Kroměříž - zastávka cestou na Slovensko

Doposud jsem ještě na Slovensku nebyla... Ostuda, co!? Nejvyšší čas to napravit. ;) Proto jsme konečně souhlasili a kývli jsme na pozvání do Roháčů, kde naši kamarádi byli už několikrát a rádi se tam vrací. :) Dříve tam jezdili vlakem, ale letos se vyráželo auty. Celkem se této akce účastnilo sedm lidí... Tak já je vyjmenuji, ať v tom máme pořádek. ;) Byli jsme tam - já (Lenka), Jirka, Matěj, Monika, Kuba, Míša a Martin. Koukám, že absolutně převažují jména začínající na M. ;) Pár týdnů před odjezdem jsme se sešli u hory kuřecích křidýlek a paliček... abychom se vzájemně seznámili. Jen Matěj tam chyběl, protože se rozhoupal až krátce před odjezdem, že tedy s námi také pojede. ;) To by bylo základní info jenom pro pořádek. :)

Byli jsme domluvení s Matějem, že ho vyzvedneme v Praze na Smíchově někdy brzy ráno... Jako je již tradičně zvykem, tak se domluvená hodina nedodržela a my jsme vyrazili později. Razím optimistické heslo - pozdě, ale přece. ;) Měli jsme naplánovanou jednu zastávku - v Kroměříži a tam jsme také před jednou hodinou po obědě dorazili. Na náměstí zrovna probíhala velká kulturní sláva - dožínky. Při té příležitosti jsme kluky musela zvěčnit u jednoho ze zde vystavených pekelných strojů. ;) Však jim to tam také sluší.

Dožínky na kroměřížském náměstí (foto: Lenka)

První písemná zmínka o Kroměříži je z roku 1110, od roku 1260 je Kroměříž městem. Za třicetileté války bylo město hodně poničeno švédskými vojsky, poté se na počtu obyvatel podepsal mor (v roce 1725 byl postaven morový sloup). V polovině 19. století tu bylo otevřeno arcibiskupské gymnázium. V roce 1870 dostalo město autonomní statut a dostalo se tak na úroveň Jihlavy, Brna, Olomouce nebo Znojma. Na začátku 20. století tu byl postaven ústav pro choromyslné, nemocnice a synagoga. Na městě se podepsaly obě světové války... Po roce 1990 se začalo s obnovou historického centra, která se asi povedla, protože v roce 1998 byly zahrady a zámek připsány na seznam světového dědictví UNESCO. :)

Brzy poté, co jsme dorazili do Kroměříže, ozvala se druhá parta, která nepochodila s prohlídkou jeskyní v Moravském krasu, protože se musí objednávat předem, ale oni neobjednali. Domluvili jsme se, že zajedou také do Kroměříže a dojdeme si společně někam na oběd. 

Zámecká věž (foto: Jirka)

Čas ještě byl, než měli přijet, tak jsme se šli zatím podívat směrem k arcibiskupskému zámku. Už počátky tohoto místa jsou spjaty s olomouckými biskupy. Na začátku 12. století na tomto místě stálo hradiště, ve 13. století bylo nahrazeno gotickým hradem, který byl později přestavěn na renesanční zámek. Ten byl ale zničen v roce 1643 během třicetileté války. Za biskupa Karla II. Lichtensteina a pod vedením vídeňských architektů Filiberta Lucchese a Giovanniho Pietra Tencalla byl zámek znovu rekonstruován v barokním slohu. V roce 1752 zámek opět vyhořel a poté byl upraven ještě v rokoku... Docela slušnou historii za sebou má. :) V současné době zámek z části patří státu a z části olomouckému arcibiskupství.

V bezprostřední blízkosti zámku je Podzámecká zahrada spojená se samotným zámkem salla terrenou. Zahrada byla založena už ve středověku, ale v 19. století byla upravena jako anglický park s rozlohou 64 ha. V zahradě jsou tři rybníčky, na 270 druhů dřevin, sochařská výzdoba a drobné stavby jako mostky a altány. Sem jsme se nepodívali. :)

Ptáček na nádvoří :) (foto: Lenka)

Zámku dominuje 84 m vysoká věž čtyřbokého tvaru s osmibokým segmentem na vrcholu věže. Věž pochází z velké přestavby po třicetileté válce a byla postavena mezi lety 1664 - 1695. No a právě na tuhle věž jsme se šli podívat a vylezli jsme na vyhlídkový ochoz. Odsud je třeba konstatovat, že Kroměříž je vážně moc pěkné město. Dokonce nám k tomu rozhlížení vyhrávala z náměstí dechovka... kdy se nám znovu něco takového poštěstí? :))

Z věže jsou vidět další věže - především ty, které patří zdejším kostelům. Na zámek je napojena Mlýnská brána, vedle ní arcibiskupské gymnázium a vedle něj kostel sv. Mořice, což je jedna z nejvyšších gotických staveb v České republice. Kostel vybudoval olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku v roce 1265, od té doby byl několikrát opravován po požárech, po husitských válkách a na vzhledu se podepsala i třicetiletá válka. Východně od Velkého náměstí je vidět další z kostelů - kostel Nanebevzetí Panny Marie, který nechal vybudovat také Bruno ze Schauenburku a to v roce 1247. Po napadení Švédy se zachovaly jenom věže, jinak byl kostel znovu postaven v 18. století a z té doby pochází i barokní vybavení kostela.

Výhled na kostel sv. Moříce, arcibiskupské gymnázium a Mlýnská brána (foto: Jirka)

Velké náměstí ze zámecké věže (foto: Lenka)

Zjistili jsme, že to tu je s hospodama docela problém... Nakonec jsme si vybrali klasickou jídelnu, ale asi tu zrovna v sobotu je horší směna nebo co. :)) ... Nicméně bych ráda ocenila to autentické prostředí dob minulých, které tu dýchalo z každé židle, vybledlého obrázku, z kuchařek, skleniček, příborů... Asi to nebude jen tím, že jsem v tomto kraji pro všechny Pražáci. :D ... Měla jsem jakési divné maso se smetanovou omáčkou... a věru, moc jsem si nepochutnala. A nezachránilo to ani kafe, na které jsme si došli na zahrádku jiné hospody. No, jo... zdá se, že v Kroměříži tohle nějak neumí. :) Ani jsem pak neměla chuť na zmrzlinu, kterou si pár z nás dalo.

Poté jsme se zase rozloučili a každá skupinka si pokračovala po vlastní ose, ale se stejným cílem. :) My jsme měli namířeno do květných zahrad, které prý opravdu stojí zato vidět... Na Masarykově náměstí jsme mohli obdivovat další zajímavé budovy. Jednou z nich je kostel sv. Jana Křtitele s výraznou kopulí a dvěma věžemi. Postaven byl mezi lety 1737 a 1768 na místě, kde stával románský kostelík a komendy johanitů. Hned vedle je justiční škola, jejíž budova byla postavena v letech 1875 až 1877 v novorenesančním slohu. V roce 1995 tu byla zřízena škola pro vzdělávání vyšších soudních úředníků a v roce 2005 sem byla přesunuta justiční akademie. Hm, ale neptejte se mě, co ta předchozí věta znamená, protože tomu teda nerozumím. :)) Před justiční akademií je socha T.G. Masaryka... jak jinak, když je tu Masarykovo náměstí.

Justiční škola a kostel sv. Jana (foto: Lenka)

Velmi mě pobavila tahle cedulka... nic se neděje, když o něco Marie v zubní laboratoři zavadí, protože Helena to okamžitě opraví. :D

Marie zavadila , Helena opravila :) (foto: Lenka)

Do zahrad už to byl jenom kousek, vstupné za 40 Kč a šup dovnitř... Byla jsem na ten unikát docela zvědavá. :)

Záhony před vstupem do Květných zahrad (foto: Jirka)

Za vchodovou budovou jsou dva skleníky v empírovém slohu, v jednom není skoro nic až na sochu Neptuna, tady to na žádné velké prohlížení není. :) Tak jsme radši přeběhli do toho druhého... a stále živá je vzpomínka na Kew Gardens, takže bych se o skleníku opravdu nerozepisovala. :)) Na jednom ze skleníků seděla obří moucha... no, plácačku jsme s sebou neměli...

Místo bylo založeno v letech 1665 až 1675 biskupem a knížetem Karlem II. z Lichtensteina. Bylo to za hradbami města na neúrodné a podmáčené půdě. Vznikl tak raně barokní tzv. Libosad na návrh italského architekta Filiberta Luccheseho. Taková zahrada je v rámci evropského kontinentu unikátní - no, proto je asi taky součástí UNESCO. :)

Co je štěstí...? (foto: Lenka)

Šli jsme nejprve směrem ke kolonádě, která je dlouhá 244 m a původně sloužila jako vstupní místo do zahrady. Kolonáda má 46 arkád s nikami, kde je umístěno 46 antikou inspirovaných soch. Z kolonády je nejhezčí pohled na květné labyrinty a na Rotundu, která stojí v centrálním prostoru této části zahrady. :) Tahle osmiboká stavba byla postavena mezi lety 1666 a 1668 podle projektu Giovanniho Pietra Tencally. Interiér je bohatě zdobený, v současné době je rotunda rekonstruována... teda nevím, jestli je normálně přístupná, ale při naší návštěvě nebyla.

Květná zahrada a rotunda z kolonády (foto: Jirka)

Podloubíčko (foto: Lenka)

V parku je asi 5,5 km cestiček, které jsou lemované vysokými stříhanými živými ploty. Nízké živé plůtky jsou pak kolem dvou nízkých návrší v druhé části, kde už nejsou květinové záhony, ale spíš plochy zelené trávy.

... také podloubíčko :) (foto: Jirka)

V zahradě jsme potkávali takové zvláštní věci... umělecké věci. Až pak jsem si přečetla, že se jedná o exponáty druhého ročníku výstavy Sochy v zahradě. Výstava probíhá od 6. srpna do 30. září a se sochami se lze setkat nejen tady v Květné zahradě, ale i v Podzámecké zahradě, na nádvoří zámku nebo v centru města. Jsou to různé předměty z rozličných materiálů od dvacítky mladých umělců a zajímavě oživují prostředí zahrady... Tak doufám, že se povede uspořádat další ročník, protože to je pěkný nápad.

Součástí výstavy je i ta obří moucha (Co je štěstí? od Michala Trpáka), zajímavá je i dřevěná popelnice (tu jsem odhalila po dlouhé době, že patří k výstavě) a když tak o tom přemýšlím, i ten červený ptáček z nádvoří zámku možná patřil k výstavě. :) Tyhle obří "ořechy" zavěšené na kaštanu vypadaly na dálku lehce absurdně, když člověk ještě neví, o co jde. :))

Jeden z exponátů výstavy Sochy v zahradě (foto: Lenka)

Stínohra (foto: Lenka)

Jo vida, tady jsou ještě dvě fotky skleníku a vstupní budovy, o kterých jsem psala někde výš, ale Jirka je vyfotil, až když jsme odsud odcházeli. :)

Skleník v Květné zahradě (foto: Jirka)

Poslední pohled na Kroměříž (foto: Jirka)

Nějak se nám to v té Kroměříži protáhlo... Cestou zpátky k autu jsme si ještě dali zmrzlinu - už jsme na ní měli chuť. :) Pak jsme se ještě museli zastavit na nákup, abychom na tom Slovensku hned první den netrpěli hlady. No a pak jsme si tak nějak všimli, že se značně protahují stíny a dost se připozdívá, ale to jsme už naštěstí byli na cestě...

Dloooouhý stín (foto: Lenka)

Do Zuberce jsme dorazili už za hustohusté tmy, myslím, že už bylo kolem jedenácté hodiny. Nejdřív jsme se jeli podívat, kde že to vlastně bydlíme a když jsme se shodli, že to asi bude ten dům, tak jsme se jeli podívat na ostatní do jedné z místních hospůdek. :) Bohužel už nám nedali nic k jídlu, béé, břicha prázdná a do nich nám hnedka přistál tatranský čaj... tss... jenom 52%. :)) No, dlouho jsme se tu už nezdrželi a všichni jsme se vypravili do postelí. Ostatní museli pěšky, my jsme se vezli autem. Frajersky jsme si zaparkovali a čekali jsme, až ostatní dorazí. :) Tak nějak velmi pomalu nám došlo, že je zvláštní, že nikde nevidíme auto druhé skupiny... a pak nám docvaklo, že jsme omylem zajeli do zahrady sousedního domu. :D :D To byl opravdu povedený začátek zdejšího pobytu. :D ... Radši honem spát a doufat, že je opravdu ráno moudřejší večera. ;)

Další informace:

- oficiální stránky města Kroměříž; arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž
- cs.wikipedia - Kroměříž, Arcibiskupský zámek Kroměříž, Podzámecká zahrada, Květná zahrada, kostel sv. Mořice, kostel sv. Jana Křtitele, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Mlýnská brána, Justiční akademie
- hrady.cz - zámek Kroměříž, Květná zahrada, městské opevnění, Mlýnská brána, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Mořice, kostel sv. Jana Křtitele