Slovensko - Juráňova dolina a skanzen

Ráno jsme se konečně podívali, jak to po okolí vypadá. :) A vypadalo to náramně, zvlášť to sluníčko a vymetená obloha vypadaly hodně zajímavě. :)) Zdá se, že Slovensko je krásné. ;) Nebo minimálně toho dne ty kopečky nad Zubercem... Lyžovat se tam musí taky pěkně. :)

A co že to Zuberec vlastně je? Je to obec na okraji Západních Tater (Roháče jsou jen jednou částí) a nachází se při okraji Tatranského národního parku (TANAP). Obec se rozkládá přibližně v nadmořské výšce 750 m a žije tu asi 1850 obyvatel (údaj z roku 2005,  takže teď to bude asi o něco více). Název obce je odvozen, jak správně tušíte, od zubra - ten žil kdysi dávno i v oblasti Roháčů. 

Ranní pohled z okna (foto: Lenka)

Druhý den jsme se rozjížděli pomalu, žádný stres... :) Snídaně proběhla v klidu, pak jsme si sbalili věci a jsme jeli do Oravice, odkud jsme vyrazili na kratší procházku po červené značce Tichou dolinou. Stezka vede z části po asfaltce údolím řeky nazvané Oravica, pak se cesta stočila na louku, kde kvetly ocúny jesenní... tedy asi by kvetly víc, kdyby louka nebyla nedávno posekaná. :) Tady jsme si za pochodu chvíli házeli frisbeečko, teda já stylem na levoně, ale to neva, byla to sranda. :)

Ocún jesenní (foto: Lenka)

Hlavním cílem naší malé procházky byla Juráňova dolina, což je úzká a hluboká část údolí Juráňova potoka, spodní část se nazývá Tiesňavy. Dolina je součástí národní přírodní rezervace... takže se to tu jmenuje po slovensky: národná prírodná rezervácia Juráňová dolina. :) NPR byla vyhlášena v roce 1974 a zaujímá rozlohu 434 ha. Chráněno je tu geomorfologicky pestré údolí, kde se vytvořilo rozmanité společenství horských a vysokohorských druhů vápenomilných rostlin. 

Cesta vede kolem potoka, občas jsou tu dřevěné žebříky a místy i řetězy, pomocí kterých se dá přitáhnout, ale není tu žádný extra náročný terén. Potok je místy dost prudký a vytváří i malé vodopády a peřeje. Voda je křišťálově čistá... radost pohledět. ;)

Juráňova dolina  (foto: Lenka)

Z chráněných druhů tu jsou zastoupeny např. protěž alpská (Leontopodium alpinum), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calcaelus), koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), dřípatka karpatská (Soldanella carpatica), tučnice alpská (Pinguicula alpina) nebo prvosenka lysá (Primula auricula). Škoda jenom, že nevím, jak se jmenují kytičky, co jsem tam vyfotila. :)) Jo, k tomu focení - Jirka pořád čekal, až budou nějaké výhledy, takže dopoledne ani foťák nevyndal... A přitom dolina byla taaak pěkná. :)

Květinka (foto: Lenka)

Přes Tiesňavy byl mezi lety 1885 - 1886 vybudován most, který tu zůstal až do první světové války. Most byl  dlouhý 983 m a sloužil k převážení dřeva. Dnes je tu zachováno několik původních nosníků. Ale teda mám dojem, že to nejsou ty, co jsou na obrázku pod tímto textem. Ale to je vcelku jedno. :)

Potok v Juránově dolině (foto: Lenka)

Ze zvířat se tu dají potkat datel černý (Dryocopus martius), skorec vodní (Cinclus cinclus), orel skalní (Aquila chrisaetos), krkavec černý (Corvux corax), zedníček skalní (Tichodroma muraria). Z velkých savců tu jsou jelen lesní (Cervus elephus), srnec obecný (Capreolus capreolus), rys ostrovid (Linx linx), vlk obecný (Canis lupus) a dokonce i medvěd hnědý (Ursus arctos). Medvěda jsme naštěstí nepotkali... jenom tenhle divný hmyz s průsvitnými žlutými křídly. A opět nemám tušení, co je to zač. :) 

Žlutokřídlý hmyz :) (foto: Lenka)

Rozcestník Sedlo Umrlá je v nadmořské výšce 980 m a to bylo i místo, kde jsme byli nejvýše. Dali jsme si tu malou svačinku a pak jsme už jen seběhli zpátky do Oravice, kde jsme měli zaparkovaná auta...

Kolem modré turistické značky rostly bodláky, které jsou hojně využívány nejrůznějšími motýly k sosání nektaru. :) Najít se tu daly krásní jedinci... ale i ti, co byli na konci léta a možná i svého života dost potrhaní... Na fotce je třeba babočka paví oko (Inachis io).

... na bodláku (foto: Lenka)

Zaparkovali jsme "doma", chvíli jsme si odpočinuli a pak jsme se už po vlastních vydali směrem Brestová... Zdejší elektrické vedení mě dost fascinuje. :))

Elektrické vedení (foto: Lenka)

Po necelé hoďce jsme došli k Múzeu oravskej dedinky v Zuberci - Brestové... Nejprve jsme ale zalezli do hospody na pivo nebo tu pravú hnědú (Kofolu) a polévku. Však bylo potřeba se posilnit, aby se nám skanzen dobře prohlížel. :) ... Pak už jsme se šli ponořit do historie Oravy. Skanzen vznikl na pastvinách, kde původně nestály žádné domy, postupně sem byly dováženy domy z oravských vesnic a stavěly se přímo na místě. Některé domy jsou odkoupené od původních majitelů a některé jsou jen kopie. Skanzen byl stavěn od roku 1967 - základní kámen byl položen 24. září. :) Areálem protéká horský potok Studená, který je zdrojem vody pro mlýn... Koukám ale, že jsem nevybrala ani jednu fotku, kde by byl potok zachycen. :)

Muzeum pod širým nebem je rozděleno do několika částí, jejich pojmenování bych si dovolila ponechat v původní řeči. :) Jsou to: Dolnooravský rínok, Hornooravská ulica, Goralské lazy, Kostol s cintorínom a Mlynisko. :)

Múzeum oravskej dediny - dolnooravská část (foto: Jirka)

V první části hned za vstupem jsou chalupy z dolní Oravy. V této oblasti se domy omítaly hlínou a bílily vápnem s přidáním jemného barviva. Takže většina domů v této části má charakteristickou nažloutlou barvu omítky a krásnou dřevěnou střechu. První pohled každého musí padnout na vysokou stavbu zvonice, která původně stávala v Záskalie. Postavena byla v roce 1860, ve spodní části bývala požární zbrojnice a obecní archiv. V dřevěné doškové věži je zvon z Kraľovian a na vrcholku cibulové střechy je kovový kohout, který symbolizuje ochranu před požárem. 

Zvonice (foto: Jirka)

Hned vedle zvonice je zemanský dvůr původně z Vyšného Kubína, který se skládá ze dvou obytných částí. Starší část pochází z roku 1752 a byla tu soukromá latinská škola, kterou vedl Absolón Meško, jeden z majitelů dvora. Přední část byla vybudována v polovině 19. století a dnes tam je instalován původní nábytek, který měli doma zemané, kteří se řadí k nižší šlechtě. Do vnitřních prostor domu se dá nakouknout jenom ode dveří - ale tak je to tu ve všech chalupách. Kdyby tomu tak nebylo, umím si představit, že by tu ani nebylo na co koukat. ;)

Vybavení zemanského stavení (foto: Lenka)

Asi nemá cenu popisovat každý z domů, stejně bych se v tom brzy nevyznala. ;) Dalšími objekty jsou třeba mandl, dům drobného rolníka, sýpka aj. Když jsme tu byli, zrovna tu probíhaly ukázky tradičních řemesel, tak jsme třeba narazili na hrnčíře a nebo jsme potkali krojovanou rodinku. :)

Chalupy z dolní Oravy (foto: Jirka)

Kroje (foto: Lenka)

U mostku před potok Studená je bývalý mlýn pocházející z vesnice Novoť. Je tu využívána voda z potoka, která je náhonem přiváděna k mlýnu, kde pohání skoro třímetrové kolo. V mlýně se šrotovalo zrno, ale jen výjimečně se mlela kvalitní mouka. Dneska je tu krčma, tak jsme si dali alespoň zmrzlinu. ;)

Mlýn (foto: Jirka)

Za potokem jsou budovy uspořádané do hornooravské ulice. Většina domů pochází z 15. a 16. století. Při zakládání nových usedlostí dostala každá obec od oravského panstva zakládací listinu, kde byly stanovena základní práva a povinnosti osadníků. Daně se odváděli rychtáři (na Slovensku nazýván šoltýs), který rozdělil půdu osadníkům. Většinou se jednalo o pásy půdy táhnoucí se od potoka k horskému hřebeni. Domy byly stavěny blízko potoka a jak se rodiny rozrůstaly, vytvořila se jakási ulice. Ulice, která je vystavěna zde v muzeu je typickým příkladem řadové zástavby mnoha oravských vesnic.

Dominantním domem je hned ten první na rohu s předzahrádkou a peřinami v okně. :) Jde o usedlost zámožného rolníka z roku 1923, co stávala v Hruštíně. Zajímavým znakem domů z Hruštína jsou dvakrát lomené střechy. U domu je rozsáhlejší dvůr s technickými předměty, které si člověk může sám prozkoumat, což se moc líbilo klukům. :) 

Hornooravská ulice (foto: Lenka)

Květiny... pod okny s peřinami :) (foto: Lenka)

Ve stínu stromů a u vahadlové studně stojí šoltýsky dom pocházející z roku 1928 z Rabčic. Jde o největší obytný dům v muzeu. Uvnitř jsou v několika místnostech instalovány předměty vztahující se k vyšší vrstvě obyvatel. V jedné části je kuchyně s kamny a mnoha předměty denní potřeby. V jiné místnosti jsou obecní míry a váhy. V největší části je úřadovna rychtáře s dlouhým stolem, u kterého zasedala obecní rada. Před tímto domem je základní kámen muzea.

Kuchyně šoltýského domu (foto: Lenka)

V této části jsou dále budovy jako kovářská výheň a hrnčířská pec. Zajímavou stavbou je plátenícká kúria, která je z roku 1790 a stála ve Štefanově. Jde o dům barvířů a obchodníků s plátnem a je to jediná budova postavená z kamene. Dům do dálky září bělostnou fasádou a bíle vymalované jsou i zdi uvnitř budovy a nejsou tu ani dřevěné stropy jako v ostatních domech. Naproti plátenickému domu je velká dvojchalupa v přední části s pavlačí - což je také neobvyklé. Uvnitř jsou vystaveny kresby a fotografie dřevěných kostelů z okolí i zdaleka.

Skoro jako oravská dědinka :) (foto: Jirka)

Hezký interiér se sušenými bylinkami je v kopii zuberecké chalupy z přelomu 18. a 19. století, která byla usedlostí patřící střednímu rolníkovi.

Pec (foto: Lenka)

Kostel sv. Alžběty je obehnán jakýmisi hradbami, kde by normálně býval hřbitov (cintorín), ale tady žádná pohřbená těla nejsou (doufám), protože kostel sem byl přenesen z vesnice Zábřež. Kostel vznikl pravděpodobně začátkem 15. století jako pobočka římsko-katolického kostela ve Veličné. Na přelomu století v něm vznikl krásný malovaný strop s rostlinnými ornamenty. V polovině 17. století za působení protestantů byla ke kostelu přistavěna zvonice a z té doby pochází i renesanční oltář,  křtitelnice a malby apoštolů. Oltářní obraz pochází z roku 1806 a je na něm patronka kostela - sv. Alžběta Uherská. Do kostela se dá nakouknout jenom skrz dveře, ale i tak je to krása.

Dřevěný kostel (foto: Jirka)

V horní části cintorína je malá budova, která sloužila jako márnice - je to kopie budovy, která stála v Racčicích. Do tohoto domku si hrobník ukládal nářadí a když ve vesnici zemřel někdo, kdo nevlastnil dům (žebrák, žoldák atd.), byl uložen do takové márnice. Dnes tu jsou vystaveny kříže a rakve... :)

Mezi kostelem a další budovou je ukázka malého políčka, kde jsou pěstovány typické plodiny pro tento kraj. :) Mak, tekvica, šalát, kôpor, cvikla a třeba ľan. :) ... Tak jsme si zavzpomínali na krtečka, jak ke kalhotkám přišel... A část expozice jednoho z domků byla věnována tomu, jak se upravuje len po sklizni. :)... Jo a nesměl samozřejmě chybět také strašák do zelí, i když asi nestrašil v zelí, ale to nevadí. ;) Slaměné snopy už jenom šikovně dokreslovaly atmosféru... no nejsou skvěle fotogenické? :)

Slaměné snopy (foto: Jirka)

Část pojmenovaná goralské lazy je věnována nejchudším obyvatelům horských oblastí na severním svahu Beskyd. Zastoupeny jsou tu sezónní stavby - salaše, které byly využívány v teplých obdobích roku. Jsou to domky s malou obytnou místností, ale velkým prostorem pro ovce a případně další dobytek. Kolem bývaly pastviny pro krávy a také malá políčka. Je tu rolnická usedlost, koliba a také lisovna oleje. Tuhle část jsme si ale nestačili už moc prohlédnout, tak snad někdy příště. ;)

Za sebe musím říct, že mě to v muzeu hodně bavilo, je skvělé vidět, jak se tu žilo... A je to tu uděláno zajímavě. Měli jsme už málo času, abychom si to prohlédli celé dopodrobna a to je škoda. Řekla bych, že se tu dá v pohodě strávit i celý den. :) Nás by už ale určitě brzo vyhodili, tak jsme radši šli sami. ;)

Jablíčka (foto: Lenka)

Autobus zrovna žádný nejel, ale ono to zpátky do Zuberce není zase tak tragicky daleko, tak jsme šlapali pěkně po svých. Ale ještě jednu malou zastávku jsme měli - u skvělé obří houpačky. :)) Řekla bych, že je je nejzajímavější atrakce, co tu je. :D ... Monika s Kubou jí objevili před lety, když tu byli poprvé a od té doby sem chodí každý rok. :) A nedivím se, je to pořádný zážitek :D Stojí to trochu námahy tenhle kolos rozhýbat, ale stojí to za to. ;)

Mega houpačka (foto: Lenka)

Cestou jsme šli kolem zdejšího kostela, který je zasvěcen sv. Vendelínu. Postaven byl až mezi léty 1929 a 1933 a to hlavně z důvodu nedostatku místa ve farním kostele v sousední Habovce. Stavbu navrhl architekt Milan Michal Harminc. 

Věž kostela v Zuberci (foto: Lenka)

Poté, co jsme si urovnali prostor v žaludku, šli jsme ho nechat zaplnit nějakým dobrým jídlem. ;) Však už byl taky čas na večeři. :) Konečně došlo na halušky a strapačky... A i na Šariš došlo. :))

Další informace:

- oficiální stránky Zuberce - v galerii tam mají krásné historické fotky, určitě stojí zato si je prohlédnout

- Múzeum oravskej dediny Zuberec - Brestová