Pálava VIII. - cesta domů

Tak... nadešel den, kdy jsme se měli sbalit a vrátit klíčky od "naší" chatky. No, nechtělo se nám moc domů, to je pravda. :) Na druhou stranu - sobota byla prvním dnem, kdy nesvítilo sluníčko, takže to bylo asi znamení, že už opravdu máme jet domů. :)

Ale řekli jsme si, že se ještě musíme zastavit ve vinotéce v Pavlově, abychom domů dovezli nějaký ten burčák a případně dokoupili ještě nějaké víno. Když jsme tam přišli, zrovna tam paní šenkýřka masakrovala komáry, kterých všude poletovalo požehnaně. :) Tak jsme jí pomohli s vyvražďováním a také jsme se zdrželi ochutnávkou ledového vína. :) Vlastně jsme také museli počkat, než vinaři dovezou burčák... Asi se tu hodně pije a na nás nic nezbylo! :) Asi jsme nebyli jediní, co na něj čekali, protože tu najednou byl nečekaný frmol, že jsme si i sami museli načepovat víno a burčák. :) To bylo to pravé rozloučení s Pálavou. ;)

Když je ve vinotéce frmol, natočíte si víno ze sudu sami :) (foto: Lenka)

Ty dvoulitrovky burčáku jsme měli celkem tři, takže se každou chvíli v autě odpouštěl vzduch, aby nám ty poklady neexplodovaly! :D

Cestou jsme si udělali malou zastávku u větrného mlýna v Lesné. Prostě se nám líbil, když jsme ho viděli z dálky z auta, tak jsme se u něj zastavili. :) Mlýn byl postaven roku 1850 rodákem z Lesné - zednickým mistrem Franzem Czerným. Do roku 1964 sloužil mlýn armádě a pak tu JZD skladovalo obiloviny. Po roce 1987 byl mlýn opraven za účelem otevření restaurace, která je tu i dnes. Ale my jsme si nic k jídlu nedali a radši jsme jeli dál. :)

Mlýn kdesi po cestě :) (foto: Jirka)

Měli jsme namířeno do Vranova nad Dyjí, ale než jsme tam dojeli, zastavili jsme na boční silničce v serpentinách a šli jsme na vyhlídku, odkud je na Vranov krásný pohled. Náhodou jsme se ocitli u Mnizskova kříže. Masivní sokl se sloupem a křížem z mosazného plechu nechala postavit hraběnka Helena z Mnizsku - Lubomirská pro svého zesnulého manžela, jehož vyhlídka na tzv. Křížovém vrchu byla oblíbená. Kříž tu stojí od roku 1846.

Mniszkův kříž (foto: Lenka)

Z vyhlídky je krásný pohled na zámek, jehož dominantu tvoří nejvýše položená část, ve které je Sál předků. Směrem po proudu řeky Dyje se otevírá pohled na údolí, kde je masiv Hamerských vrás, které jsou z bítešské ortoruly. :) Teda jo, symbolicky jsem byla blízko legendární bítešské ortoruly asi týden po tom, co jsem dokončila školu! :)))

Státní zámek Vranov nad Dyjí (foto: Jirka)

Dlužno říct, že výhled byl tak krásný, že jsme si z toho sedli na zadek... :) Tři z nás obrazně a Péťa doopravdy... Nicméně měla fakt kliku, že z prudkého srázu nesjela dolů. No, dost nám zatrnulo, když jsme ji viděli! 

Autem jsme sjeli dlooouhými serpentinami do Vranova, abychom zase vyjeli na protější kopec. Dost rozmanitý terén tu mají. :) Zaparkovali jsme u jednoho pole a sešli kousek níž a už jsme byli u zámku. Teda za sebe můžu říct, že jsem okamžitě Vranov nad Dyjí začala považovat za nejhezčí zámek u nás. :)

Most vedoucí k zámku (foto: Jirka)

Akorát paní baba v pokladně mi trochu zkazila náladu. Hodně trvala na tom, že nás nepustí všechny jako studenty. ;)) Na tomto místě stával původně románsko-gotický hrad, ze kterého zůstaly zachovány dvě hranolové věže, část hradeb a několik budov v předhradí. Po požáru v roce 1665 nechali zámek do současné podoby přestavět hrabata z Althannu. Na konci 17. století byl postaven již zmíněný Sál předků a později zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Stalo se tak podle plánů Jana Bernarda Fischera z Erlachu. V 18. století byly přestavěny obytné budovy. Z konce 18. století pochází i štuková a tapetová výzdoba v prvním patře zámku, která je dodnes zachována. Dnes je zámek jedním z nejhezčích příkladů středoevropského baroka.

Poté zámek získali polští šlechtici Mnizskové. Stanislav Mniszek v roce 1816 kupuje továrnu na kameninu, která do té dobry příliš neprosperovala. Postupně z ní buduje velký a prosperující závod. Kameninové výrobky jsou často zdobeny výjevy ze zámku a okolí. Na zámku je mnoho výrobků z kameniny vystaveno a dotváří tak osobitý interiér. 

Nádvoří zámku (foto: Jirka)

Teda v době, kdy údolí Dyje nebylo tak silně zalidněno, musel být výhled ze zámku parádní... i když vlastně i dneska stojí určitě za vidění. :)

Výhled na údolí Dyje (foto: Jirka)

Prohlídka zámku byla hodně zajímavá, provázel nás mladík, který o historii dost věděl a zároveň si to nekuňkal pro sebe. :) Výhodou také bylo, že nás na prohlídce moc nebylo, což je vždycky zajímavější. Hodně mne překvapily interiéry, protože během prohlídky jsme navštívili např. obkládanou koupelnu, salony spjaté se spirituální alchymií, úchvatnou knihovnu a další zajímavé místnosti. Skoro v každé z nich byly řezané i hrnkové květiny a na stolech mísy s ovocem. Opravdu pěkné! :)

Další lokaci jsme do GPSky zadali Třebíč... Cesta nás vedla ani nevíme kudy, ale najednou jsme se vynořili v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se prostě nedalo nezastavit. :) Škoda jenom, že tou dobou se už drobně rozpršelo...

... před zámkem v Jaroměřicích nad Rokytnou (foto: Lenka)

Původní středověká tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Do barokní podoby se zámek vyloupnul mezi lety 1700 a 1737, kdy panství vlastnil rod Questenbergů. Současně se stavbou budovy vznikala i krásná zahrada ve francouzském stylu. Na druhé straně říčky Rokytné přechází zahrada do anglického parku. My jsme se podívali jenom do francouzského parku a ještě za deště, ale i ten byl krásný, byly tu staré kamenné lavičky a sochy, květinová bludiště a tvarované stromky a keře... Jo, za slunečného počasí to tu musí být skutečně paráda. :)

Zámecký park (foto: Lenka)

V bezprostřední blízkosti kostela stojí kostel sv. Markéty, který spolu se zámkem vytváří příklad vrcholného baroka. Od roku 2002 je kostel chráněn jako národní památka. Před stavbou nového chrámu tu asi po čtyři staletí stával původní kostel. Starý kostel byl velmi poškozen při požáru v roce 1631. Jeho obnova probíhala jenom velmi pomalu a v roce 1737 přestavěn do současné barokní podoby. Kostel nechal postavit Jan Adam z Questenberku. Kostelu dominuje kupole a dvě téměř čtvercové věže vysoké asi 40 m. No, až příště nebudu vědět, kam bych chtěla na výlet, tohle je jeden ze skvělých typů. :)

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou (foto: Jirka)

Škoda jenom, že jsme sem dorazili v době, kdy už se zámek zavíral... Což znamenalo, že jsme prošli do zámeckého parku, ale vstup zpátky už zamkli a my jsme museli zámek obejít druhou stranou. :) Ale stejně už jsme neměli čas, protože nás ještě čekala dlouhá cesta domů.

Nicméně, původní plán jsme dodrželi a do Třebíče dojeli. I když jsme se tu zdrželi asi tak půl hodinky... Vlastně je zvláštní, že jsem tu ještě nikdy nebyla, když v Třebíči mám příbuzné. :) Zamířili jsme nejdříve na náměstí, které je teda docela velké a kolem stojí hezké historické domy. K nejzajímavějším z nich patří renesanční tzv. Malovaný dům. Dům postavil v 16. století benátský kupec Francesco Calligardi a zřídil v něm obchod s koloniálním zbožím. Sgrafitová výzdoba domu byla později přemalována vápnem a znovu odkryta byla až v roce 1903. V současné době je v domě informační středisko, galerie a obřadní síň. 

Renesanční dům na třebíčském náměstí (foto: Lenka)

Ulice mírně stoupající z náměstí kolem Malovaného domu nás dovedla k jedné z dominant Třebíče - ke kostelu sv. Martina.  Kostel byl vybudován v druhé polovině 13. století. V roce 1716 byla původně samostatně stojící stavba spojena s městskou věží, v té době byly k budově přistaveny ještě dvě boční kaple. Dnešní podoba je z roku 1905 podle návrhu brněnského architekta Welzla. Městská věž byla původně součást opevnění, věž má až po vrcholek kříže 75 m. Hodiny na věži mají v průměru 5,5 m a řadí se tak k největším na evropském kontinentě. Věž je v návštěvních hodinách přístupná... musí z ní být hezký pohled na město! :)

Kostel sv. Martina (foto: Lenka)

Potom jsme přešli přes most přes řeku Jihlavu a dostali jsme se do židovské čtvrti, která je součástí světového dědictví UNESCO od roku 2003. Třebíč kdysi patřila k důležitým centrům židovské kultury na Moravě a zachovalá židovská čtvrť ukazuje na soužití židů a křesťanů. Je zde zachováno asi 120 obytných domů a další budovy jako radnice, synagoga, rabinát, škola či chudobinec. Samozřejmě je tu i židovský hřbitov s obřadní síní, ale ten jsme při procházení čtvrtí neviděli. 

Ulička v židovské čtvrti (foto: Lenka)

Na některých domech jsou připevněny cedule s popisem jeho historie. Škoda jen, že jsme měli na prohlídku tak málo času, protože by určitě bylo zajímavé projít si celou čtvrť a podrobně si pročíst cedule.

Židovská čtvrť v Třebíči (foto: Lenka)

Židovská čtvrť v Třebíči na nás dýchla neopakovatelnou atmosférou, která byla ještě podpořena pošmourným počasím, které ten den panovalo... Nicméně doufám, že se sem brzy podíváme znovu. Před námi byla dlouhá cesta zpátky, docela pršelo, byla mlha a tma, tak se nejelo moc pohodlně. Ale dojeli jsme v pořádku my, burčák i lahve vína. :) A to už je definitivní konec výletu na jižní Moravu. Těším se někdy na viděnou. :)

Další informace:

- Větrný mlýn v obci Lesná

- oficiální stránky státního zámku Vranov nad Dyjí, stránky zámku Jaroměřice nad Rokytnou
- Třebíč v UNESCO, virtuální prohlídka památek UNESCO, 

- www.hrady.cz - větrný mlýn, Mnizskův kříž, zámek Vranov nad Dyjí, zámek Jaroměřice nad Rokytnou, židovské ghetto v Třebíči, kostel sv. Martina, městská věž, ...

Pálava VII. - Břeclav

Břeclav je okresní město s 25 000 obyvateli. Okolí města je osídleno už od pravěku, v 11. století byl ve městě založen hrad. Tento hrad nechal založit kníže Břetislav I. a z jeho jména je odvozen název města. Do dnešní doby se mnoho historických památek nedochovalo, protože město, zvláště jeho historicky významná část, bylo velmi poškozeno bombardováním za II. světové války.

My jsme nejdřív zaparkovali a poté jsme se vydali do informačního centra, kde jsme dostali mapu města a milá paní nám poradila, kam ve městě a okolí můžeme jít. Tak jsme se řídili jejími radami a vydali jsme se za několika břeclavskými zajímavostmi. :)

Zajímavou stavbou je moderní kostel sv. Václava na náměstí T.G. Masaryka. Moderní kostel navrhl architekt Ludvík Kolka, stavba byla dokončena v roce 1995. Kostel stojí na stejném místě, kde stával kostel z poloviny 18. století, který však byl zničen při náletech v listopadu 1944.

Moderní kostel sv. Václava v Břeclavi (foto: Jirka)

Dál jsme zamířili k židovskému hřbitovu. Hřbitov je v historických pramenech zmiňován poprvé již v roce 1606. Novogotický areál hřbitova je obehnán cihlovou zdí a byl dokončen v roce 1892 podle návrhu Franze Neumanna. Místo staré márnice byla postavena nová obřadní síň a dům hrobníka. Stavby jsou postaveny z tvarovek z poštorenské keramičky, které byly využity ještě na několika dalších budovách ve městě. 

Obřadní síň u židovského hřbitova (foto: Jirka)

Dveře (foto: Lenka)

Dnes je hřbitov upraven jako park a nachází se zde asi 300 náhrobků, kterých tu ale původně bylo dva tisíce. Nejstarší náhrobek je z roku 1709 a nejmladší z roku 1945. Zajímavá je novorenesanční hrobka z roku 1899, která patří rodině Kuffnerů, kteří založili prosperující břeclavský cukrovar.

Židovský hřbitov (foto: Lenka)

... náhrobky (foto: Jirka)

Šnek na jednom z náhrobků (foto: Lenka)

Židovský hřbitov leží stranou od centra města, cestou zpátky jsme šli směrem k břeclavskému zámku. Zámek byl postaven na místě původního hradu. Zámek začal budovat Jan mladší ze Žerotína v roce 1570. Zajímavým prvkem zámku jsou arkádové sloupy v toskánském stylu. V té době panovala v Břeclavi náboženská tolerantnost, proto na břeclavském panství byli trpěni čeští bratři, židé i novokřtěnci. Zámek byl za stavovského povstání v letech 1618 - 1620 dobyt a vypleněn. Na počátku 19. století byl zámek upraven v romanticky novogotickém stylu a byla k němu dostavěna věž, která budí dojem zříceniny. Zámek byl v roce 1945 konfiskován Lichtenštejnům. 

Zřícenina břeclavského zámku... (foto: Jirka)

Zámek je v dnešní době v docela žalostném stavu. Je v majetku města, které zámek rozsáhle rekonstruuje, tak držíme palce, aby to dobře dopadlo, protože zámku by byla škoda!

... a pohled dovnitř rozbitým oknem (foto: Lenka)

S Jirkou jsme se pak šli podívat do synagogy. V současné době to už není svatostánek židů, ale slouží ke kulturním účelům a je zde expozice o břeclavských židech. Budova byla postavena v roce 1868, ale o dvacet let později byla upravena vídeňských architektem Maxem Fleischerem v novorománském slohu. V interiéru jsou hojně využity maurské prvky... A vůbec synagoga vypadá tak trochu jako z jiného světa.

Bývalá synagoga (foto: Jirka)

V přízemí je prostor pro pořádání krátkodobých výstav, my jsme zde shlédli výstavu fotografií z nepálských tanců v maskách. Po prohlédnutí této výstavy si nás  paní průvodkyně vzala o patro výš, kde na galerii je expozice věnovaná židovství a převážně židů v Břeclavi. Samotná synagoga po druhé světové válce sloužila jako skladiště a uvažovalo se i o jejím úplném zbourání, což se naštěstí nestalo a mohla v letech 1997 - 1999 projít rozsáhlými opravami a vyloupnout se tak do krásy.

Interiér synagogy (foto: Lenka)

Bohužel jsme si nemohli vyslechnout celý výklad, protože jsme už měli sraz s Péťou a Michalem. Škoda, že jsme paní průvodkyni utnuli v půlce, měla nám ještě mnoho zajímavého říci. Tímto se omlouváme. :)

Autem jsme si popojeli na jižní okraj Břeclavi, kam až to šlo a odsud jsme podchodem pod železniční tratí pokračovali po svých směrem k Pohansku. :)

Jdeme podchodem k oboře "Soutok" (foto: Lenka)

Zámeček Pohansko leží v oboře Soutok - má 4 480 ha a vznikla v roce 1971. Je tu chována zejména jelení, srnčí a dančí zvěř a prase divoké. Původně toto území patřilo rodu Lichtenštejnů, ale v roce 1945 jim byl zabaven veškerý majetek. Nejčastěji rostoucími stromy v lužních lesích jsou dub letní, jasan úzkolistý, dále olše, jilmy, topoly a vrby. Však obora se rozkládá na soutoku Dyje, Kyjovky a Moravy, takže tu o záplavy není nouze... Respektive nebyla ještě před úpravami vodních toků. V té době lužní lesy trpěly suchem, protože klesla hladina podzemní vody. Nicméně po r. 1989 zavládl alespoň trochu člověk rozumný a jedinečný biotop byl zachráněn. :) Oblast může být dokonce zaplavována i uměle, pokud je delší dobu sucho. Důležitým biotopem jsou i lužní louky, u kterých je nutné pravidelné kosení, aby nedocházelo k druhové degradaci.

Pohansko je rozsáhlé velkomoravské hradiště (až 55 ha) z 9. století. Hradiště mělo tři části. Centrální část byla obehnána hradbou o celkové délce 1950 m. Byly tu nalezen velmožský dvorec s kostelem, pohřebiště s asi čtyřmi sty hrobů, dále tu byly menší dvory, kde se nalezly zbytky po řemeslných činnostech. Krom centrální části zde byla nalezena dvě předhradí, která byla obě obývána. Předpokládá se, že hradiště bylo v 9. století sídlem příslušníka rodu Mojmírovců. Na louce, kde dříve bylo hradiště, je dnes muzeum v přírodě - jsou zde postaveny velkomoravská polozemnice, kulturní objekt a studna. To se musí líbit hlavně dětem. :)

Lovecký zámeček Pohansko (foto: Jirka)

Stejné jméno jako hradiště nese i empírový zámeček. Byl vystavěn v letech 1810 - 1812 podle plánů Josepha Hardmutha, který postavil mnoho dalších staveb Lednicko-valtického areálu. Fasáda zámečku je zdobena reliéfy s  mytologickými výjevy. Zámeček byl postaven na jižním okraji velkomoravského hradiště. V roce 1998 byla v zámečku otevřena archeologická expozice (patří pod Muzeum a galerie Břeclav, stejně jako synagoga).

Zámeček skrz umělecké dílo (foto: Lenka)

V blízkosti zámečku stojí několik prvorepublikových pěchotních pevnůstek - řopíků. Řopíky pocházejí z let 1936 - 1938 a některé z nich jsou opravené a přístupné veřejnosti. Tedy asi jenom o víkendech a to my jsme zrovna měli smůlu, takže dovnitř jsme se nepodívali. :)

Řopík (foto: Jirka)

Jak už je zdejším zvykem, jak se trochu nachýlilo odpoledne, buhví odkud se vynořila hejna těch malých pichlavých teroristů a vyhnala nás zpátky do auta. :) I tak jsme připomínali nemocné neštovicemi. :)

V části Břeclavi, které se říká Poštorná jsme navštívili ještě kostel Navštívení Panny Marie, který je z let 1895 - 1898. Stavba je postavena z glazovaných cihel z místní cihelny. Zajímavostí je, že na stavbu bylo použito asi 200 druhů cihel, tvarovek a dlaždic. Kostel je ukončen kopulí a jeho výška je 50,7 m. Před kostelem stojí kříž z roku 1902, jehož autorem je Karel Weinbrenner, který je i autorem kostela.

Kostel Navštívení Panny Marie (foto: Lenka)

Asi jsme provedli nějakou výtržnost, protože se nás přes plot ptali policisté, jak jsme se dostali za plot... No, normálně jsme prošli brankou - první, kterou jsme viděli. :)) ... Ale ty ostatní byly zamčené a ta jediná otevřená zřejmě zůstala otevřená omylem. :) Takže jsme si užili naší malou výtržnost a pak jsme pokojně z Břeclavi odjeli zase hezky do našeho kempu. :)

V kempu jsme s Jirkou ještě šli k vodě. :) ... abychom si užili poslední západ slunce na Pálavě... A taky že stála za to! :)

Západ slunce... poslední na Pálavě :) (foto: Lenka)

Další informace:
- oficiální stránky města Břeclav
- wikipedie - Břeclav, kostel sv. Václava, Pohansko, kostel v Poštorné
- www.hrady.cz - židovský hřbitov, zámek Břeclav, Pohansko
- Muzeum a galerie Břeclav - www.muzeumbv.cz

Pálava VI. - Valtice a okolí na kole

Dalšího dne jsme se rozhodli navštívit druhé slavné městečko v Lednicko-valtickém areálu, kde také stojí hezký zámek. No, ano... jeli jsme do Valtic. :) Původní plán byl, že si prohlédneme zámek a potom si půjčíme kola a projedeme se po okolí. Kupodivu nám i tento plán vyšel, takže je na následujícím obrázku výškový profil trasy, kterou jsme projeli. :)

Trasa cyklovýletu :)

Náměstí ve Valticích je pojato docela velkoryse... Jednu jeho část tvoří zámek, dále je tu radnice, kostel a mnoho dalších hezkých domů. Uprostřed je kašna a je zde i několik vzrostlých stromů a i dostatek prostoru na pořádání na příklad trhů nebo podobných akcí. Nu, takové náměstí bych Dobříši přála taky. :)

Radnice na valtickém náměstí (foto: Jirka)

Naše první kroky ale vedly do informačního centra, kde jsme se chtěli dozvědět, kde jsou ve Valticích půjčovny kol. Kupodivu jsme byli úspěšní a tak jsme se mohli odebrat prozkoumat zámek Valtice, kam jsme z náměstí prošli branou. Samotný zámek totiž stojí na nevysokém návrší nad náměstím. Na místě zámku původě stával hrad, který byl vybudovaný možná již ve 12. století. Od roku 1387 (do roku 1945) patřil zámek Lichtenštějnům. Ti zde měli své hlavní sídlo a zámek Lednice využívalo jen jako letní sídlo. Do současné podoby byl zámek přestavěn v 18. století Johannem Bernardem z Erlachu.

Zámek Valtice (foto: Jirka)

Zámecké budovy jsou značně rozsáhlé, však se jedná o jednu z největších barokních staveb na Moravě. Jedná se o třípatrovou budovu rozčleněnou do čtyřech křídel. Dále jsou tu budovy s konírnou, rokokovým divadlem atd. Před nimi je malý zámecký park s upravenými keři a záhony. Průčelní fasáda zámku je bohatě zdobena alegorickými sochami lidských ctností. 

Před zámkem (foto: Lenka)

Za nemalý peníz jsme si koupili vstupenky na prohlídku zámku. Zpřístupněno je tu asi 17 místností, ale zámek Valtice jich ve svých zdech má kolem stovky! :) Dobře, že jsem nemuseli vidět všechny. :) Paní průvodkyně svou práci zřejmě brala jako velký vopruz, podle toho vypadala celá prohlídka... Moc jsem si z ní tedy neodnesla... :( Mohli jsme nakouknout do zámecké kaple, která si zachovala svůj původní vzhled. Jinak byly interiéry upravovány až do 18. století... Zajímavostí je, že dveře byly ve všech pokojích stavěny ve stejné pozici, takže pokud byly všechny otevřené, naskytl se dlouhý průhled přes celý zámek. 

Tradiční "zámková" obuv :)) (foto: Lenka)

Zámek jsme opustili kolem poledne a poté jsme se vydali hledat jednu z půjčoven kol... No, jedna byla zavřená, tak jsme se museli vypravit k další. A tam jsme už byli úspěšní a zanedlouho jsme každý měl pro sebe jedno staré rozvrzané trekingové kolo. :) Zastavili jsme se ještě u auta, kde jsme se najedli a nechali si tam nějaké věci a pak už jsme šlápli do pedálů a frčeli jsme směr první památka...

A tou byl Dianin chrám, ale více je známý pod názvem Rendez-vous. Jde o romantickou stavbu v podobě římského triumfálního oblouku, která byla postavena v  letech 1810 - 1812. Empírový zámeček má tři poschodí a uvnitř se nachází několik sálů. Okolo se rozkládá přírodní památka Rendez-vous, která má rozlohu asi 14 ha a byla vyhlášena v roce 1990. V Lednicko-valtickém areálu je mnoho staveb, které odkazují na velkou zálibu šlechty - na lov. Je zde mnoho loveckých zámečků, kaple, kde se modlilo za ulovenou zvěř a třeba i právě Dianin chrám, který je zasvěcen bohyni lovu. Fasáda Dianina chrámu se skvěla novotou, pán na pokladně říkal, že je nová, že ještě před rokem byla celá zničená.. Ale bohužel nová fasáda ještě nebyla na pohledech. :) 

Dianin chrám neboli Rendez-vous (foto: Jirka)

Tak a frčeli jsme dál... Ale ne moc daleko, protože zanedlouho se na lesní mýtině vynořila Kaple sv. Huberta. Kaple je nejmladší romantickou stavbou v areálu, byla postavena až v roce 1855 v novogotickém slohu. Kaple je postavena z pískovcových kvádrů, z nichž některé na sobě mají falešné kamenické značky pro větší autentičnost. :) Uprostřed trojboké kaple je socha světce s anděli. Sv. Hubert je patronem myslivců a střelců a dále pak řezníků, kožešníků, matematiků, optiků a kovodělníků. Panečku, docela široké pole působnosti. :)

Svatý Hubert (foto: Jirka)

Následující fotka je pro všechny, kdo nevěří, že jsme tam skutečně byli na kolech! :)

Naše vypůjčené bicykly :) (foto: Lenka)

Po dalších několika kilometrech jsme dojeli ke Chrámu Tří Grácií. Chrám byl vybudován v letech 1824 a 1825 podle návrhu Johanna Karla Engela. Jde o empírovou půlkruhovou stavbu s krytým sloupořadím dvanácti iónských sloupů. Ve výklencích jsou umístěny kopie antických soch, které znázorňují alegorie věd a umění.

Klasicistní kryté sloupořadí U tří grácií (foto: Jirka)

Před chrámem stojí sousoší Tří Grácií, které je vytesáno z jednoho kusu kamene a v životní velikosti zobrazuje tři bohyně - Pallas Athénu, Artemidu a Afroditu. Autorem tohoto sousoší je Johann Martin Fischer a původně bylo umístěno v zámeckém parku v Lednici.

Sousoší Tři Grácie (foto: Lenka)

Výklenky s kopiemi antických soch (foto: Lenka)

Tohle bylo hezké místo na svačinku, takže jsme si tu udělali malou pauzičku, než jsme vyjeli dál. :)

Cestou jsme se ještě zastavili u Nového dvora, což je empírová stavba z let 1809 - 1810 projektovaná Josephem Hardmuthem. Jde o hospodářské budovy, kde se chovaly krávy, ovce a později koně. Dnes je držena v soukromých rukou, chovají se tu angličtí plnokrevníci a do dvora se dá nahlédnout pouze skrz zamřížovaná vrata.

Pasoucí se koník (foto: Lenka)

Za chvilku jsme dojeli už k některému ze soustavy Lednických rybníků, kolem kterých vede naučná stezka, kterou jsme chtěli projet. Naučná stezka je věnována rybníkářství, rostlinám a živočichům, kteří se vyskytují buď přímo v rybnících nebo v jejich okolí. Lednické rybníky byly založeny v 15. století a do jejich soustavy spadají Nesyt (největší moravský rybník), Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký a Podzámecký. Lednické rybníky jsou součástí národní přírodní rezervace zřízené roku 1953 a jsou zastávkou, shromaždištěm a hnízdištěm mnoha druhů vodních ptáků... Což jsme pochopili hned, když jsme spatřili velké hejno labutí. :)

Labuť (foto: Lenka)

První stavba, která nás donutila zastavit a slézt z kola, byl Rybniční zámeček stojící na svahu nad Prostředním rybníkem. Spíše než zámeček, připomíná stavba vilku, která byla navržena architektem Josefem Kornhäuslem a postavena v letech 1816 - 1817. Rybniční zámeček sloužil ke scházení pastva před lovem ptactva a ryb, později tu bydlel zahradník, v roce 1928 darovali Lichtenštejnové zámeček ornitologům a hydrobiologům. Dnes je ve správě Mendelovy univerzity. 

Rybniční zámeček (foto: Jirka)

Na východním okraji Hlohoveckého rybníka jsem narazili na další stavbu - Hraniční zámek. Zajímavostí je, že zámek byl postaven na hranici mezi Moravou (Markrabství moravské) a Dolními Rakousy (arcivévodství dolnorakouské), podle toho tedy dostal i své jméno. Plány budovy vypracoval Karel Schlepa a stavělo se mezi lety 1826 a 1827. Původně zámek sloužil jako letní sídlo, ale dnes je budova využívána komerčně - je tu luxusní hotel s restaurací.

Kdesi u Hlohovce jsme jeli kolem ohrady s koněm, což teda nešlo jinak, než se u něj zastavit a pohladit si ho. :)

Kůň & stín (foto: Lenka)

Jeden ze soustavy "lednických" rybníků (foto: Jirka)

Jednou z posledních dnešních staveb se stal Apollonův chrám, který byl schovaný za plotem... No, přiznám se, že jsem byla líná k němu do toho kopečka vylézt, tak jsem radši pohlídala kola. :D ... Kousek od něj stál původně Chrám Múz, který byl ale zrušen a jeho sochařská výzdoba byla převezena do nově postaveného zámečku zasvěceného Apollónovi. To nastalo v letech 1817 až 1819. Architektem byl Josef Kornhäusel. Výklenek stavby je zdoben plastickým vlysem s výjevy z řecké báje o Apollónovi. 

Apollonův chrám (foto: Jirka)

Zpátky do Valtic jsme se vraceli dlouhou Bezručovou alejí, ze které jsme ještě na chvíli odbočili, abychom dojeli k Belvederu. Empírová budova byla postavena v letech 1802 až 1806 architektem Josephem Hadrmuthem. Zámeček původně sloužil jako bažantnice. byli zde chováni bažanti a pávi. Stavba je osmiboká se dvěma postranními přízemními křídly. Tenhle zámeček v nás ale vyvolal spíše lítost, protože je v docela žalostném stavu. Tak nezbývá, než doufat, že bude brzo opraven.

Pak jsme jenom frčeli z kopečka, vrátili zpátky kola a k autu jsme už museli pokračovat pěšky. Takhle v podvečer byla krásně osvětlená zámecká brána s kostelem... Až nás to hezké světlo zlákalo k návštěvě vinotéky v zámecké bráně. ;) A my jsme tomuto lákání samozřejmě nemohli nepodlehnout. :) Nabízené víno i burčák byly dobré, proto jsem opět neodešli s prázdnou a naše auto se proměnilo v cinkající... ;)

Náměstí ve Valticích (foto: Jirka)

Trochu jsme se tu zdrželi a Valtice jsme opouštěli, když už se šeřilo... V tu dobu měly snad ještě větší kouzlo! :)

... pod zámkem (foto: Lenka)

No a protože jsme měli hlad, vypravili jsme se na nákup do sámošky v Mikulově... Krásně nám to měsíček osvětloval, jen co je pravda. :) A jelikož už bylo opravdu moc hodin a nám se ještě v kempu nechtělo vařit, museli jsme se vydat na nějakou tu dobrotu do hospůdky. :)

Zámek v Mikulově (foto: Lenka)

Vééééčeřééé :) (foto: Lenka)

Kluci se rozhodli zdolat vepřové koleno! :) Teda vepřová kolena - každý svoje. Taky že se jim to podařilo, ale nacpali si tak břicha, že sotva došli k autu... i když moje porce taky rozhodně nepatřila k těm malým... Jo, večer se má jíst lehce a málo! :D ... Návštěva hospůdky se vyplatila i proto, že jsme pak měli možnost se projít nočním Mikulovem, kdy na ulicích bylo velmi málo lidí... a prostě bylo tu hezky! :)

Noční mikulovské náměstí (foto: Lenka)

Po tak dobrém jídle už se nedalo jinak, než zaplout do peřin a nechat si zdát... o nějakém dalším pěkném výletě na jižní Moravě. ;)

Další informace:

- oficiální stránky zámku Valtice, stránky www.lednicko-valticky-areal.cz s popisem jednotlivých památek v Lednicko-valtickém areálu

- www.hrady.cz - zámek Valtice, Dianin chrám, kaple sv. Huberta, chrám Tří Grácií, Nový dvůr, Rybniční zámeček, Hraniční zámek, Apollonův chrám, Belveder