Rybník Strž pod sněhem

Zdá se, že do Evropy dorazila zima. :) Odkudsi u Ruska nám sem poslali pěkné mrazy... Ráno člověk musí vyrazit ven zahalen do mnoha vrstev oblečení. Ale jo, ještě si pamatuji hrozné horko ani ne před půl rokem, to je horší - to se ani nedá obléci, to se prostě musí vydržet. :)

V zimě jsou ty možnosti přece jenom větší, takže jedinou částí, která opravdu trpí chladem, je obličej. Za poslední týden tu byly pořádné mrazy - teplota klesla až na - 20°C. Tedy ono to bylo ještě méně, ale my nevíme kolik, protože máme teploměr, který pod -20°C už neměří. :)) Pak nemá mít člověk v -10° pocit, že je teplo a že ani nepotřebuje čepici. :) A ještě když venku svítí sluníčko tak jako celý sobotní den, to pohled z okna vypadal hodně lákavě. Jenže co podniknout, když Jirka měl mezi nočníma a nejpozději v pět hodin musel zase jet do práce?... Alespoň krátkou procházku v tom krásném počasí jsme si ale dopřáli. :)

V tomto duchu bych měla jeden malý kulturní příspěvek... od Jiřího Žáčka:
                NESPRAVEDLNOST

               Tvář, ta musí snášet

               mráz,

               déšť,

               jinovatku.

               Zato ty si hovíš pěkně v teple,

               zadku!

Můj oblíbený způsob společné fotografie ;) (foto: Lenka)

Dlouho jsme přemýšleli, kam se půjdeme projít, když máme asi jenom hodinku času, nakonec jsme se rozhodli pro rybník Strž, který pod sněhem musí vypadat zase úplně jinak, než v létě... A mám pocit, že jsem ho tak ještě nikdy neviděla... :) Stejně je trochu absurdní - někam dojet, aby se tam člověk mohl projít. :D

Rybník na Strži je ten nejpoklidnější rybník z těch několika rybníků v dobříšské rybniční pánvi. Vždycky se chodilo víc koupat a bruslit na Papež v Dobříši a Strž ta byla jenom pro pár starohuťáků. Nicméně, rybník má svoje neskutečné kouzlo... V létě jsem na jeho břehu pozorovala vážky a motýli a teď jsme zas koukali na pár bruslařů, kterých opravdu moc nebylo, protože sníh na rybníce byl příliš hluboký... Vlastně z toho důvodu jsme nešli bruslit i my. 

Břeh zamrzlého rybníka (foto: Jirka)

Stopování (foto: Lenka)

Cesta, po které chodíval Karel Čapek na svých vycházkách po okolí, dnes byla pokrytá sypkým zmrzlým sněhem, který nám hlučně křupal pod nohama, že jsme se ani neslyšeli, když jsme šli jenom kousek od sebe. :)

Cesta k památníku... (foto: Lenka)

... a od památníku (foto: Jirka)

Mrzlo, až praštělo... A jelikož zrovna z rybníka nic neodtékalo, mohl mráz působit i na Kotenčickém potoce, na kterém je rybník a vytvářet zajímavé útvary.

Ledový had (foto: Lenka)

Památník Karla Čapka byl zrovna zavřený - prý z technických důvodů (a až do odvolání). Škoda, protože zrovna byl krásně osvětlen nízkým zimním sluncem... Na prohlídku bychom ale stejně neměli čas - tak jako se nám to povedlo už jedno v létě (tady). :) Je to krásné a klidné místo a vůbec se nedivím Karlu Čapkovi, že si to tu tak oblíbil. Také by se mi tu líbilo. :) Tak alespoň jsem udělala pár fotek přes plot díky odklopnému displeji na foťáku. :)

Památník Karla Čapka (foto: Lenka)

Rybník Strž (foto: Jirka)

Naposledy jsme se podívali na rybník a pak jsme se šli projít kousek po okružní Čapkově stezce, celou bychom jí opět nestačili projít. Těžký to osud pracujících osob. :)) Automaticky jsme šli ve stopách dvojice, která tu procházela někdy dříve před námi. Cestou jsme koukali po stopách, ale bohužel jsme nějak nebyli schopní poznat stopy, které tu zanechala zvířata... Teda psa jsme poznali a nebo tu mámě vlky. :) Ale divná cestička s oticky ptačích nožiček, to je mi záhadou. :)

Zasněžená louka za památníkem  Karla Čapka (foto: Jirka)

Jdeme po stopě (foto: Lenka)

Opět jsme viděli na stromech kormorány. Mám opravdu pocit, že nejde o žádnou vzácnost - podruhé za zimu jsme vystrčili nos ven a podruhé jsme viděli několik kormoránů. To nemůže být náhoda! :)

Kormoráni na stromech (foto: Lenka)

Zbývalo udělat posledních pár fotek, přejít přes mostek přes Kotenčický potok, obhlédnout stopy od srnek a už jsme byli u auta...

Zasněžená louka (foto: Jirka)

Snow & flower (foto: Lenka)

... a v okénku auta na nás pomrkával krásný západ slunce. Teda na mě, Jirka tou dobou už seděl v autě a chystal se mi ujet. ;) Ale stihla jsem nastoupit... Mám podezření, že jinak by mi snad umrzl i ten zadek. ;)) Ale i mrazivé výlety mají hodně do sebe. Tak se těším na příští... :)

Západ slunce (foto: Lenka)

Další informace:
- Památník Karla Čapka
-oficiální stránky Staré Huti