Dobříšáci dostanou rozum a neskočí už potřetí na mělkou politiku současného pana starosty...

Další informace:

- článek "Vedení Dobříše se nemění, nebyl schválen program jednání" na stránkách pribramsko.eu

Jílové u Prahy - památné stromy tam i onde :)

Chtěla jsem pro Wikipedii zvěčnit nějaké památné stromy v Jílovém u Prahy, tak jsme se po rodinné oslavě utrhli a šli jsme po nich pátrat. :) Jeden z nich má růst přímo u kostela na náměstí... ale žádný označený strom tam není, tak jsme obešli kostel sv. Vojtěcha, muzeum a jižní část Masarykova náměstí... Nakonec jsme usoudili, že to bude ten vzrostlý dub, který roste v malinkém parčíku a není u něj cedule se státním znakem... No, nic není dokonalé. :)

Napadá mě, že fotku regionálního muzea v Jílovém u Prahy jsme sem dávali už několikrát, ale vždycky bylo podmračené počasí a ani jednou nebyla fotka se sluníčkem. Tak tentokrát to musíme napravit. ;)

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Kostel sv. Vojtěcha (foto: Jirka)

... na kostelní zdi (foto: Lenka)

Dub letní (Quercus robur) na náměstí je vysoký 35 m, obvod jeho kmene je 313 cm. Strom je pěkně rostlý, pravidelný... snad tu poroste dlouho. :)

Památný strom u jílovského kostela (foto: Lenka)

Ke druhému památnému stromu jsme se nedostali... Obešli jsme kvůli tomu docela velkou část okolí, ale nepovedlo se, protože roste ve vnitrobloku a dá se k němu dostat jenom přes zahrady nebo dvorky. A to my jsme měli smůlu. :) Jediná šance by byla ve všední dny, kdy jsou otevřené obchody, odkud by se možná dalo dostat na příhodnější místo, tak třeba někdy příště. :) Jde o dub letní sloupcovitý zlatý (Quercus robur 'Pyramidalis aurea'), strom je vysoký 30 m a obvod kmene má 353 cm.

Náměstí dominuje nejenom dům Mince (sídlí v něm muzeum), ale i dům Věže - což je jílovská radnice. Gotická věžovitá budova pochází asi z poloviny 14. století, průčelí budovy pochází z 18. století. Už od roku 1696 tu sídlí radnice. Cestou jsme potkali taky žlutý domeček, kde dneska sídlí městská policie a papírnictví a hračky. :) V minulých dobách tu bydlel Leopold Čihák, který se zasloužil o založení zdejšího muzea. :)

Dům, ve kterém bydlel Leopold Čihák (foto: Lenka)

Radnice na náměstí (foto: Jirka)

Pak jsme jeli z Jílového cestou domů, ale domů jsme ještě nedojeli. :)) Zastavili jsme se ale ještě na několika lokalitách s památnými stromy. Dvě z nich jsou u Nových Dvorů... Mohutný dub je u bývalé hospody při hlavní silnici mezi Novým Knínem a Štěchovicemi. Dub u Nové hospody byl vysazen v roce 1864 a od té doby vyrostl do výšky 16,5 m a jeho kmen má 325 cm. Strom byl vyhlášen už 20. října 1981... stejně jako ten druhý v Nových Dvorech, který se nachází u výjezdu ze zdejšího hospodářského dvora. Původně tu rostly dva duby, dnes je tu už jen jeden (ochrana jednoho stromu byla zrušena v roce 2003).

Památný dub u Nové hospody (foto: Lenka)

Dub v Nových Dvorech (foto: Lenka)

Dlouho jsme u stromů neokouněli, protože není moc okounět nad čím. Jeli jsme přes vesničku Krámy, která nám přišla velmi půvabná, tak jsme tam museli zastavit. :) V blízkosti hasičské zbrojnice se nachází kaplička z roku 1807. Jde o čtvercovou stavbu zakončenou věžičkou, ve které je umístěn zvon. Dále je na návsi požární nádrž nebo rybníček nebo co to bylo. :) Je to zvláštní - není tu nic moc extra oproti jiným vesničkám, ale přesto je tu něco zajímavého, co nás donutilo zastavit. :)

Kaplička v Krámech (foto: Jirka)

Náves v Krámech (foto: Jirka)

Domek na návsi (foto: Lenka)

Posledním stromem toho dne byla lípa v Korkyni. Jde o lípu malolistou (Tilia cordata), která má obvod kmene 398 cm a vysoká je 20 m. Tedy byla tak vysoká, ale zřejmě v zimní sezoně byla seříznuta. Bohužel se mi nepovedlo najít, jestli se nějak rozlomila nebo co se s ní stalo. Snad to nebylo jenom z rozmaru... Dříve to byl určitě moc pěkný strom. A tady skončil náš dnešní výlet, na jeden den jsme toho viděli docela dost, tak zase někdy příště. ;))

Lípa v Korkyni (foto: Lenka)

Další informace:
- Wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Praha-západ, Seznam památných stromů v okrese Příbram; Jílové v Prahy, Nové Dvory a Krámy
- hrady.cz - kostel sv. Vojtěcha, dům Věže (radnice v Jílovém u Prahy)

Něco málo z Májových slavností

Původně jsem myslela, že se na letošní Dobříšské májové slavnosti nepodívám, protože mě bolelo v krku... Pak jsem si ale řekla, že Orlík plánovaný na páteční výlet byla dostatečná oběť tomu bolení a sobotu už nedám. :) Ale zase je pravda, že jsme vyrazili až na večer... Chtěli jsme vidět artistickou skupinu V.O.S.A. Theatre v akci. Ale nakonec z toho moc nebylo, i když alespoň něco bylo vidět na velkoplošné obrazovce. Letos se pořadatelé tedy plácli přes kapsu... :)

První májové slavnosti na Dobříši byly před deseti lety, kdy město slavilo 750 let od založení. Letos si tedy připomínáme 760 let a májovky se staly každoroční zábavou pro širokou veřejnost. :) Na hlavním pódiu jsou každý rok k vidění stále ta samá vystoupení - sportovní oddíly dobříšského Sokola, dobříšské gymnastky, zpívající děti z obou základních škol, dechový orchestr z lidušky, divadlo v podání studentů z gymnázia... Ke konci května obvykle bývá už dost teplo, takže sledování tohoto programu odnesete v lepším případě jenom spáleným nosem. :) Další akce se odehrávají různě po městě - tradičně na nádraží jezdí parní "vlak na Dobříš", turnaj v deskových hrách, fotbalový turnájek, historický průvod městem, spanilá jízda motorkářů, hasičská soutěž, prohlídky depozitu muzea... a bylo toho ještě mnohem víc. Jako každý rok se Dobříšáci pokoušeli o nový český rekord - tentokrát šlo o rekord v šití obří rukavice. :) Vida, ani nevím, jak to dopadlo...  To všechno jsme si nechali ujít a přišli jsme až večer k hlavnímu pódiu.

Ujít si to ale nenechala naše kamarádka a kolegyně bloggerka Péťa a pěkně to všechno vyfotila a popsala ve svém článku "Dobříšské májové slavnosti 2012". :) Tak Ti dík, že jsem mohla dodatečně vidět, co mi uniklo. :))

Hlavní pódium na Mírovém náměstí

Pivo, párky a klobásy jsem si nechala ráda ujít. :) Ale o co jsem rozhodně nemohla přijít, to bylo trdlo. :)) Mňam, trdlo to já teda můžu. Jirka netrdlil, ale dal si raději to pivo. :)

Lehce honosný název stánku s rychlým občerstvením :)

Po skončení artistů se docela dlouho ladilo, tak jsme se vypravili podívat na pouťové atrakce. :) Nejvíc mě teda zaujal vodní zorbing, což mi přijde lehce absurdní zábava... Vždyť si lidi uvnitř musí zákonitě připadat jako křeček v běhacím kolečku. :D

Vodní zorbing :)

Střelnice

Vždycky je ale vyvrcholením hudební vystoupení. Za desetiletou historii na náměstí vystoupili třeba Sto zvířat, Wohnout, Mňága a Žďorp, Vladimír Mišík&ETC, Tleskač, Anna K., Michal Hrůza, Bohouš Josef a Burma Jones a další. Pro letošní rok byly vybrány kapely United Flavour, která hrála v podvečer a kterou jsme tedy bohužel neslyšeli, ale vystoupení Kamila Střihavky & Leaders! jsme si už ujít nenechali. :) Před pódiem bylo plno, ale lidi nevytvořili pořádný kotel, na který tu jsme už posledních pár let zvyklí... Nevím, čím to bylo... Ale je fakt, že si nejsem jistá, jestli bych šla na koncert Kamila Střihavky, kdybych za něj měla platit... Na druhou stranu, kapelu má postavenou z kvalitních hudebníků, zpívá dobře, ale jeho písničky neznám a asi si je ani nikdy nepustím... :) Nicméně i tak jsem ráda, že jsme sem šli. :)

Kamil Střihavka & Leaders!

Znáš mě mnohem víc země vzdálenááá...

Kamil :)

Pak jsme se hned vypravili domů. Myslela jsem, že půjdeme pěšky, ale volala ségra, že nemají klíče od domu a že nás teda cestou naberou a tak se také chvilku po pořízení této fotky stalo. :) Tentokrát jsme nechali můj super lehký a skladný mini statívek doma, takže jako pevný bod pro tuhle fotku sloužily kůly u nedávno vysazeného stromku. :) Ale dobře posloužili. ;)

Kostel Nejsvětější Trojice

Tak a na rozloučenou si dáme první video v historii našeho blogu... No co, tak jsem si teprve nedávno všimla, že se sem dá vložit odkaz na hudbu třeba z YouTube a dneska se to docela hodí. :)) Tak si dáme klip k písničce Země vzdálená od BSP. Na koncertě také zazněla a je to asi nejznámější písnička, kde je slyšet hlas Kamila Střihavky... :)

A teď už opravdu - dobrooou. ;)

Hořovice

Ve čtvrtek se u nás zastavil kamarád - na pizzu a na bramboráky. :)) Protože měl nějaké pochůzky v Hořovicích, spojili jsme příjemné (naše výletování) s užitečným (kamarádovo vyřizování) a jeli jsme s Jirkou do Hořovic s ním. Mysleli jsme, že se projdeme po náměstí a už bude volat, kde jsme... Ale byla z toho pěkná procházka po městě a byli jsme i na pár místech, která jsme dříve neviděli. :) V Hořovicích jsme byli několikrát... Poprvé jsme se tu zastavili na krátkou návštěvu, když jsme jeli na Plzeňsko, ale to už je pár let. :) Pak jsme tu byli jeden rok na Cibulovém jarmarku. Při třetí návštěvě jsme konečně navštívili zámek v rámci adventních prohlídek. Takže pokud dobře počítám, byla to ve čtvrtek naše čtvrtá návštěva. ;)

Nechali jsme se vysadit nejprve na hlavním náměstí, kde jsme se prošli kolem hořovického kostela Nejsvětější Trojice. Kostel byl postaven za peníze Bernarda Ignáce z Martinic pro zamýšlený klášter. Autorem je pravděpodobně italský architekt Carlo Lurago, raně barokní kostel byl dostavěn v roce 1674 a zasvěcen Nejsvětější Trojici byl až v roce 1697. Od roku 1684 opravdu sloužil klášteru františkánů. Interiér byl vyzdoben v několika vlnách ještě během baroka, hlavní oltář pochází z roku 1725. My jsme do interiéru ani nenakoukli, protože kostel byl zamčený. :)

Kostel Nejsvětější trojice na náměstí (foto: Lenka)

Hned za kostelem stojí kaple Panny Marie Loretánské, která pochází ze stejného období jako sousední kostel. Kapli inicioval opět hrabě Bernard Ignác z Martinic, dokončena byla za jeho dcery Terezie Františky a v roce 1690 byla kaple vysvěcena. Je to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu s rovnou střechou a bez dalších ozdob. Chvíli jsem si myslela, že jde o nějakou novodobou vodárnu nebo něco takového. :D ... Vedle cestičky pod kaplí roste krásný keř růžově kvetoucího tamaryšku, je to moc hezký keř s drobounkými kvítky. 

Růžově kvetoucí keř tamaryšku (foto: Lenka)

Při procházení městem jsme narazili na bustu českého houslisty a skladatele Josefa Slavíka (1806-33). Pomník s bustou stojí před základní uměleckou školou Josefa Slavíka, která sídlí v bývalé budově františkánského kláštera. Z původní budovy toho moc nezbylo, protože většina byla zničena při požáru v roce 1782. S postavou houslisty jsme se setkali už v Jincích, kde se narodil a kde dodnes stojí jeho rodný dům. Když byl malý, přestěhovala se jeho rodina právě sem do Hořovic. 

Busta Josefa Slavíka (foto: Lenka)

Obešli jsem zbytek náměstí a pak jsem šli k zámku. Cestou jsme se zastavili v knihkupectví, kde jsme pořídili jeden dárek na blížící se oslavu narozenin... Šlo o (mou oblíbenou) Toulavou kameru číslo asi už 14. :) Ale co jsem tak nakukovala, místa tam byla pěkná, tak knihu budeme muset pořídit i do naší knihovny. :) Při odbočení z hlavní silnice jsme se dostali na nějaké parkoviště, odkud byl ale úchvatný pohled na Panskou zahradu. Parčík se nám líbil, tak jsme do něj jenom nenakukovali, ale později jsme ho i navštívili. :)

Pohled přes panskou zahradu k novému zámku (foto: Jirka)

Pak už jsem se nezdržovali a došli jsme rovnou k zámku. Číhali jsme na chvíle, kdy slunce nebylo schované za mraky a dobře jsme udělali. :) Před zámkem přes silnici jsou umístěné dva významné objekty - prvním je památník obětem 1. a 2. světové války, který byl vloni rekonstruován a druhý je krásná kašna. U té bych se chtěla malinko zdržet, protože mě dost zaujala její historie. :)

Kašna byla vyrobena v 17. století ze žehrovického pískovce a původně stála na Koňském trhu v Praze. V roce 1879 kašnu koupili měšťané ze Žebráku, později byla postavena na hořovické náměstí. V 60. letech byla rekonstruována a už se na své původní místo nevrátila a byla uložena do zámku. Po roce 1980 se jednalo dokonce o tom, že by se znovu vrátila do Prahy, ale k tomu nedošlo a v roce 1986 byla postavena na svém současném místě. Pěkná. :)

Zámek a kašna (foto: Jirka)

Detail hořovické kašny (foto: Lenka)

O zámku toho už na našem blogu bylo dost, tak netřeba plýtvat cennou energií na nějaká nová slova. :) Ale je odsud pěkný, ne? :) Nepoužívám nějak často slova jako "pěkný", "krásná", "nádhera" atd.? Asi jo, ale nemůžu si pomoct. ;)

Nový zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

Panská zahrada je dnes hezký udržovaný park... Ale vůbec si nevybavuji, jak to tu vypadalo dříve. Dneska je to ale určitě cíl mnoha obyvatel Hořovic a hlavně maminek s dětmi, protože krom laviček je tu i malé dětské hřiště. Škoda jenom, že na druhém konci zahrady je ruina domku, který v současné době není využíván nikým jiným než bezdomovci... Kolemjdoucí paní venčící pejska říkala, že kolikrát je to hrozné a že se tu za tmy bojí chodit. No, nějaká cukrárnička nebo výstavní síň by tomuhle místu moc slušela. :)

Panská zahrada (foto: Jirka)

Po prohlídce Panské zahrady a prostranství před zámkem jsme se vydali do kopečka, kde byly vidět věže dalšího hořovického kostelíka. Cestou jsme šli ulicí pojmenovanou U Labe (nebo K Labi??)... dlouho mi trvalo, než mi došlo, že je tu i hudební klub Labe, takže se ulice asi nejmenuje podle žádné řeky. :)) A jak jsem se teď pohledem na mapy.cz uklidnila, ani tam žádná taková ulice není a všechno je to jenom Vísecké náměstí. :) Stojí tu základní škola, kolem které vedou schody směrem ke kostelu. Abych nezapomněla - vedle schodiště stojí tu socha sv. Rocha.

Sv. Roch z Montpellieru (asi 1295 - 1327) je francouzský katolický světec a patron boje proti moru. Roch pocházel ze zámožné rodiny, ale po smrti rodičů majetek rozdal chudým a odešel jako poutník do Říma, během cesty prý několik lidí zázračně vyléčil od moru... Později se jím ale sám nakazil, ale nezemřel na něj - přidal se k němu pes, který mu přinášel jídlo a Roch se uzdravil... po návratu do rodného Montpellier byl zavřen do vězení, kde i zemřel. Sv. Roch je znázorňován jako poutník, který si vykasává oděv na noze, kde má morové vředy, doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis vytékající z puchýřů. Chudák sv. Roch, jako by nestačil jeho pohnutý osud, ještě vedle jeho sochy musí stát cedule s velkým nápisem "S přispěním fondu kultury a obnovy památek Středočeského kraje a hejtmana MUDr. Davida Ratha". Poslední dobou tohle není moc pěkná vizitka. :))

Socha sv. Rocha (foto: Lenka)

A pak už jsme se konečně ocitli před kostelem sv. Jiljí. :) Jaké bylo naše překvapení, když jsme jej obešli a z druhé strany byl kostel s ošklivou otlučenou omítkou. Tomu říkám k městu huj a na druhou stranu fuj. :)))

Kostel pochází z první poloviny 13. století, kdy hořovické panství patřilo Žirotínům, ale první písemná zmínka je až z roku 1321. Původně byl kostel gotický a z této doby se zachovala spodní část věže, lomená okna a portál do sakristie. Po přestavbě z roku 1583 je kostel trojlodní. Co by to bylo za kostel, kdyby nevyhořel - to se stalo hned dvakrát, v letech 1624 a 1639. V roce 1627 se kostel stal součástí cerhovického vikariátu a ještě před rokem 1651 se Jiří Adam z Martinic zasloužil o jeho povýšení na kostel děkanský. Poté byl kostel upraven v barokním slohu (r. 1687). Při poslední přestavbě z doby rokoka získal kostel typickou báň a nový interiér. Tak jako v mnoha jiných kostelech je i tady zamřížovaný vchod, ale nakouknout se do něj dá. :) Hlavní oltář pochází z poloviny 18. století. Původně se v interiéru nacházelo 15 náhrobních desek pánů z Říčan a jejich příbuzných ze 16. a 17. století, dneska jsou umístěny v márnici, která stojí za kostelem. Od roku 2002 jsou ve věži dva nové zvony zasvěcené Panně Marii a sv. Jiljí.

Fasáda kostela ve stylu "huj a fuj" :) (foto: Jirka) 

Kostel sv. Jiljí (foto: Jirka)

... A pak jsme se vrátili zase k zámku. Už i s Michalem jsme nakoukli do zámeckého parku, ale to bylo jenom na chvilku, protože už jsme museli zase zpátky domů. :) V zámeckém parku za hořovickým zámkem byla v době naší návštěvy instalována výstava "Udělej to z kamene, kdo jsi bez viny", jde o kamenné skulptury od sochaře Dalibora Šebesty. Musím říct, že pískovcové sochy moc hezky doplňují zeleň v parku a do zahrady se taková výstava vyloženě hodí. 

Kamenné sochy v zámeckém parku (foto: Lenka)

Pískovcová socha (foto: Lenka)

Tak a ještě poslední obrázek ze zámeckého parku... a už opravdu nasedáme do auta a frčíme domů. :) Na druhý den jsme si naplánovali výlet na Orlík, ale bohužel k němu nedošlo, protože mě bolelo v krku. Ale na seznamu ho budu teď mít... Myslím na seznamu svých ostud - tedy míst, která jsou tak blízko a já jsme je ostudně ještě nikdy nenavštívila. :))

Strom v zámeckém parku (foto: Lenka)

Další informace:

- oficiální stránky Hořovic

- oficiální stránky hořovického zámku

- hrady.cz - kostel Nejsvětější Trojice, kaple Panny Marie Loretánské, klášter františkánů (dnešní ZUŠ), zámek a kostel sv. Jiljí

Podvečerní procházka kolem lesa u Strže

V pondělí večer Jirka přijel docela rozumně z práce, takže jsme mohli vyrazit na krátkou procházku... Nejprve jsme přemýšleli, že bychom jeli znovu do anglického parku, ale tam jsme byli před pár dny, takže tuto variantu jsme zavrhli. :) Druhý nápad se ukázal nadějnějším - u rybníka Strž za Starou Hutí jsme byli naposledy v únoru v době třeskutých mrazů... :) Nakonec jsme k rybníku jenom nakoukli a dál jsme pokračovali cestou k chatové osadě a dále kolem lesíka...

Rybník Strž (foto: Lenka)

Vlastně jsme cestou neviděli ani nic moc extra zajímavého... spíš tak běžné kytičky a obyčejné borové šišky. :) Ale co, i to obyčejné může být docela pěkné. :) A jsem ráda, že jsem si ujasnila, jak se jmenuje tato bílá kytička, protože jsem si celá léta myslela špatně. :) Je to druh rožce (Cerastium)... Ale není to zřejmě druh r. rolní, jak jsem si myslela, takže tu nebudu dělat chytrou a radši nenapíšu nic. :)) Tak děkuji mimi_tulipánové, že mě v komentáři pod článkem vyvedla z omylu. ;)) Rozhodně nejde o nějakou vzácnou květinku, od pozdního jara do léta kvete skoro na všech sušších stanovištích. Mám ráda drobná bílá kvítka, která tato místa zdobí...

Rožec (foto: Lenka)

Asi už jsem to tu několikrát psala, ale opravdu se mi líbí různé odstíny svěže zelených listů doplněné o bílé tóny - kvetoucí kaštany, pápěří pampelišek... a nebo kvítky rožce. Tohle bývá jenom začátkem května a každý rok se na to těším. :) Tato fotka je asi miliontá variace na totéž téma, ale snad to internetový svět ještě unese. :)

Cestička ke Kotenčickému potoku (foto: Lenka)

Od Kotenčického potoka jsme naše kroky stočili podél lesíka. Docela jsem se divila, že to tu Jirka zná a já ne. :D ... No a tady jsme konečně vyzkoušeli ministativek, co jsem dostala k narozeninám. :) Je neuvěřitelně flexibilní a lehký a na můj malý foťáček stačí, docela jsme se s ním vyblbli. :)

U borovic (foto: Jirka)

... a šiška pod nimi :) (foto: Lenka)

Pohled směrem k údolí potoka (foto: Jirka)

I když ne všechno se dalo vyfotit dobře... Kvítek hvozdíku kartouzek (Dianthus carthusianorum) vypadá i ze stativu divně rozmazaně, to kvůli mírnému větříku, který přece jenom malinko kvítek rozpohyboval. :) Ale co bychom chtěli v takových světelných podmínkách. :)

Hvozdík kartouzek (foto: Lenka)

Posledním obrázkem dneska je rožcová louka. :) Pak už se moc fotit nedalo... obešli jsme si svoje procházkové kolečko, pak jsme nasedli do auta a zase jsme odjeli domů. :)

Loukáááá (foto: Lenka)

Další informace:
- Botany.cz - rožec rolní, hvozdík kartouzek

Dnešek patří maminkám

Dne matek se slaví každoročně vždy druhou neděli v květnu - letos to vyšlo na dnešek, tedy na 13. května. Matky měly svůj den už ve starověkém Řecku, kdy se slavil svátek plodnosti a matek a toho dne se uctívala pohanská bohyně Kybelé. V novodobé historii a mezinárodně se den matek začal slavit v roce 1907, v Československu to bylo od roku 1923. V době komunismu byl tento svátek záměrně potlačován a naopak byl prosazován Mezinárodní den žen, tedy 8. března... rudé karafiáty. Ne, že bych něco měla proti karafiátům, to ne. Proti komunistům ano! :)

Jako každý rok, vyrazila jsem na louku nedaleko domova natrhat mamince kytici lučního kvítí. :) Ani nevím, před kolika lety začala tato naše malá rodinná tradice... asi v době, kdy jsme se ségrou neměly vysoké kapesné a tímto způsobem jsme šetřily. :) Dneska jsem nebyla sama, šli jsme společně s Jiříkem, ten se zpočátku divil, jak z toho "plevelu" chci udělat nějakou kytku... ale uznal, že se to povedlo. ;) Nejdřív jsem si myslela, že budu mít jenom samé žluté pryskyřníky, těch bylo na louce absolutně nejvíc... Ale pak jsme našli i hezčí kousky. ;)

Louka s pryskyřníky (foto: Lenka)

Žlutě kvetoucí pryskyřník prudký (Ranunculus acris) je jedovatá a velmi hojná rostlina z čeledi pryskyřníkovité. No jo, umyla jsem si ruce, když jsem přišla domů. :) Čeleď hvozdíkovité zase zastupuje růžově kvetoucí kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), které vyhledávají vlhká stanoviště. To je dobře, že nám tu roste, to by totiž mohlo znamenat, že nám tu na louce nikdo nepostaví žádné budovy. ;) Což považuji za velmi rozumné, když jsem vloni v létě po vydatných deštích viděla podmáčené louky...

Kohoutek luční (foto: Lenka)

Když jsme procházeli lesíkem, všimla jsem si běláska řeřichového sedícího na květu... Teda v tu chvíli jsem ještě nevěděla, že je to bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines) a musela jsem si to později najít. ;) Málokdy se poštěstí vyfotit motýla, jsou to dost neposedná stvoření a když už se k nim člověk objektivem skoro přiblíží, jako na potvoru uletí. Dnes byla dost zima a díky tomu motýlek seděl jako přikovaný... :) Bělásek řeřichový je běžný evropský druh, který je hojně rozšířen i v České republice od nížin do hor. Samičky se páří jednou ročně a v podstatě celý život kladou vajíčka... jako ta na obrázku - myslím si, že jde o samičku, i když kdo ví. :)

Bělásek řeřichový (foto: Lenka)

Pryskyřníky a kohoutky (foto: Lenka)

Nikdy dřív jsem si nevšimla, že u nás na louce kvete i rdesno hadí kořen (Bistorta major). Vyhledává vlhčí místa spíše ve vyšších polohách (proto neroste v jižních Čechách a na jižní Moravě). Tento druh rdesna se dříve používal v léčitelství a to proti krvácení a uštknutí hadem, z čehož byl odvozen jeho český název. Lodyha je zakončena jediným lichoklasem a jednotlivé kvítky jsou světle růžové... Pěkná rostlinka. :) 

Rdesno hadí kořen (foto: Lenka)

A na závěr nám dovolte, abychom se pochlubili naším výtvorem. :)) Maminka měla radost. Tradice je pořád živá. :) ... Takže zase příští rok o druhé květnové neděli. ;)

Kytice lučního kvítí pro maminku (foto: Jirka)

Další informace:
- stránky BOTANY.CZ - pryskyřník prudký, kohoutek luční, rdesno hadí kořen
- stránky Motyli.net - bělásek řeřichový